Robert Jan Nepomuk Fuhrer, církevní skladatel

Prvním učitelem na varhanické škole se stal odchovanec Vitáskův - Robert Jan Nepomuk Führer, církevní skladatel. Po smrti Vitáskově (7. prosince 1839) vedl varhanickou školu Bedřich Dionýsos Weber, ředitel konzervatoře. Robert Führer, který nastoupil na místo Vitáska u sv. Víta, se vzdal místa na varhanické škole. Za Führerova nástupce byl zvolen K. F. Pitsch, který byl po smrti Weberově (26. prosince 1842) jmenován ředitelem varhanické školy.



Po Vitáskově smrti se Führer stal svatovítským regenschorim, k čemuž ho předurčovalo velmi plodné vzdělání v skladbě církevní, které mu poskytl právě Vitásek. Führer byl umělec velmi těkavý a lehkomyslný. Ovládal dokonale techniku kompoziční, jíž hravě formoval myšlenky bohaté na invence (nejznamenitější je jeho velké instrumentální Rekviem Es-dur). Kromě toho se uplatnil také jako vynikající varhaník i na Strahově, když byl po pěti letech zbaven místa v chrámu sv. Víta. 2) Ve strahovském kostele (na jehož varhanách Mozart improvizoval svou sonátu, kterou částečně zaznamenal strahovský kněz P. Norbert Lehmann), uplatnil mnoho skladeb pro varhany, napsal řadu fug, toccat, sonát, fantasií a jiných skladeb, ale také několik teoretických prací. Celkem byl autorem čtyř set skladeb a jeho srdce se přiklánělo i ke staročeským chorálům, z nichž Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave zpracoval ve varhanních preludiích a toccatách. Psal také krátké "Zimní mše" (Wintermesse). Mezi slavnostními mšemi - missae solemnes - a krátkými, jednoduchými - missae breves - byly ještě střední délky i kompozičního způsobu - missae mediocres. Robert Führer zkomponoval dosti hodnotných skladeb, ale i dosti skladeb ledabylých. Snad proto, že byl až příliš plodným skladatelem s úžasně lehkou tvořivostí, mají jeho skladby nestejnou hodnotu. Jsou mezi nimi práce dodnes působivé, vydal však také mnoho prací jen zběžně načrtnutých na zakázku. Měl neobyčejně jemný smysl pro vystižení nálad vánočních a může být pokládán za zakladatele české (vánoční) varhanní pastorely. 3)



V době svého působení na varhanní škole byl Führer výborným učitelem. Svědčí o tom přednášky zachované tu a tam v opisech (opis Führerových přednášek pro 1. ročník varhanické školy z pozůstalosti prof. Karla Hoffmeistera) i řada instruktivních, velmi praktických spisů, z nichž některé jsou citovány i v odborné literatuře.



Na bludné pouti

Z různých, dosud plně nevysvětlitelných, ale s jeho výbušnou letorou nepochybně souvisejících důvodů, je Führer nakonec zbaven kapelnictví a roku 1845 musí dokonce opustit rodnou Prahu, kde se z muzikantské osobnosti stal nežádoucí osobou. Nastoupuje bludnou pouť po německých a rakouských městech, v té době své církevní skladby v pravém slova smyslu fabrikuje.



Z Prahy odchází do Salcburku, Mozartova rodiště, kde se nacházejí malé zámecké kapely (na zámcích Mirabelle, Leopoldskron a tako v Hellbrunu). V arcibiskupském Salcburku se na další tři roky (1846 - 49) stává nejen výpomocným varhaníkem, ale zakrátko i zástupcem divadelního kapelníka, příležitostně také vyučuje. Po následném krátkém pobytu v Mnichově, kde se uplatňuje nejen jako učitel hudby, ale také skladatel. Na dalších "muzikantských toulkách" se pak Führer pohybuje v oblasti západně od Mnichova (Freisink) a v letech 1854 až 1855 severovýchodě v Braunau a Gmundenu. Jako klavírista doprovázející houslového virtuosa Gärtnera rovněž koncertuje v Rakousku a Uhrách. Ve svých devětačtyřiceti letech se v roce 1856 vrací do Salcburku, kde na mozartovských oslavách koncertuje společně s Antonem Brucknerem, rakouským skladatelem, pedagogem a varhaníkem, který působil jako choralista v klášteře sv. Floriana v Linci. Další Führerovo putování vede do východofrancouzského Aspachu nedaleko Mylhúz, pak se zase objevuje v rakouském Riedu. Ani v jednom městě se nezdrží dlouho, ale velmi horlivě komponuje, takže zde vzniká mnoho jeho skladeb.



V Riedu je ovšem nakonec uvězněn a po nějaké době je přemístěn do dalšího vězení Garstenu. Po tomto krušném období v letech 1859 až 1860 se Führerův osud rychle naplňuje. Čtyřiapadesátiletý umírá v bídě ve Vídni 28. listopadu 1861 a stejně jako jeho uctívaný Mistr Mozart je pochován ve společném hrobě.



Führerovo dílo

Robert Jan Nepomuk Führer byl nejlepším Vitáskovým žákem, znamenitým varhanním virtuosem a velmi produktivním skladatelem. Jeho práce dokumentují vrozené nadání, byť jejich úroveň je značně nevyrovnaná a mnohé nesou znaky spěšného a povrchního zpracování.



Nejlepší Führerovy věci pocházejí převážně z doby jeho pražského působení. Například mše A, kterou složil v šestatřiceti letech, zatímco o tři roky později vzniklo zase slavné rekviem G. Jednou z nejlepších skladeb je oratorium "Christus im Leiden und im Tode", které vydal nakladatel Kränzl ve městě Führerova uvěznění - v Riedu. Z církevních skladeb zasluhují pozornost především oratoria, mše, rekviem, psal i tedesca (německý tanec), litanie, nešpory, hymny, žalmy, graduale, ofertoria, antifony aj. Ze světských prací vynikly kantáty, mužské sbory a písně.



Pokud se dalo zjistit, celkem Führer zkomponoval na 400 skladeb, většinou církevního obsahu, které byly vydávány nejen v Praze, ale také ve Vídni, Mnichově, Innsbrucku aj. Napsal také několik velmi cenných pedagogických příruček, jako "Praktický návod, jak psáti skladby pro varhany Der Rhytmus", a dále dvoudílnou sbírku preludií "Der Landorganist op. 207".



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2006, číslo 3/4