Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
21.04.2024 07:50

Alejí klenů kolem rybníků

 Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

21.04.2024 07:55

Meandry Struhy

Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová.  Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.04.2024 07:50

Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj

Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.04.2024 08:35

Zřícenina hradu Rýzmburk

Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

04.05.2024 14:00

Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie

Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč

Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.

Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).

A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.

Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.

typ akce: Výlety do historie

Archiv aktualit

Živelné pohromy v obci Poběžovice u Holic a obci Újezd

obrázek k článku Sbor dobrovolných hasičů byl v Poběžovicích založen roku 1893 za starosty Antonína Ptáka. O rok dříve je v kronice zmínka o prvním požáru.¨Hořelo v č. 19 u Bažantů. Ve stejný rok hořelo ještě u Mašků v č. 3 a v Bártově hostinci.


V roce 1929 zapálil při bouři blesk dům u Jiroutů a vyhořela dvě stavení, Voříškovi a Plchovi.

V listopadu roku 1930 zapálilo dítě z neopatrnosti obecní domek. Téhož roku vyhořelo i nové stavení Josefa Nováka (č. 15). Roku 1931 (18. 4.) hořelo u Josefa Nováka (č. 43) a ve stodole Josefa Krčmy (v č. 32).

Roku 1932 (4. 5.) vyhořela M. Šejnohová (č. 59) a o dva roky později, již podruhé, (18. 3.) Josef Novák (č. 15). Požár u M. Janečkové byl rychlým zákrokem sousedů uhašen.

Neobvykle mnoho je v kronice záznamů o zabití bleskem. Roku 1920 byl ve Schejbalově lese zabit bleskem pod borovicí syn pana Ptáka. V roce 1933 byla zabita úderem blesku A. Baladová, která hledala v okamžiku bouře úkryt pod vysokým dubem. Ten se stal i posledním místem pro neznámého muže, který údajně pocházel z Holic. Podobně jako žena, i on hledal úkryt před bouří. Jako zajímavost uvádí kronikář (str. 68), že při zapálení bleskem stačilo podle pověry na oheň vylít hrneček mléka! Při zabití bleskem „zakopali člověka do země po hlavu, aby hrom z něj vyšel!“

Proti ohni se lidé chránili v dávnějších dobách i pověrami. Pomáhal prý obraz sv. Salvátora. Také se zaháněla bouře pomocí díže, nesmělo se v ní ale péci v pátek a v neděli. Díž se nastavila otvorem proti mračnům a přes ni se překřížilo pometlo s velkým hřebenem.

Z roku 1922 (15. 8.) je v kronice záznam o velké vichřici. Přihnala se na Poběžovice ve večerních hodinách, kdy zničila Koubkův dům. V okol-

ních lesích nadělala mnoho škod. Panu Koubkovi darovala obec 200 Kč na uhrazení vzniklých škod (str. 86).

Na str. 93 uvádí kronikář z roku 1929 chybný záznam o „vichřici století“. Nepřihnala se 5. 7., ale 4. 7. (čtvrtek) ve večerních hodinách. Poničila střechy na domech A. Balady, Josefa Kašpara a Čeňka Hendrycha. Mimo střešní krytiny poškodila vážně i stodoly.

V obci nebylo stavení, které by neneslo stopy po strašlivém vichru. Rovněž v okolních zahrádkách nadělala vichřice hotové dílo zkázy.

V okolních lesích vichřice zlikvidovala „celé oddíly stromů tak, jako by někdo je někdo obrovskou kosou posekal!“ Totálně poničila i lesy u Vysokého Chvojna, kde staleté buky byly přelámány jako stébla, zůstaly jen ostré pahýly. Na velkostatku v Dašicích zničila vichřice přibližně 227 000 metrů krychlových (z toho v revíru poběžovickém přibližně 20 000 metrů krychlových , v revíru chvojnovském asi 30 000 metrů krychlových a albrechtickém 40 000 metrů krychlových. Od rána do noci pracovalo mnoho místních dělníků (i z Podkarpatské Rusi) na odstranění vzniklých škod. Lesní správa platila od jednoho metru krychlového do 14 cm v průměru 13,50 Kč. Co nezničila vichřice, zničil v uplynulých letech lýkožrout, který se ve zdejších lesích přemnožil.

V květnu 1930 hořelo u rolnice Františky Novákové. V dubnu téhož roku zapálilo devítileté děvče ve večerních hodinách z neopatrnosti, „když dávalo koním”, obecní dům. Požár byl včas uhašen.

Roku 1937 hořelo u V. Kašpara v č. 29. Shořela kůlna s domovním stavením.

V roce 1834 se v pamětní knize obce Újezda připomíná cholera. Záznam o prvním požáru je z roku 1910, kdy vyhořela místní škola. V pamětní knize je poměrně hodně záznamů o ničivých bouřích.

V červenci roku 1925 zasáhla Újezd velká ničivá bouře spojená s lijákem. Blesk uhodil do topolu v Ostrounici.

V roce 1926 od konce května přes celý červen a červenec následovaly katastrofální deště. Přetekl i rybník „Davídek”.

V roce 1927 v měsících březen – duben řádila v obci nemoc červinka u vepřového dobytka a motolice u hovězího dobytka. Mnoho kusů vepřo-

vého a 7 kusů hovězího muselo být poraženo.

Dne 21. 3. roku 1928 se nad Újezd přihnalo „velké povětří“, které nadělalo mnoho škod na střešní krytině a rozsáhlé vývraty v okolních

lesích.

Celý leden a únor roku 1929 byly kruté mrazy, až –37 stupňů C. Podle novinářských zpráv „nebyly tak kruté zimy 154 let!“ Led na řekách a rybnících dosahoval síly až 90 cm. Napadlo sněhu více jak půl metru. Ve stájích se muselo topit, aby dobytek nenastydl. Mnoho zvěře a ptactva v lesích pomrzlo.

Dne 5. 6. se k večeru strhla velká bouře s vichřicí, která nadělala mnoho škod ve vsi a v lesích (záznam je velmi krátký na tak neobvyklou událost, jakou byla „vichřice století”, navíc je tu opět chyba, kdy správně mělo být označeno 4. 7.).

Koncem roku 1931 vypukla v Újezdě opět slintavka a kulhavka u hovězího dobytka. Nemoc byla zaznamenána poprvé v č. 13.

Dne 29. 5. roku 1932 se přímo o pouti spustil velký lijavec s krupobitím. Voda přetekla přes hráze rybníků a rozlila se po vsi i po okolních polích, kde nadělala mnoho škod.

Dne 20. 4. roku 1934 hořelo o deváté hodině ranní v usedlosti Rudolfa Vosáhly v č. 2. Téhož roku (29. 7.) udeřil o třetí hodině ranní za silné

bouře s deštěm blesk do stohu slámy, patřící Františku Volejníkovi (č. 27). Jednalo se podle odhadu o 140 metráků. Stoh lehl celý popelem.

Kulhavka a slintavka se do Újezda vrátila 10. 3. 1938. Opět byl první výskyt zaznamenán v č. 13. Obě nemoci se rozšířily po vsi během dvou měsíců a za oběť jim padlo mnoho kusů dobytka. Slintavka i kulhavka byla zaznamenána po celém okrese i mimo něj.

Ve stejném roce (20. 8.) zasáhla obec další ničivá vichřice. V září se Újezd ocitl pod vodou.

O rok později (6. 8.) se strhla velká bouře s krupobitím. Padaly „ kroupy velké jako holubí a slepičí vejce” zvlášť v západní části obce (str. 101). Tak velké kroupy z pamětníků nikdo neviděl. Velké kroupy padaly i 4. 9. 1942. V roce 1946 byla v obci zaznamenána „obrna vepřů”, která si vyžádala porážku 65 kusů.

Léto roku 1947 bylo známé po celé Evropě jako extrémně horké a suché. Teploměr ukazoval běžně 35 °C. „Katastrofální letošní sucho nemá pamětníka”. Kraj kolem Újezda se podobal poušti. Všechny rybníky ve vsi vyschly. Ve studnách docházela voda. Rybník „Davídek” musel být vyloven již začátkem srpna. V důsledku sucha začaly žně 10. 7. a skončily téhož měsíce. Někteří lidé v obci se rozhodli k záchraně hovězího dobytka odjezdem do pohraničí (z obci odjelo nakonec 6 rolníků).



Prameny:

SOkA Pardubice: Kronika obce Poběžovic u Holic (do r. 1984).

Tamtéž: Pamětní kniha obce Újezda (založ. r. 1925)


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem