Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

ing. Dr. Josef Arient DrSc.

obrázek k článku Ve věku nedožitých 86 let se v květnu letošního roku uzavřel mimořádně pestrý a plodný život pana doktora Arienta, jak byl svými známými a spolupracovníky titulován Ing. Dr. Josef Arient, DrSc. Oklikou přes Prahu a půl Evropy se dostal ze Žlebů do našeho města, aby s ním spojil téměř 59 let svého aktivního života.
Narodil se tři dny před Štědrým dnem roku 1922. Tatínek byl hudebníkem z povolání, vyučoval hře na různé nástroje a tak jeho první dny a roky ovlivňovala hlavně hudba. Zkoušel hrát na kde co, ale prvním nástrojem, na němž už i vypomáhal v tatínkově orchestru, byla basa, pravda doplněná stoličkou, aby na ni malý muzikus dosáhl. V 10 letech se začal učit hře na klavír, a to tak důkladně a cílevědomě, že byl v roce 1942 přijat do klavírní školy prof. Klíra na Pražské konzervatoři. Mezitím ovšem stačil vystudovat gymnazium v Čáslavi a najít jistou zálibu ve fyzice a chemii. První váhání mezi hudbou a technickými obory za něj po maturitě vyřešila válka, protože v Protektorátu Čechy a Morava byly vysoké školy zavřeny, zatímco konzervatoř, jako škola střední, měla vyučování povolené. Jeho radost ze studia hudby však trvala pouhé dva měsíce, protože již 1. listopadu 1942 odjížděl s transportem „totálně nasazených“ mladých Čechů do Německa. Přes kratší pobyty v pracovních táborech v Berlíně a Falkenburgu byl poslán stavět bunkry pro ponorky v norském Trondheimu a posléze železniční trať v Narviku. Když se v květnu následujícího roku dostal na dovolenou domů, pokoušel se návrat co nejvíce oddálit, ale jen s částečným úspěchem, takže zbytek roku 1943 už opět pracoval v Berlíně. Naštěstí byla v té době německá mašinérie spojeneckými nálety už tak narušena, že se mu z ní v roce 1944 podařilo vyklouznout a vrátit se do Prahy. V pracovních táborech vysněná vidina pokračování studia hudby na konzervatoři se ale rozplynula, protože i tato škola už byla zavřená. Hru na klavír proto studoval soukromě, ovšem při zaměstnání v pražské zasilatelské firmě Frýdl a Hampacher, kde se dočkal konce války.
Po osvobození musel druhou volbu mezi hudbou a technikou rozhodnout sám. Promarněná válečná léta vyklonila misku vah ve prospěch chemie, kterou pak na ČVUT v Praze studoval v mimořádném režimu pro válkou postižené ročníky do ledna 1948, s plynule navazující stáží u prof. F. Šorma, budoucího prezidenta ČSAV. Tam se seznámil s řadou významných osobností naší chemie, vstřebal vzácný tvůrčí elán tohoto pracoviště a pracoval tak pilně, že již v listopadu 1949 byl promován doktorem technických věd. I tato šťastná životní etapa byla ukončena již následující měsíc a mladý chemik na prahu vědecké kariéry byl poslán „do výroby“ ve Východočeských chemických závodech v Rybitví u Pardubic. Byla to doba intenzivní výstavby tohoto závodu a také doba nebývalých organizačních změn. Proto už za pouhé dva týdny byl zaměstnancem samostatného výzkumného útvaru, konstituovaného z vývojových pracovišť Spolku pro chemickou a hutní výrobu, velkoryse budovaných již během války dr. V. Ettelem. K 1. lednu 1951 byl jmenován zástupcem ing. M. Stodoly, pověřeného řízením ústavu, který od tohoto data nese dodnes název Výzkumný ústav organických synthes. Od poloviny roku následujícího se pak stal jeho prvním řádným ředitelem. Bylo mu teprve 29 let, když se s pomocí nemnoha zkušených pracovníků Spolku a s převahou nově nastupujících zaměstnanců pustil do budování této instituce. V nelehkých podmínkách 50. a 60. let se mu podařilo ústav rozšířit z původních 350 pracovníků na téměř 600 a organizační strukturu původně koncernového výzkumu přebudovat tak, aby byl schopen komplexně řešit i nejsložitější technologie organické chemie.
Vedle náročné řídící činnosti neopustil výzkumnou práci, zachoval si vlastní laboratoř, přednášel chemii organických barviv na pardubické Vysoké škole chemicko-technologické a vychoval řadu vědeckých aspirantů. V roce 1970 byl z funkce ředitele odvolán a bylo mu nejprve umožněno ještě 4 roky pracovat v ústavu jako chemik, pak ale byl přinucen ústav opustit úplně. Nastoupil do n.p. Fotochema v Hradci Králové a dalších 15 let se zabýval – opět úspěšně – výzkumem barvotvorných složek pro barevnou fotografii, tedy oborem zcela odlišným od programu rybitevského ústavu. Ani po odchodu do důchodu nesložil ruce v klín, ale se svojí dcerou založili firmu Ing. Lea Tomášová s.r.o., jako technicko-obchodní zastoupení švýcarské firmy W. A. Bachofen, s níž úzce spolupracoval ještě za dob vedení VÚOS.
Od svých 75 let se už věnoval jen své rodině. S manželkou prožili 58 roků života, naplněného poctivou prací a společnými ušlechtilými zájmy, z nichž na předním místě byla samozřejmě hudba. Snad jen jednu zálibu provozoval sám – byl totiž vášnivým myslivcem. Vychovali dvě děti, z nichž starší syn v rané dospělosti bohužel zemřel, ale rodina dcery a celkem 5 vnoučat pro něj byli potěšením závěru života. A aby se jim na něj a jeho bohatý život dobře vzpomínalo, sepsal pro ně mimořádně poutavým a laskavým způsobem osobní memoáry.
Ing. J. Marhan, CSc., Ing. I. Herynk.
Poděkování ing. L. Tomášové za zapůjčení otcových osobních vzpomínek.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem