Zborov 1917 - vznik čs. armády

Co vše tomu předcházelo?

Již od začátku 1. světové války byli Češi, Moravané, Slezané i Slováci nasazováni v rámci rakouské armády na všech frontách. Ale brzo se ze zajatců začaly formovat bojové útvary, které bojovaly na straně t.zv. DOHODY (Anglie, Francie a Rusko) proti t.zv. centrálním mocnostem ( Německo, Rakousko– Uhersko, Turecko a Bulharsko).

V květnu 1917 byla ustavena Odbočka Československé národní rady v Rusku. Tehdy přijel do Petrohradu T. G. Masaryk, aby s ministrem vojenství A. F. Kerenským projednal možnost vytvoření československého vojska. V Petrohradě T. G. Masaryk také dohodl s francouzským ministrem A. Thomasem, že pařížská vláda zajistí transport většího počtu převážně českých zajatců do Francie, aby mohli být nasazeni na frontu po boku francouzské armády.

Rozhodující a historický okamžik pro české dobrovolníky přišel tehdy, když ruská vláda na naléhání západoevropských spojenců připravovala na východní ruské frontě velkou ofenzívu. Do příprav byla zahrnuta i československá střelecká brigáda, vytvořená ze zajatců, která zatím tvořila nesourodý a neúplný útvar bez společného výcviku. Proto jí byl svěřen podružný úkol u městečka Zborov.

Zde měly provést rozhodující útok ruské divize. Naše brigáda šla do útoku až druhý den, 2. 7. 1917. Obrovský elán českých dobrovolníků, v němž se spojily národněosvobozenecké ideje, slavil u Zborova nečekaný a co víc, ohromující úspěch. Sedm nedostatečně vyzbrojených praporů československé střelecké brigády spolu s jednotkami 4. finské divize proniklo třemi liniemi rakousko–uherské obrany. Čeští dobrovolníci zajali 62 důstojníků a 3150 vojáků. Získali 15 děl a další zbraně a munici. Zpráva o vítězné bitvě českých dobrovolníků u Zborova

se rozlétla do celého světa. Znamenala také okamžitou změnu postoje ruských vládních a armádních činitelů k budování československé armády. Náčelník hlavního stanu generál Brusilov dal již 4. 7. 1917 souhlas k ustavení 2.československé

divize.Byl také okamžitě povolen neomezený nábor v řadách českých a slovenských zajatců. Brigáda byla doplněna na 1.československou divizi a 2. divize se zrodila téměř naráz už v průběhu července 1917. Po Zborovu se během letních měsíců přihlásilo 27 000 mužů, mezi nimiž byly poprvé i tisíce Slováků. Konečným důsledkem zborovského úspěchu byl Československý samostatný armádní sbor, oficielně schválený 9. 10. 1917.

Čtyřicetitisícový sbor, včetně dělostřeleckých a technických jednotek, se stal základem samostatného československého vojska. Mezinárodní uznání tohoto sboru jako armády vedoucí válku proti Německu a Rakousko–Uhersku vytvořilo předpoklad k uznání příštího československého státu.

Po ustanovení samostatného československého sboru v Rusku bylo rozhodnuto dopravit ještě do konce roku 1917 z Ruska asi 6 – 8 tisíc vojáků na západní frontu. Do Le Havru připlul první transport z Ruska 12. 11. 1917 a tři transporty z USA 9. 12. 1917, které vytvořili krajané v Americe. Dne 16. 12. 1917 podepsal prezident Francouzské republiky Poincaré dekret, který umožnil výstavbu samostatné československé armády bojující pod vlastním praporem a politicky řízené Československou národní radou ve Francii.

Armádní sbor, dislokovaný na Ukrajině, se po uzavření míru mezi ruskou sovětskou vládou a Centrálními mocnostmi ocitl ve složité situaci. Jeho mezinárodně–právní postavení bylo vyřešeno až 8. 2. 1918, kdy jej Odbočka Československé národní rady prohlásila za součást československé armády ve Francii. Československému armádnímu sboru bohužel nebylo umožněno odejít z Ukrajiny do střední Evropy. V důsledku tohoto začala dlouhá historie přesunu vojska z Ukrajiny do Vladivostoku a odtud na západní frontu. Desetitisíce vojáků československého armádního sboru obsadily dlouhou sibiřskou magistrálu.

A vzhledem k tomuto vojenskému manévru se zase Čechoslováci dostali na první stránky světového tisku.

Na jaře 1918 vznikly ve Francii první pluky samostatné československé armády, které byly vybudovány z vojáků přesunutých lodními transporty z Ruska a z dvou tisíců dobrovolníků ze Spojených států. V Itálii vlivem zpráv o zborovském úspěchu byl zorganizován nábor mezi českými a slovenskými zajatci.

V dubnu 1918 byla podepsána dohoda mezi Itálií a Československou národ ní radou o možnosti vytvářet jednotky samostatné československé armády.

Během několika týdnů do těchto jednotek vstoupilo 14 000 českých a slovenských dobrovolníků. V létě 1918 již byla československá divize nasazena na protirakouskou frontu. Francouzský ministr zahraničních věcí 29. 6. 1918, kdy československý střelecký pluk odcházel na alsaskou frontu, slavnostně deklaroval, že jde o jednotku československé armády ve Francii a že vláda Francouzské republiky uznává právo československého národa na samostatnost Československa. Jeho britský kolega také oznámil jménem vlády Jeho

Veličenstva 9. 8. 1918, že Velká Británie považuje Čechoslováky za samostatný národ a uznává Československou národní radu jako budoucí Československou vládu. Konečně dne 2. 9. 1918 uveřejnil státní tajemník USA deklaraci, v níž vláda Spojených států konstatovala, že se Čechoslováci postavili do pole organizovaných armád, které jsou ve válce proti Německu a Rakousko–Uhersku a uznala Československou národní radu za vládu de facto.

Zborov byl počátkem vzniku samostatné československé armády v první světové válce a její mezinárodní uznání velmocemi Dohody a Spojenými státy otevřela cestu ke vzniku Československa.

Velký význam památné bitvy u Zborova se dostal nejen do historie, ale také do literatury.

A konečně hrdinství československých legií zní i ve známé písni „Hoši od Zborova“.

V roce 1930 vzniklo v Pardubicích před kasárnami železničního pluku (nyní kasárna T. G. Masaryka) náměstí nazvané ZBOROVSKÉ s pylonem připomínajícím světovou válku. Toto náměstí bylo v roce 1940 (protektorát) pojmenovánocna Svatováclavské. Původní název

Zborovské náměstí byl vrácen v roce 1945. Tehdy byl pravděpodobně na pylonu vyznačen i konec 2.světové války. Od roku 1950 až do roku 1990 neslo náměstí jméno maršála I. S. Koněva. A v roce 1990 byl náměstí vrácen původní historický název ZBOROVSKÉ NÁMĚSTÍ.

V roce 1997 byla na rohovém domě náměstí umístěna pod uliční tabulkou vysvětlující deska, na které se připomíná význam zborovské bitvy v roce 1917.

Na městských hřbitovech v Pardubicích je součástí t.zv. „Hrobu v dáli“ pylon, označený „ZBOROV“, na památku slavné bitvy dne 2. 7. 1917.