Vývoj vztahu člověka k přírodě na území mikroregionu Sdružení obcí pod Kunětickou horou

Dnes Vám ukážu, jak zdejší lidé žili a jak se živili. Hlavní období mého zájmu spadá do let 1848 – 1948, částečně se však v tomto článku dotknu i let, které do tohoto období nespadají.



1) Život lidí a podoba vesnic

1.1. Období 1848 – 1885

Život zdejších lidí byl v polovině 19. století velmi obtížný. Bývala zde slabá úroda, z čehož vyplývalo velké množství chorob1. Naprostá většina lidí pracovala na poli, v každém statku proto bývali čeledín a děvečka. Nejchudší lidé se tu živili mlácením obilí.

V polovině 19. století byly zdejší vsi plné starobyle sroubených staveb2 se zahradami. Ráz vesnic touto dobou dle Hanuše (1922) doplňovaly „štíhlé topoly na návsích, duté vrby a hejna hus bělající se na sytě zeleném pažitu“. Téměř před každou chaloupkou tu dle Maršíčka (1929) býval „nějaký úl se včelami“.

V tomto časovém období se ve zkoumané oblasti začala rozvíjet silniční a železniční doprava. Na počátku osmdesátých let 19. století zde byly postaveny dva silniční mosty přes Labe – v Němčicích a v Opatovicích.

Došlo tak k propojení labských břehů, které bylo dosud možné překonat jen na pramici (Obtěžkávací zkouška, 1884). Pro zdejší území byla významnou též stavba železniční trati liberecko – pardubické, ke které tu došlo mezi lety 1856 a 1857.

Obvyklým průvodcem života zdejších lidí býval oheň3. Na začátku osmdesátých let 19. století proto začaly v jednotlivých vsích vznikat Sbory dobrovolných hasičů7.



1.2. Období 1885 – 1920

V této době zde již převažovala kamenná stavení nad dřevěnými. Obytná stavení se skládala z kuchyně a komory5. Chlév býval často v témže stavení.

Zahrady byly odděleny od dvora a pěstovaly se v nich ovocné stromy a zelenina pro domácí potřebu. V průběhu tohoto období však zahrady upadaly. Často na nich zbyly jen staré proschlé stromy a „páchnoucí jámy na řízky a chrastí.“ Mladé stromky byly často ničeny zvířaty, která se sem dostávala

zchátralými ploty (Pohlédněte, 1922).

Téměř po celé 19. století se v obci Stéblová vedla řada soudních sporů6 mezi „starousedlíky“ a „domkaři“ o právo na užívání různých pozemků (Kronika Stéblová).

V Srchu bývaly do konce 19. století lázně. Věřilo se totiž, že zdejší voda je léčivá (Černíková, 1935).

Závěr tohoto období spadá do doby první světové války, kdy se lidem žilo velmi špatně. Roku 1915 bylo zakázáno „volné hospodaření“. Téměř vše se mělo začít kupovat na lístky, za něž se však skoro nic nedostalo, neboť bylo mnoho poukázek, ale málo potřebných věcí. Proto došlo k přechodu na výměnný obchod. Ten však byl velmi ztížen, neboť rekviziční komise zabavila vše, co zbylo po srážce na obyvatele a zvířectvo. Venkovan sice utajoval, co mohl, ale většinou mu to nebylo nic platné. Vinou nedostatku kovů byly „rekvírovány“ i kostelní zvony (Pamětní kniha obce Dříteč).

Zemědělství bylo v průběhu této války velmi ztíženo, neboť v obcích zbyli jen starci, ženy a děti. Ti museli pracovat na polích, jezdit s koňmi a kravami a obstarávat živobytí. K dalším problémům docházelo mj. vlivem častých odvodů koní a rekvizic dobytka (Pamětní kniha obce Hrádek). Během první světové války tak došlo ke zdecimování nejen volně žijící, ale i domácí zvěře.



1.3. Období 1920–1948

Dosud byla většina zdejších vesnic tvořena pouze přízemními domy. V tomto období však začaly být stavěny též budovy vyšší. V Hrádku byl např. v roce 1930 postaven první jednopatrový dům, který „svým vzhledem pokazil venkovský ráz obce“ (Pamětní kniha obce Hrádek: 102).

Každoročně odsud mizely staré rázovité stavby. Na jejich místa byly stavěny méně „solidní“ domy7 (Katastrofální, 1929). Ve dvacátých letech se ve zdejších obcích počínají objevovat vodovody a kanalizace.

Mezi lety 1936 – 38 došlo k velkým změnám v obci Staré Ždánice. Byla zde postavena první silnice ze žulových kostek na Pardubicku. Podél všech cest i silnic byla položena kanalizace. Upravena byla struha Čertůvka. Vybudovány byly dvě hospodářské nádrže a koupaliště. Ve středu obce došlo k urovnání terénu. V celé obci bylo vysázeno několik set stromů a kolem devíti set ozdobných keřů. Byly tu vybudovány chodníky a náves byla oseta trávníkem (Fuksa, 1938).

V roce 1937 byla v současné chatové kolonii „V kladivu“ na katastrálním území obce Kunětice postavena první dřevěná chata. (Pamětní kniha obce Kunětic: 30).

Zdejší lidé tak začali objevovat novou možnost, jak trávit svůj volný čas. Konec tohoto období spadá do doby druhé světové války, kdy bylo zavedeno řízené hospodářství, docházelo tu k rekvizicím a k nedostatku pracovních sil v zemědělství.



1.4. Období 1948 – 1989

Po druhé světové válce již nebylo v zemědělství třeba tolika pracovníků a lidé zde tak neměli dostatek pracovních příležitostí. Začali se tudíž stěhovat do měst, kde pracovali v továrnách, což vedlo k vylidňování zdejších vesnic. Pokračovala tu též „demolice“ zbytku starých dřevěných stodol (Kronika Stéblová: 104).

Zakládány tu byly nové chatové a zahrádkářské kolonie.

2) Zemědělství a meliorace

Po většinu sledované doby se většina zdejších lidí živila zemědělstvím. Proto, abychom pochopili jejich život, je třeba zmínit se zde o jeho vývoji.



2.1. Období 1848 – 1885

Pro toto období je příznačným jevem růst počtu obyvatel a jejich životních potřeb. S tím souvisela potřeba vytěžit z půdy co nejvíce. Zvyšování plodnosti půdy napomáhalo zejména zaplavování suchých luk, vyvážení slínu na pole, kladení trativodů1 atd. Kromě toho se tu začaly běžně ujímat hospodářské

stroje, které do této doby byly jen na velkostatcích. Oblíbené zde byly zejména mlátičky9 a secí stroje (Rosůlek, O zemědělství, 1929).

Ke zvýšení výnosů z půdy přispělo též užívání umělých hnojiv, se kterým tu bylo započato roku 187110. Oblíbeným umělým hnojivem se stal např. chilský ledek (Jarní hnojení, 1884).

Kolem roku 1860 se tady nejvíce pěstovaly oves a jarní žito. Sázelo se též více řepy a mrkve (Maršíček, 1930). Mezi lety 1860 – 1870 se zde ve velkém množství pěstoval len (Lnářství, 1932). Sela se též olejka, ze které tlačili v Brozanech olej, jímž se svítilo (Pamětní kniha obce Borku: 87).

V poslední čtvrtině 19. století se výrazně zvýšilo množství ploch osetých pícninami a cukrovkou. Postupně se též zvyšovalo množství pěstovaného obilí



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2007, číslo 9/10.