Přes střechu Evropy
Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Velikonoce v Polabí
Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archeologický průzkum v Pardubičkách
Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů
Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.
typ akce: Výlety do historie
Nálety na Pardubice
Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Karel Moor a Pardubice - IV. část
Roku 1904 vydal Karel Moor u J.R.Vilímka v Praze autobiografický román ?Karel Martens?. Pod tímto jménem konal také své některé koncerty. Probral v něm své vztahy k ženám a ukázal dobře život v maloměstských Pardubicích.
Hrdina románu – Karel Martens – navázal v Praze milostný vztah ke zpěvačce Elle Hartwigové a na malém městě, kde působil (zřejmě v Pardubicích), poznal jednu z pěti dcer ředitele závodů Marii Bílou. Martensovi byla odmítnuta jeho první opera 1/ , matka stonala a otcův pekařský krám neprosperoval, protože otec byl na obchod příliš jemným člověkem. Martens navázal v Praze nový poměr, tentokrát s Luisou (Ludvíkou) Kroupovou, dcerou policejního strážníka v. v.
Když ji poznal, bylo jí necelých 20 let, byla to čilá a temperantní dívka, jež se chovala tu jako rozmazlené dítě, tu jako velká koketa. Byla nevěstou jeho přítele Vomáčky. Byla vypočítavá, ctižádostivá a smyslná. Přerušila poměr s Vomáčkou a s Martensem došlo ke vztahu, v němž zvítězila „brutálně smyslná vášeň“. 2/ Její vlastní rodiče ho před ní varovali, když se nastěhoval ke Kroupům na Pětikostelní plácek na Malé Straně.
V lednu 1900 měli svatbu u sv. Tomáše. Byli na svatební cestě v „lázeňském městečku“ (Lázně Bělohrad) a přijeli i k jejím rodičům. Ludvika byla rozhazovačná, dělala dluhy a Martensovým rodičům lhala o svém věnu. Když byla přijata Martensova druhá opera 3/, Ludvika žádala větší byt, který zakoupili na splátky. Začaly hádky v domácnosti, propukla Martensova nenávist k ženě a vše skončilo soudní exekucí bytu. Martens se pak ve Vídni seznámil s dcerou hotelového portýra Růženou Wanickovou, což vedlo k jeho rozchodu s Luisou. S tou se setkal znovu v Terstu, kde ho lákala k sobě na návštěvu. Karel poznal novou dívku, osmnáctiletou slečnu Karlu, herečku kočovné společnosti, což v Martensově maloměstě (Pardubicích) vedlo k pomluvám, zvláště když Karlin nápadník p.Pátek střelil do okna jejího bytu u nádraží. Milenci však spolu odjeli do Itálie. 4/
Následující pasáže románu „Karel Martens“ popisují Pardubice jako typické maloměsto přelomu 19. a 20. století. Místní paničky nikdy nenašly dobrý vztah k jeho skromné matce. Martens našel ve městě konkurenta ve své hudební tvorbě.
Byl to profesionální krejčí, který m.j. složil „Pochod Sokolů do Paříže“, mazaninu s nemožnou interpretací. Krejčí se stal nástupcem Martensovým na střední škole. 5/ Maloměstský život v Pardubicích popisuje Moor takto: “Na náměstí v malé vinárně bylo hlučno, jako každodenně. Scházejí se tam pánové, o něž v žádném městě není nouze – místní kapacity. Vidíš je hned zrána ve vinárně, kdež spokojeně vysedí až do poledne, odpoledne je nalezneš v kavárně při kartách a večer se s nimi můžeš setkat v hospodách, kdež se „nenuceně“ baví až do časného rána. Jsou různého stáří, duchem nevynikají, ve městě však právě proto hrají velké úlohy, hlásí se k politickým stranám, v nichž se soustřeďuje zpátečnictví a šosáctví, čtou jen „svůj“ místní plátek (jinak vůbec nic), panu purkmistrovi by snesli modré s nebe, planou žlutou nenávistí proti silnějším duchem a pokrokáře by utopili na lžíci vody.“ 6/ Martens sám „čmáral do pokrokových novin“ 7/, zdarma také uspořádal koncert pro místní sociální demokraty. 8/ Ve městě však žil i Martensův „stálý dobrodinec dr. Vodňanský“, znalec díla H. Ibsena, a přátelé Pohl a Engel. 9/
Zmiňme se na závěr ještě o Moorově rodině. Roku 1916 se seznámil u divadelní společnosti Františka Zöllnera, jejímž byl kapelníkem, se „zpěvačkou výborného, dobře školeného hlasu“ 10/ Terezou Erazímovou. Začínala jako 15letá u Marie Zieglerové, roku 1908 přešla k Zöllnerovi, pak do smíchovské Arény a Moravské Ostravy, v dubnu 1916 se vrátila k Zöllnerovi. 21. listopadu s ní Karel
Moor nastoupil u ředitele K. Veverky v Městském divadle v Plzni (působil tu i tenorista Vladimír Wuršer, známý později svou činností ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde narazil na tvrdého intendanta dr. Pavla Theina). Moor byl před Vánoci 1916 převezen na doporučení dr. V. Vohryzka do nervového sanatoria dr. Šimsy v Krči, aby nemusel narukovat. 11. září 1917 se Tereze a Karlu Moorovým narodila dcera Pavla 11/, 16. února 1920 pak syn Karel. 12/ To již bydleli u manželčiných rodičů v Praze – Libni a Moor byl kapelníkem Vinohradské zpěvohry (od 1. 11. 1919). Střídal umělecké posty, byl i kapelníkem orchestru kina „Hvězda“ na Václavském náměstí, v letech 1924 – 25 kapelníkem smíchovské Arény. Při příležitosti jeho 60. narozenin (26. 12. 1933) obdržel čestné občanství ve svém rodišti – Lázních Bělohradě. Zemřel 30. března 1945 ve věku 72 let a bylo jen logické, že byl pohřben nedaleko starobylého kostelíka na Byšičkách. 13/ Je typické, že jeho poslední dílo – arie „Ave Maria“ (pro alt s doprovodem varhan) bylo složeno v Pardubicích 13. března 1944. Jeho sbory zpívalo rádo i známé „Pardubické okteto“ pod řízením Jana Kollera.
Dr. Antonín Sixl napsal o Moorovi v úvodu k jeho pamětem: „Snadno vznětlivý a rozevlátý bohém měkkého srdce, nezáludný a důvěřivý, nevtíravý a zatrpklý, přijímal až trpně ústrky, kterými ho osud častoval v přehojné míře. Nevzepřel se, neuměl bojovat s těžkostmi, stavějícími se mu do cesty – ba ani sám se sebou.
Jeho dílo nebylo strastmi vykupováno, nerostlo jimi a nevzplálo v očistném žáru bolesti oslnivým plamenem. Po celý život začínal Moor vždy znovu, aby zasa zas ztroskotával. Proto nedošel vytčeného cíle. Jeho Paměti jsou lidsky zajímavým, někdy až bolestným krutým dokumentem o pozvolném zániku značného tvůrčího talentu vlivem poměrů a prostředí. K.Moor byl – mluveno s Ibsenem – jedním z „pastorků Božích na zemi“. Dnes už spí klidně na svých milovaných Byšičkách a vítr svívá na jeho hrob zažloutlé listí, které jakoby bylo symbolem
nešťastného osudu umělce, jehož život byl příliš, příliš těžký.“ 14/
Poznámky:
1/ Zřejmě Moorův „Mojžíš“ (dokončen 1899).
2/ K. Moor: Karel Martens, vyd. 1904, s. 108. Autor tu evidentně líčí příběh svého prvního nevydařeného manželství.
3/ „Hjördis” (provedena jen třikrát na scéně ND v Praze v režii Adolfa Krössinga 22. 10. – 10. 11. 1905, libreto F. Khol podle H. Ibsena).
4/ K. Moor tu jistě popisu je svůj vztah ke Karle Lauterbachové, jež ho pode jménem Karla Moorová doprovázela jako zpěvačka na jeho klavírních koncertech. Jejich vztah skončil r. 1912 v Zadaru, když Karla odjela parníkem přes Terst do Čech, poněvadž se jí stýskalo po divadle.
5/ Podle údajů J. Sakaře v jeho „Dějinách Pardubic“ lze zjistit, že šlo o slepotického rodáka K. Wittocha st. (nar. 1856), který učil hudbu na reálce v letech 1898 – 1903.
6/ K. Moor: Karel Martens, s. 261 – 262. Je tu věrně popsána politická situace v Pardubicích na přelomu století, kdy zvláště po založení Masarykovy České strany pokrokové v Pardubicích r. 1906 městem zavládla protipokrokářská nálada.
7/ Zřejmě „Osvěta lidu“ redigovaná Aloisem Hajnem. Moor, cit. d., s. 264.
8/ Tamtéž, s. 263.
9/ Jde o MUDr. V. Vohryzka, F. Kohla a K. B. Englicha.
10/ K. Moor: V dlani osudu, vyd. 1947, s. 109.
11/ Pavla, roz. Moorová, provdána za Josefa Maršálka, autora muzikografie K. Moora v jeho pamětech „V dlani osudu“. Pavla Moorová vystudovala dramatické oddělení pražské konzervatoře.
12/ Karel Moor ml., pozdější dirigent olomoucké opery, zemřel 9. dubna 2001. Byl spolupracovníkem dirigentského oddělení pražské konzervatoře.
13/ Tady spočinuly i ostatky jeho ženy Terezy / zemřela r. 1976).
14/ K. Moor: V dlani osudu, s. 4. Pěkné shrnutí života a díla K. Moora viz také Zdeněk Prchal: Hudba Raisova kraje, Lázně Bělohrad 1994, s. 58 – 66.