Lipoltický rodák Augustin Deršák, hudební pedagog

Písemné zprávy o obci jsou již z roku 1276. Podle pověsti obec dostala jméno od "prvního" majitele vesnice - Lipolta. Také původní kostel měl svého faráře již v roce 1350.

Škola byla vystavěna v roce 1836. Škola v obci byla zřízena s obnovenou duchovní lokalitou roku 1783, ale bez vlastní budovy, takže se vyučovalo v prostorách místního hostince, kde také lokalista a učitel Jan Brychta přebývali. Po učiteli Janu Brychtovi vyučoval pak Jan Ulrich (1826), Jan Bidlo (1878), Jan Vašák od roku 1892, kdy už byla škola čtyřtřídní (a také s řídícím učitelem, podučitelem a podučitelkou).

Vyučovalo se náboženství, čtení a psaní, dále jazyku vyučovacímu, počítání spolu s naukou o formách geometrických a přírodopisu. Z dovedných činností pak bylo vyučováno kreslení a zpěvu. V roce 1892 Augustin Deršák se stává žákem lipoltické školy, kde jeho učitelem je Jan Vašák.

Pod jeho vedením získával Augustin Deršák první poznatky nejen z učiva všeobecného daného školskými předpisy, ale také již i poznatky z hudby, a to hlavně ve zpěvu.Učitel Vašák dobře později poznal hudební nadání mladého Deršáka a velmi se zasloužil o jeho hudební růst. Záhy se mladý Deršák uplatnil při chórovém zpěvu, a to nejen v lipoltickém kostele sv. Matouše, ale později v kostele sv. Jakuba v nedaleké Přelouči. Učitel Jan Vašák se cílevědomě orientoval na soustavnou průpravu tohoto svého lipoltického žáka k rozvíjení jeho talentu. Po všeobecném vzdělání a dostatečné hudební průpravě byl Augustin Deršák připraven na další hudební studia.



CESTAMI HUDBY DO SVĚTA

Na doporučení učitele Jana Vašáka se Augustin Deršák po přijímacích zkouškách stává posluchačem pražské konzervatoře, kterou navštěvuje v letech 1909 až 1912. Studuje varhanní hru, teorii a sborový zpěv.

Na konzervatoři vedle absolutoria složil státní zkoušky pedagogické také ze sborového zpěvu, z klavíru a varhan pro střední školy. Později také studoval kompozici a dirigování. Během studia konzervatoře působil souběžně pedagogicky v Mladé Boleslavi a také v Čáslavi, kde si ověřoval a doplňoval své znalosti.

Škola a kostelní věž v Lipolticích

ČÁSLAV

Na zácvik a pedagogické působení přichází do města, které mělo bohatou historii i velmi mnoho významných osobností, které se zapsaly natrvalo nejen do literatury, ale zejména i do oblasti hudby. Proto už i při studiu konzervatoře se Derčák seznámil se životem proslulého čáslavského rodáka Václava Františka Kocmánka (1607-1679), který se bohatě zapsal do pražského hudebního života jako regenschori a také jako skladatel hudebních scének z venkovského života.

Augustin Deršák se potom už přímo v tomto městě velmi podrobně seznámil s Kocmánkovým hudebním odkazem „Lamentatio rusticana“, které bylo jakýmsi „nářkem“ nad utrpením sedláků a také i ohlasem tehdejších těžkých poměrů, zejména sociálních, právě v době protireformační. Pro další znalost prostředí města a škol, kde pedagogicky působil (i jako varhaník nejen v kostele sv. Petra a Pavla, ale také ve špitálním kostele sv. Alžběty) hledal a studoval i další prameny. V době předvánoční se obeznámil zejména se skladbou dřívějšího městského varhaníka Jana Zdislava Dusíka (1760-1812), jehož pastorely - Nynej, dadej, Ježíšku malej pro sólový soprán, dvoje housle a varhany nastudoval

a provedl s chrámovým sborem v kostele sv. Petra a Pavla. V čáslavských školách vyučoval zejména zpěv a dával i hodiny klavíru.

V rámci vyučovacích hodin uskutečňoval i literárně-hudební vycházky městem i okolím.



MLADÁ BOLESLAV

Dalším studijním a poznávacím místem Augustina Deršáka v průběhu studiíí na pražské konzervatoři byla i oblast Českého ráje, a to města, které bylo východiskem pro poutníky za krásami Českého ráje – MLADÁ BOLESLAV.

Toto město bylo jeho druhým „konzultačním centrem“ během studií na konzervatoři. Pro tento svůj druhý hudebně-pedagogický „zácvik“ získával předem ze studijních zdrojů konzervatoře základní poznatky!

V archivu konzervatoře se obeznámil s notovým materiálem dřívějšího učitele v Mladé Boleslavi Antonína Alexy (Alexius, 1708-1773), a to zejména s jeho pastorelou „Děťátko kolíbejme“ pro dva soprány, violino diskordato, dvoje housle a varhany, kterou později i ve spolupráci místních pěveckých sborů a hudebníků uskutečnil v kostele sv. Jana Nepomuckého a také v kostele Nanebevzetí P. Marie.

Velmi často Deršák také zajížděl do nedalekých Kosmonos do piaristické koleje, k seznámení se i se znamenitou hudební školou, kterou prošli svého času František Xaver Brixi (1732-1771), autor mnoha skladeb chrámových, ale také i komických zpěvoher jako „Erat unum cantor bonus“ (Byl jednou dobrý učitel). Dále to byl i Jiří Antonín Benda (1772-1795), dvorní kapelník a autor scénických melodramů Adriana na Naxu a Médea.

Postupem času se mladý Deršák seznamuje i s ostatními rodáky tohoto města, kteří proslavovali věhlas Mladé Boleslavi. Byl to zejména učitel Kryšpín Josef Taschke (1776-1848), který složil 60 mší, offertoria a mnoho graduálií. Pro vzorné plnění povinností byl Taschke jmenován vzorným učitelem a od Akademie pro porozumění chrámové hudby na Žofíně v Praze jmenován čestným členem.

Tyto poznatky Deršáka stále vedly k tomu, aby studoval další materiály o osobnostech města a aby tak byl jejich dobrým pokračovatelem.



LÁZNĚ BĚLOHRAD

Po vojenské službě (1912-1914) jako 27letý přichází do svého prvého místa pedagogického působení. Zde jako učitel hudby na měšťanské škole i jako ředitel kůru v kostele Všech svatých (z let 1689-1700). I do tohoto lázeňského města přichází „vyzbrojen“ nejen znalostí literárních osobností a rodáků města, ale i historií vzniku lázní. K prvním hostům, a to stálým, patřila (jak mu také později připomenula bysta E. Krásnohorské v lázeňské hale od K. Vobišové) Eliška Krásnohorská, která se v nich každoročně léčila v letech 1893 až 1903. Augustin Deršák se také zajímá o literární díla autorky mnoha knih pro děti Leontiny Mašínové (1882-1975), která v Bělohradě učila. Poznává i díla a zážitky, které zaznamenal v některých svých dílech K. V. Rais ze svého rodiště (Pantáta Bezoušek, Sirotek a další jeho povídky, které se odehrávají mezi Novou Pakou a jeho rodištěm). Deršák vedle své pedagogické činnosti se horlivě zúčastnil společenského života lázeňského města. Velice miloval hudbu a zpěv. Ve škole vytvářel hudební kroužky a literární pásma. Později pořádal hudební a pěvecké akademie z nově vzniklých sdružení v lázních. Také organizoval i různé slavnostní akce pro lázeňské hosty a oslavy města.

O vánočních svátcích hudebně zabezpečoval chrámové sbory pečlivým nácvikem církevních skladeb. Cílevědomě vedl celý kolektiv k dokonalosti. Členkou kostelního chóru byla také Anna Nováková, se kterou se po ročním působení ve sboru oženil. Byla rodačkou v Lázních Bělohradě. To se psal rok 1915. Augustinovi Deršákovi bylo v té době 28 let. V tomto lázeňském městě se Deršákovým narodili tři synové: Zdeněk v roce 1916, Augustin o rok později 1917 a třetí syn Vítězslav pak ještě v roce 1919.

Tento rok byl pro rodinu Deršákovou posledním místem v Čechách.

Koncem školního roku 1919 rodina přesídlila na Slovensko.



Celý článek nalezente ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka číslo 11/12 rok 2007.