Živelné pohromy v obci Dražkovice, Horní Jelení, Doubravice, Čepí a Horní Ředice historie Ohnivých kohoutů

Roku 1834 (26.3.) o deváté noční hodině začalo hořet u pana Vlasáka (č.19). Tehdy vyhořelo dalších devět domů.

V roce 1839 (5.4.) vznikl kolem poledne požár v č. 42. Vyhořel jediný dům, ale o pouhých 6 dnů později vypukl v obci další požár, tentokráte v č. 38, patřícím panu Topičovi. Shořela naštěstí jen stodola a oheň se podařilo včas lokalizovat. Jak se později ukázalo, požár byl založen úmyslně jedním z čeledínů. Při výslechu se přiznal.

Roku 1842 (22.3) hořelo u Šafaříků v č. 41. O tři roky později (přesné datum kronikář neuvádí) vyhořelo v nočních hodinách stavení pana Drábka (č. 17).

V roce 1846 (21.3.) krátce po poledni vyhořela stodola č. 13, patřící panu Štěpánkovi. Dále vyhořel pan Jírek (č.16). Požár vznikl pravděpodobně nezávisle na požáru předešlém, protože u Jírků začalo hořet až o sedmé hodině večerní.

Roku 1846 (27.6.) hořelo u Jana Ročka (č.2). Požár vznikl následkem úderu blesku ( "uhodil Posel Boží!").

Roku 1863 (9.3.) vyhořela stodola Františka Kubína, pravděpodobně ve večerních hodinách. Stodolu zapálil sedmiletý chlapec.

Roku 1865 vyhořel Jan Topič (č.48). Stalo se tak pravděpodobně 7.10. Ve stejný rok a měsíc (11.10.) vypukl požár u Františka Husáka (stodola). Ve válečný rok 1866( 17.11.) o sedmé hodině večerní vypukl v Dražkovicích dosud největší požár, při kterém vyhořelo 11 domů. Oheň vyšel od Štěpánkovy stodoly. Příčina požáru nebyla zjištěna. Požár by zřejmě nenabyl takového rozsahu, ale začal foukat velmi silný vítr, který "ohnivé kohouty" rozehnal po okolních střechách. Pohořelí dostali almužnu (6 liber chleba z Pardubic, od okresního zastupitelstva 66 mír obilí a 300 zl.). Od Jeho Veličenstva císaře pak 2 000 zl. Jan Půhoný z Medlešic daroval pro pohořelé do Dražkovic 8 mandelů slámy, 1 korec žita a 1 korec ječmene. Ostatní se záhy připojili. Dary pohořelým přišly hlavně z Pardubiček a Nemošic. Když vypukl požár v Jesničanech, Dražkovice pomoc vrátily. V roce 1847 přispěchali lidé z Dražkovic na pomoc při požáru v Blatě. Roku 1852 pomáhaly Dražkovice při likvidaci požáru v Medlešicích, v roce 1854 v Mikulovicích a pod.

V roce 1873 hořelo opět v Dražkovicích (u Radochů a Čejků). V první pamětní knize obce Horní Jelení (kronika založ. r. 1889) se příliš mnoho souvislých poznámek o požárech neobjevuje. Jak je psáno na str. 65, "městečku se ohnivý kohout zázračně vyhýbal!" Toto zvláštní štěstí se připisovalo na vrub jakési neznámé cikánky, která kdysi prorokovala, že Jelení nevyhoří!

Ovšem splést se může i "vědma!" Roku 1809 začalo hořet u Františka Mikuláška ("po jarmarce vánočním"). Druhý požár vypukl v roce 1816, kdy začalo hořet u Josefa (příjmení značně nečitelné).

Požár byl velmi rychle uhašen.

V roce 1866 (28. 3.) uhodil blesk za silné bouře a krupobití do kostelní věže, kterou poškodil. Poškozena byla i zákristie, ale požár nevznikl. Roku 1880 (21. 9.) vyhořela o osmé večerní hodině hospoda Rathaus (Radniční dům) na náměstí. O dva roky později byla na jejím místě postavena základní škola (zápis z farní kroniky, str. 102).

V roce 1887 vyhořelo stavení č. 57, které patřilo vdově Františka Kysely. Největší požár v 19. století zažilo Jelení roku 1896 (15. 7.) kolem půlnoci. Za velmi krátkou dobu vyhořelo nebo bylo ohněm poškozeno 39 domů! Většina do základů vyhořelých

domů byla ještě celá ze dřeva. Vyhořela celá jižní polovina náměstí. Na milodarech pro pohořelé bylo celkem sebráno 10 000 zl.

V červnu roku 1898 vypukl o deváté hodině ranní požár v domě pana Brandy, stojícího na náměstí. Vyhořelo v krátké době 9 čísel a 2 kůlny. Požár byl likvidován za účasti hasičů z okolních obcí.

V roce 1899 vyhořelo v Jelení dalších 7 domů. Oheň vznikl v domě povozníka Kalouse.

V roce 1900 vyhořely dva domy na náměstí a v červnu téhož roku jeden dům, patřící povozníkovi Antonínu Koblížkovi.

V jediné pamětní knize obce Doubravice je zřejmě velmi neúplný seznam „ohnivých kohoutů.“ První záznam je z července roku 1857, kdy hořelo u Loudů (č. 13). Shořela došková střecha stodoly. V roce 1909 vyhořela stodola u Vacků (č. 12).

V roce 1918 vyhořelo stavení č. 14, které patřilo Josefu Staňkovi. A konečně poslední záznam je z října roku 1924, kdy vyhořela stodola u Doležalů (č. 3).

Nejstarší zmínka o požáru v obci Čepí z 19. století je až z roku 1893, kdy vyhořela stodola č.10, patřící Novákovým. Podle kronikářových záznamů se proslýchalo, že Novákovi potřebovali údajně novou stodolu, tak sami zapálili starou, která byla výhodně pojištěna.

Téhož roku blesk zapálil stavení u Pleskotů (č. 5).

V roce 1900 vyhořely stodoly u Voženílků a Chalupeckých. Oba požáry byly založeny ze msty.

Největší požár ve vsi vypukl v roce 1914. Začalo hořet stavení č. 18. Vyhořela celá obytná budova, stodola i kovárna. Kovárna byla velmi stará, krytá ještě doškovou střechou. Patřila jistým Štrůdlovým. Po smrti Františka Štrůdla v ní však nikdo nežil. Na začátku roku uhodily neobvykle tuhé mrazy. Počátkem února klesla teplota až na -42°C (mírně přeceněný kronikářův údaj). Naopak počátkem léta uhodila neobvyklá horka. Teplota se již v květnu vyšplhala na více jak 30 stupňů. Dne 4. 7. téhož roku uhodila na obec Horní Ředice stejně jako na většině území republiky větrná smršť, která pobořila většinu domů v obci. Největší škody nadělala na staveních č.4, 16, 58 a 135. Velká část střešní krytiny místního kostela byla rozmetána. Velké škody nadělala vichřice v okolních lesích, zejména na vysokých topolech.

V roce 1930 vypukl požár v č. 3 a v č. 47 (hostinec u Červinky). Oba objekty vyhořely do základů. Hostinec byl obnoven a rozšířen.

O rok později hořelo v č. 121 u Jana Kotfalda. Během druhé světové války se „ohnivý kohout“ obci vyhnul. Avšak rok po válce (7. 11.) udeřil znovu. Vyhořela Černíkova stodola (č. 48). Oheň vypukl krátce po poledni. V roce 1947 vyhořela stodola a chlév Karla Malejovského (č. 156). Roku 1946 (28.9.) vyhořela stodola rolníka Václava Voříška (č. 2). V roce 1958 (20.7.) vyhořela v odpoledních hodinách nová stodola Václava Voříška. Požár byl pravděpodobně zaviněn hrajícími si dětmi.

V roce 1960, kdy zápisy v obecní kronice končí, vyhořelo v ranních hodinách č. 140, patřící Marii Voříškové. Požár vypukl v časných ranních hodinách.



Použitý materiál:

1/ SOkA Pardubice: Kronika obce Dražkovice (do r. 1963).

2/ Tamtéž: Pamětní kniha Horního Jelení (do r. 1866).

3/ Tamtéž: Pamětní kniha města Horní Jelení (1955-1987).

4/ Tamtéž: Pamětní kniha obce Doubravice (založ. r. 1930).

5/ Tamtéž: Pamětní kniha obce Čepí (do r. 1970).

6/ Tamtéž: Obecní kronika Horních Ředic (1928-1939).

7/ Tamtéž: Obecní kronika Horních Ředic (1940-1960).