Významné zdroje znečišťování ovzduší na Pardubicku

<br />Na katastrálním území Rybitví je umístěna velká čistírna odpadních vod, která slouží jak chemickým výrobám, tak městu. Ještě blíže středu města stojí podnik PARAMO zpracovávající ropu a využívající také vlastní kotelnu. Na území města a v jeho blízkosti jsou další firmy, které více nebo méně ovlivňují některými svými provozy kvalitu ovzduší kolem nás. Z velkých zdrojů znečišťování ovzduší je možno jmenovat například FOXCONN CZ zabývající se výrobou počítačové techniky, Dopravní podnik města Pardubic s lakovnou autobusů, nemocnici provozující spalovnu odpadů, RONAL CR vyrábějící hliníková kola pro automobily, tiskárnu H + K tisk nebo Pivovar Pernštejn, mezi střední zdroje znečišťování ovzduší lze počítat KÁVOVINY, krematorium, řadu čerpacích stanic pohonných hmot, vybrané lakovny a jiné provozy. V průmyslových zónách ve Starých Čívicích a v Černé za Bory i ve městě působí také další provozovny vypouštějící do ovzduší znečišťující látky. Ovzduší krajského města a jeho okolí mohou do jisté míry ovlivňovat také nedaleké velké elektrárny stojící na území pardubického okresu a spalující převážně hnědé uhlí – chvaletická patřící společnosti ČEZ a o něco starší opatovická, kterou vlastní firma International Power Opatovice. Provozy s vysokými komíny ovlivňují i vzdálenější místa a na náš region zase mohou více či méně působit zdroje odjinud. V obou elektrárnách bylo v minulých letech vybudováno zařízení na odsíření vznikajících spalin, takže emise oxidu siřičitého, ale i tuhých látek se proti minulosti podstatně snížily. Zvláštností chvaletické elektrárny jako jediné v republice je také to, že zplodiny odcházejí do ovzduší za běžného provozu chladicími věžemi. Přes fungující odsíření jsou tyto elektrárny největšími energetickými zdroji znečišťování ovzduší provozovanými nejen v našem okrese a kraji, ale i v širším okolí. Pokud zde hovoříme o podniku jako o velkém nebo středním zdroji znečišťování ovzduší, znamená to, že provozuje alespoň jedno zařízení, které podle zákona č. 86/2002 Sbírky zákonů, o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcích právních norem do této kategorie náleží (například výkonnější kotel na spalování paliv, chemickou výrobu, slévárnu, velkokapacitní lakovnu, čistírnu oděvů nebo chov hospodářských zvířat).
<br />Větší firmy často provozují i více takových zařízení. Základními znečišťujícími látkami vypouštěnými komíny provozoven jsou tuhé látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý a organické látky ze spalovacích procesů, ale ze spalování paliv, z chemických a dalších provozů se do ovzduší mohou dostávat v určitém množství i těžké kovy, benzen, amoniak, merkaptany, polycyklické aromatické uhlovodíky a další cizorodé látky. Za skutečně vypuštěné množství znečišťujících látek do ovzduší platí firmy každoročně poplatky do státního rozpočtu případně obci. Velké energetické zdroje spalující tuhá paliva vypouštějí do ovzduší také značné množství skleníkového plynu oxidu uhličitého. Účelem zákona o ochraně ovzduší a dalších předpisů je únik látek negativně působících na životní prostředí regulovat.
<br />Veřejnost vnímá znečišťování ovzduší ze strany průmyslových podniků zejména podle tmavosti kouře vycházejícího z komínů nebo výduchů a podle zápachu. Z tohoto hlediska se jedná především o Synthesii a PARAMO. Ze semtínského areálu může jít o kouř z komínů teplárny nebo o zápach z jednotlivých chemických provozů, ale také z čistírny odpadních vod a z přilehlé otevřené retenční nádrže o rozloze několika hektarů, kde se shromažďují odpadní vody z jednotlivých provozů, které nelze vzhledem k jejich složení vypustit přímo do čistírny. Na vrub zápachu z výrob a širšího areálu této čistírny (v tomto prostoru stojí také již zmíněná spalovna odpadů) lze přičíst stížnosti nedaleko bydlících obyvatel (například z Polabin, Opočínku nebo ze Srnojed). Je proto v zájmu občanů města, jeho okrajových obvodů i samostatných obcí žádoucí, aby se podnik a příslušné orgány ochrany ovzduší zasadily o účinné řešení tohoto dlouholetého problému. V Paramu byla nedávno zprovozněna upravená technologie výroby asfaltů s cílem snížit únik pachů do ovzduší, ale vzhledem k povaze výroby není ještě situace ani zde ideální, jak se můžeme přesvědčit, když se pohybujeme v okolí areálu nebo pokud bydlíme nedaleko po směru větru vanoucího z tohoto prostoru. Zplodiny ze zpracování ropy jsou čichem zjistitelné i při velmi nízkých koncentracích a je proto velmi obtížné dosáhnout stavu, kdy by pachové látky vůbec neunikaly za hranice závodu. Stížnosti někdy směřují také na KÁVOVINY, kde při nezvládnutí procesu pražení surovin pro výrobu melty může dojít k uvolnění zapáchajících látek. Pachové emise jsou v dnešní době již měřitelné. Například u posledně uvedené výroby musejí být koncentrace pachových látek podle novelizovaného předpisu stanoveny již v roce 2007. Obecně jsou občané naší republiky dnes náročnější na kvalitu ovzduší než tomu bylo v minulosti, a tak stížnosti mohou v některých případech směřovat třeba i na zápach z udíren, pekáren nebo pražíren kávy. Za poslední
<br />léta výrazně stoupl počet čerpacích stanic pohonných hmot na našich silnicích a stará čerpadla byla postupně zrekonstruována. Tato zařízení jsou proti úniku benzinových par dobře zabezpečena a pokud nedojde k jejich poruše nebo
<br />k pracovní nekázni, neměl by se od nich šířit zápach uhlovodíkových výparů, jako tomu bylo dříve.
<br />V čísle 3 – 4 Zpráv KPP z roku 2007 byl uveřejněn příspěvek, který se týkal také významných stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší v mikroregionu Sdružení obcí pod Kunětickou horou. Chtěl bych připomenout, že druh a počet provozovaných zdrojů doznává průběžně určitých změn. V Čeperce byla například vybudována provozovna na výrobu těsnění a pružných elementů, která se řadí mezi velké zdroje znečišťování ovzduší. Emise z velkých zdrojů se zjišťují každoročně měřením nebo jiným způsobem a údaje jsou shromažďovány v Českém hydrometeorologickém ústavu (ČHMÚ) Praha.
<br />
<br />Celý článek naleznete ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka číslo 11/12, rok 2007.
<br /><BR>