Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Z historie svinčanské obecní samosprávy
Zrušení roboty v roce 1848 přineslo i změnu v organizaci politické správy a vyvolalo řadu různých správních reforem. Zákon obecní ze 17. 3. 1849 zrušil patrimoni-ální úřady a místo nich zavedl v roce 1850 nové úřady politické a soudy civilní a trestní. V této souvislosti zanikl nejen vrchnostenský úřad v Pardubicích, ale i v obcích byl zrušen úřad rychtáře a místo rychtářství se stala nejnižší správní jednotkou obec. Představení se ujímali svého úřadu složením slavnostní přísahy v kostele při slavné mši. Obec dostala právo svobodné volby svých zástupců, mohla rozhodovat o přijímání nových občanů do svazku obce a mohla samostatně spravovat obecní záležitosti. U obcí potvrzovaly volby představenstva podkrajské úřady.
První svobodné volby v obcích našeho regionu se konaly v roce 1850 a volbě byl téměř vždy přítomen pod krajský pan Čermák. Volební právo měli všichni občané, kteří platili kontribuci nejméně jeden zlatý, dosáhli dospělosti, t. j. 24 let a byli zachovalí. Právo být volen bylo od 30 let. Občané byli sepsáni podle kontribuce a rozděleni do tří sborů. V prvním byli ti, co platili nejvíc, ale volit začal třetí sbor, ten, který platil nejméně.
Je pravděpodobné, že ve Svinčanech probíhaly první volby ve stejném termínu jako v ostatních obcích regionu, písemné záznamy jsou však v zachované knize protokolů o zasedání obecního výboru až od roku 1865. První zápis z 12. března 1865 svědčí o tom, že byly řešeny problémy, které nám ani dnes nejsou cizí:
„Předmětem jest jednání, jak by se s obecními dlužníky obce svinčanské, kteří k obci dílem nájem z pole, dílem vyplacení činži z domku dluhují, náložiti mělo. Když se byl úplný počet výborů k tomuto jednání sešel, zahájil předseda, Václav Komárek sezení a předložil obecní účet za rok 1864 z něhož k nahlédnutí bylo, že znamenité dluhy v obci se nacházejí a dlužníci že platit nechtějí ať se k tomu výbor vyjádří, na jaký spůsob se tyto dluhy vydobývati mají. Výbor pan Antonín Konopáč dostal slovo a vyjádřil se, by se dlužníkům dala lhůta ke splacení jeden rok..." Návrh byl pak s menšími změnami, doporučenými zástupcem hraběte Thuna panem Josefem Hóckelem, většinou hlasů přijat.
Už z prvního zápisu vyplývá, že o peníze šlo i v dobách předků. Ovšem způsob vymáhání dluhů se na rozdíl od dneška vyznačoval křesťanským porozuměním pro problémy druhých. Obecní zastupitelstvo však řešilo také spory mezi sousedy a k této činnosti si zřídilo zvláštní výbor, jak o tom svědčí „Protokol schůze obecního výboru obce Svinčan, sepsán o usnesení výboru dne 10. října 1867 kde jest volba vynesená v přítomnosti všech pánů výborů skrze výbor k smírnému soudu a sice Václava Nechvíle a Václav Jelínek a v Horních Raškovicích Matěj Kožený co výborové k smírnému soudu vyvolené. Toto se stvrdilo skrze jejich vlastnoruční podpis u představenstva Obce Svinčan."
I jednání poslanců parlamentu o platech, náhradách a odstupném mají svůj dávný vzor v obecním zastupitelstvech. V „Protokolu" z 26. února 1868 se praví, že: „Byla schůze skrze ujednání služného starosti a rádních. Starostovy bylo ujednáno 60 Zlatých rak. čísla a každému rádnímu 5 Zlatých rak. čísla by se přitrefilo, že by starosta nebo víbor ohledně obecné záležitosti do Přelouče šel, tedy za cestu 30 Kr. rak. čísla z obecné kasy hotově zaplatit. Kdežto slouží zde vlastnoruční podpisy všech pánů víborů."
Rukopis v knize protokolů z této doby svědčí o tom, že někteří sousedé a „víboři", pověření zpracováním zápisu, vládli jistě daleko lépe jinými nástroji, než perem. Nic to však neubírá na autentičnosti výpovědí o životě ve vsi, přestože i gramatika byla poněkud svérázná: „Bila schůze Obecního viboru dne 5. Února 1871 u přítomnosti viboru p. Václava Jelínka prvního staršího a vibora p. Františka Jelínka"...atd. Jednání se týkalo „dětí ke škole čtení", jejichž rodiče zemřeli a děti výborem „bili seznané za čtenáře". Druhý bod programu se týkal „skrze nocleháře, kteří se přes noc v obecním dvoře ubytují, by se jim sláma ku spaní z obecní pokladnice viplácela a abi ji obecní pastýř pod svou mocí měl a ji vídával". Zmínka o, dnes abychom řekli „ekologických aktivitách", je datována již v roce 1871, kdy „Protokoll" informuje, že „Bila schůze obecního viboru a ujednáno, abi se v obci topolové stromi posekali a dva z nich, které bili uznáni, že stran Buršových škodí pryč odklizeni z těch osekáních lepši sněti bi se sazenice zase v obci visazeli což se také všecko vskutku vikonalo dle nařízení."
Ze záznamů z let 1879 až 1887 běží dnešnímu čtenáři trochu mráz po zádech. Ve většině protokolů jde o pronájem dětí a nešlo zřejmě o žádnou nadsázku. V hospodářství se při tehdejší úrovni techniky jistě hodila každá pracovitá ruka, i dětská. Zápisy jsou jeden jako druhý velmi lakonické:
„Předmět - pronájem dětí a sice Synkového Václava, Synková Barbora, Jan Buriánek a Kavasové za nejnižší cenu s ošacením a stravou. Na dobu jednoho roku a sice od 1. března 1879 až do 1. března 1890. Cena za 1 den 6 Kr. Za Barboru Synkovou podal p. P. Bochníček, že ji zdarma šatit a stravovat bude. Na školné náčení obdrží jeden každý jeden Zl. ročně."
Pojem „pronajímání dětí" nám zní dnes neskutečně, ale srovnáme-li dnešní domovy odložených dětí, problémy s adopcemi, vyplácení výživného a dalšími novinkami, musíme konstatovat, že v době, o které vypovídá kniha zápisů, se ani obec, ani sousedé, kteří ji tvořili, nezbavovali odpovědnosti za děti, které se nemohly postarat samy o sebe. Je pochopitelné, že péče, kterou jim mohli věnovat, odpovídala době, ve které žili. V žádném případě ale tihle sirotkové neměli problémy s přiznáním státní příslušnosti. Že výchova a vzdělání dětí nebyly na okraji zájmu obce, o tom svědčí protokol ze dne 26. prosince 1873, ve kterém se praví:
„Bilo ujednáno, abi se občanské právo P. Učitelovi Antonínovi Vagďanyovi z Obce Svinčan učinilo, což se hned hlasovacími Lístky také uskutečnilo a bil P. Učitel všemi hlasovacy listy doporučen za čestného občana Svinčanského zvolen."
Také veřejný pořádek a klid v obci byl středem zájmu zastupitelů. Svědčí o tom zápis z 25. ledna 1903: „Při volných návrzích usneseno jednomyslně by taneční zábavy byly co nejvíce omezeny - zvlášť při naléhavých pracích polních by žádná taneční zábava povolena nebyla. Zároveň maškarní průvody pro letošní rok i budoucně se nepovolují."
I druhý čestný občan obce, o kterém se kniha zápisů zmiňuje, byl učitel: na návrh okresního starosty Komárka byl tímto titulem odměněn za zásluhy při odchodu na odpočinek řídící učitel, Antonín Nerad. To bylo ovšem až v roce 1906.
Třetím vyznamenaným sousedem byl snad nejznámější a nejváženější svinčanský rodák, pan Josef Komárek. Jeho veřejná činnost mu získala respekt daleko za hranicemi obce, v celém Království Českém a dokonce i v „širší vlasti" mocnářství Rakousko - Uherského, neboť byl v jednom (nejméně) období poslancem C. K. Zemského Sněmu ve Vídni. Traduje se, že kvůli němu tehdy zastavoval rychlík v Přelouči. Obec ho cenila při příležitosti oslav jeho šedesátin 25. března 1914.
Ale to už byla první světová válka přede dveřmi. Můžeme - li věřit protokolům, válečné události nebyly středem pozornosti obecního zastupitelstva. První zasedání po mocnářově provolání „Mým národům" se konalo 27. září 1914 a jediným ohlasem na válečné události je schválení příspěvku obce na Červený kříž ve výši 100 korun, ke kterému vyzvala C. K. politická expozitura v Přelouči. I v následujících válečných letech svědčí zápisy o tom, že na obec doléhaly běžné denní starosti tíživěji než vysoká politika, o které se rozhodovalo na válčištích světa. Proto ani nepřekvapí, že první schůze obecního výboru v nové Československé republice dne 26. prosince 1918 se vůbec nezabývala novými poměry po skončení „třistaleté poroby".
ale skutečností, že se Okresní školní rada v Pardubicích odmítla zabývat námitkami o obce proti odškolení Dolních Raškovic a proto bylo nutno zřídit v obci Školu dvoutřídní. Účty, státní půjčky, parcelace dvora, dluhy a podpory, to je převažující obsah všech dalších zápisů. Koncem dvacátých a počátkem třicátých let se v knize zápisů objevuje nový rys: politická řevnivost. Věty, jako „tato celá záležitost není ničím jiným než třídním bo´jem politickým, neb nové zvolené zastupitelstvo za to nemůže, že občané Svinčan-ští prohlédli tuto věc a strana republikánská vyšla z toho boje úplně poražena"... „ptáme se, kdo to jednou zaplatí, jestli obec nebo školní rada", nebo že pan řídící, když na něm chtěli, aby vedl pamětní knihu, prohlásil, že „zadarmo ani perem neškrábne", by spíše slušely bulvárnímu tisku než knize protokolů ze zasedání obecního zastupitelstva.
Zápis na poslední straně knihy má datum 18. června 1933 a týká se kolaudace domku čp. 115, která proběhla bez závad.
Kniha je dnes historickou památkou, jejíž obsah neztratil nic ze své vypovídací má schopnosti. Dokládá, že obecní samospráva má ve Svinčanech téměř 150 letou tradici, že obec měla vždy občany, kteří byli ochotni sloužit sousedům správnou věcí veřejných a konečně, že problémy, které v obci vznikají, lze nejlépe vyřešit prostřednictvím místních zástupců, pokud možno bez zasahování z „mocenských center".
Pozn. V úvodu použity údaje z článku Oldřicha Ullricha „První volby a organizace politické správy po roce 1850", publikované ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka, ročník 1990, č. 11-12
