Živelné pohromy v obcích: Chvaletice, Černá u Bohdanče a Kladruby nad Labem

V březnu 1844 se povodeň do Chvaletic vrátila a trvala dlouhých šest neděl!

V roce 1845 (15. 3.) postihla Chvaletice sněhová kalamita a obec zůstala zcela odříznuta od okolního světa. Byl takový mráz, píše kronikář, „že řetězy ruce chytaly!“

V roce 1847 ve dnech 20. – 25. 5. udeřilo na obec několikrát velké krupobití, jaké nikdo napamatoval. Nastal hladomor, protože kroupy zlikvidovaly všechnu neúrodu na polích. Lidé pojídali otruby a pařený šťovík.

V roce 1886 (27. 5.) zasáhla obec neobvykle silná sněhová vánice. Záznamy o živelných pohromách z konce 19. a počátku 20. století v kronice chybějí. Zcela jistě se živelné pohromy nevyhnuly obci ani tyto roky, ale další zápis pokračuje až z roku 1928 21. 3.), kdy se nad Chvaleticemi přehnala silná větrná smršť a strhla plechovou střechu místního kostela. V čp. 83, kde bydlela rodina Matičkových, se pod váhou sněhové peřiny prolomila střecha! Počátek roku 1929 byl neobvykle tuhý. Byla zima, že „nebylo takových pamětníků“. Průměrná teplota v lednu činila –20°C. Dne 11. 2. ukázal teploměr až –32°C. V Praze nebyla od roku 1775 (únor) naměřena tak nízká teplota. Od 18. do 28. 2. se na školách nevyučovalo. Železniční doprava byla zcela ochromena. Mrazy trvaly až do poloviny března. Dne 2. 3. byla naměřena teplota –27°C. Podle statistik zmrzlo v celé republice v počátcích roku 1929 na 10 mil. ovocných stromů a celkové škody činily přes 2 miliardy Kč!

Dne 4. 7. 1929 bylo nebývalé dusno. Teplota se vyšplhala na 35°C. K večeru přestal vát mírný vítr a rozhostilo se ticho, příslovečné, před bouří! Kolem 19. hodiny se západ potáhl černými mraky a JZ směrem se přihnal rychlostí střely žlutošedý pruh prachu. Během pěti minut zaútočila na obec strašlivá síla vichřice. Prach, písek a drobné kamení vytvořily „beranidlo“, které začalo likvidovat stromy a domy. Tisíce tašek bylo strháno z domů a tisíce stromů v širém okolí pokoseno vichrem. Byl jen zázrak, že si vichřice v obci nevyžádala žádnou lidskou oběť.



Černá u Bohdanče:

Dne 5. 8. 1922 zasáhla obec ničivá bouře, která nadělala mnoho škod. Přesto byla, jak ukazují zprávy z roku 1929, tato bouře jen slabým odvarem toho, co se zapsalo tragicky do historie téměř celého území tehdejšího meziválečného

Československa.

V červnu 1926 následkem dlouhodobých dešťů vystoupila voda z Labe a všech jeho přítoků. Zaplavila veškeré louky v Polabí. Bylo právě před sklizní a na loukách dosud zůstalo neposečené obilí. V některých případech uhynul dobytek, který byl krmen senem, jež taktéž voda odplavila a po vysušení bylo nasáklé bahnem. Dne 16. 6. se Labe dostalo až do obce a zatopilo i mlýn.

Z domů čp. 30, 27, 16, 15 a 32 musel být odveden dobytek (zatopené chlévy). Z některých domů museli utéct i lidé, jak se to stalo v čp. 27 a 30. Voda se hrnula u mlýna přes silnici, takže byla přerušena veškerá doprava do Rybitví. Místo povozů se používaly lodě, protože mezi Černou u Bohdanče a soused ním Rybitvím vzniklo jedno velké jezero, které se dotýkalo až Srnojed.

Ve čtvrtek 4. 7. 1929 stoupla teplota až ke 40°C. Bylo mrtvolné ticho a dusno, takže se už odpoledne čekalo, že dojde k nějaké srážce. Do večera byl však klid a na obloze ani mráčku. Ve vzduchu však bylo cítit blížící se bouři. Ta udeřila

kolem 19. hodiny od JZ a současně od SZ. Mraky „připluly“ ohromnou rychlostí. Bouře udeřila tak rychle, že lidé, kteří byli na polích, neměli čas doběhnout do stavení. Vichr začal kácet a rvát stromy jako suchá stébla. „U Křížků“ byla vyvrácena jedna z ohromných lip i s kořeny. S velkým hukotem se začaly bortit střechy. V některých případech je vítr celé nadzvihl (podobně jako např. v Srnojedech) a nepoškozené odnesl o několik stovek metrů dál.

Během slabé půlhodiny bylo dílo zkázy dokonáno. Stodoly Josefa Plecháčka (čp. 2) a Františka Jirouta (čp. 17) přestaly existovat. Silně byl poškozen i mlýn Františka Cepla (čp. 32).

Na Labi se potopil při větrné smršti i vodní bagr. Jeho posádce se podařilo v poslední chvíli zachránit.



Kladruby nad Labem:

Záznamy o živelných pohromách z 19. století chybí. První oficiální zpráva je až z roku 1921. Dne 18. 5. vypukl v lesích státního hřebčína požár. Jednalo se o mladý borový les. Požár zničil přibližně 4 ha lesa. Oheň byl zřejmě založen úmyslně.

V roce 1925 (7. 4.) vyhořelo kolem šesté hodiny večerní dřevěné stavení v „Semínské bráně“, patřící Václavu Polákovi (čp. 16).

Následkem silných dešťů ve dnech 14. až 16. 6. roku 1926 se rozvodnilo Labe. Voda sahala v obci až k soše Jana Nepomuckého a valila se směrem k Mošnicům. Nejvíce vody bylo ve dvorcích a zahradách v čp. 35, 36 a 70. Zima roku 1919 byla velmi tuhá, jaké „pamětníka nebylo“. Kronikář zaznamenával velmi pečlivě od 1. 1. 1929 do 25. 3. denní i noční teplotu (str. 50–51).

Počátkem klesla teplota na –22°C. O dva dny později naměřili v Kladrubech až –29°C. 11. 2. pak rekordních –32°C. Počátkem března se teplota držela na –22°C. Pak však klesla znovu na –27°C. Ještě 10. 3. je v záznamech kronikáře uvedeno sněžení. Obleva začala až ve druhé polovině března.

Téhož roku (4. 7.) ve čtvrtek kolem půl osmé večer se ke Kladrubům přihnala velká vichřice, která podobně jako v řadě jiných obcí po celé naší republice napáchala v několika málo minutách ohromné škody. Lipová alej směrem k Labskému mostu přestala existovat. Topolové aleje V lukách byly úplně zničeny.

Silnice k Jeleništím byla za rybníkem úplně zatarasena spadlými stromy. V parku před školou byla vyvrácena velká lípa. Také na školním dvoře bylo vyvráceno mnoho stromů. Nejvíce bylo vichřicí poškozeno stavení čp. 29 (dům patřil obec. listonoši). Před bouří bylo v obci naměřeno 37°C.

Ze 4. na 5. 2. roku 1937 vypukl požár v čp. 9, patřícím penzistovi Josefu Tomáškovi. Požár byl způsoben přetopenými kamny. Stavení bylo celé ze dřeva a brzy lehlo popelem.

V roce 1938 (24. – 26. 8.) zasáhla Kladruby velká povodeň. Voda zcela zatopila stavení čp. 35, 36, 8, 67 a 19. Voda se dostala až ke kostelu. Povodeň se do Kladrub vrátila 3. – 5. 9. téhož roku a byla ještě větší. Voda sahala až za „Semínskou bránu“ na pole a k silnicícm, přes které se přelívala. O pár dní později (10. 9.) voda opět stoupla. V roce 1938 (26. 11.) vypukl požár stohu státního hřebčína poblíž tzv. „Starého štítu“. Požár byl zapálen hrajícími si dětmi. Škoda dosáhla 45 000 Kč. Oheň byl zlikvidován pomocí motorové stříkačky hasičů z Přelouče.

V roce 1939 (26. 5.) vypukl požár kolem osmé hodiny večerní v domě Jaroslava Kurky, rolníka v Selmicích (čp. 26). Shořela kůlna i stodola.



Použitý materiál:

1/ SOkA Pardubice: Pamětní kniha obce Chvaletice (1934 – 1971).

2/ SOkA Pardubice: Pamětní kniha obce Černé u Bohdanče (1919 – 1936).

3/ Paměti pana Františka Borovce, Srnojedy čp.15, ulice K náplavce. Výpověď zaznamenána 7. 8. 1998. Soukromý archiv autora.

4/ SOkA Pardubice: Pamětní kniha obce KLadruby nad Labem (1927 – 1950).¨