JUDr. Václav Hrbek (1867 - 1949)

I.

Mládí a studia

Václav Hrbek se narodil 9. ledna 1867 v Hořovicích na Berounsku. O jeho rodině zatím příliš nevíme, jen to, že jeho otec František, aktuár u Okresního soudu v Hořovicích, se roku 1848 účastnil svatodušních bouří v Praze spolu s pardubickým JUC. Matějem Hamatrem (1829 ? 1912). 0/ Maminka Anna, rozená Šmídová pocházela z rodiny továrníka V. Šmída z Hořovic. Václav vystudoval nižší gymnázium v Táboře, kde byl jeho oblíbeným profesorem dějepisu August Sedláček (1843 ? 1926), autor monumentálních ?Hradů, zámků a tvrzí království Českého?, který na svůj táborský pobyt zavzpomínal v ?Pamětech mého života? /vyd. ARGO 1997/.

Jak Hrbek sám vzpomíná 1/, bydleli v Táboře s matkou a mladším bratrem Jaroslavem v témže domě, kde v 2. poschodí měl kancelář a byt advokát dr. Nedbal, otec hudebního skladatele Oskara Nedbala (1874 ? sebevražda 1930). Dům Nedbalových býval střediskem kulturních aktivit ve městě, konaly se tu hudební večery i literární dýchánky za účasti známých pražských osobností.

Nejstarší syn Rudolf Nedbal, takřka již hotový doktor práv, Václavovi jako kvartánovi vyprávěl o pražském studentském životě a literárních událostech

(Nedbal pracoval v akademickém spolku ?Štítný?). Václav s ním konzultoval studentský časopis, který redigoval na gymnáziu. Jedno číslo ?naivně provokativního rázu? ? jak uvádí Hrbek ? se dostalo do rukou prof. A. Sedláčka, který je vrátil se starostlivou výstrahou: ?Nedopouštěj Pán Bůh, z Tebe bude novinář.? Hrbek vzpomíná na sedm Nedbalových dětí (4 syny a 3 dcery), nejvíce však na veselé darebáky Viléma a Oskara, šesnáctiletou plavovlasou Márinku, výbornou zpěvačku a pianistku, která si učinila z paní Anny Hrbkové, s níž ráda hovořila francouzsky, důvěrnici svých lásek, a na nejmladší Elsu, ?rozpukávající krasavici?, již Václav Hrbek zbožňoval svou kvartánskou láskou. Vzpomíná, jak otec dr. Nedbal nedovolil děvčatům ani veřejné taneční hodiny, takže je učila doma paní mistrová Feigertová a tanečníky byli bratři Vilém a Rudolf Nedbalové či Václav Hrbek a jeho bratranec Lešanovský. Malý darebák Oskar, hudebně neobyčejně nadaný, je při tanci tahal za nohy a museli jej z pokoje vykázat. 2/ Do Prahy na právnickou fakultu přišel Hrbek v říjnu 1887. Vzpomíná na to takto: ?Přišel jsem na universitu v říjnu roku 1887 s Antonínem Hajnem (rodákem z východočeské Solnice 1868 ? pozn. J. K.) a za námi ucelený šik abiturientů ze všech zemí Koruny české, které jsme už od septimy (táborského gymnázia ? pozn. J. K.) organizovali pro vstup do ?Akademického čtenářského spolku? (dále jen AČS ? pozn. J. K.), z něhož jsme chtěli učiniti vlivného politického činitele pro stranu mladočeskou, v níž jsme viděli bojovníka pro státní právo.? 3/

AČS byl ovládán právnickou fakultou, jejíž profesoři ? jak uvádí Hrbek ??byli černožlutí až do morku?. Staročeští studenti měli oporu v profesorech, ale mladočeští nadšenci včetně Hrbka ?bili se bezohledně na všechny strany s vervou mládí.? V druhém akademickém roce svého pobytu na univerzitě poznal Hrbek také Aloise Hajna (1867 ? 1923), který se pak po něm stal archivářem AČS.

Seznámil je Karel Stanislav Sokol (1867 ? 1932), jehož otec Josef byl poslancem říšské rady za Pardubice. V té době se rozpoutal boj o nejdůležitější a nejbohatší studentský spolek právníků ?Všehrd?. Jeho valné hromady se konaly v Karolinu a utkávali se na nich v rétorských soubojích staročeští studenti v čele s Jaroslavem Mattušem a mladočeši vedení Aloisem Rašínem. ?Bouře byly neslýchané, shasínala se světla, odpůrci se ve tmě chytali do křížku i nože se vytahovaly. Hluk byl někdy tak hrozný, že v protějším německém divadle /dn. Stavovském ? pozn. J. K./ lidé vyděšeně vstávali se sedadel, nevědouce, co se děje.? 4/ Svědčí to o radikalizaci ve studentských kruzích. Mladočeští studenti vytvořili svůj ?akční výbor? pracovně nazvaný ?Černá ruka? scházející se v bytě Antonína Čížka (1865 ? 1897) na Vinohradech ve složení: A. Čížek, A. Rašín, Prokop Grégr, K. S. Sokol, Antonín Hajn, V. Klofáč, J. Grossman, básník Daniel Korvín (záhy zesnulý), Cyril Švejda a V. Hrbek. Prim měl Alois Rašín. Z tohoto pokoje se spřádaly nitky všech studentských akcí i pouličních protirakouských demonstrací. AČS byl rozpuštěn. 5/ Studenti přestoupili do spolku SLAVIE (zal. 1869). V. Hrbek se postavil s P. Grégrem a V. Klofáčem proti návrhu skupiny Rašín ? Sokol ? Hajn přizvat do výboru spolku SLAVIA dva staročechy, protože ti byli považováni za hlavní viníky rozpuštění AČS. V. Hrbek s P. Grégrem sestavili novou kandidátku nového výboru a s pomocí J. Krouského, A. Truhláře a abiturienta gymnázia v Hradci Králové Valáška zagitovali první ročníky tak, že kandidátka prošla v plném znění a do výboru se nedostali ani Rašín, ani Sokol s Antonínem Hajnem. Rašín přišel uznale poklepat Hrbka po rameni se slovy: ?Dobře jsi to provedl, vždyť jsi mi převedl i moje hradecké krajany.? 6/

Následovala secese (= odchod) staročechů ze SLAVIE a založení staročeského AČS, s ním už nový výbor SLAVIE bojoval spolu s rašínovci. ?A pak přišla ona památná schůze sněmovní, na níž zamítnuta byla i hlasy staročechů státoprávní adresa dr. Julia Grégra ke králi a bouřlivá demonstrace po hlasování, na kterou jsme vykonali pečlivé přípravy. Vidím jako dnes salonek v ?Unionce?, kam nám Rašín s Grossmanem přinesli lístky na galerii, dávajíce poslední instrukce. Consilium abeundi, jehož se mi v důsledku této demonstrace dostalo, přivedlo mne na universitu německou.? 7/ Oč šlo? Události podrobně popsal brněnský historik Jiří Pernes ve své knize ?Spiklenci proti Jeho Veličenstvu?, v níž líčí historii Omladiny a tzv. českého pokrokového hnutí. 8/ Psal se 10. listopad 1889, když V. Hrbek začal na galareii při jednání českého zemského sněmu hlasitě spílat staročeským poslancům za to, že při hlasování zamítli Grégrův návrh. Nedbal ani na napomenutí. Jeho jednání pak projednával akademický senát univerzity. Svědčilo proti němu několik svědků: staročeští studenti, sněmovní sluha a staročeský poslanec univ. prof. dr. Albín Bráf (1851 ? 1912), ekonom a zeť dr. F. L. Riegra. Akademický senát potrestal V. Hrbka důtkou, jež mu byla zapsána i do indexu posluchače univerzity a do propouštěcího vysvědčení.

Hrbek byl již v této době členem komise pro Časopis českého studentstva, který začal vycházet 3. května 1889. Při studentské demonstraci v Podhoří u Prahy 13. března 1890 bylo odsouzeno Hrbkovo potrestání akademickým senátem a bylo vyjádřeno v protestní rezoluci pohrdání nad studenty, kteří proti němu svědčili. Již 10. března t. r. navrhl student Werich na valné hromadě spolku JIZERAN, aby výbor spolku vyšetřil, zda staročeští studenti museli svědčit proti Hrbkovi či zda jej jen udali. Děkan právnické fakulty prof. Stupecký se snažil kritizovaným studentům pomoci vyhláškou o tom, že při výsleších museli vypovídat podle pravdy. Denunciantství vůči Hrbkovi tehdy odsoudili i čeští a slovenští akademikové ve Štýrském Hradci /Graz/ dopisem podepsaným právníky K. Červenkou a M. Krnem.

Policie začala v té době šlapat na paty SLAVII. Visel nad ní ? jak vzpomíná V. Hrbek ? Damoklův meč rozpuštění. A tak byla založena SVORNOST jako rezervní spolek. A. Rašín navrhl za starostu právě V. Hrbka. ?Bohužel, když znenadání k rozpuštění došlo, rozpustili nám současně i SVORNOST a v mém bytě byla provedena důkladná policejní prohlídka.? 9/

A pak přišla kauza tzv. OMLADINY (1893 ? 94), v září 1893 výjimečný stav v Praze, zatýkání a zastavení týdeníku ?Neodvislost?, kam V. Hrbek přispíval.

Ve vazbě už byli Antonín Hajn a K. S. Sokol. Alois Rašín se tehdy domluvil s kolínským Pragrem, že tamější ?Polaban? se stane tiskovým orgánem studentů. Rašín požádal V. Hrbka o literární fejeton do 1.čísla a půjčil k tomu účelu Hrbkovi básnickou sbírku J. S. Machara ?Tristium Vindobona?, jež právě vyšla. Hrbek tak napsal první kritiku této Macharovy knihy. Pro rukopis si přišel Alois Hajn, bratr Ant. Hajna. Druhého čísla se již

Rašín na svobodě nedočkal, byl zatčen. Hrbek navštěvoval zatčené přátele v kanceláři vyšetřujícího soudce adjunkta Kurše. Přinášel jim dopisy, noviny i kuřivo. A pak přišel soud, odsuzující rozsudky, nastoupení trestu, amnestie a návrat přátel ze žaláře. Došlo k obnovení činnosti SLAVIE, jíž Hrbek předsedal jako starosta od roku 1869. Ostře zasahoval proti Masarykovým realistům a socialistům jako ?beznárodním živlům?, což kritizovali Sokol s Ant. Hajnem, měl však podporu A. Rašína. ?Zvítězil jsem tehdy slavně nad realistickou hydrou, ale můj nástupce Jaroslav Preiss 10/ nevydržel jejich nápor, složil před nimi zbraň, odešel hrdý ve své noblese, ale SLAVIE byla vydána v plen Popprům, Sachsům a Houserům?, vzpomíná s antisemitským přídechem V. Hrbek roku 1930. 11/



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2008, číslo 3/4.