JUDr. Václav Hrbek (1867 - 1949) - II. část

Jak nám to dokládá Hrbkova osobní korespondence s jeho přítelem Antonínem Hajnem (deponovaná ve fondu A. Hajn v Archivu Národního muzea v Praze), Hrbek oznamuje 12. února 1907 A. Hajnovi ustavení státoprávního klubu v Pardubicích. (Již v Chlumci organizoval t.zv. Občanský politický klub, na jehož jednání zval své pražské přátele, m.j. A. Hajna, K. S. Sokola a V. Choce). Roku 1908 se stal členem České strany státoprávně pokrokové, do jejíhož listu „Samostatnost“ redigovaného básníkem Viktorem Dykem přispíval články bouřícími proti prorakouskému aktivismu. Dyk byl nejdříve Hrbkovým politickým odpůrcem (v době, kdy byl Hrbek starostou spolku SLAVIE v Praze), od roku 1897 však spolupracovali, když Dyk přestoupil ke státoprávníkům. 1/

Jak dokládá Hrbkova korespondence s A. Hajnem z let 1911 – 12, Hrbek byl v tomto období předsedou státoprávně pokrokové strany v Pardubicích, jež však měla v této době pouhých 21 členů, většinou malých živnostníků. Ze známějších pardubických jmen uveďme např. dr. Antonína Friče, drážního úředníka J. Rosůlka a fotografa Jetřicha Hemského. Roku 1911 nabízelo Hrbkovi pražské ústředí jeho strany a jmenovitě A. Hajn kandidaturu do říšské rady za Pardubicko proti mladočechovi Hráskému, Hrbek ji však rezolutně odmítal podobně jako J. Hemský. Hrbek zaujímal v této době ostře protimasarykovské postoje, realisty vnímal jako prorakouskou stranu. Spojenectví s nimi nebylo podle něj možné.

Za světové války působil V. Hrbek u divizního soudu, nevíme však, kde. Tuto dobu využil k překladům „Písní vojákových“ P. Derouléda, ostře antimilitaristických.

V. Hrbek - advokát

Když roku 1927 pro tuto poezii hledal nakladatele, byl neúspěšný. V únoru 1918 vznikla sloučením několika politických subjektů (m.j. i většiny Masarykovy České strany pokrokové založené roku 1906 v hotelu Střebský v Pardubicích) Česká státoprávní demokracie, již Hrbek reprezentoval v pardubickém zastupitelstvu a později v nově vytvořeném ONV. Právě on navrhl 14. října 1918 na schůzi městského zastupitelstva rezoluci podporující 14 Wilsonových bodů a podřízení pardubické komunální samosprávy Národnímu výboru v Praze. Rezoluce byla přijata. Ustavující schůzi pardubického NV svolal a řídil obchodník František Kostelecký, předseda městské organizace České státoprávní demokracie, která nominovala do NV i uzenáře F. Kuchynku (v letech 1906 – 10 starostu Pardubic) a právníky JUDr. Karla Horlivého a JUDr. Václava Hrbka. Ten své vzpomínky na průběh převratu v Pardubicích roku 1918 uložil do brožury „Z domácího odboje v Pardubicích r. 1918“ vydané nákladem bývalého

NV. 2/ 28. října oznámil Hrbkovi jeho syn Václav (JUC.), že dav shromážděný před redakcí listu státoprávní demokracie „Východ“ na Wilsonově třídě (čp. 95) oslavuje svobodu. Nazítří – 29. října – byl V. Hrbek st. na schůzi ONV, jíž předsedal sociální demokrat F. Vácha, jmenován referentem ONV pro styk se státními úřady. Byl nominován i do delegace vyjednávající s okresním hejtmanem Emiliánem Troldou. 2. listopadu odjeli V. Hrbek a F. Vácha do Prahy k jednání s poslanci NS o vzniklé politické situaci. Hrbek se sešel znovu se svým přítelem Antonínem Hajnem, tehdy místopředsedou revolučního NS a členem vedení své strany. 3/ 8. listopadu 1918 promluvil V. Hrbek na oslavách samostatné ČSR z balkonu „Dělnického domu“. 4/ 13. prosince t.r. byl pardubický ONV, jehož byl Hrbek členem, rozpuštěn podobně jako všechny NV v republice.

Václav Hrbek příslušný do domovské obce Kamenice nad Lipou získal domovské právo v Pardubicích až 14. července 1922. 28. října 1922 – na státní svátek ČSR – promluvil o M. Janu Husovi v Sezemicích při odhalení jeho pomníku. Roku 1926 spoluzakládal jeho syn – JUC V. Hrbek ml. (nar. 1903) místní jednotu Národní obce fašistické (dále jen NOF) v Pardubicích. Jeho otec se v té době přiklonil k agrární straně A. Švehly (příčiny jeho odklonu od národní demokracie K. Kramáře, nástupnické strany státoprávní demokracie, není úplně jasný). K agrární straně měl blízko i jako osobní přítel F. Udržala. Přesto dál pravidelně přispíval svými politickými statěmi, fejetony, kulturními recenzemi a kritikami do pardubického národně demokratického listu „Východ“. Pilně v té době ve volném čase překládal své oblíbené francouzské klasiky G. De Maupassanta (Petr a Jan, Život) a J. Lemaitra (Serénus). 5/

V. Hrbek v závěru svého života

Hrbkovy politické postoje jsou v té době integrálně nacionalistické. Roku 1927 (16. 9.) napsal v dopise svému příteli A. Hajnovi: „Připadám si tak nějak opuštěným v tom novém popřevratovém světě“. Na podzim 1927 začal tedy pražské redakci „Samostatnosti“ zasílat pravidelně své vzpomínky na 90. léta v Praze a události, jichž se tehdy aktivně účastnil.

Od 27. 10. do 30. 12. 1927 tak v „Samostatnosti“ vyšlo 10 dílů jeho vzpomínek („Před 40 lety“), jež zůstávají velmi hodnotným pramenem pro historiky o činnosti AČS a Časopisu českého studentstva. 6. dubna 1930 se účastnil s V. Dykem, A. Hajnem, B. Vikovou-Kunětickou aj. osazení pamětní desky A. Rašína na hotelu „Zlatá štika“ v Pardubicích, 16. června t.r. v témže hotelu tryzny za oběti bolševického teroru v Rusku, kterou uspořádaly Národní jednota střelecká, Nezávislá jednota čs. legionářů a Kruh jejích přátel a Národní jednota severočeská. Promluvili tu m.j. bělogvardějský generál N. N. Šilling, generál R. Gajda a MUDr. B. Konopásek. Hrbek pozval na tuto akci osobním dopisem i A. Hajna.. Z této tryzny vzešla iniciativa založit t.zv. Všeslovanskou ligu na pomoc ruskému národu, v jejímž přípravném výboru Hrbek zasedl. Hlavními činiteli jednoty však byli okresní soudce V.Vážný (od 50. let člen KSČ) a ruský emigrant A. J. Vladislavlev, člen Svazu ruských spisovatelů a žurnalistů v ČSR.

Roku 1932 se Hrbek třikrát výrazně politicky angažoval. 4. dubna a 25. května t.r. hájil u okresního soudu v Pardubicích vůdce NOF gen. R. Gajdu, v dubnu t.r. napsal otevřený dopis ministru vnitra J. Slávikovi, svému spolustraníku z agrární strany, proti vyšetřování pardubické NOF Okresním úřadem za pochod Wilsonovou třídou (dn. Třída Míru). 6/

Na podzim téhož roku na stránkách „Východu“ obhajoval pardubickou Družinu dobrovolců čs. zahraničního vojska a fašizujícího legionářského generála zubaře MUDr. Bohumila Konopáska. 7/ Hrbkův syn Václav, který se v lednu 1933 vrátil z 15 měsíční vojenské služby ve Falknově (dn. Sokolov), byl 20. února t.r. zatčen v Pardubicích, protože se u něj doma při domovní prohlídce našlo tzv. „35 bodů a návrhů NOF pro budoucí zákonodárnou práci“ a kritická báseň J. Kolmana-Cassia „Bibi opička“ karikující E. Beneše.

21. února byl Hrbek ml. převezen od Krajského soudu v Chrudimi na policejní ředitelství v Praze. Jeho otec osobně navštívil Prahu, aby tu dodal svému příteli A. Hajnovi, členu ústavně-právního výboru NS, podklady ke kauze svého syna. V dopise zanechaném Hajnovi zdůraznil, že jeho syn se před nastoupením na vojnu vzdal všech funkcí v NOF a připravoval se nyní k rigorózní zkoušce z práv. Vyšetřující úředník dr. Preininger se navíc k synovi choval hrubě. Zabavené písemnosti nedokazují „převratové úmysly Gajdy a Vážného“.

Z pozůstalosti A. Hajna vyplývá, že 16. března telefonoval ministru spravedlnosti A. Meissnerovi a dosáhl propuštění Hrbka ml. Otec Hrbek pak poděkoval 31. března A. Hajnovi jménem svým i své ženy za vše, co vykonal. (Viz karton 17 fondu A. Hajn v Archivu NM, dopisy A. Hajnovi z let 1893 – 1949). I Hrbek st. se v této době politicky radikalizoval. Vstoupil také do NOF řízené legionářským hrdinou R. Gajdou a dokonce zastupoval jeho stranu v městském zastupitelstvu Pardubic (jejich schůzí se účastnil již od r. 1932 a v právní komisi města (1934).Když vznikl roku 1935 pravicový volební blok Národní fronta (NF) v čele s univ. prof. F. Marešem, známým obhájcem RKZ, byl Hrbek členem vedení NF a dopisoval do protihradního listu „Fronta“ vedeného publicistou K. Horkým. 8/ 22. prosince 1935 stál V. Hrbek u zrodu Klubu akademiků Pardubice (KAP), jenž se odtrhl od levicového ASP (Akademického spolku Pardubice). Roku 1936 podepsal dr. V. Hrbek provolání tzv. Všeslovanského komitétu proti stalinskému režimu v SSSR a pro spolupráci s Jugoslávií. Odsuzoval spojeneckou smlouvu se SSSR jako zradu ruského národa (obzvlášť uznání SSSR de iure r. 1935).

V. Hrbek st. bydlel do roku 1934 v domě čp. 63 na Wilsonově třídě (dn. Budova ČSOB proti poště Pardubice 1), pak se přestěhoval do domu čp. 62 v Jungmannově ulici (dnes zbořeného). Velmi zajímavé vždy byly jeho články o starých Pardubicích a nekrology známých pardubických osobností (MUDr. F. Mesany, MUDr. J. Šedivec, PhMr. A. Prouza aj.) v listu „Východ“. Z nekrologu „Za dr. Františkem Mesanym“ 9/ se např. dozvídáme, že Hrbka a Mesanyho, v roce 1906 příslušníka okruhu kolem „Osvěty lidu“ Aloise Hajna a člena Masarykovy ČSP, seznámil na Veselce pardubický advokát JUDr. František Herrmann. 10/ Když roku 1912 Mesany odjížděl do Valjeva na pomoc Srbům, Hrbek se s ním přišel na Veselku rozloučit. Po návratu ze Srbska léčil primář Mesany Hrbkova syna Václava ze španělské chřipky. V roce 1914, když dr. Herrmann narukoval do Terezína, vyhledával Mesany Hrbkovu právní pomoc. Po převratu roku 1918 vstoupil Mesany do národně demokratické strany K. Kramáře jako

mnoho bývalých státoprávníků. S Hrbkem se scházeli v Kruhu přátel Nezávislé jednoty legionářů, již celostátně řídil R. Medek. Ze vzpomínky V. Hrbka „Za dr. J. Šedivcem“ 11/ se dozvídáme např., že tento oční lékař, příbuzný prvního českého letce ing. Jana Kašpara, sedával společně s dr. V. Černohorským a dr. V. Hrbkem dvakrát až třikrát týdně u dlouhého stolu v rohu u okna v hotelu Střebský (dn. Žralok-Alfrédo Tř. Míru, tzv. Masarykův sál), tedy ve společnosti známé kresbou M. Alše jako „pardubičtí hetmani“. Společným známým Hrbka a Šedivce byl básník V. Dyk, s nímž dr. Šedivec maturoval v Praze na gymnáziu v Žitné ulici. Je málo známou skutečností, že roku 1929 zastupoval dr. V. Hrbek známého pardubického fotografa Josefa Pírku v procesu s autorem skandalizujícího románu „Huláni a kavalíři“ Janem V. Rosůlkem, v němž autor prohrál a kniha byla z rozhodnutí soudu stažena z oběhu.

Roku 1938 napsal V. Hrbek do „Východu“ tuto politickou reflexi: „Jak dávná pohádka se zdá ta krásná doba, kdy se dvouhlavým orlem boj jsme vedli tuhý. On klamal nás, honil, však nás sílila naděj. Vy, soudruzi v zápasech, Sokole, Rašíne, ta naděj v skutek vzešlá, v trosky se teď bortí. Vy šťastní, že tu hrůzu nevidíte více! Zda trosky ty se zase v nový útvar vtělí, či osudem byl národu dán krutý úděl, by v kouzla ďábelská zmatených filosofů jatý – od Chelčického k Masarykovi – vždy v propast řítil se a s krvavými údy po staletí se křísil a v nová kouzla padal?“ 12/ Vášnivý český vlastenec a integrální nacionalista Dykova ražení JUDr. Václav Hrbek se dožil nacistické okupace r. 1939 a v lednu 1942 oslavil své 75.narozeniny. Pracoval na svých pamětech. Dožil se nejen osvobození roku 1945, ale i zatčení a záhadné smrti svého syna Václava v Zemské donucovací pracovně v Pardubicích. 14/ Po únoru 1948 jej Akční výbor Advokátní komory vyloučil ještě se 4 kolegy z provozování advokacie.

Nesměl užívat telefon a jeho byt byl prohlášen za nadměrný. Bydlel se ženou ve 2 místnostech a v nedatovaném dopisu A. Hajnovi (pravděpodobně z června 1948) si posteskl: „Doufám, že už tady dlouho nebudu. Také při tom hlásaném sociálním cítění chodí se kolem mne jako kolem odhozeného koštěte… Více dopisu svěřovat nemohu.“ Dr. Václav Hrbek zemřel v Pardubicích 16. prosince 1949 ve věku 82 let. Je pohřben na tzv. Starém hřbitově v Pardubicích v sektoru D (viz foto). Jeho paní Anna Hrbková zemřela v Pardubicích 25. června 1959.



Poznámky:

1. V. Hrbek, Za V Dykem, Východ, č. 21, 23. 5. 1931, s. 1-2 a V. Hrbek, V. Dyk, Východ, č. 1, 7. 1. 1938, s. 2. 16. ledna 1928 odpověděl V. Dyk na Hrbkovo blahopřání k 50. narozeninám, viz Za V. Dykem.

2. Hrbkovy vzpomínky na rok 1918 uložil F. Vácha do kroniky „Pardubice za světové války“ vydané r. 1937.

3. Antonín Hajn (1868-1949), rodák ze Solnice, Hrbkův celoživotní přítel, za první republiky poslanec národně demokratické strany. Jeho pozůstalost spravuje Archiv NM Praha, Na Zátorách 6-Holešovice.

4. Dnešní blok domů s Mysliveckou restaurací na Karlovině.

5. V rukopise měl roku 1942 i překlady německých básníků Lenaua a A. Meissnera a svoje paměti, dnes nezvěstné. Pokud má o nich někdo povědomost, prosím o informaci na svou adresu. Více viz F. S. Frabša, Spisovatelé pardubického kraje – Dr. V. Hrbek, Východočeský kraj, č. 30, 24. 7. 1942, s. 5.

6. V. Hrbek, Otevřený dopis J. Slávikovi, Východ, č. 13, 1. 4. 1932, s. 1.

7. Východ, č. 38, 23. 9. 1932, s. 2.

8. Karel Horký (1879-1965), zeť J. Düricha. Více o něm studie M. Kučery in: Dissertationes historicae 2002, č. 7, s. 242-250.

9. V. Hrbek, Za dr. F.Mesanym, Východ, č. 51-52, 25. 12. 1936, s. 4-5.

10. JUDr. F. Herrmann, žijící ve vile čp. 108 na nám. U Kostelíčka, byl otcem PhDr. Marie Svobodové, čestné občanky Pardubic, dlouholeté předsedkyně KPP v Praze.

11. V. Hrbek, Za dr. Janem Šedivcem, Východ, č. 4, 31. 1. 1936, s. 1.

12. V. Hrbek, Relfexe, Východ, č. 41-42, 24. 19. 1938, s. 2.

13. Viz F. S. Frabša, čl. cit. v pozn. 5. Podle svědectví pravnučky V. Hrbka J. Hrdé byl vyslýchán dokonce na pardubickém gestapu pro tzv. židovský původ.

14. Podle svědectví J. Mísaře-Joba (KSČ) v Květnových dokumentech, vyd. Pardubice 1970 (s. 42) byl „vedoucí fašistické obce dr. Hrbek“ zatčen ještě před příchodem Rudé armády do Pardubic (tedy před 10. 5. 1945) a v pracovně byl vyslýchán trestní komisí (JUDr. Jan Meloun, JUDr. Václav Říha, bezpečnostní referent ONV F. Rubíček, člen KSČ). Šlo však o V.Hrbka ml., jenž zemřel v Zemské donucovací pracovně v Pardubicích 25. 5. 1945 na „hnisavý zánět podkožní tkáně“. Hrbek ml. byl pohřben v Pardubicích 28. 5.1945. Byl členem Advokátní komory a Spolku přátel starožitností českých, za nějž jeho otci kondoloval dr. Z. Wirth. V. Hrbek st. napsal 27. 5. t. r. dopis svému příteli A.Hajnovi: „Milý příteli! Stihla mne veliká rána. Můj syn Václav, byv na rozkaz NV dán do zajišťovací vazby z důvodu mi dosud neznámého, zemřel ve vazbě dne 25. t. m. Byl to hoch svým duševním založením a pojetím češství a vlastenectví stojící vysoko nade mnou. Jsem zdrcen, polituj mne. Jsem už u konce svých dnů.“ Je velmi pravděpodobné, že Hrbkův syn Václav byl ubit při výslechu jako tzv. český fašista.