Pardubický student Josef Šmaha režisérem Národního divadla

V této kulturně-společenské činnosti nalézal tvůrčí uspokojení. Tento zájem jej oddálil od dalšího studia a proti otcově vůli se stává členem cestující Čížkovy divadelní společnosti, která v té době hostovala v Pardubicích.

Šmaha ve svých 16 letech se vydává na cestu „kočovného herce“. Divadelní kariéru započal 11. ledna 1864, kdy divadelní soubor Čížků zajíždí do Nového Bydžova, které bylo vyhlášené starými privilegiemi pořádat každoročně merendy.

Po tříletém působení u Čížkovy divadelní společnosti se stal členem divadla Pavla Švandy ze Semčic, která byla u nás ve své době (založena 1865) jednou z největších i nejlepších. Jejími členy postupně byly nejen v činohře, ale i v operetě a opeře, četné významné herecké osobnosti, které později účinkovaly v Národním divadle.

Prvé Šmahovo vystoupení se uskutečnilo 6. ledna 1867. Bystrý Švanda seznal po prvém vystoupení nadaného debutanta i pravý obor jeho schopností.

Pro další role mu byly přidělovány úlohy ponejvíce rázu charakterního, ale i vážné a komické, později role intrikánů – celkem Šmaha hrál vše, jak bylo třeba.

Po odchodu „kmenového“ herce Švandovy divadelní společnosti Frankovského (1869) přebírá Josef Šmaha veškerý herecký „rejstřík“, takže v Mladé Boleslavi ku příkladu hrál Franze Moora v „Loupežnících“ v díle německého dramatika Friedricha Schillera a hned druhý den Mrkvičku v operetě „Žádný muž a tolik děvčat“. Třetí den hrál krále Leara v jedné z vrcholných tragedií anglického dramatika Williama Shakespeara a hned potom zpíval basovou árii zbrojnoše Silvu v opeře „Ernani“ Giuseppe Verdiho.

Velmi významné Šmahovo období nastává v divadle v Plzni, kam přichází se Švandovým divadlem, a to nejen jako člen divadelního souboru, ale už i jako režisér.

Jako člen a režisér městského divadla v Plzni přešel na zemskou scénu v Praze pohostinskými hrami (2., 6. a 8. března 1874) v úlohách: Jozy (Farář z Podlesí) a Dornenkrona (Služebník svého pána).

Při zahajovacím představení v Novém českém divadle r. 1876 představil se Josef Šmaha jako Pluton v „Orfeu v podsvětí“ Jacquese Offenbacha. Pak byl agažován k Novému českému divadlu, kde setrval až do roku 1878.

Během let 1874 – 1878 musel zpívat nejen v opeře, ale i v operetách. Vzhledem k tomu, že vedení divadla si dostatečně nevážilo jeho nadání, vrací se Šmaha opět k divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic do Plzně, u které působil až do roku 1883.

V tomto roce – 13. června – vystoupil v roli Richarda III. v díle největšího anglického dramatika a básníka Williama Shakespeara. To byla jeho prvá role v Národním divadle (Královské české Zemské a Národní divadlo), v němž se zcela rozvinula jeho umělecká všestrannost.

O rok později (1884) byl jmenován režisérem a na dalších 22 let zaujímal jedno z nejpřednějších míst v činoherním souboru Národního divadla, jako realisticky pronikavý představitel nejen charakterních postav, ale i vážných i komických.

Od druhé sezóny (20. 8. 1884 – 27. 7. 1885) byl vedle Jakuba Seiferta režisérem 13 divadelních her (první se uskutečnila u titulu „Žižkova smrt“ Josefa Jiřího Kolára, ke které doprovodnou hudbu složil František Jan Škroup.)

Do oboru hudby zasáhl J. Šmaha režírováním oper. V opeře Národního divadla prvá režie je spojena s provedením Eugena Oněgina Petra Iljiče Čajkovského roku 1882.

7. 1. 1888 je uvedena opera Giuseppe Verdiho Othello (55x) pod taktovkou dirigenta Mořice Angra. 12. 2. 1889 je uvedena opera Antonína Dvořáka (na libreto Marie Červinkové – Riegrové) Jakobín. Dirigoval Adolf Čech, v režii Josefa Šmahy (uvedena 34x).

V 10. sezóně (1892) byla uvedena opera Piková dáma Petra Iljiče Čajkovského (podle povídky Alexandra Sergejeviče Puškina v libretu Modesta Iljiče Čajkovského). Kroje byly nově pořízeny podle petrohradské inscenace (uvedena 36x – 11. 10. 1892 až 15. 8. 1899) v režii Šmahově, pod taktovkou Adolfa Čecha.

Nejvíce Šmaha proslul režií Prodané nevěsty k vídeňské výpravě Národního divadla, která se uskutečnila poprvé 1. 6. 1892 pod vedením Mořice Angra ve Výstavním divadle ve Vídni.

29. 12. 1892 byla provedena opera „Hubička“ (dílo Bedřicha Smetany na libreto Elišky Krásnohorské podle povídky Karoliny Světlé). K této opeře vytvořil výpravu sám Josef Šmaha. Byly také nově pořízeny kroje podle krojů z Podještědí.

Josef Šmaha byl po prvém provedení Prodané nevěsty ve Vídni v roce 1892 pozván k pohostnské režii tohoto díla při prvém provedení vídeňským souborem (2. 4. 1893).

Poznámka: Šmahův věhlas způsobil, že byl pozván také k pohostinskému zájezdu mezi krajany do Ameriky, a to do Chicaga, kde se uskutečnilo představení Prodané nevěsty.

Bylo to vystoupení před našimi krajany (20. 8. 1893).

Posledním režijním zpracováním byla opera „Jessika“, kterou zhudebnil Josef Bohuslav Foerster dle Shakespearova „Kupce benátského“ na text Jaroslava Vrchlického. Premiéra se uskutečnila 16. dubna 1905 pod taktovkou Karla Kovařovice. Tato opera byla posledním režijním provedením Josefa Šmahy před odchodem z Národního divadla.

Jessika byla provedena v době 16. 4. 1905 – 10. 3. 1906 celkem 7x. Po odchodu z Národního divadla se stal roku 1905 ředitelem operní scény

v Sofii.

V bulharské metropoli působil až do roku 1909. Josef Šmaha v tomto roce končí svoji uměleckou cestu – navrací se do vlasti z bulharské Sofie, kde zanechal kus svého činoherního i operního života. Odchází do jihočeského Tábora, města s husitskou tradicí.

Josef Šmaha roku 1915 při návštěvě v obci Pohled (okres Havlíčkův Brod) zemřel, ale byl pochován v Táboře na starém táborském hřbitově.

Na domě, kde Josef Šmaha prodléval poslední dny svého života, je umístěna pamětní deska.



Prameny a literatura:

K. V. Burian – Světová divadla, Editio Supraphon 1973

V. Kovářík – Literární toulky po Čechách, Albatros 1977, 1984

Soupis repertoáru Národního divadla – Praha 1881 – 1983

Lad. Šíp – Česká opera a její tvůrci, Editio – Supraphon 1983

Z. Nejedlý – Dějiny opery ND – díl I., Práce 1949

Čes. hudební slovník M – Ž (II), SHV Praha 1965

Hudební a literární archiv autora



Poznámka redakce:

Na tento životopisný článek navážeme úryvky ze vzpomínek

Josefa Šmahy na Pardubice, editovaných v roce 1982 univ.

prof. dr. F. Černým.

Přílohy: 1x fotografie J. Šmahy a 3x divadelní plakáty