Obrázky z minulosti Pardubicka 2. část

Posláním kláštera byla především činnost hospodářská, měl kolonizovat řídce osídlenou krajinu, zakládat nové vesnice, vysoušet bažiny, zavádět pokročilejší zemědělství i řemesla. Klášter zakládal již také rybníky, snad mimo jiné i Bohdanečský, v tom případě by již musela být vybudována aspoň polovina Opatovického kanálu.

Se založením Opatovického kláštera jsou též zmiňovány vzdálenější Prachovice a Platěnice.

Velký význam kláštera byl v oblasti kulturní. Zřejmě zde byla škola pro syny bohatších zemanů z okolí i hradeckých měšťanů. V klášterním skriptoriu vznikaly významné literární památky. Z počátku 12. stol. je rukopis Homiliáře opatovického, z let 1163-1167 anály hradišťskoopatovické a ze 13. stol. byla dnes ztracená kronika opatovická.

Za opata Myslocha byl r. 1152 položen základ nové klášterní budovy a kostela. Obě stavby, první zděné na celém Pardubicku, vysvětil na den sv.Vavřince 10. 8. 1163 pražský biskup Daniel za přítomnosti českého krále Vladislava I.

Statky klášterní se rozmnožovaly vlastním úsilím i dary. Klášter na svém panství stavěl ve významnějších vsích kostely, většinou také první zděné stavby na Pardubicku. Stopy těchto románských staveb se zachovaly v dnešních přestavěných a rozšířených kostelích ve Dřítči, Ždánicích, Kuněticích, Přelouči, Semíně a Rosicích. O Rosicích je první dochovaná zmínka jako o farní obci z r. 1350. Kostel a fara tu však byly již dříve, ves na pravém břehu Labe byla významným hospodářkým střediskem klášterního panství s pivovarem, asi dříve, než je první zmínka o Pardubicích na protějším břehu.



Přelouč

Přelouč, jmenovaná v darovací listině Opatovickému klášteru, je tedy ještě starší, stejně jako ostatní darované obce: Břehy, Opatovice, Sopřeč, Mokošín, Dolany. Přelouč vznikla na návrší nad Labem při Trstenické stezce od Prahy, která odtud prý uhýbala na Chrudim a zde od ní odbočovala cesta přes labský brod na Hradec Králové a do Slezska. Byla tedy významnou křižovatkou prastarých cest a to naznačuje prastarý její původ. Lze tedy Přelouč pokládat snad za nejstarší obec Pardubicka, svého času nejvýznamnější.

Bohužel ani dr. Vorel, autor nových Dějin města Přelouče, nenalezl však starší zmínku a píše: „Za prvočátek historicky zaznamenaných dějin Přelouče budeme tedy považovat r. 1086, i když není sporu o tom, že zdejší osídlení mohlo mít starší středověkou tradici...“

A pokračuje: „Jak vypadala osada Přelouč koncem 11. stol., kdy ji získal klášter, to pochopitelně nevíme. Zmínka o chmelnicích svědčí o rozšířené výrobě piva již v tehdejší době. Nemusí nás mást ani zdánlivě neobvyklý tvar jména vsi, totiž „Priluche“. Středověká latina neměla zvláštní znaky pro rozlišení tehdejší staročeské výslovnosti a tak se lze domnívat, že zapsaný tvar se tehdy četl (prilučje), tedy osada ležící „při lukách“, resp. „před lukami“.

V historických počátcích Přelouče je zajímavá záhada. Ačkoliv byla od r. 1086 majetkem opatovického kláštera, daroval ji dle Rosůlka Kojata r. 1227 Sedlicům, ale pak ji opět držel Opatovický klášter. (Fr. K. Rosůlek – Pardubicko, Holicko, Přeloučsko, Pardubice 1909.)

Dle dr. Vorla: „Další písemný doklad o Přelouči pochází až z doby o půldruhého století mladší. V listině z roku 1229 český král Přemysl Otakar I. potvrdil opatovickému klášteru držbu Přelouče. Text listiny je v případě Přelouče formulován, jako by šlo o darování vsi Přelouče do majetku kláštera. Bližší okolnosti bohužel neznáme, takže není jasné, zda touto listinou král jen vyřešil případné spory ohledně majetnických práv kláštera, či zda opatovický klášter o Přelouč někdy před rokem 1229 přišel a od krále ji znovu získal.

Ať tak či onak, druhá čtvrtina 13. století a následující léta se stala pro Přelouč obdobím velmi rychlého rozvoje....“ (Petr Vorel - Dějiny města Přelouče. Díl 1., Přelouč 1999.) K tomu nutno dodat, že dosud vyšly již čtyři díly „Dějin města Přelouče“ a Přelouč tak předstihla Pardubice, které mají zatím jediný díl dějin z r. 1990.



Ve 12. stol. uvádějí prameny 10 nových obcí

Z toho století jsou první písemné zmínky o nich, některé však zřejmě také vznikly již dříve.

Z r. 1110 je první zmínka o Jezbořicích, kdy je Ota Černý, kníže olomoucký, prodal olomouckému biskupu Janovi III. spolu s Kroměříží. Koupi potvrdil český kníže Soběslav. V Jezbořicích již tehdy byla trvz. Jednalo se asi o významný statek na jihu dnešního Pardubicka. Tehdy to byl severní okraj osídleného Chrudimska. Olomoucký biskup Heinricus Zdík r. 1128 jmenuje statky patřící ke zboží jezbořickému: dvůr Ješitbořice, dědina Opočen (Opočinek), kromě toho Zbislav na Dúbravici, Seslavec u Rosic (na Chrudimsku), Přetoka u Kutné Hory, z Rozhovic dva lány. Vedle Jezbořic s Opočinkem patřily r. 1131 olomouckému biskupství i Živanice. Kníže Vladislav mu potvrdil držení Jezbořic r. 1144 a jezbořické poddané osvobodil od stavění opevnění a služeb knížecích v poli.

V 11. století opatovičtí benediktíni rozšířili své panství na levý břeh Labe, na okraj knížecího pralesa Království. Založili vsi Újezd a Bohumileč a zakládali zde rybníky. Zda dnešní Bohumilečský rybník pochází z této doby, není jisté. Podvolšany (Podůlšany) v sousedství Opatovic jsou poprve zmiňovány r. 1112 jako majetek sedleckého kláštera, kterému je věnoval jeho zakladatel Miroslav.

Ves prý dostala jméno podle rozsáhlého olšového lesa, který od dávného věku pokrýval krajinu. Později se staly, les i obec, majetkem opatovického kláštera. První písemná zpráva o Chvojně (dnes Vysokém) s loveckým hrádkem v rozsáhlém

knížecím „pohraničním“ pralese Království je z r. 1139, kdy zde krátce před svou smrtí pobýval kníže Soběslav I. Chvojno bylo centrem lesa sahajícího až k Loučné, který drželi čeští králové. Ti jej nechali mýtit a zakládali zde osady.

První zmínky o nich jsou až ze 14.stol. Chvojno jako sídlo chvojnovského pansví již v té době bylo městečkem.

Sedleckému panství na Pardubicku vedle Podůlšan patřily r. 1142 také Hradiště ( dnes Staré Hradiště) a na západě Selmice. Dle záznamu z r. 1143 patřily Telčice (dnes Chvaletice) strahovskému klášteru.

Z r. 1167 jsou první záznamy o vsích Doubravice a Litošice. Kronikářské záznamy udávají, že v polovině 12.století byla založena ves Hedčany (dnes samota u Dašic). Ale dle pověsti ji založili polští zajatci, které přivedl kníže Břetislav I. po svém tažení do Polska r. 1038.

Z 12. století je též zpráva o dnes zaniklé vsi Lepějovice. Manželka krále Vladislava I. zde darovala roli klášteru litomyšlskému, kterému patřily také Velké

Koloděje.



Celý článek naleznete v Zprávách KPP rok 2008, číslo 5/6.