Živelné pohromy v obci Mikulovice

V roce 1847 padly na obec kroupy velikosti lískových ořechů a krátce poté (25. 5.) kroupy velikosti ořechů vlašských. „Něco podobné nikdo nepamatoval!“ Nejstarší zpráva o požáru je z roku 1724 (26. 11.), kdy vyhořela mikulovická fara. Oheň vypukl v noci. Při požáru shořely bohužel i všechny farní knihy až na jedinou matriku z roku 1720.

V roce 1865 udeřily na Mikulovice velké mrazy, které přišly v květnu! Všechna úroda pomrzla.

V roce 1882 byla naděje na hojnou úrodu, ale po 20. 7. začalo pršet a pršelo bez přestání pět neděl. Škoda na polích byla ohromná.

Z roku 1888 (22. 6.) je záznam o dalším velkém krupobití. Obilí bylo místy jako mlat. Zdá se , že podle častých záznamů měly Mikulovice na krupobití „zvláštní štěstí!“

V následujícím roce začaly po žních (27. 8.) padat opět kroupy (asi 15 minut). Úroda byla opět silně pomlácena.

V roce 1920 (26. 8.) vypukl „na křemínku“, který sice patřil k obci Blatské, požár. Požár vypukl v domě čp. 47 u Jaroslava Celara. Požár zachvátil obytné stavení. Na půdě uhořel majitel domu (poblíž komína). Zemřel údajně ve spánku, ale nic určitého zjištěno nebylo.

Silná bouře zachvátila Mikulovice a okolí v roce 1922 (16. 7.). Nejdříve se přihnal prudký lijavec a opět velké kroupy. Poté kolem osmé hodiny večerní přišla nová bouře, která trvala dvě hodiny. Blesky „padaly“ do okolních polí.

Za čp. 50 sjel blesk na řepné pole a vypálil v zemi široký pruh. Na Chrudimsku způsobily blesky několik požárů.

Téhož roku (15. 8.) postihla celý kraj katastrofa v podobě větrné smršti. Celý kraj mezi Chrudimí a Pardubicemi byl poset vývraty. Pole se proměnila v bahniska.

Bouře začala ve večerních hodinách. Kolem osmé hodiny večerní přestalo pršet a přihnal se „za hrůzného hučení“ vichr, který rozmetal vše, co mu stálo v cestě. Hodně řádila vichřice v Dražkovicích, kde blesk udeřil do stodoly pana Kučery. V Pardubicích byl polámán památný topol Červinkův. V našem kraji byly nejvíce poškozeny Pardubičky a Nemošice.

Abnormální počasí, které se projevovalo po celý rok 1921 (sucho a následná krutá zima), přineslo v následujícím roce abnormální živelnou pohromu v podobě větrného orkánu.

Dne 4. 12. (1922) vypukl před třetí hodinou ranní v cihelně (čp. 43) požár. Na likvidaci požáru se podílelo několik požárních sborů. Tvrdilo se, že požár byl založen úmyslně (na čtyřech místech současně). Hlavním důvodem mělo být přechodné snížení platů dělníků pracujících v cihelně. Nic se však neprokázalo.

Roku 1924 (11. 7.) vypukl požár kolem půlnoci v čp. 26, kde bydlel p. učitel F. Brzka. Požár se pokoušeli místní uhasit tzv. „berlovkou“ – ruční stříkačkou, ale marně. Museli přijet hasiči z Dražkovic a Blata. Obytné místnosti se podařilo

zachránit.

Stoletá vichřice ze 4. 7. nadělala v Mikulovicích méně škod než v nejbližších sousedních obcích na Pardubicku. U Chvojků (čp. 5) zlikvidovala celou stodolu. U čp. 4 zpřelámala velké hrušně a shodila je na dům. Velké vývraty ležely ve staré zahradě čp. 23. Velké topoly byly položeny přes rybník. Na hřbitově byly vyvráceny některé pomníky a dokonce…vichřice otevřela jednu z hrobek!! Vichřicí velmi utrpěl i mikulovický kostel (krytina i věž). Oprava věže byla provedena v září 1929.

Silné krupobití se do Mikulovic vrátilo po válce v roce 1974 (18. 8.) kolem 17. hodiny. Během pěti minut ležely na zemi vrstvy krup, některé o velikosti fazole. Nejvíce však byla poškozena opět úroda.

V roce 1976 zažily Mikulovice povodeň. Silné deště začaly 19. 5. Vrcholily 25. 5. velkou bouří kolem šesté hodiny večerní. Voda vnikala do domů, sklepů a zatopila některé ulice (především ul. Staňkovu). Voda přeplnila i mikulovické studně.



Použitý materiál:

1/ SokA Pardubice: Pamětní kniha obce Mikulovice (od nejstarších dob do roku 1922).

2/ SokA Pardubice: II. pamětní kniha obce Mikulovické (1923 – 1990).