Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Sto let "Šedého vlka"
Svéráznou postavičkou našeho města tvořil více jak 60 let minulého století úředník Rudolf Kraus. Narodil se v roce 1908 v rodině c.k. důstojníka v Krakově. Pak rodinu přesunul erár do Bosny, poté do Prahy a nakonec, v roce 1922 do Pardubic. Bydlištěm rodiny byla Karanténa – známý vojenský lazaret na místě dnešního sídliště Dukla. Od stavitele Hořeňovského koupil Rudolfův otec pozemek na Skřivánku a v roce 1932 zde postavil vilku, kterou rodina Krausova obývá dodnes. Rudolf absolvoval základní školu na Skřivánku a po dvou letech obchodní školy se přihlásil o místo v nemocenské pokladně. Uchazeč tahdy pracoval dva měsíce zadarmo a teprve, když se osvědčil, byl přijat za mzdu.
Cestovatelskou krev svého otce projevoval Rudolf tím, že navazoval přátelství se spoustou lidí. Vstoupil do všech možných spolků, které tehdy v Pardubicích byly k dispozici. Práce v nemocenské pokladně mu jeho zálibu usnadňovala, neboť tudy procházelo velké množství lidí. Již jako dorostenec hrál kopanou za SK Pardubice, stál u zrodu STOP klubu (Sdružení trampských osad Pardubice) a veslařského klubu.
Byl spoluzakladatelem chaty Arosa a ještě si v sousedství postavil svůj vlastní srub. V obou chatách se v létě scházely desítky lidí. Jeho chata byla otevřena všem. O tom, jak se v ní cítili návštěvníci, svědčí příhoda, kterou vypráví manželka Rudolfa – Štěpánka: Když jednou přicházela na svůj srub,byla z okna vyložena nějaká cizí paní v jejích plavkách a vážně se jí zeptala: „Co si přejete? Koho hledáte?“.
Rudolf si pořídil silný motocykl Harley – Davidson a s partou mladých nadšenců podnikali hvězdicové výlety do celých Čech. Dále byl členem ČSF (český svaz filatelistů), VAP (Východočeského aviaklubu Pardubice) a KČT (Klubu českých turistů). Nemohl chybět ani při pořádání výstavy tělesné výchovy a sportu v roce 1931 v Pardubicích ani při organizování populárního vodáckého závodu „Pardubické tři řeky“ (Labe, Loučná, Halda). Krausův srub se stal zejména v době okupace dostaveníčkem lidí, kteří se chtěli sportovně vyžít v českém prostředí. Za druhé světové války byla většina spolků nacisty zakázána. Jak blízko kolem procházela smrt, svědčí vzpomínka manželky, paní Štěpánky (*1912) z doby po atentátu na Heydricha: Manželé Krausovi šli u Labe navštívit sousední chatu rodiny Hladěnovy. Štěpánka si všimla čerstvě zrytých záhonů s květinami. „Vy to tady máte hezký“ – pochválila zahrádku. „No, hlavně abychom si to užili…“ odtušila paní Hladěnová. Krátce nato byli manželé Hladěnovi zatčeni – on vyskočil na gestapu po krutých výsleších z okna a spáchal sebevraždu a ona byla popravena. Ke Krausům pak ještě přišel na chatu gestapák vypůjčit si rýč a asi se podíval čerstvě zasazeným kytičkám na kořeny… Skauting vyžadoval přijetí zvláštního osobního jména. Vzhledem k bílým vlasům a jeho hubené postavě získal Rudolf skautské jméno Šedý vlk. I jeho srub nesl název „U šedého vlka“. Bílé vlasy – to byl rodový znak jeho maminky Sidonie rozené Biemannové – Němky z Varnsdorfu – a tento bílý gen zdědili všichni tři jeho synové. Dalším typickým znakem Rudolfa bylo jeho unikátní kolo, na kterém jezdil denně – v zimě i v létě – do práce. Už ve třicátých letech jezdil s berany a sám si na něj vyrobil dva velké postranní vaky na zadní kolo.
Byl to naprosto jedinečný vehikl a skutečnost, jaká to byla známá dvojice, dokládá i vzpomínka syna Rudolfa (*1940). Jednou si otcovo kolo vypůjčil jeho nejstarší syn Rudolf a vyrazil s ním na projížďku. První policajt ho zastavil a houkl na něj: „Stůj, kluku, kdes to kolo ukrad?“ Teprve až se vyjasnilo, že je synem majitele, byl propuštěn.
V nemocenské pokladně pracoval Rudolf Kraus nějaký čas s panem Zítkem, který se později stal naším velvyslancem v Indonézii. Při likvidaci pokladny končil Rudolf ve funkci šéfa hospodářsko-správního úseku. Úředníci odcházeli z pokladny do dvou směrů – do OÚNZ (Okresních ústavů národního zdraví) anebo na sociální odbor národního výboru. Sem přešel i Rudolf a zabýval se tu agendou důchodů. Brzy získal přezdívku – „Ten šedivej z radnice“a jeho rukama prošel doslova každý, kdo šel v Pardubicích do důchodu. Všichni lidé starší 60 let ho tedy osobně znali. Pracoval od 8 do 17 hodin a úřední doba byla každý den. Žadatel přišel k němu do kanceláře, Kraus strčil žádost o důchod do psacího stroje a už kolonku po kolonce sám formulář s žadatelem vyplnil.
Dal ho jenom podepsat, poradil, jaké doklady je nutno si připravit, pak důchod vypočítal a předložil návrh do komise. Zařizoval všechnu úřední agendu od „A“ do „Z“. Trpělivě a bez konce. Vyřizoval i některé další sociální dávky a byl i přísedícím soudcem z lidu. Není divu, že po jeho odchodu do důchodu jeho práci převzalo několik úředníků… On sám tu nádeničinu pro lidi pokládal za samozřejmost, za svou povinnost. Jaké by bylo takové myšlení dnes podivínské, svědčí i vzpomínka jeho manželky: Po odchodu Rudolfa do důchodu si Štěpánce postěžovala jedna starší paní: „Představte si – chtěla jsem, aby mi sepsali žádost o důchod a úřednice se mě zeptala – paní, neumíte psát? Tak si to vyplňte sama.“
Kraus byl úřednický dříč, poctivý produkt režimu první republiky. Ovšem uměl se i bránit. Jednou sám vyprávěl, že když mu v úřadě chtěli přidat zase další agendu, tak se tomu ubránil metodou šoku – prý vstal a řekl: „Soudruzi, vy když serete, tak furt na jednu hromadu“. Byla to určitě odvaha, ale tentokrát mu to vyšlo a prošlo… Dnes vyřizuje sociální agendu celý mohutný úřad a jeho úředníci si zcela jistě ani daleko nedovedou a ani nechtějí představit, že by velkou část důchodové agendy vyřizovalo jedno relativně malé odděleníčko městského úřadu. I když, samozřejmě, je jiná doba, máme podnikání a jiné úkoly, ale přece…
„Ten šedivej z radnice“ nezůstal ani po odchodu do důchodu sedět doma s rukama složenýma. Vybudoval v zahrádkářské kolonii za hřbitovem malou zahradu a nastoupil do Plynostavu jako skladový dělník. Radoval se z fyzické práce a z pobytu na čerstvém vzduchu. Takto pracoval před deset let, až do své poslední doby. Příznačná pro něj byla neustálá činorodost a neschopnost jenom pasivně sedět a na něco čekat. Stopa, kterou po sobě v Pardubicích za 60 let
zanechal, spočívá jednak ve službě lidem – realizoval úřad pro lidi.
A také v jeho schopnosti přitahovat k sobě lidi s touhou po aktivitě a sportu. Zejména vodní sporty v Pardubicích mu vděčí za mnohé. Do okresního archivu byly předány jeho zápisy ze schůzí veslařského klubu, dvě záchráněné vodácké vlajky a pečeť nemocenské pokladny.
