Žili mezi námi - Ladislav Pejchl

Mnohá jsou v majetku Východočeské galerie v Pardubicích, jsou to díla pod názvy: Do práce, Pochod hladu, Sudety, Cikánský tábor, Stávka, Dřevorubci. Další obrazy jsou v soukromých sbírkách: Donucovací pracovna, Káranci, Skláři, Trh, Na senách, Dělníci moře, Rybáři, Na bramborách, Kamelot, Na nástupišti, Na řepě.

Koncem dvacátých let minulého století skončila kulminace realistické malby (Engelmüller, Kalvoda, Hudeček, Kaván, Radimský, Panuška a další).

V pardubické oblasti se objevují nové tváře, které nenavazují na tento styl, ale formují již nové prvky. Mezi ně patří Hanych, Hašek, Šmídra, Pejchl aj. L. Pejchlovi nebylo zapotřebí v padesátých letech přistupovat na politické objednávky a vytvářet tak někdy velmi pochybná díla, jak to dělali jeho kolegové:

Portrét kulturního referenta (Baše), Skica k obrazu Prádelna (Bukáček), Lamači (Danihelka), Mlátička (Hašek), Úderník (Havrlík), Stavba gigantu v Čeperce (Ropek).

Proto Ladislav Pejchl vystoupil ze SVUVČ, který 26.6.1930 zakládal spolu s malíři Sedloněm, Fukou, Petrem, Kalandrem, Veselým, Salavcem, se sochaři Bašem, Milotovou – Pejchlovou a architekty Zahálkou a Štěpánem. V roce 1935 měl spolek již 47 členů a po válce v roce 1946 v něm již bylo 232 osob včetně přispívajících členů. To už v jeho řadách byli kromě jiných architekti Řepa, Korbel, ze sochařů Zuska a Bílek, malíři Danihelka a Emler.

V době existence spolku se na místech předsedů vystřídali Petr, Korbel, Řepa, po válce Havrlík a Vele. Po celá léta funkci místopředsedy zastával L.Pejchl.

Spolek získal širokou podporu ve společenských vrstvách právníků, podnikatelů a lékařů. 1/

Největší část svého života od studentských let (až do své smrti) prožil L.Pejchl v Pardubicích. Zde se aktivně zapojil do společenského života, byl členem Musejního spolku, aktivně se podílel na Výstavě tělesné výchovy a sportu RČS roku 1931v Pardubicích, kde byl předsedou instalačního, uměleckého a tiskového výboru. Za to obdržel čestné uznání.

Současně s výstavou probíhala i výstava obrazů, kde mimo Pejchla vystavovali i sochaři Zuska, Škoda, Přenosil a Milotová-Pejchlová.

Pejchl prožil dvě světové války, první republiku, protektorát i nadějné období po roce 1945.

Významnou etapou v jeho tvorbě jsou malby z pobytu ve Francii. Umělce zde fascinuje skalnaté bretaňské pobřeží, na jehož bariéru narážejí vzduté mořské masy, roztřikující se do oparu tříště prozářené slunečními paprsky. U břehů kotví bárky , kolem nichž pobíhají postavy rybářů. Obraz mohutného majáku, k němuž kráčejí postavy dělníků, a venkovana vedoucího osla je velmi působivý.

Motivy Bretaně se široce se otvírajícími obzory do říše dávných keltských bájí připomínají baladickou atmosféru zvýrazněnou venkovskou architekturou, proloženou množstvím figur, připomínajících plátna starých holandských mistrů.

S nástupem totality, se kterou se nikdy nesmířil, jeho vývoj od sociálních námětů přes figurální kompozice válečného období vede k pasivní rezistenci.

Věnuje se portrétní tvorbě a krajinomalbě. I zde objevuje se často figurální motiv v obrazech polabských „labišťat“ i v motivech Kunětické hory. K tomuto kraji se životně upoutal celou svou duší.



Použitá literatura: Petr Kmošek: Obraz domova, 2000

Jitka Boučková, Katalog výstavy Ladislav Pejchl, 1975



Poznámka:

1/ Zvláštní postavení ve vývoji SČVU zaujímá Jaroslav Šmídra. Byl žákem Maxe

Švabinského, podobně jako Ladislav Pejchl. Šmídra byl snad komunistou z přesvědčení.

V době normalizace se stal členem předsednictva krajské organisace

SČVU a dokonce vedl i Krajskou galerii v Pardubicích. Za tuto angažovanou

politickou činnost obdržel pak titul zasloužilého umělce.