Kapitoly z činnosti Společnsoti pro rozvoj Pardubicka - Kapitola 2.

Ačkoliv Klub r. 1967 byl již jen „vlastivědným“ kroužkem při Východočeském muzeu, čímž se podle některých členů zpronevěřil původnímu patriotickému programu, sepsal připomíny k revizi směrného územního plánu (SÚP) Pardubic. Ty vznikly na základě besedy s tvůrcem územního plánu Ing. arch. M. Návesníkem r. 1966 ještě v Kulturním domě ROH Dukla. Ing. arch. Návesník byl vedoucím urbanistického ateliéru tehdejšího Stavoprojektu, který měl budovu vedle divadla, kde je dnes úřad městského obvodu 1. Mezi jeho spolupracovníky byl mladý Ing. arch. Driml, který nedávno zemřel. Ing arch. M. Návesník byl autorem návrhu a projektu Polabin, který byl hodnocen jako znamenitý. Ovšem realisace již tak znamenitá nebyla. Problém nebyl jen v kvalitě staveb a nedostatku vybavenosti, ale též v omezování výstavby.

Úvodem připomínek bylo uvedeno: „Revize vychází z přílišného uspokojení nad dosavadním průběhem výstavby, ačkoliv důvodů k uspokojení mnoho není.

Především v tézích k revizi se mluví o zlepšení životního prostředí, které se naopak podstatně zhoršilo. Jak co do čistoty ovzduší, prašnosti, hluku i čistoty vod a množství zeleně. Nebyl vybudován ani jeden nový park. Daleko více zeleně se kácí, než se podaří vysadit...“ To bylo odvážné tvrzení.

Dnes nutno připomenout, že se nejednalo o uspokojení, ale o obavy z krajských orgánů, které by velkorysejší řešení nedovolily. Jako pak nedovolily zpracovat velkorysejší návrh SÚP v 80. letech.

Zeleň na Dukle tehdy ještě nevyrostla a v Polabinách nebyla žádná. V dalším jsme připomínali nedodržený slib stavby kulturního domu chemiků na právě vzniklém, hliněném náměstí /později „Budovatelů“/. Kritizovali jsme množství plánovaných bytových jednotek, které se ze 1 000 bytů v 50. letech snížilo na pouhých 250 ročně (Hradec měl dvojnásobek) a pak dále snižovalo. To sice bylo věcí přidělení kapacit a peněz než SÚP, ale souviselo s cílovým počtem obyvatel Pardubic, který dle SÚP měl r. 1980 překročit 100000. To bylo reálné při vyšší bytové výstavbě. Lidi / žadatelé/ byli, byty nebyly. To kraj nemohl připustit.

Dokonce jsme požadovali, aby SÚP vytvářel předpoklady pro město s 200 tisící obyvatel, stejně jako stanovila jakási sludie pro Hradec. Navrhovali jsme přestavbu celého centra Pardubic, nejen Karloviny, s vymístěním všech provozů včetně Prokopky / tehdy TMS/ a lihovaru. Připomínky obsahovaly i zrušení n. p. PARAMO a výstavbu nové velkorafinerie u Chvaletic. PARAMO naopak v té době asi již plánovalo intenzifikaci výroby, ke které došlo později.

Nesouhlasili jsme s tím, že se ustoupilo od nadjezdu z Macanovy ulice na Duklu k hasičárně, který měl být předpokladem pro vznik severojižní osy spojující centrum, Duklu a Polabiny. Připomínali jsme nutnost velkorysejšího řešení předměstí, výstavba za Chrudimkou byla nazvána chaotickou s malou skupinou činžovních domů nevalné hodnoty. Sídliště Na Drážce ještě nebylo postaveno. Zdůrazňovali jsme, že životní otázkou Pardubic je perspektivní dopravní generel, protože problémy dopravy nevyřeší jen rekonstrukce. Za prioritu jsme měli přímý průtah z Teplého ul. Pichlovou, přes Vinici do průmyslové oblasti Černá za B., který by odlehčil centru. Tomu měla pomoci i navrhovaná spojka od stadionu přes ústí Chrudimky na Židov, tehdy ještě mohla být přímá. Po levém břehu Chrudimky jsme navrhovali nábřeží od ústí až na Olšinky.

Nesouhlasili jsme s umístěním autobusového nádraží, že je daleko od železničního, blízko obytných domů a zabere pozemek cenný pro prodloužení Palackého tř. Připomínali jsme též, že splavnění do Pardubic mělo být do r. 1970, ale pro nezájem místních činitelů se na něm nepokračuje, ačkoliv již tehdy se Labe regulovalo nad i pod Pardubicemi a připravovala se stavba dnešního zdymadla, umožnujícího plavbu až pod Kunětickou horu. Uvítali jsme záměr rozdělení města na 5 urbanistických sektorů - centrum, jih, sever, východ, západ, které by byly řešeny jako ucelené jednotky, snad se již počítalo je s 5 administrativními obvody. Požadovali jsme však jejich dopravní propojení více mosty přes Labe a Chrudimku a nadjezdy či podjezdy přes železniční trati.

Třístránkový dokument podepsali Jaroslav Krupař, předseda a Jiří Paleček, jednatel. Některá vyjádření byla na tu dobu dosti odvážná, zejména týkající se životního prostředí, pan stavitel Krupař, ač pronásledovaný bývalý podnikatel, byl zvyklý mluvit jasně.

Další činnost odboru nebyla soustavná. Zmíním jen některé významnější záležitosti.

Před r. 1969 jsme uvítali návrh RYCHLODRÁHY umožňující průjezd Pardubicemi od západu na východ, jejíž stavba měla být spojena s přeložkou železniční trati do Chrudimi. Ale proti prozatímnímu svedení dopravy kolem divadla k podjezdu u sv.Anny jsme protestovali. Nazvali jsme to „Dálnicí středem města“, pod tím názvem byl kritický článek ve Zprávach č. 4/1969.

Upozorňovali jsme na zbytečnost podchodu u Zelené brány. Okresní noviny Zář se vysmívaly, že jsme proti podchodu jako Klub za starou Prahu proti tunelu pod Malou Stranou, který však uspěl a my ne. Za pravdu nám dal až čas.¨ „Dálnici“ se nepodařilo odstranit dodnes, z RYCHLODRÁHY zbylo jen torzo. Na dotažení RYCHLODRÁHY na východě k Foxconnu a na západě kolem mrtvých pozemků přístavu k Bohdanči se jaksi zapomnělo dodnes, i když tomu dnes nebrání bývalý Vč. kraj. I železniční spojka do Chrudimi končí v poli u Nemošic. To dodělat připomínáme stále marně…



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 9/10 rok 2008.