Živelné pohromy v obci Sezemice (1862 - 1938)

Voda dále podemlela dřevěný most u kovárny (čp. 40) a zbořila ho. Celková škoda byla vyčíslena na 178 zl. Okresní silnice byla následkem povodně uzavřena. Povozy musely .skrze" mlýn čp. 27. Výška hladiny byla označena na čp. 27, 30, 31, 32, 33 a na železném mostě. Ve stejném roce (23. - 24. 7,) byly Sezemice a okolí postiženy novou povodní, která způsobila škody hlavně na polích.

Dne 31. 7. 1892 udeřil blesk kolem osmé hodiny ranní do stavení čp. 35, které patřilo Josefu Vinařovi. Blesk způsobil následný požár. Oheň přeskočil na sousední stavení čp. 35 B, které patřilo Marii Pazdrálové. Obě stavení lehla popelem.

O rok později (9. 4.) kolem deváté hodiny večerní vypukl požár v tzv. Počápelských chalupách. Vyhořel i místní hostinec (čp, 19). Jedním z pohořelých byl i Josef Polák (čp. 21). Příčina ohně zůstala nezjištěna.

Roku 1894 (24. 6.) vypukl rovněž z neznámé příčiny v Počápelských chalupách nový požár (čp. 15). Přeskočil na dům čp. 20, který patřil Antonínu Růžičkovi.

Do třetice "všeho zlého!" Téhož roku (21. 7.) opět o deváté hodině večerní vypukl znovu z neznámé příčiny oheň u Josefa Jozífa (čp. 83). Jiskry přeskočily na dům Josefa Dračínského (čp, 82).

Z roku 1896 je v kronice uvedeno celkem 6 požárů. Mezi pohořelý- mi byli: sezemický sládek Eduard Valenta, Josef Půlpit z čp. 167. Václav Šimunek z čp. 119, Karel Všetečka z čp, 159 (stavení zapálil úder blesku), Jan Novák z čp. 135 a paní Červinková, které shořela stodola .za mosty., Poslední rok 19. století byl v Sezemicích rokem .myší a hrabošů", protože tito hlodavci poškodili vážně polní úrodu. Veškeré prostředky k jejich vyhubení (neuvádí se jaké) selhaly. Škody způsobené hlodavci byly vyčísleny na 1 475 K.

Na křtiny svého příbuzného asi jen tak nezapomněl místní policejní strážník Václav Kašpar (čp, 42). Dne 24. 5. roku 1900 vypukl právě v době křtin v jeho domě požár (opět z neznámé příčiny).

Záhada požáru z roku 1901, který na stejném místě vypukl třikrát po sobě, byla vyřešena. Třetí požár, který vypukl 23. 12., odhalil, že důvodem požárů v sušičce místní škrobárny byl obyčejný dřevěný trám, který se nacházel v těsné blízkosti komína. Trám se od velkého žáru vznítil.

Roku 1902 (1.7.) zasáhlo obec neobvykle silné krupobití jakého "nebylo před více desetiletí". Téhož roku 30. 7. asi o 11. hodině noční vypukl požár v čp. 208, patřícím Josefu Horákovi (místní krejčí). Dům zapálil blesk. Škoda pohořelého činila 2 000 K.

V roce 1905 hořelo 21. 10. u Hermíny Oesterreichové (čp. 45) a v listopadu vyhořel mlýn Václava Novotného.

V roce 1907 (6. 8.) zapálil blesk (zdá se, že sezemická stavení blesky přímo přitahovala) stodolu již zmíněné H. Oesterreichové. Vyhořely i sousední stodoly M. Červinkové, Františka Jakoubka a Václava Novotného. Téhož roku hořelo v kupeckém krámku Františka Dvořáka (čp. 205).

Při prudké bouři z roku 1909 (30. 8.) udeřil blesk do hromosvodu na kapličce u hřbitova a sjel do stavení Františka Dvořáčka, které vyhořelo. Roku 1912 (5. 1.) vyhořela v poledních hodinách (v době pracovní pauzy) sezemická továrna na obuv LEONA, stojící na Velkém náměstí (čp. 56). Oheň vznikl pravděpodobně krátkým spojením el. vedení.

Roku 1922 (15. 8.) zasáhla Sezemice silná větrná smršť. V tento den se v Sezemicích konala tzv. kapličková pouť.

Vánoce z roku 1923 byly v Sezemicích opravdu na sněhu, ovšem až příliš! Rozpoutala se sněhová vánice, která trvala několik dnů. Všechny silnice byly zaváté. Největší haldy sněhu ležely na silnici směrem k Chotči a v ulici Českých legionářů. Sezemice byly na několik dnů odříznuty od světa.

Roku 1924 (9. 9.) kolem 8. hodiny večerní se přihnala do Sezemic velká bouře. Blesk (již tradičně) sjel ve Spálené ulici po sloupu el. vedení a zapálil domek odborného učitele Františka Kašpara (čp. 148). V krátkém okamžiku přeskočil oheň na sousední dům čp. 147, který patřil vdově Anně Dvořáčkové. Uč. Kašpar utrpěl škodu 35.000Kč, vdova Dvořáčková 11.000 Kč.



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2005, číslo 3/4