Živelné pohromy v obci Slepotice

V roce 1843 hořela stodola Jana Špačka v č. 36. Objekt zapálili husaři, kteří začali po taneční zábavě rvačku. Stodola byla tedy zapálena ze msty na den sv. Štěpána, (26. 12.)

Roku 1844 následkem spousty sněhu, který ten rok "ležel" až do velikonoc, vystoupila řeka Loučná 4 krát z koryta a způsobila záplavy. Roku 1856 je zaznamenáno velké krupobití, které ve Slepoticích zničilo část úrody.

Roku 1856 zasáhla Slepotice silná vichřice, která převracela i vozy, plně naložené obilím. Silná vichřice se do Slepotic vrátila roku 1863. Bouře trvala necelou hodinu a byla doprovázena krupobitím.

Roku 1865 vypukl požár v usedlosti č. 33, patřící Josefu Ročenovi, a zničil celé hospodářské stavení.

Roku 1868 byl přípravou na větrnou smršť z roku 1929. Ve Slepoticích nezůstal dům, který by nebyl poškozen. Strážník železniční tratě Josef Polívka byl dokonce větrem "odnesen" a při pádu si zlomil nohu.

Roku 1899 (16. 8.) vypukl v č. 32, patřícím Františku Ročkovi, požár. Většina lidí ze vsi byla na polích, proto se oheň dostal bez překážky na sousední stavení. Vyhořely dva domy, č. 71, patřící Václavu Bydlovi a č. 32, které vyhořelo do základů. Díky pěti požárním sborům se oheň nedostal na č. 47. František Roček byl těžce popálen na rukou. 3 kusy dobytka se udusily ve chlévě a klisna, kterou pozdě vyvedli, musela být utracena.

Poslední rok 19. století (14. 11.) vypukl opět požár. Hořelo v č. 5, patřícím Antonínu Horákovi. K požáru se dostavily 2 hasičské sbory. V roce 1907 (19. 8.) vypukl požár kolem 10. hodiny dopolední v č. 28, patřící Františku Žídkovi. Oheň rychle strávil doškovou střechu a přeskočil na č. 29 Josefa Mareše. Přes č. 30 se dostal na č. 31 k Josefu Vrátilovi a konečně k Janu Fuksovi (č. 32). V č. 28 shořela i parní mlátička. K požáru se dostavilo celkem 7 požárních sborů.

Roku 1911 kolem 11. hodiny dopolední vypukl požár u Františka Kauckého v č. 45. Došková střecha lehla popelem a silný vítr přenesl oheň přes silnici na obydlí Josefa Vrtáčka (č. 65). Dále se rozšířil na obydlí Josefa Šmahy (č. 42), Matěje Jirouta (č. 39) a Marie Bečkové (č. 60). Požár likvidovalo 6 požárních sborů.

První větší poválečný požár vypukl roku 1925 (20. 8.), kdy č. 50 patřící Františku Barvovi, lehlo celé popelem. František Barva starší byl popálen na hlavě a na krku. Musel být převezen do nemocnice.

Roku 1927 (3. 6.) se strhla v obci bouře doprovázená silným krupobitím, jakého "pamětníka nebylo!" Všechno žito a pšenice byly na polích umláceny. Mnohde bylo krupobití natolik silné, že "zatlouklo" řepu do země.

Roku 1928 (1. 7.) vypukl brzy ráno v č. 55, patřícím A. Kovaříkovi, požár. Tento požár vešel do dějin obce, protože při jeho likvidaci byla použita nová motorová stříkačka (pořízena za 38 000 Kč), zakoupena ve stejném roce.

Roku 1929 napadlo tolik sněhu, že chatrnější střechy nevydržely a zřítily se.

Počátkem února udeřily silné mrazy. V noci ze 13. - 14. 2. bylo naměřeno -35 st. C!

Květen roku 1929 vstoupil do dějin obce jako "myší a hraboší měsíc". Hlodavců bylo tolik, že chycení 400 kusů za pouhé dopoledne nebylo nijak neobvyklé!

Je zajímavé, že v této kronice zcela chybí zmínka o "vichřici století" z června 1929. Kronikář popsal dopodrobna invazi hlodavců (str. 34 - 35), ale na vichřici zapomněl. Je velmi nepravděpodobné, že by se vichřice Slepoticům vyhnula.

Kroupy velké jako lístkové ořechy padaly na Slepotice roku 1936 (4. 5.) kolem 14,30. Kroupy padaly ještě 23. 5. kolem 11. hodiny. V našem seriálu se občas objeví i meteorologická kuriozita, která nesouvisí se živelnou katastrofou. Tato kuriozita měla podle starých pranostik předvídat katastrofu politickou (válečnou). Roku 1938 (26. 1.) kolem deváté hodiny dopolední byl nad Slepoticemi pozorován neobvyklý úkaz na obloze. Od východu k západu se táhl široký barevný pruh modro-zelené barvy. Uvnitř svítilo červené světlo. Šlo s největší pravděpodobností o polární záři. Tehdejší zpráva hovoří o slunečním odrazu severských věčných ledovců (str. 62).

Co se týká pranostik (i politických), ukázaly se tentokráte jako neobvykle pravdivé. Dne 21. 5. přišla částečná mobilizace…

Kulhavku a slintavku také nemůžeme zařadit do živelných katastrof, ale právě roku 1938 zasáhla tato nemoc Slepotice v obrovské míře (byla zde již roku 1919 a 1921). Nemoc zachvátila všechny chlévy. Projevovala se vysokými horečkami a žlutými puchýři, ze kterých vytékal hnis. Teplé počasí nemoc ještě zhoršovalo. Nemoc se zprvu léčila očkováním krví jiných nemocných zvířat, což však sebou neslo rizika otravy krve.

Většina hospodářských zvířat byla zakopána na "obecním mršníku". Zpočátku ještě řezníci vykupovali kus za 200 Kč, později ho nechtěli ani zdarma.

1) SOkA Pardubice: Pamětní kniha obce Slepotic (1830 - 1947).