PhDr. Antonín Blahout (1886 - 1959), ředitel reálky v Pardubicích

1. Do roku 1938

PhDr. Antonín Blahot, narozený 13. června 1886 v jihočeském Písku, středoškolský profesor německého a latinského jazyka, bývalý ředitel gymnázia v Mostě, byl jmenován ředitelem reálky v Pardubicích 1. 7. 1934. Nastoupil tu po penzionovaném Emanuelu Hlavatém 1. září t. r. 1) Kromě své pedagogické činnosti, na niž dodnes vděčně vzpomínají všichni jeho žáci 2), vstoupil výrazně i do veřejného života města Pardubic. 11. ledna 1935 se představil pardubické veřejnosti poprvé i jako vynikající pedagogický osvětář přednáškou v Dělnickém domě v cyklu Dělnické akademie na téma "O výchově dítěte do 14. roku". 3) Jako sociální demokrat byl dr. Blahout ze svého filozofického světonázoru přesvědčeným ateistou. Projevil se tak výrazně i ve funkci ředitele školy, když po Vánocích 1934 dal ze školních tříd odstranit kříže, což vyvolalo pobouření věřících rodičů a na místní politické scéně Čs. strany lidové. 4) Jako pedagog však dr. Blahout dobře chápal význam a nutnost morálního jednání a chování žáků, a tak pro ně, kteří byli bez vyznání, přednášel v souvislém pětiměsíčním kursu laické morálky bezplatně, a to spolu s kolegy profesory dr. J. Hrabákem a M. Pantůčkem. V reálce se kurzu účastnilo přes 80 žáků. 5) Je zajímavou skutečností, že dr. Blahouta oslovily i aviatické tradice města, kde působil. Valná hromada Masarykovy letecké ligy jej 17. března 1935 zvolila s ing. Jarkovským do čela MLL.6) 16. listopadu 1935 bylo z podnětu pana ředitele Blahouta ustaveno při státní reálce rodičovské sdružení. Do jeho čela se postavil 15 členný výbor (12 rodičů a 3 profesoři), který vykonal svou první pracovní schůzi 25. listopadu t. r. Výbor se pak pravidelně scházel ve škole každé 1. pondělí v měsíci a umožnil tak demokratický podíl rodičů na chodu školy. 7) 27. října 1936 na plenární schůzi tohoto sdružení za účasti 138 osob vysvětlil ředitel dr. A. Blahout nový školní řád pro střední školy a význam nových klasifikačních kritérií. Sdružení v čele se svým předsedou p. kontrolorem Stejskalem vyjádřilo souhlas s vybavením tříd 16 rozhlasovými ampliony, jimiž bylo možno reprodukovat do tříd hudbu z gramodesek a pokyny vedení školy. 8) Jak bylo za první republiky zvykem, škola se zapojovala do oficiálních oslav státních svátků či svátků vedoucích politických osobností. V neděli 21. června 1936 byl v Pardubicích uspořádán za účasti Národní gardy 43 (dr. Blahout byl jejím "vzdělavatelem", tj. osvětovým pracovníkem) průvod školních dětí z národních i středních škol od Sokolovny na náměstí Čs. legií ke Španielovu pomníku presidenta T. G. Masaryka, kde 300 dětí - jak uvádí dobový tisk - " "vzdalo hold presidentu Osvoboditeli", o jehož osobnosti promluvil právě ředitel A. Blahout. 9) Ten se však angažoval i jinak. 15. října 1936 např. přednášel v pardubickém hotelu VESELKA (dnes zbořeném) na téma "O úkolech demokracie a její naléhavosti". Akci pořádal přípravný výbor pro založení Obce přátel legionářů a Svaz národního osvobození. 10) Dr. Antonín Blahout pracoval agilně i jako předseda výboru pro osazení pamětní desky filologovi a bývalému profesoru pardubické reálky Janu Gebauerovi (1838 - 1907) na t. zv. Wernerovském domě čp. 116 na Pernštýnově náměstí. 11) Ve prospěch této myšlenky byl uspořádán v Průmyslovém muzeu na dnešním náměstí Republiky (dnešní budova SPŠPT) v úterý 15. května 1937 vzpomínkový večer na J. Gebauera, na němž promluvil ředitel A. Blahout a profesor českého jazyka na státní reálce F. Bednář. 12) V sobotu 22. ledna 1938 promluvil A. Blahout na slavnostním večeru ke 100. výročí narození prvního ředitele pardubické reálky Jiljího Vratislava Jahna. 12a) Taktéž v sobotu 11. února 1938 přednášel dr. Blahout rodičovskému sdružení reálky o reformě středního školství v ČSR. 13) V neděli 30. října t. r., již po mnichovské krizi, již ředitel Blahout prožíval jistě jako přesvědčený demokrat velmi těžce - byla na Wernerovském domě čp. 116 odhalena pamětní deska prof. Jana Gebauera a jeho dcery spisovatelky Marie Gebauerové podle návrhu arch. Karla Řepy v podobě rozevřené knihy s textem. Při slavnosti promluvil ředitel A. Blahout, jenž využil této příležitosti k historické a aktuální reminiscenci významu Gebauerovy práce pro národ na poli českého jazyka a filologie včetně jeho kritiky RKZ.14)



2. Za nacistické okupace (1939 - 45)

Práce dr. A. Blahouta z tohoto kritického období a jeho odbojová činnost proti nacistům a její vyvrcholení na jaře 1945 jsou dobře doložitelné díky jeho zásadnímu článku "Dějiny ústavu (t. j. reálky v Pardubicích - pozn. J. K.) od příchodu Němců" ve "Výroční zprávě státního reálného gymnázia v Pardubicích, Smetanovo náměstí" za školní rok 1946 - 47 a díky sborníku "Květnové dokumenty 1945" vydanému roku 1970 v Pardubicích přinášejícímu řadu pozoruhodných osobních svědectví o nelehké době a statečné Blahoutově činnosti. Při příchodu nacistického wehrmachtu do Pardubic 15. března 1939 byla reálka - jak vzpomíná její ředitel - na 3 dny obsazena německými okupanty, tělocvična a suterén byly 6 týdnů využívány německou vojenskou policií. 1) Normální život školy vytrval přibližně do školního roku 1940 - 41, kdy bylo ještě zapsáno 526 žáků. Již o Vánocích 1939 však emigroval žák VII. třídy Arnošt Hobzek do Francie, kde vstoupil do čs. zahraničního vojska. 2) Od školního roku 1941 - 42 se reálka začínala likvidovat. Nebyla již otevřena I. třída, III. třída se transformovala na třídu reálného gymnázia, do třídy V. bylo dovoleno přijmout ze 74 žáků jen 35. Nacisté rozvinuli systematický útlak českého školství, zahájený uzavřením českých vysokých škol roku 1939. Ke konci listopadu 1941 skončila na reálce úplně výuka dějepisu (byla nahrazena německým jazykem), pro profesory byly zavedeny rychlokursy němčiny, v pololetí 1942 byla poprvé rozdána vysvědčení s dvojjazyčným textem, od května t. r. se zeměpis a matematika učily jen německy a vešla v platnost směrnice pro maturity, aby 20% studentů neabsolvovalo. 1. září 1942 se do budovy reálky (dnešní budova SPŠE na Smetanově náměstí) nastěhovalo reálné gymnázium, jehož budova byla zabrána Němci. 1. října t. r. byla reálka spojena s reálným gymnáziem a správou sloučených škol byl pověřen dr. A. Blahout. Spojený ústav měl 23 tříd, což bylo na nastávající budovu mnoho, 2 třídy museli umístit do suterénu. Nacistický dozor na školu doléhal častými návštěvami německých inspektorů Leichera, Petra, Nitsche a hlavně pověstného zloducha Wernera. "Poněvadž Pardubice byly na hlavní trati, byl zde pověstný inspektor Werner jako doma", vzpomíná dr. Blahout. 3) Neuvádí však další důvody, jenž vysvětlil až svou osobní vzpomínkou Blahoutův žák a pak osobní přítel dr. Ladislav Haňka. Ten si pamatuje Blahoutovo vyprávění, jak se ještě jako ředitel gymnázia v Mostě zastal tehdy ještě svého profesora Wernera, když byl "bezdůvodně napaden jedním ze svých českých kolegů. Dr. Werner si to dobře pamatoval." 4) Při pardubických inspekcích byl Werner vítán úsměvem a otázkou: "Tak, pane kolego, na návštěvu nebo na inspekci?" Werner prý odpovídal: "Tak trochu oboje. Ale česky jsem už zapomněl." Němčinář Dr. Blahout se s inspektorem vždy dobře domluvil a Werner mu nedělal během války nikdy potíže. 5) Dr. Haňka pěkně vzpomíná na dr. Blahouta jako profesora němčiny, kdy bez jakéhokoli národnostního šovinismu seznamoval své studenty s velikány německé kultury. Na reálce byl však násilně snižován počet studentů (ze VI. třídy muselo odejít v červnu 1942 30% studentů), do I. třídy byl zaveden numerus clausus (30 chlapců, 10 děvčat). V březnu 1943 byly rozpuštěny oktávy a studenti (i dívky) byli nasazeni do práce. T. m. byl nuceně nasazen i prof. J. Polák.



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2005, číslo 9/10