Jan Dítě - neobyčejný člověk

O jeho dětství a raném mládí není mnoho zpráv, je však známo, že mladý Jan v letech 1837-1838 studoval na gymnáziu v nedalekém Hradci Králové. Jako nadaný žák pokračoval pak ve svých studiích na pražské universitě. Jeho oborem se stala práva a politická studia. Zkoušku tzv. první třídy pak vykonal někdy zjara 1839, protože od 1. června toho roku již působí ve službách jednoho z nejvýznačnějších šlechticů a podnikatelů svého rodného kraje - choltického hraběte Theodora Thuna.

Zřejmě již tehdy, ve svých necelých 21 letech, byl výborným a svědomitým úředníkem a odborníkem, a tak není divu, že když se začal zajímat o volné místo v úřadu Karla hraběte Chotka na Veltrusech a Nových Dvorech (na zámku Kačina), byl ze svého předešlého místa v březnu 1840 uvolněn a necelých dvanáct let (do ledna 1852) pak pro Thuna pracoval v různých funkcích. Při své práci v blízkosti osvíceného vysokého zemského úředníka tak nabyl nejen řadu zkušeností v oblasti moderního řízení velkého hospodářství, ale získal i spoustu, později dobře využitelných kontaktů a známostí i z kruhů té nejvyšší politiky.

II.

Stopa Jana Dítěte se nám v rozmezí let 1852-1855 ztrácí. Co dělal, nevíme, on sám o své činnosti žádné svědectví nepodal. Jisté však je, že 1. října 1855 je zvolen do funkce městského důchodního ve svém rodném městě. Byl to nejspíš úplně obyčejný den, přesto se stal jedním z nejdůležitějších v moderních dějinách města. Města, které se v té době zoufale snažilo zachytit rychle běžící a převratný pokrok v mnoha oblastech tehdejšího života a cítilo, že musí napnout všechny síly do obnovy hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje, protože jinak se stane nevýznamnou a upadající provinční obcí. Schopní lidé tedy pro Přelouč měli cenu zlata a není divu, že sedmatřicetiletý "světem praxe ošlehaný" Jan Dítě, který svým vzděláním, rozhledem a zkušenostmi vysoce převyšoval většinu místních, byl přivítán s otevřenou náručí.

Jan Dítě začal do obecní hospodářské správy razantně zavádět pořádek. To bylo důležité nejen pro město samotné, ale i pro zvýšení prestiže města, neboť v Přelouči v té době čerstvě působily některé okresní úřady (od roku 1850 okresní soud a c.k. kontribuční úřad, v roce 1855 pak přibyl okresní úřad). To samozřejmě kladlo na úřednictvo velké nároky, a tak se stal Dítě postupně vzorem a rádcem i v oblastech, jež mu přímo nenáležely z titulu jeho funkce. Až do té doby se funkce svěřené městem z velké části nazíraly poněkud jinak - šlo často o prvoplánovitou prestiž a nezřídka také vlastní prospěch a obohacení. O tom svědčí to, že až do Dítětova nástupu byly v Přelouči výměny úředníků více než časté. Samotný městský důchod pak převzal ve velmi zuboženém stavu, nepořádek panoval jak v evidenci majetku, tak pohledávek.

III.

Dítě se také v Přelouči zapojil do vlastenecko-osvětové činnosti a i tady se stává hybatelem a iniciátorem nového dění.

V roce 1861 vznikl i s jeho přispěním Spolek čtenářský okresu přeloučského, ve kterém se stal pokladníkem. Spolek si vytkl za cíl vzdělávat místní občany morálně i politicky a připravovat je tak pro život v nové otevřenější společnosti a pro práci na samosprávě obce. Hned od počátku však spolek pronásledovala nevraživost ze strany zkostnatělých konzervativních i katolických kruhů - jedni mu vytýkali buřičství, druzí kacířství. Ani tato nepřízeň však čtenářskému spolku nezabránila ve spolupráci s Maticí českou a dalším úspěšném rozvoji. Do oblasti vzdělávání spadá taky snaha Dítěte o organizaci hlavní školy a pozdější přestavby její budovy.

Další institucí, o niž se Dítě zasloužil, se stal Hospodářský odbor pro okres Přelouč, jenž byl zřízen roku 1862. Obracel se k rolnictvu s novinkami a osvětou, předsedou byl zvolen hrabě Theodor Thun, se kterým se Dítě dobře znal z doby svých začátků. Spolek pak stál za zdynamizováním a zefektivněním modernizačních snah v zemědělství a průmyslu na Přeloučsku a připravil tak jakési podhoubí pro podnikatelský rozvoj přelomu století a následnou dobu 1. republiky.

Když v červnu 1863, pod dojmem kulturně-politické události v podobě velké pěvecké slavnosti na Kunětické hoře, vzniká přeloučský pěvecký sbor Vojmír, nemůže se stát pokladníkem nikdo jiný než právě městský důchodní Dítě.

Jedním z největších podniků té doby však bylo zřízení Záloženského spolku pro okres Přelouč, z nějž se záhy vyvinula Občanská záložna. Ke dni zřízení již byly vypracovány stanovy, z velké části dílo Dítětovo, schválené místodržitelstvím v říjnu 1862. Spolek shromažďoval peníze svých členů a hospodařil s nimi formou rychlých půjček v hotovosti, které tak pomohou rozvoji podnikání. Cílem ústavu tak není tvorba maximálního zisku, ale vytváření podnikatelských a životních podmínek a rozvoj okresu. Už takřka povinnou pokladnickou funkci si městský důchodní Dítě velmi považoval a svědomitě ji vykonával až do konce svého života.

Jan Dítě stál i za snahami o založení cukrovaru (ten byl ovšem po mnohých dodavatelských a konkurenčních problémech realizován až roku 1868) a zřízení městských kasáren pro jízdu.

Je jasně vidět, že příchod nového městského důchodního řádně zahýbal děním ve městě. Mimo těch nejvýznamnějších, výše vyjmenovaných akcí a projektů, stál Dítě i za dalším životem ve městě a (jak už bylo také řečeno) ovlivňoval svojí prací a osobním příkladem pozitivně jeho občany. A mnoha z nich pomalu přestávalo být jedno, kdo a jak rozhoduje o jejich životě a začali se aktivně zajímat a zapojovat do rozličných oblastí života ve městě.

IV.

Nová samospráva se proto velmi záhy rozhodla muže, který měl na tom všem lví podíl, ocenit. Na zasedání zastupitelstva 23. února 1865 bylo Janu Dítětovi uděleno čestné měšťanství a byl jmenován "městským správcem". Jeho zásluhy shrnul v oslavném projevu starosta města Josef Bestachovský. Ne všichni obyvatelé města ale nového čestného občana tak bezmezně ctili. Například, ač byl Dítě vcelku zbožným člověkem, odmítal dát katolické církvi více prostoru, než bylo nezbytně nutné, čímž si její přízeň rozhodně nezajistil. Dítě si ji zanedlouho nenaklonil také činem v té době v mnoha městech nevídaným - zřízením oddělení pro jinověrce v prostorách hřbitova na Svatém poli v roce 1866 (evangelíci i židé museli být totiž do té doby pochováváni v ústraní a daleko od katolických hřbitovů). Musel čelit i mnoha obviněním, že se stal jakýmsi samovládcem a manipulátorem veškerého dění ve městě. Je samozřejmě jasné, že jako správce financí, záložny a četných spolků nemohl být žádným přehnaným lidumilem, musel mnohdy tvrdě prosazovat své názory a vize a odmítat ty, se kterými nesouhlasil, ale vždy v dobré vůli a ve prospěch obce a jejích obyvatel, jak se nakonec pokaždé ukázalo. Čestným občanem byl o tři roky později, u příležitosti svých padesátin, jmenován i v sousední obci Lhotě pod Přeloučí, a to, že se tak stalo i na některých dalších místech okresu, je velmi pravděpodobné.