Do Pardubic přijel první vlak

Tato významná událost pro Pardubice je zaznamenána v Pamětní knize pardubického panství (volný překlad z němčiny 3):

"Vlastní slavnostní otevření železnice z Olomouce do Prahy se konalo 20. srpna 1845 v den, který byl důležitý pro dopravu mezi severem a jihem a který pro nás utvořil nové období. Tohoto otevření se ráčil účastniti Jeho c. k. Výsost nejjasnější pan arcikníže František Karel jako zástupce Jeho Veličenstva nejmilostivějšího císaře, vedle jeho strýce nejjasnějšího arciknížete Josefa Palatina. K tomuto účelu odebrali se tito v doprovodu mnohých vysokých a nejvyšších hodnostářů již odpoledne 19. 8. do Olomouce, tam přenocovali a ráčili 20. srpna ráno v 6 hod 10 minut slavnostní vlak uvést v pohyb. O půl deváté přijel vlak na českomoravské hranice, kde vysoké panstvo bylo uctivě přijato od Jeho Výsosti arciknížete Štěpána jako Landesschefa, potom od Oberlandhofmeistera a 2-ho guberniálního presidenta pana hraběte Salma, od přítomného vysokého duchovenstva a pánů stavů království českého.

Potom vlak se dal opět do pohybu, projel všude imposantními čestnými branami a obelisky, všude bylo přítomno mnohé duchovenstvo a úředníci, cechy, ostrostřelci a všelijaká honorace, dospěl po půl dvanácté do v našem panství ležící stanice Moravany, kde rovněž na náklady komorního panství Pardubice byla zbudována krásná triumfální brána a 2 obelisky, přítomno bylo venkovské obyvatelstvo s bíločervenými prapory včetně muzikantů, potom duchovenstvo a mnozí panští úředníci a o 12. hod. v poledne dojel do nádraží Pardubice, kde v slavnostně vyzdobené hale všichni vznešení hosté byli pohoštěni dejeuner á lá fourchete, dělové výstřely ohlásily celému okolí tento šťastný okamžik; vpravo a vlevo od nádraží stály mimo oddílu hulánů také všechny cechy města Pardubic, v samotném nádraží bylo shromážděno duchovenstvo, vrchnostenští úředníci, jakož i mnoho ostatních významných osob. Kapela hulánského pluku Civalarti, potom královéhradecká ostrostřelecká kapela střídavě hrály velmi dobře. Před nádražím, a sice u samé chrudimské chausse, stály dva obelisky a na západní straně dva velkolepé vkusně provedené sloupy.

Nesčíslné množství lidu z blízka i z dáli proudilo sem, aby se účastnilo tohoto vzácného a ojedinělého svátku. Na konci dejeuner byla zahrána hymna a když se dal vlak v 1 hod. odpoledne do pohybu, ozývaly se výstřely z moždířů a srdečné volání vivat. Ve stanicích Přelouč a Týnec nad Labem byly rovněž budovy a slavobrány bohatě vyzdobeny a všude stálo množství lidí. Ve tři čtvrtě na pět zastavil slavnostní vlak ve stanici král. hlavního města Praha, kde byl uctivě přivítán nejjasnějším representantem Jeho c. k. Majestátu, jakož ostatním vznešeným panstvem za mimořádného jásotu veškerého nepřehlédnutelného množství lidu a od civilních a vojenských hodnostářů byl přijat."

Železnice se začala stavět v r. 1843 a pravidelná osobní doprava byla zahájena 1. září 1845. František Potěšil uvádí ve svých Dějinách Pardubic: "Při příležitosti slavnostního vjezdu prvního vlaku do Pardubice byla rozdána báseň, kterou složil tehdejší purkmistr Fr. Benešovský a česká, kterou napsala manželka lékaře dr. Josefa Bohuslava Pichla Františka, píšící pod pseudonymem Marie Čacká. Arcivévoda obě básně přijal a nařídil, aby autorce české básně byl krajským úřadem vysloven dík."

Ne všemi obyvateli bylo zahájení železniční dopravy přivítáno. Svědčí o tom přípis vrchnost. úřadu, zaslaný některým rychtářům 21. ledna 1847: "Rychtářům Svítkov, Lány, Srnojedy, Opočinek. Dle došlé zprávy hlídač z Nr. 150 železné silnice nalezl, že na jeho oddělení nějaký mstivý člověk kamení na železné šíny klade, zkrze který jednání velká nebezpečnost pro ty, který v parním voze jednou, povstává. Vám jako rychtáři se nařizuje po tom tajně a přísně po tom pátrati, který frivolník by takovou nedovolenou věc provozoval a opáčlivě se vám nařizuje všechna na jistotu železny dráhy vám došlý nařízení pilně zachovávat. 21. ledna 1847." 4)

Nově vystavěná železnice si ale žádala své oběti, první obětí byl sám hlavní inženýr Jan Perner. Při vjezdu z choceňského tunelu do choceňského nádraží stál na stupátku vagónu a ohlížel se zpět. Narazil hlavou do sloupu, spadl na zem, kde zůstal v bezvědomí ležeti. Byl převezen do Pardubic k rodičům do mlýna Valchovského, kde druhý den zemřel. V dašické matrice je zaznamenán jiný případ: Marie, manželka Michala Manna 5.) podstrážníka na c. k. železnici, rozená Pfeiferová ze Selingstadtu v Rakousku 41 roků, nešťastným pádem přejeta byla na železné dráze. Stalo se 23. 5. 1850 6.). V pardubické matrice zaznamenáno 21. 7. 1864: Jan Pírko, měšťan, 69 roků, přejet parním strojem na železnici. (pravděpod. děd fotografa Jos. Pírky)



Poznámky:

1.) SOA Zámrsk, VS Pardubice, kniha 355,

2.) Východočeský sborník historický1994, č. 4.

3.) SOA Zámrsk, VS Pardubice, kniha č. 1.

4.) SOA Zámrsk, VS Pardubice, karton č. 234.

5.) SOA Zámrsk, Matrika 1532: + 1845 10/12. 9. NC 83 Zelené předměstí.

Johann Perner K. K: Oberingenieur bei der Sttatbahn 31 J. Gehirnerschütterung.

6.) SOA Zámrsk, matrika f. ú. Dašice, č. 4367.

7.) SOA Zámrsk, matrika f. ú. Pardubice, č. 2659.



Příloha: Báseň M. Čádské (z archivu J. Kotyka)

Radostný hlas Pardubičanům při slavném otevření

železné dráhy dne 20. srpna 1845.



"Hle! Co příval velikán se blíží,

Fičí, stená, že se Vesmír třese.

S potěšením leč úskostný vyhlíží:

Snad on zkázu a zmar nám přinese.



Netušenou věc jim těžko snésti,

A přec trupf vtipu to lidského.

Tvarem obrovským jen lze vyvesti,

Co obrovstím století našeho.



Stroj tu divný, vzav si větrů křídla

Ocelnou k Čechů dráhou letí:

Viděv dnes daleká bratrů sídla,

Nose nám - je k milému objetí.



Vítej náleze! Ty bratry pojíš,

Kruhem pevným světy k sobě vážeš,

Osvětu a znik v svém letu kojíš,

Kroky umu lidstva světu kážeš.