Druhá světová válka v bohdanečských kronikách, (III. a IV. část)

V únoru proběhla v Pardubicích výstava „Více mléka“ a 19. února museli zdejší zemědělci navštívit povinně německou výstavu. V březnu proběhla kontrola zemědělských zásob                   a dobytka. Nalezené přebytky byly ihned zabrány a odvezeny (8 krav a 15 q obilí). 22. března  byla Tillerova vila obsazena německou mládeží a před vilou vztyčena vlajka s hákovým křížem. 26. března byly ve vile ubytovány ještě německé dívky.

    Dne 26. března bylo úředně ohlášeno, že z rádiových přístrojů budou odebrány součástky pro poslech na krátkých vlnách. Tímto paradoxním rozkazem měl být znemožněn poslech cizího rozhlasu. Krátce předtím museli zdejší hasiči odmontovat z gumových hadic mosazné součástky a odevzdat do sbírky barevných kovů. Podobných rozkazů a nařízení se bohdanečtí občané dočkali bezpočet. Dokumentují jistě těžkost a absurdnost válečné doby. Koncem května 1942 zaměstnanci firmy Radio Koten (elektrotechnický závod) odebrali z rádiopřijímačů, umístěných v lázeňských budovách, součástky pro poslech na krátkých vlnách. Veškeré demontážní práce muselo zaplatit město. Tímto nařízením byla naopak posílena existence zakázaných rozhlasových stanic.

    V červnu vedl MUDr. František Picek, nový obvodní lékař, v místnosti na faře sanitní kurs pro PO (protileteckou ochranu). Kursu se zúčastnilo pouhých 15 osob.

    Mnoho mladých lidí bylo z Bohdanče odvedeno na nucené práce až na Mostecko, kde Němci vybudovali v krátkém čase velkou továrnu na umělý benzín.

    Dne 22. července přednášel v místní sokolovně ředitel městského úřadu pan Vosáhlo                 o ochraně před nálety. Obavy občanů před nálety se množily.

    Ve dnech 23. až 26. července navštívili německé dívky v lágru jejich rodiče z Německa. Městský úřad se musel postarat o jejich ubytování. Němečtí návštěvníci kupovali ve velkém v bohdanečských obchodech, co se jen koupit dalo…

    Dopis ze dne 27. července oznámil městskému úřadu, že budova Sokolovny se předává Kuratoriu pro výchovu mládeže. Inventář převzal vedoucí zdejšího oddílu ředitel školy Honsa.

    Dne 30. srpna odjely dva transporty německých dívek směrem k Náchodu a 1. září byly přivezeny nové dívky z Essenu. Chování dívek bylo slušnější nežli chování německých chlapců, kteří denně pochodovali po ulicích a křičeli nacistická hesla.

    Dne 15. října byl v Drážďanech popraven pro velezradu bohdanečský poštmistr Jan Hromádko. Jeho rodině byl doručen poslední list, který napsal krátce před svojí smrtí. V říjnu byli bohdanečští četníci upozorněni konfidentem, že se v blízkosti obce zdržují dva ruští zajatci, kteří utekli z tábora u Mostu. Došlo k jejich zatčení, ale četníci dali uprchlíkům pořádně najíst a poradili jim, jak mají vypovídat před německými úřady. Od ruských zajatců se místní naopak dozvěděli, jak vypadá skutečná situace na východní frontě.

    Dne 24. října přednášel v Grandhotelu v Pardubicích redaktor František Kříž. Sál byl naplněn do posledního místa, ovšem lidé sem byli nakomandováni. Řeč redaktora F. Kříže byla pronacistická. Podle ní byli naší spásou před Sověty právě Hitler a Němci. Po jeho proslovu bylo ticho, nikdo netleskal a všichni se mlčky a s lhostejností ve tvářích rozešli.

    Koncem října přijela do lázní další skupina německých dívek.

    V listopadu na rozkaz promluvili v místním rozhlasu postupně ředitel měšťanské školy Honsa, farář Kopecký, učitelka Macasová a pensista prof. Lede. Doporučili místnímu obyvatelstvu další sbírku šatstva. Sbírka byla provedena pod značným nátlakem 14. listopadu.

    Pravidelné hlídkování v Bohdanči pokračovalo, koncem listopadu bylo nepatrně omezeno. V hlídkování se střídalo celkem 63 mužů.

    V listopadu přijela do města rekviziční komise a vynutila si dalších 250 q brambor a 50 q obilí.

    Počátkem prosince odvezli Němci z fary nábytek, který patřil plukovníkovi Tillerovi. Tillerův movitý majetek byl vesměs Němci rozkraden, okupanti si vzali i porcelán a stříbrné lžičky. 7. prosince byl z Bohdanče odvezen veškerý zabavený židovský majetek.

     Dům lékaře Průchy byl vyrabován. Na místo Průchy přišel nový lékař František Picek.

     Ministerstvo hospodářství a práce výnosem ze dne 17. října 1942 uložilo Živnostensko-obchodnické záložně v Bohdanči, aby se sloučila s Občanskou záložnou v Bohdanči. Předsedou Všeobecné záložny se stal Josef Chvojka, rolník z Černé.

    V roce 1943 se narodilo v Bohdanči 6 dětí, zemřelo 53 lidí, sňatků bylo 52.

    Počátkem roku 1944 byla zrušena Újezdní školní rada a místní školství převzal po hmotné stránce městský úřad. Vedoucí dívčího lágru oznámil, že Němci nahradí městu náklad na udržování škol, které používaly jejich děti již od roku 1941. Tento obnos spočítali na 156 000 K, ale částka nebyla městu pochopitelně nikdy vyplacena.

    Dne 7. ledna došlo v prachárně v Semtíně k výbuchu, který si vyžádal 10 mrtvých. Třicet lidí byl zraněno. Výbuch byl natolik silný, že prasklo několik oken i ve vzdáleném Hradci Králové!

    Dne 24. října přijela z Říše skupina rodičů německých dívek, žijících v Bohdanči. Byli ubytováni v místním lágru. Město muselo ubytovat asi 300 osob. Vesměs pocházeli z Essenu. O dva dny později odjeli, když nakoupili v Bohdanči, co se dalo.

    25. ledna muselo odjet 15 zdejších mladíků a jedno děvče do Říše na práci. Továrny, ve kterých měly pracovat, byly až v Mnichově a Braunschweigu. Z Pardubic muselo odjet ten rok na práci do Říše přibližně 3 000 mladých lidí.

    V únoru a březnu vykáceli němečtí vojáci široký pruh lesa v Horkách okolo prachárny               a z poražených kmenů vystavěli v rozích vysoké ochranné strážní věže pro kulomety. Kolem dokola byl natažen ostnatý drát. Ochranný pás se táhl přes Rosice nad Labem až k „Fantovce.“ Proslýchalo se, že takto se Němci zajišťují proti partyzánům.

    Farář Rudolf Kopecký musel z rozkazu Němců úřadovat nouzově od 1. července do 28. října v malém domku v blízkosti vily plukovníka Tillera. Později se vrátil na faru.

    Dne 27. února byla vyhlášena povinnost všech dětí narozených roku 1932 přihlásit se do Kuratoria pro výchovu mládeže. 15. března byla nařízena podivná oslava s názvem Pět let Protektorátu. Oslava byla provedena v sokolovně za přítomnosti dozírajících úředníků z Pardubic, kteří kontrolovali důstojnost slavnosti. Program musel být předem předložen Okresnímu úřadu a musel mít povinnou skladbu německých mistrů. Přednáška byla napsána už předem a nesměly se v ní dělat žádné změny. Musela se přednést v plném rozsahu a plynule. Okresní úřad v Pardubicích určil následující pořad čísel večera: směs z českých národních písní, skladba W. A. Mozarta, skladba R. Wagnera, slavností řeč (přečtena řídícím uč. Josefem Havelkou), hymny: Kde domov můj a Deutschland Lied.

Návštěva obecenstva byla na výzvu rozhlasem a pohrůžkou značná. Nálada byla ovšem neklidná. Bylo jasné, že oslava byla udělána z donucení a tuto atmosféru nemohl nikdo smýt, ani Němci.

    Nálety anglických a amerických letadel se stále množily, poplachy ve dne v noci byly každodenností. Němci přestali z opatrnosti vytahovat vlajky na stožáry. V Přelouči                           a v Pardubicích došlo k hromadnému zatýkání pro ilegální poslechy rozhlasu. Kvůli náletům jsou nařízeny i noční služby u telefonu na radnici. Střídali se hlavně učitelé a všechna hlášení se musela podrobně zapisovat.

    25. dubna se v lágru objevily čtyři případy tyfu. Rozhlas varoval veřejnost.

    Mezi bohdanečským obyvatelstvem se proslýchalo, že velká stříbrná monstrance z opatovického kláštera byla tajně převezena do Hradce Králové a tam zazděna v seminářském kostele. Přečkala tam údajně šťastně zbytek okupace.

    13. května místní rozhlas důrazně varoval před poslechem cizího rozhlasu. Bezvýsledně. Lidé tušili konec války, mezi lidmi kolovalo mnoho potvrzených i nepotvrzených zpráv. Tak se také proslýchalo, že bývalý lázeňský lékař MUDr. Průcha byl odsouzen na 12 let. 12. června přijela opět skupina asi 250 Němců z Essenu na návštěvu lágru dívek.

    V noci z 21. na 22. července byl v Bohdanči vyhlášen poplach. První skupina letců vypustila na padácích červená světla nad továrnu v Semtíně. Druhá letka začala továrnu bombardovat, ale nezasáhla ji příliš dobře. Vítr totiž posunul značkující světla a část bomb dopadla do Pardubic. Bylo zabito 37 lidí, Bohdaneč zůstal ušetřen.

    Koncem července se přestěhovali Němci z Haliče do místních kasáren na kopci, kde byly zřízeny dílny na opravu motorů. Pracovní úřad nařídil ženám v Bohdanči docházet do kasáren a čistit benzínem motorové součástky.

                                                                                                                     (dokončení)

Použité zdroje: Městské kroniky Lázní Bohdanče, deponováno tamtéž.