DALŠÍ PUTOVÁNÍ TURISTŮ ZA VOJMÍREM VOKOLKEM

Náš první výlet byl do Národní přírodní rezervace Čertoryje, která byla vyhlášena v roce 1987, za orchidejemi. Bylo to velké zklamání, protože vzhledem k časovému posunu, kdy zima mimořádně pokročila přes velmi krátké jaro do léta, orchideje byly odkvetlé. Já sama jsem našla jen jeden druh na více místech, a sice rudohlávka jehlancovitého. Jinak se v této oblasti nacházelo nepřeberné množství různých druhů travin a květin, které nám to zklamání nahradily. Čertoryje tvoří horské louky se shluky několika stromů nebo se stromovými solitéry. Krajina nádherná a čistá, bez průmyslu, okolní kopce dokonce bez jakýchkoliv obřích stožárů a drátů. V mapě KČT se uvádí, že tato oblast je jedním z nejcennějších území v CHKO Bílé Karpaty.

Pěší výlet jsme absolvovali do krásné obce Kněždub za freskami Vojmíra Vokolka po žluté turistické značce krásnou krajinou a posléze dolů do obce místními vinohrady. Nestačili jsme se divit nad čistotou a úpravností rozkvetlé moravské vesnice a srdečností místních obyvatel. Kostel sv. Jana Křtitele, který se nachází v centru obce Kněždub, byl postaven v roce 1898 v historizujícím pseudorománském slohu. Je prostorný, krásně prosvětlený a se zajímavou křížovou cestou po obou stranách kostela.  Na stropě jsou krásné malby sv. Václava a sv. Ludmily, další zajímavé dekorativní kresby a pro nás hlavně fresky Vojmíra Vokolka. V kostele na nás čekal místní pan kostelník, kterého Zdena objednala. Byl to zajímavý a zapálený človíček, který nám s láskou představil svůj kostelíček se hřbitovem. Fresky se nacházejí pouze v presbytáři a jak pravil pan kostelník, původně měl být vymalován celý kostel. Když V.Vokolek v roce 1964 maloval, měl zataženu před presbytářem velkou oponu, za kterou pracoval. Když oponu sejmul, nastalo prý velké zděšení nejen ze strany věřících. Milému malíři poté zakázali pokračovat. Dále je kostel vymalován tak, jak prý kostely na Moravě bývají. Již od hlavních dveří jsou vidět zajímavé fresky v presbytáři. Tyto se mi ze všech dříve shlédnutých líbily snad nejvíce možná proto, že jsem si na jejich styl už zvykla. Zde jsou krásně čisté a barevné a jsou všechny za ta léta bez jakékoliv opravy, jak pravil pan kostelník. Prý měl V.Vokolek svoji techniku – malování do mokré omítky, která barvu nasaje a nebledne. Pravil rovněž, že jsou časem více výraznější. Nevím, zda jsem vše pochopila, ale ústředním motivem je Bůh, který shora sesílá požehnání. V brožuře o kněždubském kostele, kterou nám pan kostelník daroval, se mimo jiné uvádí: „Odleva fresky představuje v levé části vítězného oblouku portrét proroka Izaiáše, příchod mudrců (kdy jedním z nich je prý autor sám), klanějících se Vykupiteli, Alžbětu s malým Janem Křtitelem, křest Páně v Jordánu, užaslého Jana Křtitele nad tím, že spatřuje Ducha svatého v podobě holubice nad Vykupitelem, apoštoly Ondřeje a Jana, svědky křtu, anděle zpodobnělé jako mladé muže s ohnivými plameny a božíma očima na prsou. Vpravo fresky pokračují postavou Salome a scénou prvního zázraku Páně  - svatbou v Káni Galilejské (kde jsou údajně zobrazeni místní občané včetně faráře). Pravý vítězný oblouk je zaplněn postavou proroka Eliáše, stojící proti proroku Izaiášovi na levé straně. Původně měl být vymalován v této podobě celý kostel. Měl zde být příchod věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Moravu, II. vatikánský koncil a Poslední soud. Plán výmalby však narazil na nepochopení církevních orgánů i starších farníků, proto malíř dál nepokračoval.“

Mimo fresky Vojmíra Vokolka jsou v kostele tři obrazy – originály – od Joži Úprky, místního rodáka a malíře, které malíř kostelu věnoval. První obraz je Panna Marie s Ježíškem na klíně    a klečícím sv. Dominikem. Madona je oblečena do slováckého kroje. Pan kostelník vypravoval, jaký byl kolem tohoto obrazu křik. Malíř Úprka prý při malování sprostě nadával a nikdo mu nechtěl sedět modelem, až na jednu cikánku. To bylo ale pro farníky potupou, proč má být Panna Marie podobná cikánce. Druhý obraz představuje sv. Josefa s Ježíškem na klíně, který je také oblečen do slováckého kroje. Třetí obraz představuje Jana Křtitele, který křtí Krista stojícího v řece Jordán. Pod tímto obrazem se nachází kopie Pražského Jezulátka, kterou prý dostali asi před dvaceti lety bez jakéhokoliv ustrojení. Postupně místní věřící Jezulátko oblékají do různých oblečků podle liturgických období. Původně stávala v kostele socha Panny Marie Lurdské, ale tu později přemístili na místní hřbitov, kde pro ni vybudovali lurdskou jeskyni. Na místě lurdské stojí nová dřevěná socha Panny Marie, která vypadá jako zlatá, protože prý byla natírána medem. „Slovácký Slavín“ na místním hřbitově je poctou místním rodákům, malíři Antonínu Frolkovi a bratřím Úprkovým, malíři Jožovi a sochaři Františkovi. Poděkovali jsme panu kostelníkovi za krásný výklad a přispěli nějakou korunkou do kasičky.

Společným celodenním výletem byl autobusový zájezd do Lednicko-valtického areálu, kde se každý vydal různě na prohlídky a za svými zájmy. Bylo to zajímavé a poučné, za krásného počasí. Cestou zpět jsme ale projížděli obrovskou průtrží, kdy nebylo skoro vidět na cestu, ale pan řidič nás dovezl v pořádku až k hotelu.

Ostatní výlety byly víceméně různorodé podle zájmů a schopností jednotlivých turistů. Krásný a zajímavý byl výlet z obce Radějov přes Holý vrch s rozhlednou a nádhernými výhledy do širokého okolí. Někdo se vydal za vínečkem, někdo za historií na krásný strážnický zámek           a k Baťovu kanálu. Hledání místní rostlinné rarity „oskeruši“, druhu jeřábu, který byl na Moravu přinesen kdysi římskými vojsky, se stalo přímo soutěžní disciplínou. Především najít vzácnou „Adamcovu oskeruši“, což se podařilo postupně všem. Nebylo to jednoduché, protože se nachází na soukromých pozemcích místních vinohradů a nevede k ní žádný ukazatel. Je ale označena v mapě. Je to strom obrovský a nádherný „Oskeruše –  strom Slovácka, navíc Památný strom. Výskyt na JV Moravě je jedním z okrajů rozšíření. Oskeruše zde roste v porostech doubrav, ovšem většina známých stromů roste ve vinohradech, zahradách       a na mezích. V trati Žerotín u Radějova byl zjištěn snad největší strom v celé Evropě s obvodem kmene 458 cm. S rozložitou korunou vysokou 11metrů a širokou 18 metrů.      Jeho stáří se odhaduje na 400 let. Nejzajímavější je to, že stále plodí a to až 700kg ovoce.

Je to obrovská Adamcova Oskoruše na Žerotíně.“ Toto jsem vyčetla v zajímavém letáku,      i to, že  na Žerotíně se nachází další Přírodní památka – Jediná šípáková doubrava v Bílých Karpatech o rozloze 1,40ha.

Pouhý týden na všechny památky, turistické zajímavosti a okolní krásnou přírodu byl krátký. Zážitků jsme byli plni, počasí nám přálo i když zde občas vydatně pršelo, nezmokli jsme.

Zdena měla vše dobře zorganizováno a já bych jí chtěla touto cestou ještě jednou poděkovat za sebe  i za ostatní zúčastněné turisty.