HISTORIE CÍRKVE BRATRSKÉ V PARDUBICÍCH A 20 LET POLABINSKÉ ARCHY

V Pardubicích se okolo roku 1910 začala scházet v rodinách skupinka věřících lidí, nejprve v Pernerově ulici u Laksarů a později u Havránků v Komenského ulici. Hledali své zakotvení v některé církvi, a když se dozvěděli o kazateli Adlofovi z pražského sboru SRC, pozvali ho k několika návštěvám jejich shromáždění. Kazatel začal do Pardubic dojíždět, a tak se stalo, že v listopadu 1914 byli za členy pražského sboru přijati první 2 věřící z Pardubic. V roce 1924 bylo toto společenství věřících převedeno pod sbor Jednoty českobratrské v Hradci Králové, a protože jejich počet rostl, začali se scházet v podnájmu v různých pardubických školách.

  V roce 1948, kdy převzal dohled nad církvemi stát, potažmo StB, byly Pardubice přiděleny při reorganizaci do sboru v Litomyšli. Církev fungovala tak, že centrem bylo sídlo sboru (pro nás Litomyšl) a ke sboru patřily stanice – místa v blízkém či vzdálenějším okolí, kde se konala shromáždění věřících. Litomyšlský sbor měl tehdy asi 25 stanic. Důležitým obdobím pro pardubickou stanici byly roky 1956-1959, kdy se do Pardubic přistěhovalo za zaměstnáním několik mladých rodin s dětmi. Počet členů rapidně vzrostl, a protože mladí členové byli velice aktivní nejenom při službě v Pardubicích, ale i v celém Východočeském kraji, neušlo to pozornosti bdělé StB. Na KNV v Hradci Králové na odboru pro církevní záležitosti byl připraven a vzápětí realizován plán „Likvidace Jednoty českobratrské v Pardubicích“.  Na jaře 1962 bylo jeho výsledkem zatčení 6 členů sboru v čele s kazatelem, jejich odsouzení za podvracení republiky, doplněné u některých i propadnutím majetku ve prospěch státu. Zůstalo zde 6 manželek s 12 dětmi a ti přišli na několik let o živitele rodin. Hlavně, že soudruzi na KNV mohli hlásit: úkol je splněn, vedoucí pracovníci realizování (jinak řečeno zavřeni či uvězněni) a ostatní se rozutečou.

   Ale to byl velký omyl, protože opak byl pravdou. Sbor se obětavě semkl ke vzájemné pomoci a spolupráci, pomohla i Bratrská jednota baptistů a Evangelická církev, v jejichž prostorech se mohli členové Jednoty českobratrské nadále scházet k bohoslužbám. Pardubické společenství rostlo a tak se stalo, že zhruba v roce 1967 se začal hledat pozemek, či větší dům pro vlastní modlitebnu. Koupě pozemku na rohu ulic Gorkého a Češkova nedopadl (dnes zde sídlí Živnostenský úřad), ale podařilo se koupit dům na Starém městě, na rohu Pernštýnské      a Kostelní ulice. Dům č.p. 16 byl zakoupen v roce 1968, postupně rekonstruován a v roce 1972 se zde konala první shromáždění věřících. Pro zajímavost: dům byl koupen                      i s Veslařským klubem VCHZ, který měl v přízemí dílnu, a tam se stavěly i lodě.  Tak se při nedělních shromážděních nelinula domem vůně kadidla, ale vůně laku, pryskyřice a různých dalších chemikálií. Naštěstí to netrvalo dlouho.

   Další důležitý mezník – rok 1989. Soudruzi na KNV stačili ještě alespoň částečně napravit výše zmíněnou perzekuci a k 1.1.1989 přiznali Pardubicím statut samostatného sboru Církve bratrské s vlastním kazatelem. Dům v Pernštýnské ulici už kapacitně nestačil, protože v porevoluční době počet členů církve opět rostl. Bohoslužby se konaly v pronájmu v  bývalém AIMu na dnešním Masarykově náměstí, a tak opět vyvstala otázka – kam dál?

   V té době odcházel do důchodu ing. Ladislav Vopelák, ředitel projektové organizce Cheming Pardubice a také člen pardubického sboru Církve bratrské.  Právě on se na začátku roku 1991 obětavě ujal práce spojené s přípravou stavby nové modlitebny. Díky vstřícnému postoji Rady města Pardubic byl dlouhodobě poskytnut k pronájmu městský pozemek v Polabinách u Bajkalu a po projekční přípravě a získání všech povolení se v září 1995 začala stavět Archa – sborový dům Církve bratrské. A proč Archa? Záměr i pro projektanty zněl: navázat alespoň symbolicky na biblickou zvěst o tom, jak Bůh přikázal Noemovi postavit archu pro záchranu lidí před potopou. Proto má Archa tvar lodi a alespoň v šířce se obě Archy shodují (23 metrů = 50 loket). Archa je také obklopena vodou (Bajkal, slepé rameno Labe, vlastní tok Labe vzdálen několik set metrů) a architektonickým prvkem je i dlouhý sedlový světlík nad hlavním sálem Archy, protože i Noe vyhlížel světlíkem k nebi, kdy přijde záchrana. Vstupní prostor Archy s vestibulem a baptisteriem (křtitelnicí) je opravdu velkolepý a zve ke vstupu každého.

  Záměr se podařil a i přes drobné problémy s dodavateli se v neděli 29.11.1998 Archa slavnostně otevírala. Slavnostní bohoslužby se kromě domácích členů církve zúčastnila i řada hostů v čele se senátorkou Jaroslavou Moserovou a předsedou Rady CB Pavlem Černým         a mnoho dalších.

  20 let každodenního provozu Archy nám ukazuje na to, že záměr, aby byla Archa otevřena pro širokou veřejnost, se naplnil. Dokládá to účast veřejnosti na mnoha aktivitách, které se v Arše konají, ať jsou to koncerty, přednášky, besedy, výstavy, setkávání Seniorklubu, dětského klubu Awana, kurzy Alfa, při nichž se diskutuje o základech křesťanství a smyslu života. Ve všední dny je otevřená kavárna a knihkupectví, své zázemí zde má komorní orchestr Bona Nota, probíhají zde i pravidelné akce pro děti a mládež, které jsou další kapitolou života církve. Zároveň se Církev bratrská Archa snaží aktivně podporovat práci s potřebnými dětmi i v zahraničí. Již 15 let finančně podporuje dětský domov z Mariupolu na Ukrajině, který v současnosti vzhledem k válečným událostem sídlí ve Ržiščevu u Lvova.

  V neposlední řadě je Církev bratrská Archa zřizovatelem Křesťanské mateřské a základní školy Noe, která sídlí na Zborovském náměstí (v objektu Salesiánů) a svým zaměřením je jediným vzdělávacím zařízením tohoto typu v Pardubickém kraji. V provozu je mateřská školka, 9 tříd základní školy, družina a volnočasové aktivity s účastí lektorů, jejichž mateřským jazykem je angličtina.

   O všech zmíněných i o mnoha dalších aktivitách se můžete dozvědět podrobnosti a v klidu si také Archu prohlédnout při Dni otevřených dveří, který se koná v sobotu 24. listopadu od 14 do 18 hodin. Velice srdečně zveme.

Vladimír Lukáš – člen sboru CB v Pardubicích, vedoucí Seniorklubu Archa a také člen KPP