Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Pravda o zničení pomníku T.G.Masaryka v Pardubicích
DOKUMENTMístostarosta pardubického "Sokola" a člen přípravného výboru Masarykovy společnosti v Pardubicích pan B.Wagner předal naší redakci zajímavý dokument o stržení Španielova pomníku TGM na náměstí Legií za nacistické okupace 18.4.1940. Autorem je štábní rotmistr Václav Kodet (1895-1967), který toto svědectví sepsal 9.června 1945.Vyzýváme naše čtenáře, zdali redakci nemohou poskytnout podobné svědectví o stržení zbytku pomníku za komunismu. Děkujeme panu B.Wagnerovi za poskytnutí tohoto mimořádného svědectví.
Redakce ZKPP
Pravda o zničení pomníku T.G.Masaryka v Pardubicích
Dne 18.dubna 1940 ve večerních hodinách roznesla se po našem městě neuvěřitelná zpráva, že městská rada ve svým usnesení téhož dne rozhodla se darovati bronzovou sochu T.G.Masaryka k narozeninám A.Hitlera.
Toho večera se v Pardubicích o ničem nehovořilo, než-li o pomníku p.presidenta Osvoboditele a hanbě, která činem městské rady byla na město naše uvalena. Do bytu pisatele těchto řádků, jednatele Družstva pro zbudování pomníku TGM, chodili lidé, v jejich tvářích bylo možno čisti smutek i rozhořčení zároveň se slovy: pane štábní rotmistře, slyšel jste tu hroznou věc, že Masarykův pomník má býti darován k narozeninám Hitlerovým? A že pomník ten má býti úplně zničen? Prosím vás, jste přece jednatelem, udělejte něco pro jeho záchranu. Nechtěje věřiti této neuvěřitelné zprávě, odebral jsem se, abych vyhledal některé členy tehdejší městské rady, a to zejména Rudolfa Pačovskýho, Václava Dytricha, Františka Procházku a továrníka Černohouse, kteří mně tuto neuvěřitelnou věc potvrdili, a z hovoru s nimi zjistil jsem, že přípisem Českého národně socialistického tábora, podaného dne 5.dubna 1940, požadováno jest odstranění sochy presidenta Masaryka a přejmenování třídy Masarykovy, Wilsonovy, Tusarovy s odůvodněním, že tato tři jména nemohou našemu národu připomínati nic, než rozmach židovstva, internacionalismu a marxismu. Tento hanebný připiš podepsán byl za okresní velitelství Vlajky tehdejším velitelem Svatoplukových gard Františkem Radou, okresním vedoucím ČNST Karlem Hybským a propagačním důstojníkem SG Kubánkem. Další podání o zničení a odstranění Masarykova pomníku podal František Kučera, rolník ve St.Ždánicích, jako krajský jednatel Arijské pracovní fronty a žádající současně, aby třída Wilsonova přejmenována byla na třídu Hitlerovu a třída Masarykova na třídu Góringa.
Druhý den, t.j.19.dubna 1940, dostavil jsem se do úřední místnosti starosty města Pardubic a tam opíraje se o jasné znění spolkových stanov, protestoval jsem proti darování sochy presidentovi k narozeninám Hitlera s odůvodněním, že pomník Masarykův jest nezcizitelným majetkem "Družstva pro zbudování pomníku l.presi-denta Čs.republiky T.G.Masaryka" a že při odhalení pomníku tento byl pouze svěřen do dalšího opatrování radě města Pardubic, a že jménem Družstva TGM protestuji proti činům městské rady, ježto svým činem neoprávněně zasahovala do majetkových práv Družstva.
Starosta města Dr.Vítek vyslechl můj protest a oslovil mě takto: Jakým právem osobujete si právo protestu. Moje odpověď zněla: pane starosto, jsem voják Masarykův a jednatel Družstva pro zbudování pomníku (.presidenta Čs.republiky v Pardubicích. Kromě toho jsem si vědom, že hovořím jménem všech dobrovolných dárců, z jichž příspěvků pomník Masarykův byl v Pardubicích zbudován. Další odpověď starostova zněla: doporučuji Vám potlačit srdečné pocity citů a držte se cesty chladného rozumu. Na můj další protest, že Družstvo nezastaví se před protestem u obecního úřadu, že půjdeme výše, starosta pokrčil jen rameny. Po té odešel jsem protestovat na okresní úřad v Pardubicích, kde přijat jsem byl radou politické správy panem Vávrů, který protest můj vyslechl a zároveň poukázal na to, že jest mu známo usnesení městské rady a že již o tomto všem byla podána zpráva do Prahy a zde v místě, t,j. v Pardubicích, nelze ničeho ve prospěch protestu Družstva učinit. Poté v dalším soukromém hovoru s p.Vávrů, požádal jsem dotyčného pána o právní poradu, kde a jak bych měl v Praze protestovat proti zamýšlenému darování sochy Masarykovy a zničení celého pomníku. Pan rada Vávrů zcela ochotně mojí žádosti vyhověl, právní poradu mně poskytl, upozornil na některé vedoucí osobnosti, u kterých se předpokládalo, že bych se svým protestem byl vyslyšen. Dne 20.dubna 1940 protestoval jsem v budově naší poslanecké sněmovny v úřadovnách Národního Osvobození a tehdejším jejich generálním tajemníkem byl jsem se zájmem vyslyšen a výsledek mého protestu bylo moje předvedení před tehdejšího ministerského předsedu generála Eliáše. Gen. Eliášovi předal jsem stanovy Družstva, poukázal na ustanovení těchto stanov, kterým i nadále zůstává Družstvo pro postavení pomníku majitelem pomníku presidenta Osvoboditele a protestoval jsem proti neoprávněnému usnesení městské rady pardubické. Pan generál Eliáš mě požádal, abych posečkal, že věc projedná s panem ministrem vnitra. Po 2 hod. čekání byl jsem opětně zavolán před generála Eliáše a jím mně bylo řečeno: projednali jsme Vaši věc, ale nemůžeme bez dalšího podání městské rady pardubické ve prospěch Vašeho spolku ničeho učiniti dříve, dokud pan starosta města nám novým přípisem neoznámí, že v usnesení městské rady se stal omyl, že tamější městská rada rozhodovala o věci, která jim majetkově nepřináležela. Jeďte domů, pane jednateli, vyrozumte patřičné činitele a dostaneme-li vysvětlení, které jsem Vám pověděl, pan ministr vnitra nařídí městské radě v Pardubicích nové projednání v záležitosti pomníku Masarykova. Po mém návratu do Pardubic okolo lO.hod.večemí vyhledal jsem ihned náměstka starosty p.Daleckýho, člena městské rady pana Procházku a člena městské rady továrníka Černohouse, podal jim referát o mém protestu v Praze společně se vzkazem p.generála Eliáše a žádal je, aby ihned ráno starostu města o mém zákroku informovali, současně s mojí prosbou, aby připiš na ministerské předsednictví zaslal a v něm vylíčil zejména způsob hlasování městské rady a přiznal, že městská rada rozhodovala o věci, která nebyla majetkem města.
Později bylo mně p.továrníkem Černohousem oznámeno, že p.starosta města ve věci pomníku T,G. Masaryka nemůže již ničeho podniknouti. A tak dne 26.dubna 1940 městský úřad s přípisem z téhož dne vyzval firmu A. Rainberg v Pardubicích, aby socha Masarykova byla odstraněna tímto dopisem; "Titl.Firmě A.Rainberg Pardubice. Ve smyslu navázaného jednání a podle příkazu úřadu p.Oberlandrata, žádám Vás, abyste dnešního dne sejmuli sochu presidenta Masaryka s podstavce na náměstí Legií.
Pardubice, dne 26.dubna 1940.
Starosta."
Téhož dne zaslán byl připiš firmě Kerhart a Tachecí v Pardubicích, následujícího znění:
"Z příkazu úřadu p.Oberlandrata v Pardubicích ze dne 26.dubna 1940, žádám Vás, abyste dopravil sochu presidenta Masaryka do Prahy na adresu: Praha Vll-Bubenská 415, obecní dvůr, sklad kovů. Podepsán starosta města."
A tak ze dne 26. na 27.dubna 1940 za noční tmy odstraněna byla vandalským způsobem socha, která z příspěvků drobných střadatelů a z lásky celého občanstva našeho okresu byla postavena. Náměstí bylo obklopeno četnictvem a policií, aby nikdo z pardubických občanů, se nemohl ani pohledem naposled rozloučiti s bronzovým obrazem svého presidenta-Osvoboditele. Druhý den zrána opuštěné místo hlídané policií zdobeno bylo kvítím i přesto, že přísný zákaz vstupu na náměstí trval a policií byl prováděn.
Později za několik neděl, když došlo k odstranění i kamenné části tohoto pomníku, pojal jsem jako voják mající smysl pro čest a kamarádství, úmysl zachrániti ze základu pomníku skříňky s prstí z hrobů čs.legionářů bojiště Zborovského, od Arrau a Piavy. Za tímto účelem obrátil jsem se na inž.městské technické kanceláře p.Votkeho jako na svého osobního přítele se žádostí, aby on jako vysoký úředník města byl mně nápomocen v mém předsevzetí. Pan inž.Votke můj úmysl schválil a rukoudénfm slíbil součinnost a mlčenlivost zároveň. Kromě tohoto, abych zajistil si klidné provedení mého úmyslu, vybral jsem si některé z dělníků pracujících na odstranění pomníku a skutečně podařilo se mně skříňky s prstí i pergameny sepsané spisovatelem dějin města Pardubic p.profesorem J.Sakařem zachrániti a skříňky ty uložil jsem na římsko-katolickém farním úřadě u pana děkana Ms.Šetiny. Nutno v zájmu spravedlnosti zmíniti se též o součinnosti městského sadového zřízence p.Antonína Malínského, který společně se mnou skříňky z pomníku vyzvedl a na farní úřad odnesl. Tam v přítomnosti p.děkana Setiny, vzal jsem p.Malinského do čestné přísahy, že o věci pomlčí i tehdy, kdyby měl svůj vlastní život obětovat. Pan Malínský pohnutím slzel, podal mi ruku a učinil čestný slib, že zachová vše v tajnosti.
V domnění, že pan inž.Votke podle daného slibu mně byl nápomocen, dostavil jsem se k němu po 9 ti dnech do kanceláře a oznámil jsem jemu, že jsem skříňky zachránil. V okamžiku, kdy jsem tak učinil, p.inž.Votke nedodržel daný slib mlčenlivosti a o mém činu informoval býv.pplk.stav.služby, přednostu městské technické kanceláře inž.Junka, který mně vzápětí na to na chodbě radnice napadl, uchopiv mně za límec kabátu a nad loktí pravé ruky se slovy: chlape, půjdete na Gestapo: cloumal se mnou, ale já se mu posléze vytrhl se slovy: "Jako podplukovník a voják Republiky mějte úctu před zachráněnou prstí z hrobů našich legionářů z bojiště světa."
PpIk.Junek však proti mně i dále hrubě vystupoval a domáhal se dopravit mne na Gestapo, což se mu pro můj fysický odpor nezdařilo a odběhl jsem do místnosti starosty města Dra.Vítka a žádal ho, aby spor mezi mnou a ppIkJunkem nějak urovnal, aby se celá věc nedostala k sluchu Němců.
Výsledek jednání u starosty města byl ten, že jsem obdržel lhůtu 15 ti minut k odevzdání skříněk s prstí, s pohrůžkou, že věc bude oznámena Oberlandratovi. V této pro mne velice těžké situaci, vyžádal jsem si další důvěrný rozhovor starosty města a mezi čtyřma očima, žádal jsem ho jako svého osobního přítele, aby věc zastavil a současně jsem mu sdělil, že budu-li vydán Gestapu, jak mně bylo vyhrožováno, že tím bude též nutně ohrožen na své bezpečnosti p.děkan Ms.Šetina a požadoval jsem, aby se starosta města i ppIk.inž.Junek před osobností děkanovou zastavili. Starosta města Dr.Vítek uvolil se o této věci uvažovati, ale s poukazem na to, že celá záležitost mu byla úředně Junkem hlášena, že jsem skříňky odňal, setrval na podmínce vydání skříněk do 15 ti minut.
Nezbylo nic jiného nežli sklonití se před skutečností a ve snaze zachrániti, co zachrániti se dá, odešel jsem se slibem, že se podmínkám podrobuji. Vyzvedl jsem na farním úřadě u p.děkana Setiny skříňky, odnesl do svého soukromého bytu, tam je rozletoval a vyňal z nich alespoň rukopisy prof.Sakaře, které jsou opatřeny městskou pečetí z dob pánů Pernštejnů. Po té jsem skříňky znovu zaletoval, zahladil stopy po čerstvém letování, odevzdal je starostovi města Pardubic, překročiv danou mi lhůtu o celých 40 minut. Při tom byl jsem svědkem ostré kontraverse mezi ppIkem.Junkem a starostou Dr. Vítkem v záležitosti pomníku. Pamatuji se zcela určitě, že starosta JUDr.Vítek činil v záležitosti nedostatečného dozoru při odstraňování pomníku ppIk.inž.Junka zodpovědným a připomínal mu, že bude-li věc, jak on žádá, hlášena Gestapu, že i on ponese, za odstranění skřínek spoluzodpovědnost.
Po té byl jsem starostou města propuštěn s příslibem, že bude se snažit vykonati vše, co vykonati bude možno.
V zájmu nezkreslené pravdy nutno mě jmenovati p.Dr.A.Blahouta, ředitele státní reálky v Pardubicích, jakož i profesora téže školy, p.profesora Rybu, kteří o zachraňování skříněk s prstí a pergameny měli svoji význačnou účast a pod jejich vedením a za jejich spolupráce měly býti skříňky zazděny v kryptě klášterního kostela Panny Marie.
Že k této úschově nedošlo, nebylo vinou mojí ani mých spolupracovníků, ale vinou ppIk.Ing.Junka.
Zachráněné rukopisy prof.Sakaře vystihující válečnou i poválečnou dobu města Pardubic, jakož i dějiny budování pomníku prvého presidenta republiky Československé T.G.Masaryka v Pardubicích, odvezl jsem později do Prahy a svěřil je do úschovy profesora výtvarného umění O.Španiela, který uvolil se rukopisy uschovati ve svém tresoru a pergameny tyto jsou doposud v jeho úschově.
Tolik mohu přispěti k objasnění celého osudu pomníku presidenta Osvoboditele v Pardubicích se současným oznámením celé naší veřejnosti pardubické i širokému okolí, že opětně jako v roce 1921 i dnes, obracím se s prosbou na milé pardubické spoluobčany, aby pomohli Družstvu pro zbudování pomníku I.presidenta republiky Československé T.G.Masaryka v Pardubicích, znovuzbudovati tento krásný pomník, který byl nezodpovědnými činiteli a pod těžkou tyranií německé okupace zničen.
Postavme pomník opětné tam, kde on stával, na nejkrásnějším náměstí pardubickém Čsl.Legií.
V Pardubicích dne 9.června 1945. I.jednatel Družstva T.G.M. v Pardubicích-šrtm.V.Kodet
