KAPITOLY Z ČINNOSTI SPOLEČNOSTI PRO ROZVOJ PARDUBICKA Kapitola 12.

Na „tichý“ protest byl roku 1965 založen Klub přátel Pardubic, omezil se na besedy      o dříve plánovaném rozvoji a „přípustné“ námitky. Aktivity zvýšil v 80.letech, když se v rámci tzv. „Souboru opatření začalo jednat i o reorganizaci územní správy a snížení byrokracie“. Zapojil se především Odbor pro výstavbu KPP, mnohdy bez vědomí výboru KPP. Navázal na kontakty i s nejvyššími orgány republiky. Navrhoval, aby Pardubicko bylo v rámci oblíbených „experimentů“ vyčleněno z Východočeského kraje a na něm odzkoušeno přímé řízení. Ojediněle se návrhy setkaly s uznáním i na Úřadu vlády ČSSR. Předpokládalo se, že po zavedení počítačů bude vláda ČSR (České socialistické republiky) schopna přímo řídit těch asi 70 okresů místo 7 zbyrokratizovaných, politických krajů. Zveřejněn byl „měkčí“ návrh, podle něj se měly spojit vždy dva okresy, vzniklo by jen asi 35 územních jednotek, u nás měly být spojeny chrudimský a pardubický okres. Mohlo dojít k užší spolupráci Chrudimi a Pardubic, zvýšení jejich významu i hospodářské síly, což prosazujeme dodnes. Pozoruhodné bylo, že všechny ty územní celky měly být zcela samostatné, jen ten náš měl zůstat z části závislý na Hradeckém, který se svého hospodářsky silného poddaného nechtěl vzdát a měl sílu ovlivnit      i záměr.

            Odbor také protestoval proti nesmyslnému výmyslu Hradecko-pardubické aglomerace, nepodloženému ani historicky, ani zeměpisně, 20 km je na české poměry moc velká vzdálenost. Aglomeraci nevytvořil ani Liberec s Jabloncem, ani bohužel dosud Pardubice s Chrudimí, vzdálené jen 10 km. Obě města také odděluje široký biokoridor od východu přes území bývalého rybníka Čeperka a Bohdanečské rybníky ke Kladrubům. Hospodářské důvody tu byly, Pardubice ze svého silného průmyslu a stavebnictví odvádělo velké výnosy vládě, ta je rozdělovala přes kraje, na Pardubice příliš nezbylo. Společná byla Elektrárna Opatovice, dodávající teplo. Ač stojí na pardubickém okresu a životní prostředí Pardubicka bylo těžce postiženo exhalacemi z chemických provozů a kouřem z pardubické elektrárny, dostaly Pardubice teplo z EOP téměř o 10 let později než Hradec Králové.

            Proti tomu jsme dostali tip na rozumnější hospodářskou liniovou aglomeraci Kolín-Pardubice podél hlavní trati a splavného toku Labe, jejímž jádrem by byla Elektrárna Chvaletice a chvaletický přístav. Nahrávalo tomu podobné hospodářské zaměření obou měst: silná chemie svého času spojená pod VCHZ, KORAMO-PARAMO, v obou i v Přelouči silné TESLY, středně těžké strojírenství, jeden čas spojené v ZPCHZ Pardubice, později pohlcené hradeckými Závody Vítězného února. Ta aglomerace by přispěla k vzrůstu nejméně tří dalších měst: Chvaletice s loděnicemi, Týnec nad Labem – Záboří (na tradici pernerovské strojírny)        a Přelouč.

            Zatímco probíhala amatérská lokálně patriotická jednání, v duchu nereálného „Souboru opatření“ došlo k převratu. Ten roku 1990 smetl tyto problémy a otevřel nové možnosti naší činnosti. Předseda Odboru pro výstavbu a životní prostředí KPP Zdeněk Stehno, člen ilegální části ČSSD, která se roku 1948 nepřipojila ke KSČ, odešel do lokální politiky. Věřil, že v zastupitelstvu města bude moci účinněji prosazovat naše představy rozvoje Pardubic ve svobodných podmínkách. Bohužel onemocněl a roku 1992 zemřel. Nedočkal se zklamání, jak „Pardubice nestoupají vzhůru“, rozprodaly co mohly, peníze projedly a nevzkvétají. Zbavily se m.j. zimních, očistných lázní, aby je nemusely tehdy levně opravovat. Dnes město musí k akvaparku přistavovat několikrát dražší 25 m jen „koupací“ bazén. Prodejem a privatizací bytů přišly Pardubice údajně o 5 000 obyvatel, kteří neměli na nové drahé nájemné.

            Ostatní členové odboru, tehdy 80 členů KPP, se rozhodli pokračovat v amatérské nepolitické činnosti v širším svobodném měřítku. Založili Společnost pro rozvoj Pardubicka, byl jsem zvolen předsedou. Bláhově jsme doufali, že budeme moci uplatnit vzpomínky na velkorysé plány z dob před rokem 1960 a představy vytvořené dle řady besed s odborníky i 30 let zkušeností.

            Především jsme se opět zajímali o nové územní uspořádání, byly sice zrušeny Krajské výbory (KNV), ale kraje nebyly. Připravovaly se t. zv. Vyšší územní správní celky -VÚSC, název „Kraj“ nebyl zpočátku v kurzu. Byly návrhy na vyšší počty VÚSC, ale stále aktivní „staré struktury“ prosazovaly obnovení 7 celků. Společnost v důsledku toho upustila od původní představy samostatného, silného okresu – Pardubicka, možná pro Pardubice nejvýhodnějšího. Požadoval zřízení Pardubického kraje i tiskem. M.j. článkem „Územní správní členění                    a Pardubice - proti obnovení starých krajů“ (3.11.1992 Pardubické noviny). Společně s Klubem přátel Pardubicka byl 12.3.1993 s pomocí primátorky ing. Hany Demlové zaslán dopis všem poslancům, vyzývající je, aby podpořili 12 krajů, včetně Pardubického. Primátora ing. L.Slezáka jsme vyzvali dopisem 20.11.1995, aby se město či ODS připojily k protestu liberecké ODS Liberec proti 9 krajům. Uspěli jsme, od 1.1.2000 vznikl Pardubický kraj. Nepříliš zdařilý, složený ze čtyř velkých socialistických okresů z roku 1960, Svitavskem zasahuje na Moravu. Nebyly k němu opět připojeny bývalé okresy: Chotěboř a Čáslav, to požadovalo               i město Čáslav, případně i okres Kolín bez Českého Brodu. Bylo to v některých návrzích nového členění. Měli jsme připomínky, že polovina budovy Okresního úřadu byla prázdná, když se Katastrální úřad odstěhoval do nové budovy za Chrudimkou, ale pro Krajský úřad se, pardubicky skromně, upravovaly staré budovy Staroměstské školy a Vesny, zatím úřadoval v budově banky ve Smilově ulici. Kanceláře kraj v suterénu nejsou příliš důstojné. Kraj si aspoň pomohl rekonstruovanou budovou staré reálky, bohužel oddělenou Komenského náměstím. Ta mohla být důstojným Justičním palácem, když na nový jsme se nezmohli…

            I nadále protestujeme proti stále se objevující myšlence „starých struktur“ na Hradecko-pardubickou aglomeraci. Vyhovuje asi také pohodlným úředníkům, aglomerace dostane od EU více peněz a na Pardubice něco bez námahy zbude. Proti ní jsme roku 2000 navrhli spojení měst Chrudim-Pardubice pod názvem Chr-Pa. Souměstí by na počet obyvatel dostávalo od státu ročně o více než 100 milionů Kč, než dostávají samostatně. Z Chrudimi jsme získali podporu jednoho krajského radního. Primátor ing. J.Stříteský připustil tu možnost, i když mezi městy leží obec Mikulovice. Uznáváme malou reálnost spojení, ale spolupráce by tu měla být, svého času byla dokonce podepsána, ale zapadla. Je třeba hlavně rychlejší spojení, když to 50 let nejde železnicí, tak rychleji a levněji trolejbusy. Vzhledem k potížím s Justičním palácem                         v Pardubicích jsme doporučovali spravedlivě vrátit Krajský soud Chrudimi.