Z KORESPONDENCE ING. JANA KAŠPARA 3.část

Pohlednice nemá označení fotografa       a snad může již              o snímek pořízený ing. Jan. Kašparem? Bohužel na poštovním razítku není zcela spolehlivě čitelné římské číslo udávající kalendářní měsíc, ale s jistotou o číslo „VI“.

Na fotografii je patrné, že šlo                   o „školní“ letoun Blériot XI, nelze však určit, který ze dvou Kašparových exemplářů to byl. Snad je to Blériot XI v.č. 76, který byl pak 8.srpna 1911 vážně poškozen požárem na pardubickém letišti. Lze na to usuzovat z toho, že právě letadlo poškozené v hangáru mělo sloužit k výcviku pilotních žáků, neboť toto „školní“ letadlo chtěl mít Ing. Kašpar uloženo odděleně od ostatních letadel, jak o tom svědčí jeho žádost k Aviatickému družstvu v Pardubicích o pronájem hangáru dosud užívaného Vincencem Barthelem (Státní okresní archiv Pardubice, fond Aviatické družstvo v Pardubicích, č. 109 z 29.6.1911). Rozsah poškození není, jak je patrné, zvláště velký a letadlo bylo opravitelné. Pilotní žák Jan Staštík (jak správně zní jeho jméno, které však běžně komolil i tisk) nebyl patrně vážněji zraněn. K havárii tedy došlo zřejmě 18.července 1911. Jan Staštík vstoupil do Kašparovy pilotní školy okolo 10.července 1911 (Sport a hry č. 30, 19.7.1911, str. 313; Národní listy, Praha, č. 190, 12.7.1911, str. 4). Následující zprávu o Staštíkově nehodě přinesl 19.července 1911 odpoledník Národní politiky.

„Nehoda nového žáka inž. Kašpara pana Štastíka na pardubickém letišti. V úterý ráno cvičil nový adept aviatiky p. Štastík na jednoplošníku Bleirotově pod dozorem inž. Kašpara, který nařídil svému žáku, aby jezdil po zemi nedotýkaje se výškového kormidla. Žák neuposlechl však pokynu svého mistra, trhnul výškovým kormidlem, aparát vznesl se do výše, nejsa ovládán pevnou rukou sřítil se opětně k zemi, kde se převrátil. Na štěstí vyvázl p. Štastík bez pohromy, za to aparát byl dosti citelně poškozen. Nyní kdy mají oba žáci p. Keck a p. Štastík svůj debut v „dělání dříví“ odbytý, půjde to snad již lépe!“

Z textu pohlednice není patrné, s čím „byl srozuměn“ pan František Kašpar. Šlo snad stále           o zamýšlenou výrobu letadlových motorů, na níž by patrně František Kašpar přispěl?

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poštovní razítko

PARDUBICE 1 – PARDUBITZ 1

Datum snad 14.VI,?

Adresát

Velectěný pan

Ing. K.Svoboda

Radotín

u fmy Janka a spol.

razítko:

Fotograf  Deyl Pardubice

Milý příteli.

Ohledně toho mladíka od Očenáška Ti musím  zděliti, že jej neznám a že to bude nějaký povedený hoch. Tak jim to zděl ať se nenechají opáliti. Byl jsem včera u Ringhofra tak jsem Ti telefonoval ale nebyl´s doma.

S pozdravem

JanK….

Datum na poštovním razítku je špatně čitelné. Z textu je patrné, že lístek byl psán v době, kdy se již Ing. Kašpar s Ludvíkem Očenáškem blíže znal. To ukazuje na rok 1911, kdy Ludvík Očenášek měl letadlo uloženo v Pardubicích v hangáru Aviatického družstva. Nelze určit, která pohlednice (fotografie) ze souboru patří k tomuto textu, a k dispozici mám pouze naskenované texty i fotografie, nikoli originální doklady.

Nevím bezpečně, kdy se Očenáškovo letadlo dostalo do Pardubic. Pražský deník Čas 23.února 1911 (a podobně v těch dnech i další české noviny) sdělil, že „Očenášek stěhuje se do Pardubic do zvláštního čtvrtého hangáru. Inž. Kašpar uvolil se stroj Očenáškův vyzkoušeti.“ Ovšem Ing. Kašpar nikdy na cizích letadlech nelétal, ani na Čihákových, ani na Očenáškově.

Pardubické Neodvislé listy ještě 18.března 1911 píší, že „Očenáškův monoplán jednoplošník, jenž jest velikých rozměrů, jest na cestě z Plzně do Pardubic a bude hned zmontován a umístěn ve velikém hangaru aviatického družstva.“ Musíme připustit, že letadlo po cestě z Plzně do Pardubic prošlo v Očenáškově továrně v Nuslích (dnes Praha) jakousi revizí či dílčí opravou po zimě, strávené v Plzni v hangáru. Letadlo se zřejmě do Pardubic dostalo v druhé polovině března, a již 8.dubna v Neodvislých listech nacházíme zprávu, že „Pan Očenášek rovněž se svým mohutným jednoplošníkem činí pokusy, zatím jen pojízdné.“ Nutno ovšem říci, že obě zprávy, únorová i březnová, jsou trochu neurčité.

Žel. Není mi známa žádná korespondence mezi Ing. Kašparem a L.Očenáškem. Jen v archivu Aviatického družstva v Pardubicích (viz SOkA Pardubice) je nepočetná korespondence ze září 1911 mezi Očenáškem a Družstvem (Státní okresní archiv Pardubice, fond Aviatické družstvo v Pardubicích). Ta souvisela s tím, že Ing. Kašpar měl v té době zájem o místo v hangáru Aviatického družstva. Tam dosti velké místo zabíralo Očenáškovo letadlo, s ním tehdy nikdo nekonal letové pokusy.

Pokud jde o „mladíka od Očenáška“, není mi známo, o koho se jednalo.

Nevím, jaké mohl mít Ing. Kašpar jednání u smíchovské firmy Ringhoffer. Je málo pravděpodobné, že by tu byla souvislost se zamýšlenou výrobou letadlových motorů.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP 5-6/2019