Jiří Potůček Sto let od narození radisty "SILVER A"

Po ukončení školy začal chodit na měšťanku v Horním Stupně a potom absolvoval učební kurz  obuvník-gumař v Radnicích. Už jako teprve dospívající se dostal do firmy Baťa, kde se rychle vypracoval do funkce gumárenského inspektora a pracoval v různých provozech. Díky znalosti cizích jazyků, uměl anglicky, francouzsky a srbsky, byl v roce 1938 odeslán do filiálky  do Jugoslávie.

            Jenže zasáhla válka. Rychle mu došlo, že vracet se zpátky do Čech nemá smysl, zejména proto, protože on chtěl rozhodně bojovat proti nacismu. Využil tedy situace a rovnou odjel do Francie, kde zažádal o členství ve vznikající československé zahraniční armádě. Ihned byl přijat jako radista. Po porážce Francie a evakuaci československých vojáků do Velké Británie byl vytipován jako člen skupiny pro zvláštní úkoly - a znovu jako radista.

            Postupně absolvoval náročný, sabotážní, radiotelegrafický kurz a také parakurz. Díky vynikajícím výsledkům byl zařazen do přípravy výsadku SILVER A, jehož hlavním cílem bylo znovunavázání spojení mezi domácím odbojem v protektorátu a československou zahraniční armádou ve Velké Británii. 

            Po několika neúspěšných pokusech  o výsadek byla paraskupina SILVER A - tedy          i Jiří Potůček - vysazena  29. prosince 1941 nedaleko Senice u Poděbrad. Krycím jménem J. Potůčka bylo jméno Tolar. Členy výsadku byli dále velitel Alfréd Bartoš a Josef Valčík. Všichni se velice brzy uchytili na doporučených adresách v Pardubicích a okolí, ale také pochopili, že jejich mise bude složitá a mnohem delší, než jim říkali v Londýně.  Dnes již víme, že je čekalo jen pár měsíců života.

            Úkolem Jiřího Potůčka  bylo obsluhovat vysílačku, které měla  krycí jméno LIBUŠE. Po prvních neúspěších, a teprve po výměně přijímače, se mu podařilo navázat spojení            s Londýnem 15. ledna 1942 z kamenolomu Hluboká u Miřetic, nedaleko od obce Ležáky (Potůček - prý se mu zde jinak neřeklo než  "parašutista Jirka" -  zde byl "zaměstnán" jako noční hlídač). Následně byli všichni tři výsadkáři SILVER A povýšeni a vyznamenáni Čs. válečným křížem. Nájemcem lomu byl František Vaško z Pardubic a jeho bratr Jindřich zde byl správcem. Do věci byl zasvěcen i strojník lomu  Karel Svoboda z Miřetic a účetní Miloslav Stantejský, který bydlel ve Švandově mlýně v Ležákách.   

            Už jen z tohoto výčtu několika jmen je jasné, že nejen Jirka Potůček, ale i další dva členové SILVER A - Bartoš a Valčík -  potřebovali ke své práci v protektorátu velké množství spolupracovníků z řad obyvatel Pardubic a okolí.  Za všechny jmenujme alespoň některé: Jindřich a Františka Švandovi, Josef Šťulík s manželkou Marií z ležáckého mlýna, vrchní četnický strážmistr Karel Kněz z Vrbatova Kostelce, Adolf Švadlenka a František Valenta       z Mikulovic. Z pardubických spolupracovníků František Hladěna s manželkou Táňou, Václav Krupka s manželkou Hanou, Arnošt Košťál, majitel hotelu Veselka, MUDr. Josef Bartoň, který léčil Bartoše i Potůčka, učitel Josef Janáček, učitelky Lidmila Malá a Věra Junková. Mohli bychom zde jmenovat desítky dalších. Bohužel, téměř všichni zaplatili za pomoc parašutistům později životem na popravišti u pardubického  Zámečku.

            SILVER A byla jedna z nejúspěšnějších skupin, která ve vlasti působila. Podařilo se jí navázat spojení s Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD), s vojenskou odbojovou organizací Obrana národa, se škpt. Václavem Morávkem, který byl ve spojení s agentem A-54 (Paul Thümmel z pražského ABWEHRU - německé vojenské špionáže), se sokolskou organizací JINDRA - ta ukrývala především členy paraskupiny ANTHROPOID  (Jan Kubiš    a Jozef Gabčík), která připravovala  útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda  Heydricha. O tom všem byly okamžitě posílány informace do Londýna. Samozřejmě                i o veškerém dění v protektorátu, o seskupování německých armád atd.        

            A teprve v téhle souvislosti  si  musíme uvědomit, jak velice důležitá byla role radisty                                                                                                                                        Jiřího Potůčka. To on podával do Londýna pomocí šifrovaných zpráv, které mu byly dodávány pomocí spojek od A. Bartoše, veškeré informace o činnosti SILVER A.  O navázání kontaktů s odbojem a s dalšími vysazenými paraskupinami (sem patří i skupina OUT DISTANCE s velitelem Adolfem Opálkou a členem Karlem Čurdou, která prošla po seskoku i Pardubicemi), o přípravě atentátu (včetně předání informace o jeho případném odvolání),     o situaci v protektorátu, o náladě obyvatelstva. Proto také kvůli utajení a bezpečnosti vysílání  dojde několikrát k přemístění vysílačky a radisty Potůčka. Do ležáckého mlýna, do Mnětic      u Pardubic (tady hraje roli i onemocnění J. Potůčka zápalem plic, a ošetřování lékařem Bartoněm), do Lázní Bohdanče, do Pardubic i Malých Svatoňovic a znovu návrat do Ležáků.            

            Ale to již přichází 27. květen 1942 a svůj úkol plní členové ANTHROPOIDU J. Kubiš a J. Gabčík, kteří zaútočili v ostré zatáčce v Praze - Libni na projíždějící vůz R. Heydricha. Ten 4. června na následky zranění v nemocnici Bulovka umírá. Okamžitě začínají rozsáhlé německé odvetné akce - vyhlášení stanného práva, prohlídky bytů, výslechy, vyhlášení odměny ve výši 20 milionů protektorátních korun pro toho, kdo přivede gestapo na stopu. Nic nevede k úspěchu. Až teprve naprosto nečekaná zrada Karla Čurdy. Ze strachu a hrůzy, ale také pro příslib bezpečnosti i odměny - a možná i pod psychickým tlakem matky a sestry -  přichází 16. června do sídla gestapa v Petschkově paláci v Praze a prozradí vše, co ví. Zrazuje nejen kamarády - parašutisty, ale především velké množství statečných lidí, kteří jim pomáhali. Postupně jsou pozatýkány v Praze celé rodiny, jejichž příslušníci jsou buď popraveni nebo umírají v nacistických koncentračních táborech. Je prozrazen i úkryt sedmi parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze, kde v beznadějném boji s přesilou 18. června všichni padnou. Poslední ránu pro sebe si schovají npor. Adolf Opálka, četaři Josef Bublík a Jan Hrubý, rotmistři Jan Kubiš a Jozef Gabčík, rotný Jaroslav Švarc i člen SILVER A podporučík Josef Valčík.                   

            Ale to již přichází rozsáhlá razie a zatýkání i do Pardubic. Jak již bylo řečeno, Karel Čurda po seskoku do protektorátu prošel Pardubicemi a bytem manželů Krupkových. Tím jeho zrada pokračuje - prozrazuje  některá jména a adresy i zde. Postupně jsou pozatýkáni téměř všichni spolupracovníci SILVER A. Alfréd Bartoš chce znovu navázat spojení              s Krupkovými. Netuší ale, že jsou již zatčeni. Pozdě zjistí, že jejich byt je obsazen gestapem. Dává se na útěk ulicemi Pardubic (21. 6. večer). V beznadějné situaci volí smrt, postřelí se       a umírá v pardubické nemocnici v noci 22.6. 1942.

            O tom všem zatím Jiří Potůček neví. Ale posléze je zřejmě varován a tak Luděk Matura - jedna z obvyklých spojek mezi ním a Bartošem - který za ním přijíždí na kole do Ležáků, ho zde již nezastihne a tak zanechává vzkaz jen mlynáři Švandovi. 24. června jsou Ležáky - po prozrazení působení vysílačky - obklíčeny gestapem a německými vojáky, vypáleny a všichni občané starší patnácti let ještě tentýž den popraveni na pardubickém Zámečku.                                                                                                                   

To již je zřejmě Potůček v Bohdašíně na Červenokostelecku (snad kolem 20. června). Toto místo bylo před časem předem dohodnuto pro případ potřeby se zdejší sokolskou odbojovou skupinou S 21 B. Útočiště nejdříve našel v místní škole u řídícího učitele Ladislava Satrana.  Z půdy školy zřejmě posílá několik posledních zpráv do Londýna - asi         z 25. na 26. 6.. Těmi úplně posledními  (podle L. Pařízka - pozn. autora)  jsou zřejmě tyto:

Depeše č. 910-245-25: „PAR. Prosím, udejte heslo od čísla 895-97 touto šifrou. Místo mé stanice srovnali se zemí. Ležáky u Vrb. Kostelce (Skuteč).“

Depeše 911-240-25: „Lidé nám pomáhající zatčeni. Fred nezvěstný. Lidé nedůvěřiví. Nemožno navázat styky. Zůstal jsem sám. Udejte nástupce.“

Po několika dnech se Jiří Potůček (po prozrazení úkrytu v Bohdašíně)  přemístil (zřejmě z 27. na 28. 6.) i s vysílačkou do osady Končiny, kde se skrýval ve stavení Burdychových.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP 5-6/2019