Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

ZAJÍMAVOSTI A KURIOZITY KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA V PARDUBICÍCH - 2. část

obrázek k článku Něco pro zasmání! Před více lety, ještě za rakouské správy, byl mi vyměněn špatně telefon se dvěma sluchátkama za jiný se sluchátkem jediným, ale účtovány mi byly 2 K za druhé sluchátko půlletně dále, což jsem přehlédl. Asi teprve před rokem viděl jsem, že platím neprávem. Žádal jsem telefonní sekci, aby mi více druhé sluchátko neúčtovala. Odpověděli, že mám žádost podat písemně! Konečně letos (roku 1920, poznámka autora), při lednovém placení předplatného jsem si pochválil úřad naší republiky, položka za druhé sluchátko tam nebyla. Ale člověk nemá předčasně jásat. Včera byl mi týmž úřadem předložen účet za odpojení druhého sluchátka?5 K!

Nepoctivý vojín – legionář. Ze středy na čtvrtek v noci byla vyrozuměna místní policie, že v noční kavárně „V Ráji“ vyměňuje nové desetikoruny za staré jistý vojín – legionář. Jakmile vojín zahlédl policii, uprchl do pardubické karantény. Policie zjistila, že se jedná                     o francouzského vojína, jistého Lehockeho.  Při prohlídce u něho našla několik nedohotovených bankovek. Zmíněný vojín konal hlídku ve známé tiskařské firmě Otto            a Růžička, kde se desetikorunové bankovky tiskly. Dostal se k archům (1 arch = 25 kusů bankovek), které tajně odnesl. Zbývá dodat, komu máme svěřiti dnes majetek republiky, když ti, na které jsme nejvíce spoléhali, stávají se nespolehlivými. Je pravda, že se najde vždycky koukol mezi pšenicí![i]

Nečistota některých školních dětí, o níž také novinářsky bylo referováno, samozřejmě nespadá na vrub správ škol a učitelstva našeho. Právě učitelstvo si zakládá na svém sociálně – zdravotním působení. Přesto bylo některými školními lékaři konstatovány případy nečistoty mezi dětmi. Jest na rodičích, jichž se čistota týče, aby nápravu sami u svých dětí přivodili.[ii]

Tma ve dne. Píše se nám: šetřiti v republice se má, ale kde je třeba! Elektrické osvětlení svítí   u nás v Pardubicích po celou noc ale ráno o půl šesté je tma. Proto bylo by záhodno světlem šetřiti v noci od 11 do 4 hodiny ranní – a lumpům a všemožným nočním pobudům zhasnout – potom pro chodce na dráhu a úřadoven svítit do šesté hodiny. Zřízenec elektrárny zhasínající o půl šesté, jezdí na kole se světlem, protože je tma. A poštovnímu personálu zhasíná před očima, když jedou do úřadu. Za to v karanténě svítí se mnohdy na nádvořích do deváté hodiny dopolední![iii]

Obrázek z krádeže uhlí na dráze. V pondělí 1. 3. o poledni chtěl vskočit Karel Pilař, syn dělnice na Ležánkách č. 52, jehož otec padnul ve válce, na rozjetý nákladní vlak za železničním mostem, aby si shodil několik kusů uhlí. Smeknul se však, obě nohy mu přišly pod kola vlaku a byly rozdrceny. Byl převezen v kritickém stavu do nemocnice![iv]

Loupežné přepadení! V lese na Horkách u Bohdanče byli v těchto dnech neznámými maskovanými bandity (asi cikány) přepadeni dva občané, a sice Antonín Ježek, strojní zámečník, jehož zlosyn zastavil, žádaje jej o zápalku, přitom však na něj vytáhnul revolver, žádaje peníze, kterých se mu od úplně bezbranného skutečně dostalo. Druhého, mlynářského dělníka Jana Šormu, tentýž bandita po chvíli přepadl boxerem, stloukl a těžce zranil. Oloupil ho o 700 K, stříbrné hodinky a měkký klobouk. Při zápase Šorma útočníka několikráte kousl silně do prstů, když mu ucpával ústa. Jest opravdu na pováženou jednání takovýchto, práce se štítících zlotřilců![v]

Divné zjevy! Při vojenské slavnosti, pořádané na oslavu prezidentovu v sobotu v kasárnách, stálo vojsko ve čtverhranu v postoji „pozor“ za hlubokého ticha. To ale nevadilo bodrému občanu, aby nepředstoupil před jednu četu a docela nerušeně začal zábavu s jedním vojínem, který se stejnou nenuceností mu vyšel vstříc. Nikdo ho neokřikl, aby nerušil. Na upozornění, že je to nepřístojnost, ohnal se občan dnes typickým „To dnes už neplatí!“  Je to smutné, že ztrácí se u nás smysl pro pořádek a kázeň, kteréžto vlastnosti ve vojsku jsou a musí být základem. Ještě smutnější je, že nechápou to lidé, ale nejsmutnějším je chování u takového vojína![vi]

Poválečná morálka! Po odchodu z taneční zábavy dne 14. 3. pohádalo se v noci na zastávce     u Pardubiček několik mladíků kvůli děvčeti. Z hádky došlo ke rvačce, při níž byl do hrudi bodnut nožem holič Emanuel Maršák. Zranění mu způsobil bývalý legionář, který se hned dalšího dne přiznal. E. Maršák v nemocnici na následky zranění zemřel. Tak vypadá poválečný mladý svět![vii]

Poštovní autobus vjel do výkladní skříně firmy Trojan na v Pernštýnské ulici. Nehoda byla zaviněna neopatrným cyklistou, kterému se chtěl autobus vyhnout. Odnesla to šamotová podezdívka a sklo. Ani o vtipy nebylo nouze! Sklo prý šlo dolů, ceny látek nikoliv![viii]

Válečná výchova, jevící se v zálibě ničiti co jest pěkného, stále se projevuje. Pozorujte chodce v parku, kde jsou cesty tři metry široké. Nejde po pevné suché cestě, sešlapává trávníkové okraje. Patrně mu to působí radost. Nikde nelze lepších prutů ke květinám nebo k pouhé zábavě nařezati, nežli právě na vysázených keřích v parcích. Nikde se tak pěkně mládež nehoní, jak na čerstvě zrytých záhonech a praskot rozšlapaných a rozlámaných keřů a živých plotů musí být asi velkým požitkem. Manýra psáti křídou nebo hlinkou po vratech, plotech, hyzditi pomníky kresbami, stalo se pravou vášní školní mládeže. Nic se neohlížejí, že kazí, zohavují, že nedovoleně sahají na cizí majetek. To je dnes již duch davu! Teď je každému všecko dovoleno! A lidé na to vše hledí docela klidně, nenapomenou, neokřiknou, nezamezí, nepotrestají. Podporují tak v zárodku něco, co se později na nich samých vymstí![ix]

Nevážnost k naší mateřštině! Možno pozorovat každou chvíli na různých návěstích za výklady našich obchodů v ulicích nejfrekventovanějších hrubé chyby v nápisech. V Masarykově třídě jest za výkladem toto oznámení: „Prodá se domek. Větší hodící se řemeslníkovi o devýti mýstnostech se zahradou zde! Blyžší informace zde v obchodě. Na jiném oznámení bylo v třířádkové básničce celkem osm chyb![x]

Lacino ku vzácným známkám chce přijít nějaký filatelista jenž z korespondence určené pro Bohem Esperanto-Servo v Moravanech odlepuje známky. Upozorňujeme poštovní úřady na tento nešvar a žádáme, aby zahájeno bylo pátrání po neznámém zloději![xi]

Disciplína? Včera v hostinci Na růžku popíjelo několik vojínů. Z dlouhé chvíle počali tropiti hluk, takže musela být povolána patrola. Byla však slabá a musela počkati na posilu. A pak milí ožralové šli – ale sami – patrola musela jíti stranou jinak by nešli. Drželi se okolo krku, řvali přes celé město i Wilsonovu třídu vzbuzující trapný dojem. Houf dětí a zvědavců tvořily doplněk tomuto obrazu. U nádraží stavili se ještě V ráji, vždyť se jim nic státi nemohlo. Patrola na ně venku počkala – a pak to není za shnilého Rakouska![xii]

Promenáda dětských kočárků zahnízdila se opět na nejfrekventovanějších místech, hlavně na Wilsonově třídě, takže pospíchající chodec ocitne se mnohdy v kočárkovém bludišti. Služky     i mnohé paničky třebas až z druhého konce města musí se blýskati s rodinou po Zeleném, jim nestačí postranní ulice. Jest na policii, aby tomuto nešvaru věnovala trochu pozornosti.[xiii]

Také logika! V aforismech Východní Obzor čteme: „Továrník plísní dělníka málo pracujícího, dávaje mu za příklad pilnějšího. Vyplísněný však odvětil. Druh, protože hloupý, dře hodně, já chytřejší méně a vy nejchytřejší, nepracujete vůbec nic. Takovýchto chytrých lidí více, k tomu jednoho pána odborového sekretáře se závodním panem radou – a pečení holubi nám budou lítat do úst![xiv]

Nepřístojnost! Byli jsme upozorněni na různé nepřístojnosti, jichž dopouští se hlavně školní mládež vůči jedoucím poštovním autobusům, za nimiž běhá, věší se na ně, skáče na stupátka, hází po nich kamením apod. Nebezpečí přejetí je tu zřejmé, a tu při nastalé nehodě bývá obyčejně obviňován řidič, jenž při namáhavé a zodpovědné službě svoji má jistě nárok na zastání. Bujnost a mnohdy i nerozum mládeže mohou vyvolati nepříznivý úsudek o výchově její neb celkovém kulturním stavu našeho národa.[xv]

Chraňme mládež před zpustlostí! Otiskujeme ochotně sdělení, které nám pod tímto titulem došlo. U Kostelíčka rozbily své stánky kočující podniky a lákají mládež školní k různým zábavám. Přejeme mládeži radostné vyražení, ale rozhodně protestujeme proti nemravnosti dospělých, zvláště vojínů zdejší posádky. Každého večera se tu scházejí děvčata pochybné pověsti a jejich zábava ohrožuje mravnost školní mládeže. Jest s podivem, že takový kulturní nešvar uprostřed města se trpí v blízkosti školy a obytných stavení, kde občané jsou vystavováni svízelům různých hřmotících nástrojů, takže přebývání zde stává se nesnesitelnou trýzní. Doufáme, že městská správa odkáže výdělečné kočovné podniky za periferii města.[xvi]

Jed – alkohol! Používání alkoholických nápojů rozšířilo se poslední dobou v našem městě úžasnou měrou. Pozorujete-li denně po páté hodině různé krámky, které vedle svého obchodu zabývající se prodejem lihovin v uzavřených lahvích, jste svědky příšerných zjevů, kterak co chvíli vyjde z krámku občan nebo občanka, potácející se ze strany na stranu následkem nemírného pití alkoholu. Tak např. Mezi mosty v domě občana Komárka je podobný obchod Josefa Styblíka. U Styblíků se dostane kořalka kdykoliv. Má-li krámek již uzavřený, nic nevadí, jeho zákazníci z mokré čtvrti vědí si rady. Lehce zaklepou na okno a za malou chvilku na to otevřou se dveře krámku a kořalka se nalévá! Druhou takovou pokoutní putykou je obchod M. Turnovského ve Štrosově ulici. Turnovský veřejně kořalku nalévá v krámku nebo přímo v kuchyni svého bytu, má-li již krám zavřený. Takových Styblíků a Turnovských, kteří přispívají svým neoprávněným naléváním kořalky k zlotřilosti a ničemnosti různých individuí, je v našem městě celá řada. Na venkově nejsou poměry o nic lepší. Máme např. zprávu z obce Brozan, kde jsou dva hostince a jeden kramářský obchod.  V tomto krámku hýří se celé noci, kořalka a pivo se nalévá, hrají se karty. Jest na našich úřadech, aby rázným zakročením těmto poměrům učinily konec![xvii]

                                                                                                                        (pokračování)

 



[i] Tamtéž.

[ii] Tamtéž, č. 16, 25. 2., s. 2.

[iii] Tamtéž, č. 17, 28. 2., s. 2.

[iv] Tamtéž, č. 18, 3. 3., s. 3.

[v] Tamtéž, č. 19, 6. 3., s. 3.

[vi] Tamtéž, č. 20, 10. 3., s. 3.

[vii] Tamtéž, č. 20, 17. 3., s 3.

[viii] Tamtéž, č. 22. 3., s. 2.

[ix] Tamtéž, č. 23,  27. 3., s. 3.

[x] Tamtéž, č. 26, 31. 3., s. 3.

[xi] Tamtéž, č. 27, 3. 4., s. 4.

[xii] Tamtéž, č. 29, 10. 4., s. 3.

[xiii] Tamtéž, č. 30. 13. 4., s. 7.

[xiv] Tamtéž, č. 31, 17. 4., s. 7.

[xv] Tamtéž, č. 32, 21. 4., s. 3.

[xvi] Tamtéž, č. 33, 24. 4., s. 4.

[xvii] Tamtéž, č. 34, 28. 4., s. 3.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem