K HISTORII JEDNOHO ZBOŘENÉHO DOMU...

Věnujme se tedy pozoruhodné rodině. Jejím zakladatelem byl Evangheli Baltazzi, který se vydal z Benátek do Turecka, kde se usadil ve Smyrně.  3/ Pak se přestěhoval do Cařihradu, kde se oženil s Řekyní (dala mu 5 synů) a věnoval se rejdařství. Syna Theodora poslal na zkušenou do obchodních domů v Paříži a Londýně. Theodor po svém návratu skutečně převzal otcovy obchody a stal se dokonce i finančním poradcem sultána. Oženil se s Angličankou Elisou Sorellovou a pak se usadil v Peše v severní části t. zv. Zlatého rohu. Zemřel roku 1860 a poručníkem jeho 4 nedospělých dětí se stal baron Albin Vetsera, manžel Theodorovy dcery Heleny. Vetserovi pocházeli z Vídně a odtud vedli všechny obchodní transakce (včetně nákupu arabských plnokrevníků) přes bankovní dům Baltazziů. Později poslal A.Vetsera své 4 švagry do Anglie, kde se stali výbornými jezdci. Žili u své sestry Marie Virginie, provdané hraběnky Saint-Julienové. (Ta se později znovu provdala v Čechách za hr. Ottu Stockaua, jehož bratr Georg byl ženatý s její sestrou Evelyn).

            Helena Baltazzi-Vetserová byla také velkou příznivkyní parforsních honů a dostihů. K její rodině se však vážou dvě tragédie: uhoření jejího syna Ladislava při požáru divadla ve Vídni a zamilování se její dcery Marie Alexandry (Mary) do ženatého habsburského korunního prince Rudolfa. Tato společenská aféra skončila sebevraždou obou milenců v zámečku Mayerling (1889). Milenecký vztah zprostředkovala Marie hraběnka Larischová, tehdy majitelka pardubického Zámečku. Baltazziové sice zůstali bohatou rodinou, ale přístup k vídeňskému dvoru a jejich společenský postup se zastavil…

            Ze 4 bratří – Aristida, Hektora, Alexandra a Henriho – nás zajímá hlavně jezdecký poručík Henri, vítěz armádní steeplechase z roku 1884 s klisnou Lilie. Mayerling mu však zničil kariéru v armádě. V pardubické pozemkové knize je zápis z 2.září 1886 s výmazem jeho nezletilosti. Henri jí byl „zbaven“ roku 1885 (tehdy se dosahovalo zletilosti ve 24 letech). Již roku 1881 však byl majitelem zahradního domku čp. 105. Pomýšlel na postavení výstavnějšího domu (viz foto J.Pírky), ale to by musel získat bohatou nevěstu. Ucházel  se prý marně o dceru Kinských z Heřmanova Městce. Proto sešlo i ze stavby… Podle zákona ze 7.6.1887 ve složce 232 Katastrálního úřadu v Pardubicích byl rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích č. 13183 dán H.Baltazzi „pod kuratelu“ pro marnotratnost, což se mohlo stát jen na návrh rodiny. 4/  Helena Vetserová, rozená Baltazziová jezdila vždy na podzim do Pardubic k bratrovi na návštěvu a s ní přijížděly i její dcery včetně Mary. Bydlely v čp. 105 a v sezóně parforsu se          i podílely na společenském životě „hulánů a kavalírů“ (J.V.Rosůlek). Přitom docházely do Úzké ulice čp.52 (na tomto místě dnes stojí na nám. Republiky VČD). Zde byl fotoateliér A.Glöcknera, jehož zaměstnancem byl Josef Pírka. M.Vetserová se podle dr. P.Theina nechávala Pírkou „zvěčnit“ i v čp. 109 (110 na dnešní Třídě Míru, tenkrát Královské) v Pírkově ateliéru v hostinci Bál (Z zlatého lva – postavili 1907 J.Franc, F.Walter a Z.Hostovský). H.Baltazzi odešel z Pardubic roku 1885 s 5.plukem husarů hr. Radeckého do Uher a pak do Vídně, kde jej finančně ruinovala jakási herečka Burghteatru, asi kolegyně K.Schrattové, až zakotvil sňatkem u baronky Scharschmidové. Opuštěný domek čp. 105 koupil 4.října 1893 právě fotograf J.Pírka. Smlouvu schvaloval Okresní soud v Pardubicích, což znamená, že H.Baltazzi byl stále pod kuratelou ještě roku 1893. 6/  J.Pírka již roku 1895 dům prodal a koupil si čp. 94 na Třídě Míru (dnes banka KOOPERATIVA ). Vyprávěl o svých stycích se šlechtou za první republiky (i o Baltazziích) spisovateli JUDr. M.Mládkovi, který o tom rád psával ve 30.letech 20.století do Východočeského republikána. 7/

            Laskavostí dr. R.Novaka z Vídně a ing. R.Gronského z Olomouce se ke mně dostal Planitzův popis domu čp. 105 i s jeho půdorysem. 8/ E.Planitz popisuje dům tak, že stál na Zeleném předměstí na široké třídě (roz. Královské – pozn. J.K.) nedaleko šlechtického kasina ( na plánku je naznačeno jihozápadním směrem, šlo o dům čp. 450 n. -59 st., postavený roku 1841, 1918 (přestavěný – pozn. J.K.). V průčelí do dnešní Třídy Míru měl dům čp. 105 v jedné řadě asi 3 pokoje. Vlevo od domu byl vjezd do dvora, v němž byly stáje a za nimi východně kruhová jízdárna. Dům měl západo-východní podélnou dispozici, na severní straně byla úzká ulička (dnes ulice Na Hrádku).

            29.června 1885 se v tomto domě narodil Emil Artur Pittermann (uměleckým jménem Longen) v rodině advokáta JUDr. Václava Pittermanna a matky Marie, rozené Bayerlové. Emil byl pokřtěn 6.července 1885. V době jeho narození byl jeho otec pouhým koncipientem, ale později se stal právním poradcem Františka Ferdinanda z Este, habsburského arcivévody a po Mayerlingu následníka trůnu.

            Jak jsem již naznačil výše, dům čp. 105 na královské třídě měnil majitele (postavil jej roku 1833 F.Hájek po požáru). Po J.Pírkovi ho roku 1895 koupila Helena Záhorská ze Zhoře, roku 1897 Bohuslav Brázda, který dům zboural a na témže místě nechal postavit dvoupatrovou budovu se širokým balkonem nad vchodem. Roku 1911 dům koupilo město Pardubice a zřídilo zde poštu. I tato budova byla zbořena a teprve roku 1935 tu podle návrhu ing. arch. L.Machoně byla postavena nynější známá budova poštovního úřadu 1 jako redukovaná podoba telefonní centrály na Letné v Praze. 9/

Poznámky:

1/         Mary Vetserová, poslední milenka korunního prince Rudolfa, oběť mayerlinské aféry 1889.

2/         Pavel Thein, Mayerling a Pardubice, strojopis, s.34.

3/         Blíže viz monografie H.Baltazziho-Scharschmida a H.Swistuna: Die Familien Baltazzi im   kaiserlichen Wien, Böhlau-Verlag Wien 1980 a strojopis mjr. M.Svobody: Baltazziové.

4/         P.Thein, cit. d., s.35.

5/         Pardubický fotograf Josef Pírka, práce R.Tetřevové a L.Vojtěchovského (vyd. VČM        a HELIOS Pardubice 2015) uvádí v životopisu J.Pírky od L.Netušila a R.Tetřevové (s.12), že J.Pírka byl vedoucím Glöcknerovy filiálky v Pardubicích od roku 1877.

6/         P.Thein, cit. d., s.36.

7/         Viz ročníky VR z let 1931-37 v SOkA Pardubice.

8/         E.Planitz, Die volle Wahrheit über den Tod des Kronprinzen Rudolf von Österreich, Berlin 1902, plánek Das Baltazzi-Haus in Pardubitz (viz příloha).

9/         Machoň-Passage Pardubice (sborník k rekonstrukci), vyd. HELIOS Pardubice 2013, s.26.

Literatura:

Ernst Edler von der Planitz, Die volle Wahrheit über den Tod des Kronprinzen Rudolf  von‚Osterreich, Berlin 1902.

Heinrich Baltazzi-Scharschmidt, Hermann Swistun, Die Familien Baltazzi in kiserlichen Wien, Böhlau-Verlag Wien 1980.

Brigite Sokop, Jene Gräfin Larisch…, Böhlau-Verlag Wien 1985.

Miloš Svoboda, Baltazziové, strojopis ( v majet

majetku autora)

Ivan Ladýř, Sarajevo, Mayerlig a E.A.Longen. Magazín Pochodně 14.7.1990.

Pavel Thein, Mayerlig a Pardubice, strojopis (v majetku autora).