Plukovník zdr. MUDr. František HAVELKA

Narodil se 20.8.1869 ve Volanicích v okrese Nový Bydžov jako druhý syn Josefa Havelky, „laníka“ ve Volanicích (Laník byl sedlák, jehož rod získal při zrušení roboty přidělený jeden lán orné půdy, který se nesměl děděním dělit. Nejstarší syn proto dědil celý statek a sourozence jen vyplácel).

V letech 1880 až 1888 vystudoval české Vyšší gymnázium v Novém Bydžově, v letech 1889 až 1896 na pražské české univerzitě, na lékařské fakultě, promován byl 20. 2.1896 na MUDr. Pro absolutní nedostatek finančních prostředků požádal v roce 1891 o vojenské lékařské stipendium. Bylo mu poskytnuto. Musel absolvovat roku 1892 v Terstu polovinu vojenské prezenční služby a zavázat se po skončení studia sloužit 6 let jako vojenský lékař.

Po absolvování univerzity nastoupil v roce 1896 do zkušební praxe jako vojenský lékař do posádky v Praze. V r. 1897 byl přidělen jako vojenský lékař do posádkové nemocnice v Przemyšlu, v letech 1897 až 1907 do hulánského pluku No 6. v Haliči, kde sloužil jako zdravotní náčelník pluku a sekundární lékař v oddílové nemocnici v Rzeszówě.

Tento hulánský pluk je ten, u kterého vykonal inspekci „c. a k. polní maršálek“- (Vlasta Burian). Na rozdíl od filmu byl skutečným velitelem pluku plukovník Baltazar, schopný a energický pán. Získal šlechtický titul a byl povýšen na generála. Po roce 1918 jeho vdova paní Helena von Baltazar, sídlila nějaký čas na Zámečku v Pardubičkách a potom si koupila rodinný dům ve Škroupově ulici v Pardubicích, přímo v sousedství s námi. 1/

Jeden čas sloužil MUDr. Havelka i ve východní Haliči, kde nebyl žádný civilní lékař. Vykonával proto i praxi civilního lékaře.

V r. 1904 se tu oženil s Polkou Hedvigou Domrém. Narodily se jim dvě dcery: Anna (1905) a Eugenie (1910).

V letech 1907 až 1910 vykonával lékařskou službu u okresního doplňovacího velitelství v Terezíně. Od r. 1910 až do r.1914 (odchodu do války) sloužil u bývalého pěšího pluku č.94 v Liberci jako zdravotní náčelník pluku a jako lékař v oddílové nemocnici.

V r. 1914 byl přidělen velitelstvím 9.armádního sboru na bojiště ruské a srbské. Při ústupu gen. Auffenberga od Zamoscie utrpěl úraz - roztříštění levé lýtkové kosti. Byl léčen roku 1914 a začátkem 1915 v Liberci a potom v Teplicích-Šanově. Potom v letech 1915 až 1917 byl velitelem Polní záložní nemocnice č. 916 na ruské frontě na Volyni. V této době se udály dvě významnější události. V sousedství nemocnice vypukla epidemie cholery v důsledku hrubého porušování hygieny tamějším obyvatelstvem. Dr. Havelka si vyžádal prapor vojska a energicky zjednal nápravu hygieny, čím tuto epidemii skutečně zastavil. V roce 1916 spadl do těsné blízkosti nemocnice německý Zeppelin LZ 39, sestřelený ruským dělostřelectvem. V roce 1917 byl velitelem divizní zdravotní kolony č. 53 na Stochodu a na italském bojišti. Na začátku roku 1918 působil jako velitel vojenské nemocnice „Benešov“ ve Štyrském Rohatci, roku 1918 potom jako divizní lékař u pěší divize č. 24 na Piavě v Itálii.

V příslušné divizní nemocnici umístilo rakouské velení sklad dělostřelecké munice, proti čemuž marně protestoval. V obou nemocnicích, na ruském bojišti i v Itálii, soustředil Dr. Havelka převážně český personál, takže používala se jen čeština, i když úřední řečí byla tehdy němčina.

Činnost Dr. Havelky byla už v té době významně kladně ohodnocena:

V roku 1913 mu císař František Josef I. udělil za vynikající službu Zlatý záslužný kříž s korunou. V roku 1916 mu tentýž císař v uznání za vynikající a obětavou službu udělil Rytířský kříž řádu Františka Josefa. V roku 1916 mu princ Franz Salvator v zastoupení císaře (jako hlavy Červeného kříže v monarchii) udělil za mimořádné zásluhy o vojenskou sanitní službu Čestné vyznamenání II. třídy Červeného kříže.

19.6.1918 byl už v hodnosti vrchního štábního lékaře II. tř. převelen do Záložní nemocnice č. 2 v Pardubicích, kde sloužil jako šéflékař venerického oddělení.

To dokládá zajímavý doklad, fotografie jeho služebního průkazu s razítkem „K. u K. Reservespital Nr.2 in Pardubitz“ a s podpisem velitele, generála Majewského.

V Pardubicích bylo započato roku 1915 se stavbou ohromné nemocnice v rozloze více než 800.000 m2 „Na Skřivánku“. Sestávala z 206 nemocničních baráků a 125 baráků administrativních a jiných, s normálním obložným stavem 10.000 lůžek pro nemocné a raněné. Dokladem skutečného rozsahu této nemocnice je Situační plán z r.1915 a fotografie taktéž z roku 1915.

Vznik samostatného Československa v roce 1918 zastihl tuto nemocnici v plném jejím rozkvětu. Stál zde úplně zařízený kolosální útvar pro 13.000 obyvatel, se vším potřebným vybavením.

Nemocnice byla rozdělena na oddělení pro zdravé (směrem k Popkovicím) a oddělení pro nemocné (směrem k Pardubicím). V každém ze 206 nemocničních baráků bylo 50 lůžek pro nemocné, ve středu pokoj ordinační, pokoj pro ošetřovatele, čajová kuchyně a malé příruční skladiště. V každém křídle byl sál pro 25 nemocničních lůžek, pak koupelna, umývárna a klosety.

Nemocniční oddělení bylo rozděleno na 5 samostatných sekcí, z nichž každá měla kvůli lepší orientaci svoji barvu a každý barák byl očíslován.

I. sekce, ležící nejblíže nádraží, měla pododdělení infekční (odlišně stavěné pavilony) a sloužila nemocem vnitřním a chirurgickým.

II. sekce byla výhradně pro venericky choré.

III. sekce smíšená – oční, ušní, malarie, orthopedie a chirurgie.

IV. sekce nervová a interní,

V. sekce opět smíšená.

Každá sekce byla ohraničena drátěným plotem a tvořila samostatný celek se svým velitelem (štábním lékařem), vlastním zdravotním oddělením, skladištěm prádla, oděvů a nemocničních potřeb, lékárnou, spalovací pecí na odpadky a operačním sálem. Každé oddělení mělo na t. zv. „nečisté koleji“ vlastní nádraží s krytým perónem. Každé nádraží mělo pokoj pro lékaře, ošetřovatelky, holírnu, koupelny (sprchové) a 27 koupacích van.

Každý vojín po výstupu z vlaku byl zde přijat, odvšiven, vykoupán, lékařsky vyšetřen a přidělen na určitý barák.

Oddělení pro zdravé bylo spojeno t. zv. „čistou kolejí“ s nádražím hlavním, v němž byl umístěn též samostatný železniční úřad, úřad poštovní, telegrafní a telefonní.

Nemocnice měla svoji samostatnou požární službu. Hasičská stráž měla postaveny 3 strážní věže, 20 m vysoké, které byly spojeny telefonem s centrální budovou (administrativní). Na strážních věžích byla nepřetržitá požární stráž.

Mimoto v každém baráku bylo několik hasicích přístrojů.

Vytápění bylo ve všech objektech jedině lokální, pomocí kamen na uhlí.

Kuchyně a prádelny nemocnice působily již svými ohromnými rozměry. Každá kuchyň byla vybavena 8 kotli po 1000 litrech obsahu, pecí na pečivo, lednicí, chladírnou a všechny stroje byly uzpůsobeny na motorový pohon.

Prádelny byly dvě: jedna pro prádlo infikované (výkon 12.000 kg denně), druhá pro prádlo čisté (výkon 8.000 kg denně). Při každé prádelně byly dezinfekční přístroje. Kromě toho byl jeden centrální dezinfekční ústav se 4 stabilními dezinfektory, oddělením čistým a nečistým a koupelnou pro personál.

Nemocnice měla vlastní vodovod, vlastní vodárenskou věž a čerpací studně. Vodovod bylo možno připojit na městskou vodovodní síť.

Vlastní kanalizace nemocnice byla velice rozvětvená. Úhrnná délka kanalizační sítě byla 45 km. Kanalizace byla připojena k městské kanalizační síti, avšak obsah odcházel do ní důkladně dezinfikován ze zvláštní čistící a přečerpací stanice.

Nemocnice měla vlastní elektrickou centrálu s vlastní výrobou elektrického proudu. Asi byla též připojena na městskou elektrickou síť.

Nemocnice měla i vlastní hřbitov v rozloze asi 10.000 m2 vedle městského hřbitova v Jesničánkách. Tento ale byl při výstavbě krematoria zrušen.

Kromě moderně vypravených operačních sálů byly zde též 2 pitevny, 2 úmrlčí komory, zvláštní bakterio-sérologický ústav s rozsáhlým chovem pokusných zvířat.

V nemocnici byla též zařízena vlastní drůbežárna, která dodávala většinu bílého masa a vajec, dále výrobna umělého ledu, vlastní zásobárna, postaveny moderní strojově zařízené pekárny, které zásobovaly nejen nemocnici, ale i okolní filiální nemocnice a posádky.

Náklady na barákovou nemocnici byly původně rozpočteny na 12. mil. korun rakouské měny. Stavbu prováděl architekt Paroulek za pomoci 5.000 dělníků, řemeslníků a stavitelů. Konečný náklad činil však 28,000.000 K.

Nemocnice sama byla stavěna Zemskou politickou správou a byla ústavem nejdříve občanským. Jejím velitelem byl okresní hejtman a veškerý personál byl civilní. Teprve 1. srpna 1916 přešla do vojenské správy a dosavadní název „K.u.k. Verwundeten- und Beobachtungsstation“ změněn na „K.u.K. Reservespital No.2 in Pardubitz“. Prvým velitelem byl vrchní štábní lékař I.tř. Dr Eder, až do 17.11.1916. Od tohoto dne až do společenského převratu 28.10.1918 velel nemocnici gen. štábní lékař Dr. Majewski.

Organizace nemocnice – (barákového města o 13.000 obyvatelích) byla rozsáhlá. Velitel nemocnice měl k dispozici vrch. štábního lékaře I. tř. jako zástupce a předsedu správní komise, st. důstojníka zbraní jako referenta pro vojenské věci, 2 subalterní důstojníky jako pobočníky, kapitána zbraní pro důvěrné záležitosti, subalterního důstojníka zásobovacího a četný důstojnický účetní sbor.

Podle protokolu příchodů léčeno bylo v letech:

1916...17.465 vojáků, 1917 již 48.106 vojáků, a v 1918 dokonce 84.360 vojáků. Z toho bylo veneriků: r.1916...3.070 osob, 1917...4.584 osob a 1918...4.841 osob.

Vznik Československa 28.října 1918 přinesl nelíčený jásot celého tohoto města, kde se spolu s postiženými „ulévala“ celá generace lidí, zachraňující si tak životy od smrti v cizích službách a od boje proti vlastní krvi. Veliká většina nemocných za této nově vzniklé situace utekla do svých domovů a tak krok za krokem dochází k likvidaci tohoto ohromného města nemocných.

Dr. Havelka se ihned 28.října 1918 přihlásil do čs. armády. 29.října se uskutečnila schůze důstojníků a mužstva pardubické posádky, na které byl Dr. Havelka zvolen velitelem Záložní nemocnice č.2 v Pardubicích. Zachoval se jeden exemplář oznámení Národnímu výboru v Pardubicích z usnesení vojenské schůze. Stal se tak prvým čs. velitelem této nemocnice. 8.12. 1918 složil přísahu Čs. republice. MNO uskutečnilo podrobné přijímací řízení u všech bývalých rakousko - uherských důstojníků. Činnost Dr. Havelky byla kladně vyhodnocena, byl přijat do čs. armády dne 3.3.1919 s termínem od 28.10.1918 v plné

dosavadní hodnosti. Po dobu přijímacího prověřování byl ale mimo činnou službu. V té době byl krátkou dobu velitelem nemocnice gen. štábní lékař Dr. Libor Štěpán a po něm pplk. Dr. Pollák. Od 1.9.1919 byl Dr. Havelka opět jmenován velitelem této Záložní nemocnice a v této funkci setrval až do zrušení Karantény. Byl tedy též posledním čs. velitelem Záložní nemocnice č.2 – Karantény v Pardubicích.

Rok 1919 je velkým krokem k likvidaci nemocnice. V lednu byla odevzdána 4. a 5. sekce železničnímu pluku, 3. sekce pak odstoupena městu Pardubicím, které vzhledem k ohromné bytové nouzi ubytovalo tam četné civilní rodiny. Polovina 2. venerické sekce byla zřízena jako skladiště divizní zbrojnice a ostatní baráky se pomalu bouraly. MNO nařídilo v roku 1919 zmenšení obložení na 3000 lůžek, roku 1920 potom na 1500 lůžek. To bylo ale málo a vedlo to k neustálým problémům. Např. 6.11.1920 při stavu 1500 lůžek byl skutečný stav 1839 osob, přičemž přijížděly další vlaky se stovkami navrátilců, které nemohly být přijaty a byly odesílány do Lipníka (Záložní nemocnice č.1), i když i tam byla situace podobná. Toto trvalo stále. 29.2.1921 je zaznamenáno, že nemocnice je plná, na 2 lůžka připadají 3 pacienti, na spojce stojí vlak s 349 navrátilci, a už je hlášen další vlak na cestě do Pardubic. K tomu jedna tragikomická situace: 3.2.1921 MNO oznámilo, že zavedlo nový cestovní příkaz s platností od 1.2.1921. Nemocnice ihned žádala 20 000 „kusů“, ale došlo jen 50 „kusů“. Týdně bylo z nemocnice odesíláno až 1000 osob. Dráha uznávala nekompromisně jen nové cestovní příkazy. V nemocnici tak hned zůstávalo 500 osob, odepsaných ze stavu, které ale nemohly odjet pro nedostatek cestovních příkazů.

Záložní nemocnice sama stala se nyní skoro výhradně karanténní stanicí pro repatriované navrátilce z různých zemí jako z Itálie, ale hlavně z Ruska. Váleční zajatci, Češi i jiní repatrianti, byli všichni intradováni (soustředěni) do Pardubic, kde prodělávali nejprve 21denní, potom pro přeplnění nemocnice jen 14denní karanténu.

Příjezd vlaku s navrátilci byl avizován telegraficky. Při příchodu každý navrátilec byl vykoupán a jeho šaty byly odvšiveny, dezinfikovány a usušeny tak, aby si je zase mohl obléknout. Všichni byli lékařsky vyšetřeni a zjištěné případy skvrnivky, tyfu, úplavice, syfilidy a pod. byly izolovány a zahájeno jejich léčení. Pro všechny bylo připraveno jídlo a lůžka. Nebylo to jednoduché. Například pro vlak s 350 navrátilci se muselo připravit 7 baráků po 50 lůžkách. Zvlášť obtížná situace vznikla, když vlak nebyl včas avizován a přijel v noci. Stalo se též, že byl řádně avizován do Pardubic, byly vykonány všechny přípravy, ale vlak přes Pardubice jen projel a pokračoval do Lipníku.

Bylo to ohromné pracovní zatížení pro personál nemocnice, při čemž byl stále nedostatek lékařů a ošetřovatelů. Bylo to taktéž obrovské administrativní zatížení. O každém navrátilci musela být zřízena evidence, zapsán jeho zdravotní stav a datum odchodu a vystaven cestovní příkaz.

Po válce byl zoufalý nedostatek všeho zboží, zejména topiva. Nemocnice nedostávala topivo a civilní sektor dostával tak málo, že jí nemohl pomáhat. 23.12.1919 Dr. Havelka konstatuje, že na svátky není uhlí. 1.1.1920 pak zaznamenal, že není topivo ani na uvaření novoročního oběda. Nakonec nemocnici zachránily malou dodávkou uhlí pekárny v Pardubicích. K 25.10.1920 je zápis: „Není uhlí, nevaříme, netopíme, nepereme“. K 2.11.1920 je zápis, že už třetí den je mrazivá východní vichřice. Vojáci kradou uhlí u sousedů a gážisté si od nich uhlí kupují.

Uvedené problémy se u některých důstojníků projevily až jako vážné duševní poruchy. Dr. Havelka má v záznamech, že poručík M. hlásil, že se mu třikrát zjevil Pán Bůh, že na to má svědky. Chtěl do Prahy-Bohnic do blázince, aby byl blíž u pátera Laciny. (známá postava Haškova Švejka – pozn. J.K.)

Zvláštní skupinu pacientů tvořili venerikové, živly velice neukázněné, z nichž někteří trávili celou dobu války v nemocnicích. Stali se pravou metlou města i okolí. Utíkali v noci z nemocnice a kradli, co se dalo. Policejní úřad v Pardubicích evidoval 43 loupežných čet.

Tyto poměry se po převratu falešným výkladem hesel volnosti a rovnosti ještě zhoršily.

Dr. Havelka evidoval k 24.11.1919 stav cca 700 venerických pacientů a jako hlavní příčinu jejich nekázně uvádí katastrofální nedostatek paliva. Dne 24.11.1919 navštívil donucovací pracovnu v Pardubicích a dohodl umístit tam podstatnou část venerického oddělení nemocnice. V krátké době, (koncem 1919 a začátkem 1920) tam skutečně toto oddělení přemístil. Neukáznění venerikové byli tak umístěni za pevné zdi a mříže. Mezi tamními lékaři byl též venerolog Dr. Filipi, který měl potom nepříjemnosti se spálenými varhanami, které venerikové úplně zničili.

Podle záznamů byl rok 1921 snad nejtěžší v situaci infekčních chorob. Zvláštní skupinu stále představovali venerikové. Bylo též tolik případů tuberkulózy, že bylo vytvořeno zvláštní izolované oddělení pro tuberkulózní pacienty.

V barácích každé ráno lékař prohlédl všechny ubytované a zjistil případný další výskyt infekčního onemocnění, který přemístil na léčení. Jen potom mohli ubytovaní vycházet z baráku. Při zjištění dalšího onemocnění byla ale celá skupina ponechána v karanténě. V důsledku toho se staly případy, že nemocní zatajovali svoji nemoc, aby tak umožnili své skupině brzký odchod domů.

Objevil se mimořádně větší výskyt infekčních onemocnění, hlavně skvrnivky. Byla proto období, kdy i jednotlivé baráky byly mezi sebou izolovány. V r. 1921 je dokonce zaznamenaná přísná izolace celé nemocnice vůči okolí.

Dne 24.10.1921 o 0.25 v noci přišel mobilizační rozkaz. Císař Karel se totiž vrátil do Maďarska. ZVV okamžitě zjišťovalo počty prázdných lůžek a nařídilo rozšířit nemocnici na nejvyšší možné obložení. 28.10.1921 byl hlášen stav 1692 lůžek. Vojenské nemocnice v Praze, Liberci, Terezíně, Vysokém Mýtě a další, (dokonce i ze Slovenska) využily této mobilizace a přemístily všechny svoje venerické pacienty do Záložní nemocnice v Pardubicích.

Záložní nemocnice v Pardubicích s karanténní stanicí byla mimořádně významným útvarem a proto byla též část navštěvována revizemi. Dne 8.11.1919 navštívil nemocnici a Karanténu šéf francouzské vojenské mise gen. Pellé, kterého doprovázel ministr NO Klofáč a gen. inspektor Machar – spisovatel.

Nemocnici revidoval větší počet náčelníků zdravotní služby po stránce zdravotní činnosti, větší počet generálů vojska po stránce disciplíny a kázně a hospodářští důstojníci po stránce hospodaření s materiálem a financemi.

Kupodivu se z té doby tradoval jen tento zvláštní případ: Směrnice MNO přikazovala k polévce jeden krajíček chleba. Vojáci, navrátilci byli trvale hladoví, tak jim kuchyně dávala k polévce krajíčky dva. Revize MNO to ale zjistila, spočítala výšku vícenákladů, které takto vznikly, a předepsala příslušnému gážistovi z kuchyně jejich úhradu. Pro velký počet strávníků to byla značná suma a chudák ji musel mnoho let splácet.

V roce 1920 a 1921 bylo postupováno v likvidaci Karantény a repatriaci navrátilců. Byla to doba různých veselých i smutných výjevů při návratu repatriantů z Ruska. Do Pardubic přijížděli známí repatriantů, hledali zde mezi navrátilci své příbuzné a milé. Návštěvy repatriantů v barácích byly ovšem zakázány a tak jsme viděli zástupy návštěvníků v rozhovoru s repatrianty jen skrze drátěný plot Karantény.

Dne 16.12.1921 byl pplk. MUDr. Havelka povýšen na plukovníka zdravotnictví.

Po likvidaci repatriačního oddělení Ministerstva národní obrany byla i karanténa navrátilců převzata Ministerstvem zdravotnictví a tělesné výchovy do občanské správy a Záložní nemocnice přeměněna na posádkovou nemocnici, zmenšenou na pouhé 2 nemocniční baráky a jeden infekční pavilon, se 60 normálními lůžky.

Dr. Havelka byl s platností od 1.10.1924 jmenován velitelem posádkové nemocnice v Pardubicích a zdravotním náčelníkem posádky.

Toto je též datum, kdy skončila existence Záložní nemocnice č.2 a Karantény.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 9-10/2019