MÉNĚ ZNÁMÁ FAKTA O KOMUNISTICKÉM ODBOJI NA PARDUBICKU ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

Trochu silná káva z hlediska historické reality, že? Už roku 1965 si dokonce pozdější proslulý normalizační historik Čestmír Amort všiml, že F.Ťopek užívá „nevraživého tónu“                            o parašutistech vyslaných z Anglie a používá nacistickou terminologii.  3/  Dehonestující historka F.Ťopka o MUDr. Josefu Bartoňovi, který prý odmítl žádost J.Jägermanna (KSČ)           o spolupráci ve věci poskytování léků a lékařské pomoci ilegální komunistické organizaci, je toho dokladem.  4/  Položíme-li si však základní otázku, proč KSČ v 60.letech 20.století začala tuto kampaň proti t. zv. západnímu odboji, napadá nás nečisté svědomí ve věci vlastního – tedy komunistického – odboje proti nacismu.  5/  Případy Jaroslava Fialy a Filipa Žaby to též dokládají.

            Jaroslav Fiala (nar. 17.dubna 1900 v Oseku u Duchcova) jako člen KSČ absolvoval ve 30.letech 20.století t. zv. Leninskou školu Komunistické internacionály v Moskvě a pak působil jako placený funkcionář KSČ na Mostecku. Zde se poznal s Josefem Molákem (nar. 1893), za nacistické okupace vedoucím III. ilegálního ÚV strany. Před okupací se Fiala staral o personální věci španělských interbrigadistů (bylo třeba je rozdělit na věrné stalince a „nebezpečné trockisty“! a na podzim 1938 se usadil v Dřínově na Kladensku. V květnu 1942 byl vyslýchán kladenským gestapem, jež zajímal jeho pobyt v SSSR ve 30.letech. Když měl být vyslýchán podruhé, odešel do ilegality. Josef Molák jej určil za instruktora pro Pardubicko. Asi 14 dní se skrýval v Ostřešanech u Hochmanů. Josef Hochman (1903-1984) byl od roku 1941 členem 2. krajského ilegálního vedení KSČ.  6/  Pak přešel k Janu Doležalovi (1890-1944)  7/ , také členu 2.ilegálního vedení KSČ v Pardubicích a na Českotřebovsku. Pravidelně se však Fiala vracel do Ostřešan, J.Doležal mu obstarával spojení s Prahou. V Praze navštívil starého člena KSČ Josefa Macka a požádal ho o zřízení přepážky ve Starém Městě (ul. E.Krásnohorské čp.9). Zde se Fiala setkal s tehdejším ústředním instruktorem III. ilegálního ÚV KSČ Janem Žižkou.  8/  Na tuto přepážku jezdil i J.Doležal z Ostřešan, který vozil na Pardubicko Fialovi Molákovy         a Žižkovy směrnice. Fiala se jako ilegál KSČ ve východních Čechách osvědčil, dokonce byl J.Molákem pověřen vyšetřit t. zv. českotřebovský incident (neoprávněné podezření na konfidentství F.Sommra). 9/ Podezření se nepotvrdilo a J.Molák napsal pak vedení KSČ v Pardubicích, aby se řídilo výhradně pokyny J.Fialy. Ten se v této době dostal do sporu s Filipem Žabou (1914-1943), jenž žil v ilegalitě v Kozlově u České Třebové, kde se stýkal s Ellou Švabinskou (1870-1967), rozvedenou manželkou malíře Maxe Švabinského.  10/ Žaba prosazoval mezi komunistickou mládeží (skupina „Mladý východ proti Hitlerovi“) teroristické a anarchistické prvky protinacistického boje.

            V listopadu 1942 např. plánoval vyhození mostu v České Třebové. Zde však našel rozhodného odpůrce v 19letém F.Kolčavovi z Kozlova. Žaba se rozhodl ho odstranit                       a 4.prosince 1942 (před 6.hodinou ranní) si na Kolčavu počkal na cestě z Třebové do Kozlova a třemi ranami jej zastřelil. Kolčavova smrt vzbudila pozornost německé kriminální policie. Psalo o ní Nedělní České slovo jako o „Vraždě GPU“. Žaba byl zatčen v Praze 11.února 1943 u E.Švabinské ( ta po zatčení byla poslána do KT Pardubice), při výslechu prozradil své ilegální spojení a dokonce přivedl gestapo na Staroměstské náměstí, kde měl schůzku se spojkou                z Pardubicka. Do rukou gestapa se tak dostali nejen pracovníci ilegálních skupin z Českotřebovska, ale 12.února 1943 také J.Hochman z Ostřešan. Protože Žaba nejevil další ochotu ke spolupráci s gestapem, byl 18.září 1943 odsouzen k smrti a 25.září t. r. v Berlíně popraven.  11/  20.února 1943 byli zatčeni přední členové okresního vedení KSČ v České Třebové a podrobeni krutým výslechům. Gestapo se tak dozvědělo o chystané schůzce F.Pacla u choceňského nádraží s instruktorem „Tondou“ (krycí jméno J.Fialy). Na schůzku jel z Kolína i Leo Bureš (nar. 1902 v Praze), instruktor KSČ pro střední Čechy. Ve vlaku se sešel s J.Fialou a jeli do Chocně na schůzku s Paclem. Fiala chtěl předat region východních Čech Burešovi          a sám měl převzít Kolínsko. V Chocni vystoupili z vlaku a byli zatčeni. Pražské gestapo o tom podalo dálnopisnou zprávu (22.2.1943 – č.6888/12), jež m. j. uvádí, že oba měli u sebe pistole a tabletky jedu. Byli převezeni na pardubickou služebnu gestapa, Fiala byl pak předán do Prahy, Bureš kolínskému gestapu. Fiala, jak uvádělo hlášení protikomunistického oddělení pražského gestapa (v čele H.Jantur) z 2.března 1943 „bez nátlaku okamžitě učinil obsáhlé přiznání“.  13/ „Tonda“ byl získán ke spolupráci. Již 23.února 1943 byl zatčen J.Macek a v Petschkově paláci byl konfrontován s J.Doležalem z Ostřešan i Fialou. Začalo velké zatýkání ve východních Čechách. Mezi 15.-20.dubnem 1943 napsal Fiala pod vedením gestapáka Friedricha  14/  dopis J.Molákovi. Fiala sděloval, že se mu podařilo před zatýkáním uprchnout a vytáhl tak Moláka na schůzku. K ní došlo 26.dubna 1943 v Králově Dvoře u Prahy.

            Zesnulý historik Z.Jelínek správně hodnotí tuto schůzku jako začátek úplné likvidace Molákova III. ilegálního ÚV KSČ. Fiala získal služební byt a plat 2 500 K měsíčně.

            18.srpna 1943 převzalo gestapo dům v Berouně, kde bydlel u K.Vydry J.Molák                   a Moláka přitom zastřelilo. Fiala pomohl gestapu i k likvidaci paravýsadku KOM-D vyslaného 18.března 1943 z Moskvy ve složení R.Vetiška (nar. 1895), F.Klein, A.Vohradník                             a K.Procházka. 14.října 1943 vylákal Fiala A. Vohradníka k jeho veliteli R.Vetiškovi, cestou na schůzku byl Vohradník zatčen a „přesvědčen“ ke spolupráci s gestapem. Na základě jeho výpovědi a Fialova udání byl 16.10. t. r. dopaden radista KOM-D F.Klein. Ten byl později popraven v Terezíně. 16.11. se J.Fiala stal dokonce členem nejužšího vedení KSČ. 8.února 1944 zatklo gestapo dalšího člena výsadku KOM-D K.Procházku, který vyzradil 11 spolupracovníků. Od června 1944 byl již Fiala v podezření, že je zrádcem. 23.7. 1944 byl na Karlově mostě v Praze zatčen R.Vetiška. Odhaduje se, že Fiala zavinil smrt 1,5 tisíce lidí. 24.března 1945 jej však gestapo uvěznilo na Pankráci a 2.května byl zastřelen jako nepohodlný svědek v Malé pevnosti v Terezíně. Šlo o poslední terezínskou popravu.

            K.Procházka se stal konfidentem gestapa a byl proto roku 1947 odsouzen na 20 let vězení. Po „Vítězném únoru“ byl však v prosinci 1948 propuštěn a v dubnu 1949 presidentskou milostí K.Gottwalda amnestován. Žil pak v České Vsi u Jeseníku s Marií Čižinskou, jež byla v letech 1929-35 komunistickou poslankyní NS za pardubický kraj a členkou KV KSČ v Pardubicích.  15/  R.Vetiška také přežil nacistické věznění. Roku 1966 napsal o výsadku KOM-D knihu „Skok do tmy“. Konfident A.Vohradník „Spolupracoval“ od října 1944 se zatčeným členem paravýsadku GLUCINIUM V.Lepaříkem na akci proti J.Šanderovi, veliteli skupiny BARIUM – prý jen na oko a na nátlak W.Leimera.  16/  Vohradník zemřel v policejní zajišťovací vazbě 23.11.1945. A tak se mohl za komunistické totality zrodit mýtus                            o odpovědnosti západního parašutisty Lepaříka na rozbití III. ilegálního ÚV KSČ.

            Je pikantní, že právě J.Fiala zapojil dalšího konfidenta gestapa Ukrajince Nestora Holejka  17/, jehož znal z Leninské školy v Moskvě a práce v ÚV KSČ, na partyzánskou brigádu „Mistr Jan Hus“ řízenou mjr. Fominem. V únoru 1945 byl Holejko v Leškovicích na Přeloučsku, na konci března t. r. byla brigáda zlikvidována (7 mrtvých partyzánů včetně Fomina). A tak je na místě otázka: „nevyvolalo nenávistnou kampaň KSČ proti „západnímu odboji“ a „padákovým agentům“ právě její nečisté svědomí?“…

Poznámky:

1/         F.Ťopek, Údolí výstrahy, vyd. KN H.Brod 1960, s.8.

2/         Tamtéž, s. 8-9.

3/         Č.Amort, Heydrichiáda, vyd. NV a SPB Praha 1965.

4/         F.Ťopek, op. cit., s.195.

5/         Viz např. kauza J.Jägermanna, již jsem nazval v našich ZKPP roč. 2013, s. 223-231 „temnou minulostí“.

6/         Více o něm slovníkové heslo F.Dosoudila v jeho „Slovníku k dějinám komunistického a dělnického hnutí ve východních Čechách“, vyd. KRUH Hradec Králové 1986, s.96-97. V 50.letech Hochman byl členem KV KSČ v Pardubicích. Za okupace byl zatčen (1943), v létě 1944 uprchl při převozu z Mírova do Drážďan a pak se skrýval na Pardubicku a Chrudimsku.

7/         Jan Doležal (1896-1944), t. zv. jednoruký Doležal, spolupracovník 2.ilegálního KV KSČ v Pardubicích, obstarával spojení mezi Prahou a východními Čechami. Za tuto činnost byl roku 1943 zatčen a roku 1944 v Norimberku popraven. Viz F.Dosoudil, op. cit., s. 61. Autor ve slovníkovém hesle uvádí 2 verze místa jeho úmrtí ( Mnichov                  a Norimberk). Bydlel v Otřešanech jako J.Hochman.

8/         Fialův život podrobně popsal Z.Jelínek ve vynikající studii „Činnost stranického instruktora L.Bureše na Kolínsku a Uhlířskojanovicku v letech 1941-43“, kterou napsal roku 1979 v Kolíně s J.Kobiánem.

9/         Více o něm Z.Jelínek, op. cit., s. 45-46.

10/       Slovníkové heslo o F.Žabovi viz F.Dosoudil, op. cit., s. 287. Je zvláštní, že autor jej tu vůbec uvádí (vyd. 1986), přestože již od roku 1979 se zásluhou Z.Jelínka vědělo, že Žaba byl konfidentem gestapa. Dosoudil uvedl dokonce Jelínkovu práci v seznamu literatury ke svému slovníku (s. 290). O Žabově práci pro gestapo pomlčel F.Dosoudil ve své práci „Nár.- osvobozenecký boj Čechů a Slováků za 2.světové války a pardubický okres v letech 1938-45“, vyd. Pardubice 2005. Novinář S. Motl se pokusil o rehalibitaci F.Žaby v knize „Svědek z cely smrti“, Rybka Publisher 2018.

12/       Z.Jelínek, op. cit., s. 52-53.

13/       O kriminálním komisaři hauptsturmführerovi SS H.Janturovi a jeho oddělení IV-1a více K.Fremund „Konec pražského gestapa“ Magnet Praha 1972, s. 23-24. Jantur byl nadřízeným J.Böhma, známého z kauzy J.Fučíka.

14/       V Janturově oddělení pracovali dokonce dva Friedrichové – Emil a Georg, viz K.Fremund, op. cit., s. 23.

15/       F.Dosoudil o ní píše na s. 53 svého „Slovníku“, že za války žila v Chocni. Po návratu z KT Ravensbrück pracovala v letech 1945-46 v Pardubicích na sekretariátě KV KSČ v Pardubicích. Roku 1946 se odstěhovala do Jeseníku.

16/       W.Leimer, šéf protiparašutistického oddělení pražského gestapa (referát IV-2) byl roku 1945 vydán velitelem Petschkova paláce v Praze L.Vaňkem (Jindrou), také konfidentem gestapa, do SSSR. Někteří badatelé považují dokonce Leimera za agenda NKVD, např. J.Beneš a F.August v práci „Ve znamení temna“, vyd. VOTOBIA 2001.

17/       N.Holejko pracoval v době paktu Molotov-Ribbentrop zároveň pro SD (Sicherheitsdienst) a ruskou vojenskou rozvědku GRU a pendloval mezi Prahou                 a Moskvou, placen oběma stranami. Po druhé světové válce odešel přes Švýcarsko do USA.