Přes střechu Evropy
Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Velikonoce v Polabí
Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archeologický průzkum v Pardubičkách
Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů
Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.
typ akce: Výlety do historie
Nálety na Pardubice
Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
ODBOJOVÁ ČINNOST MANŽELŮ ALVÍNA A MARIE PALOUŠOVÝCH (k 120.výročí narození A.Palouše)
Když jsme roku 1990 zveřejnili v našem časopise personální karty obětí heydrichiády a přehled jejich pamětních desek ?In memoriam?, došli jsme na XVI. kartě k manželům Alvínovi a Marii Paloušovým, kteří byli za svou odbojovou činnost popraveni nacistickou četou na Zámečku 2.července 1942. Jejich deska byla po válce umístěna v Pernerově ulici čp. 463 na domě, kde bydleli. Ten však byl zbořen a jejich deska je t. č. nezvěstná (bylo tomu tak již roku 1990). Autor ?Průvodce SILVER A? Pavel Šmejkal zastává názor, že se ztratila při demolici domu. 1/Kdo byli manželé Paloušovi a proč je nacistický režim nechal popravit? Alvín (někteří badatelé komolí jeho křestní jméno na Albín!) Palouš (nar. 20.června 1899) podle P.Šmejkala „patřil k iniciátorům toho, že se členové paravýsadku SILVER A policejně přihlásili“ 2/, což např. umožnilo J.Valčíkovi sehnat zaměstnání v hotelu Veselka (dnes zbouraném) u A.Košťála jako číšník. Palouš jako majitel elektrozávodu byl přímo povolán k tomu, aby profesně mohl pomoci radistovi J.Potůčkovi pečovat o vysílačku „Libuše“. Manželkou „továrníka“ Palouše byla Marie, roz. Vodhánělová, o níž po válce vyprávěla paní M.Horákové-Záleské, člence Svazu národní revoluce a pak Svazu protifašistických bojovníků její přítelkyně Marie Lacinová, manželka četnického strážmistra ve Svítkově Karla Laciny 3/ :„Marie mne navštěvovala ve Svítkově na četnické stanici stále, několikrát za týden. Jmenovala se za svobodna Vodhánělová, narodila se v roce 1897 (16.června 1897 v Semilech – pozn. J.K.) a její otec byl v Loukově u Semil. Navštěvovala mne několik let. Byla se svým mužem veliká vlastenka! Dlouho jsem o její podzemní činnosti nevěděla, ale měla jsem tušení, že se něco děje… Krátce před svým zatčením z osudného pátku na sobotu (19. – 20.6.1942) chtěla u nás zůstat přes noc… Tehdy měl její manžel odcestovati do Prahy, ale nestalo se tak, tudíž Máňa nepřišla. Naposled byla u nás v neděli a ve středu. V úterý a ve čtvrtek byla v Jičíně u své matky, tam již z jakési zlé předtuchy odvážela lepší věci, jako prádlo a pod. Těsně před zatčením přišla ke mně a nabídla mi elektrickou pračku, za níž nechtěla vzít žádné peníze, ale řekla, abych je uložila na jméno Oldovo (dítěte, jež měla na vychování a jež nejvíce litovala). Krátce před zatčením mi prozradila, že měla v tom čase jet do Ležáků s důležitou zprávou, ale za ni jel Luděk Matura, 21 letý úředník pardubického Městského úřadu. Můj muž neměl o našich rozhovorech ani tušení…“ K zatčení obou manželů došlo 20.června 1942, ale „mlčenlivost mé přítelkyně byla bezpříkladná. Kdyby bývalo z ní vynuceno přiznání, byla bych se zcela určitě pro styky s ní dostala do moci gestapa a sotva bych vyvázla… Máňu zatkli doma, ale její manžel Alvín byl zatčen na nádraží. Řekla mi v poslední chvíli, že i svou starou matku na všechno připravila a ta že se s osudem smířila.“ Podle vzpomínek Josefa Sůry, rolníka z Hradiště na Písku čp.5, z roku 1945 4/ opatřoval ing. Palouš v Praze náhradní součástky pro vysílačku „Libuše“. Se svou paní se po zatčení již nesešel, vyslýchali jej jen jednou (v Pracovně – pozn. J.K.) a jeho paní přikázali, aby se postavila za něj a mluvila. Sám se otočit nesměl. Sešli se až na Zámečku 2.července…“ 5/ A.Palouš se ocitl v Pracovně v cele č.28. Pozdravil své spoluvězně: „Nazdar, kamarádi! Po chvíli usedl ke stolu a položil před jejich hladové oči káranskou dojačku s vodovou polívkou a šálek s knedlíkem, svůj oběd, o nějž se poctivě rozdělil. 1.července vyvolali Palouše z cely… Vrátil se za několik minut s rozzářenýma očima. „Co ti chtěli?“, ptáme se ho.“ Ale sezvali si nás velkou kupu mužů a žen, i svoji paní jsem zahlédl… Prý nás nepostřílí, prozradíme-li, kde jsou tajná skladiště zbraní a třaskavin. Trnul jsem, ale jedna z žen vzadu vykřikla: Neopovažujte se slovo říct! Nastal shon a křik a nakonec nás poslali do cel.“ 6/
Palouš podle K.Andrleho rád hovoříval s učitelem Richtrem a dědečkem Pelikánem ze Včelákova, který měl ve Švandově mlýně vdanou dceru Štulíkovou a jenž se po válce vrátil z koncentráku domů. Podle P.Šmejkala 7/ se Palouš ve vězení pokusil o sebevraždu. Vyprávění K.Andrleho však nic podobného ale nezmiňuje! 2.července přišel do cely gestapák Eman Körber 8/ s několika chodbaři a dvěma knihami, do nichž zapisoval transportování na smrt. „Palouš stál nerozhodně s cigaretou v ruce, kterou mu podal Körber jako cigaretu smrti a kterou mu i s úsměvem zapálil. „Kamarádi“, řekl Palouš, „Vykouříte ji se mnou. Je to „cigareta smrti“ (poslední služba – pozn. J.K.). Kamarádi, na rozloučenou, no, vždyť jsme přece chlapi, nehrajme komedii…“ 8a/ „Náhle usedne na kavalec a říká lítostivě: „Všecko to, kamarádi, selhalo. Dělali jsme velké přípravy. Měli jsme přípravy, že se blíží konec. Atentát měl být signálem k revoluci. Měli jsme již zjednány lidi, kteří budou věšet zrádce a takhle to skončilo.“ Přijela auta, z nich vystoupili Clages, Kröger, Escherlöhr 9/ a další pardubičtí gestapáci. Otevíraly se dveře cel a do aut nastupovali „jdoucí na smrt“. SS-man Piller 10/ s archy v ruce vyvolává jméno: „Alvín Palouš!“ „Stál vedle mne“, píše K.Andrle, „a podal ruku učiteli Richtrovi, vystupuje z řady a tiskne ruku mně. Obrací se k nám: „Ať žije Československá republika, hanba vrahům!“
Pracovník pardubického krematoria F.Dalecký pak viděl na Zámečku m. j. popravené i ing. Palouše, s několika střelnými ranami, prsa, bok a obličej potřísněné krví. Paní Marie Paloušová měla 3 střelné rány, zakrvácený obličej a zasaženou hlavu.
Co dodat? Není třeba a na čase vzdát úctu manželům Paloušovým pořízením nové pamětní desky? Byl snad jejich život nasazený v boji proti nacismu méně „hodnotný“ než těch ostatních, kteří desku v Pardubicích mají? Nová pamětní deska by mohla být osazena v Pernerově ulici vedle desky Antonie Bartošové, F.Cháry, B.Schejbala, Č.Jiráska a F.Jiráskové (na domě výpočetní stanice).
Poznámky:
1/ P.Smejkal, Průvodce SILVER A, vyd. Academia 2018, s. 37. Uvádí však jiné popisné číslo domu (čp. 375). Též K.Jičínský, Zámeček, Pardubice 1972.
2/ P.Smejkal, s.36.
3/ Výpověď M.Lacinové paní Horákové (strojopis), kopie v archivu autora.
4/ Výpověď J.Sůry paní M.Horákové (strojopis), kopie v archivu autora.
5/ „Tragický den a výpovědi svědků v posledních okamžicích ve věznici. Setkání s A,Paloušem a záznam poslední služby J.Charypara padlým hrdinům – výpověď evang. faráře K.Andrleho z Krouny (kopie z archivu R.Skalky, jemuž tu děkuji za její věnování).
6/ Výpověď K.Andrleho.
7/ Práce uvedená v pozn. 1, s. 37.
8/ Emanuel Körber byl vrchním kriminálním tajemníkem pardubické služebny gestapa referátu IV 1 b pro potírání pravicové opozice.
8a/ Vyvodil P.Šmejkal snad Paloušův „pokus o sebevraždu“ z Körberovy cigarety?
9/ Gerhard Clages, kriminální komisař, v letech 1939-43 šéf služebny, Walter Kröger, vrchní kriminální tajemník referátu IV 1 b, Gottfried Escherlohr, kriminální asistent ref. IV 1 b (viz pozn. 8).
10/ Walter Poller, vězeňský dozorce SS v pardubické Pracovně.
11/ Písemná výpověď F.Daleckého o popravách na Zámečku (v archivu autora).
Foto: z archivu R.Skalky