Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
09.12.2020 18:00

Regulace řeky Labe na Pardubicku v první polovině dvacátého století

Přednáška T. Jandy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

55 let od zahájení výstavby chemického závodu v Rybitví

obrázek k článku (Závod původně nesl jméno SPOLEK, později VCHZ a nyní je součástí koncernu SYNTH ES IA a.s.)
Po odtržení pohraničí na podzim 1939 přišel náš stát i o největší chemický závod SPOLEK PRO CHEMICKOU A HUTNÍ VÝROBU v Ústí n.L. Proto ředitelství SPOLKU, které sídlilo v Praze, se rozhodlo, za ztracený podnik vybudovat nový moderní závod na výrobu barviv a léčiv v Pardubicích, blízko semtínské továrny. Bylo několik důvodů, které určovaly výběr místa:
1) pro nově budovaný závod bylo možno hned získat páru z existující semtínské tepelné centrály,
2) bylo možno snadno vybudovat železniční vlečku ze stanice Rosice n.L.,
3) řeka Labe má v Pardubicích dostatek vody,
4) od semtínské továrny až k řece Labi bylo dostatek rovinných pozemků, vhodných pro výstavbu továrny a s možností jejího rozšiřování,
5) řeka Labe dávala možnost vybudovat říční přístav a tak v budoucnu spojit nový a starý závod levnou lodní dopravou.
Území, které bylo třeba pro výstavbu závodu vykoupit, se týkalo katastru obcí Blatníkovská Lhotka a Rybitví. V současné době jsou již obě obce prakticky pohlceny stále se rozšiřujícím rybitevským závodem.

Koncepci výrobního programu nového závodu SPOLKU,navrhl Dr.V. ETTEL. O Dr.V.Ettelovi bylo již napsáno mnoho monografií
1( Narodil se 26.11.1893, zemřel 15.1.1964). Je to již 31 let, kdy opustil řady chemiků. Profesor Dr.V.Ettel byl silnou osobností české chemie. Vystudoval VŠCHT v Praze, disertační práci vypracoval u profesora Votočka. Byl přednostou chemického výzkumného oddělení Vojenského technického ústavu. Po deseti letech práce u armády přijal nabídku na místo technického ředitele Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Pod jeho vedením byly před válkou zmodernisovány a nově postaveny některé výrobny Spolku. Vybudoval nové výzkumné laboratoře v Ústí, do nichž byli pfijímáni mladí, převážně čeští chemici. Tím došlo k silnému počešťování ústeckého závodu. Po obsazení pohraničí se věnoval výstavbě nových podniků ve vnitrozemí -v Neratovicích a zvláště v Pardubicích - Rybitví. Prozíravá personální politika nesla svoje ovoce. Do nových závodů v Neratovicích a Rybitví mohli ihned nastoupit zaškolení chemici ze zabraného závodu v Ústí n.L. V roce 1952 přešel Dr.V.Ettel na VŠCHT v Praze. Mezi profesory měl pro své bohaté praktické zkušenosti i vynikající teoretické znalosti velkou autoritu.

VÝSTAVBA
Než došlo k výstavbě nových výrobních provozů za ztracený ústecký závod, bylo nutno dodávky barviv pro průmysl okleštěného státu zajišťovat ze zásob. SPOLEK proto nechal urychleně přestěhovat ještě před záborem Ústí zásoby hotových výrobků i meziproduktů do Peček. Zde byla ve starém cukrovaru instalována prozatímní mísírna barviv. Vedením mísírny byl pověřen Ludvík Michalička, pracovník ústecké koloristické laboratoře. Výstavbu nového závodu v Rybitví dostalo za úkol Organicko-Technické Oddělení (OTO). Na propracování jednotlivých technologických úseků účinně spolupracovali Dr.V.Čech, Ing.Dr.Blažek, Ing.Dostrašil, Dr.Habada, Ing.Herynk, Ing.Smíšek, Ing.Štěpán a další. OTO nejprve pracovalo na ředitelství SPOLKU v Praze ve Štěpánské ulici a když se rozrostlo na oddělení s cca 30 lidmi, přemístilo se do domu Bohumínských chemických závodů (2. a 3. poschodí) na Palackého nábřeží.
Kolektiv byl rozdělen podle zpracovávaných objektů na Čtyři samostatné vedené skupiny strojn/ch techniků, spolupracujících s přiřazenými chemickými technology v účelné organizovaných týmech. Jedna skupina zajišťovala projekt výstavby výroben anilinového oleje, anilinové soli a nitračních provozů, další skupina výrobny organických meziproduktů a sirných barviv. Další skupina výrobnu azobarviv, mísírny barviv a společných dílen a poslední zajišťovala výrobny jiných plánovaných barviv. Kromě toho byli v kolektivu OTO dva stavební technici, kteří s pomocí stavebního oddělení generálního ředitelství SPOLKU koncipovali celkovou stavbu a zprostředkovávali spojení s externími technickými kancelářemi, které připravovaly stavební projekty. OTO bylo vybaveno vlastní účtárnou, která vedla přehled vydávaných objednávek a úhrad za dodávky materiálu, za práce projekční i práce spojené s vlastní výstavbou. Tím byl umožněn dokonalý přehled o financování a tak umožněna rychlá výstavba závodu. Zodpovědnost všech pracovníků byla jasně vymezena. Rychlost, s jakou se stavělo, byla veliká. Bylo třeba udržet i velkou rozestavěnost, neboť úřady zatím umožňovaly rozestavěné akce dokončit. Stále však hrozilo nebezpečí, že z důvodů válečných bude stavba zastavena. To se stalo až koncem války.

ZAHÁJENÍ STAVBY - PODZIM 1939
Ve vzpomínkách pamětníků se zachovala jedna ze zajímavých podmínek zahájení výstavby. Bývalí majitelé polí (zemědělci) si dali požadavek, že se s výstavbou začne, až se vše sklidí s polí. A tak opravdu zahájení bylo až po žních.
Vypracováním zastavovacího plánu a vlastních staveb byl pověřen architekt Jan VANĚK z Prahy. Pro výstavbu závodu byl zvolen systém sítě standardních budov s půdorysem 90x20m. Základem každé budovy byl železobetonový skelet (sloupy), podobně jako byly stavěny budovy fy.Baťa ve Zlíně. Skelet byl pak dodatečně vyzděn. Architekt Vaněk důsledně prosazoval uplatnění zásad architektury při dodržení technického řešení a vytvoření příznivého prostředí pro lidi. Kombinoval stavby se sadovou úpravou tak, aby - dle jeho slov - příroda mohla opravit to, co člověk svou neumělou činností kazí. Navrhoval nevysoké parapety, které nebrání přímému pohledu z oken. Vysoké parapety působí tísnivě, člověk se cítí jakoby uvězněn. Prosadil, že je nutno dát vyniknout u dlouhých staveb svislým sloupům na vnější straně budov a tím omezit nepříznivý dojem z dlouhých horizontálních linek a ploch. Tato myšlenka měla i svoji výhodu. Při vedení potrubí na vnitřních stěnách budov nebylo třeba obcházet tyto sloupy, poněvadž stěny byly rovné.
Jak rychle šla výstavba budov a provozů, lze vidět na skutečnosti, že již za rok, t.j. v roce 1940, byl dokončen první provoz - výroba anilinového oleje.
Při prvním komisionelním řízení, kdy bylo žádáno o vydání stavebního povolení na provozovnu anilinového oleje, byl předložen projekt budovy anilinového oleje a zastavovací plán s vyznačením jejího umístění. Šťastnou shodou okolností vydal pardubický živnostenský inspektor ing.Španlang výměr, povolující výstavbu celého závodu, t.j.všech objektů zaznamenaných na zastavovacím plánu pouhými obdélníky. Tím bylo - k pozdějšímu častému podivení z různých míst - umožněno plynule postupovat ve výstavbě i za stále se zhoršující politické a hospodářské situace. Různá omezení, která se vydávala při zahajování staveb, se mohla s určitým rizikem obcházet neboť se vlastně nezahajovala žádná nová stavba a tím nebylo potřeba žádné další povolovací řízení.
Tempo výstavby bylo až překotné. Objednávky na zařízení dosahovaly v OTO v některých týdnech i několika milionů korun. Vedle architekta Vaňka se na výstavbě podíleli Ing.Dr.R.Dohnálek a Ing.Smíšek, kteří vdechli celému areálu i stylu práce zlínský charakter. Od Bati přišel později i stavbyvedoucí Juřena. Vynikající dohled nad výstavbou prokázal stavitel Urbanec, který přišel z Ústí nad Labem.
V té době vzniklo heslo: "Co se rychle zabetonuje, to už berušky neodvezou". Berušky, to byla nákladní auta z Německa, která k nám přijížděla prázdná a co mohla, brala a odvážela do Německa.

BYTY A BYDLENÍ
Jak rostla továrna, tak přibývaly i problémy s ubytováním. SPOLEK proto koupil řadu domů v Pardubicích. Koupi domů projednal Ing.Smíšek se stavitelem Hořeňovským, který nové domy právě dostavěl. Pro stavitele Urbance a elektrotechnika Peštuku (oba přišli ze Spolku z Ústí) postavila fa Hořeňovský první dva obytné domy, blízko budovaného závodu, ve směru na Blatníkovskou Lhotku.
Zahájena byla také výstavba kolonie v Rybitví. Pro její umístění byl zvolen prostor na západ od budoucího závodu, t.j. proti směru převládajících větrů. Zastavovací plán wt zpracoval prof. Mikušovič společně s arch.Ing.Dr.Kerhartem. Domky dvojího typu -menší a větší - projektoval architekt Vaněk podle podkladů (návrhů), které získal Ing.Smíšek od pana Ebrle, který byl správcem bytů ve Spolku v Ústí nad Labem. Domky byly svým vzhledem podobné zlínským domkům. Kolem domků byly navrženy plochy s keři a stromky, zahrádky byly vzájemně odděleny nízkými živými ploty. Těsně po zahájení výstavby kolonie došlo ke kritické situaci. Úřady chtěly povolit dostavět jen ten objekt, který byl rozestavěn z 50%. V okamžiku rozhodování bylo rozestavěno jen několik domků. U převážné většiny byl vyznačen jen půdorys položenými prkny, takže do 50% bylo velmi daleko. Byli proto svoláni zedníci a vysvětlena situace. Na úřadě bylo vyjednáno, že to, co bude do šesti týdnů rozestavěno, bude se moci dostavět. Byly vypsány prémie. Stavbaři teď ukázali, co je to rychle stavět. První domky se dostaly v hrubé stavbě až pod střechu v rekordním tempu již za polovinu času. Tak byla kolonie zachráněna a dostavěna.
Současně s výstavbou provozů se stavěly také budovy výzkumného ústavu a poloprovozů. Laboratoře byly vybavovány a zařizovány podle návrhu Ing.Smíška. Dobře byla zařízena a organisována analytická laboratoř pod vedením Ing.Dr.Wanky. V rozbíhajících se laboratořích a provozech pracovali "staří spolkaři" Dr.Habada, Ing.SmíŠek, Ing.Hanousek, Ing.Trávníček aj.
Na stavbu často přijíždělo vedení SPOLKU z Prahy: Centrální ředitel JUDr.MARTÍNEK a jeho zástupce JUDr.SRBA. Většinou je doprovázel generální ředitel Dr.V.ETTEL Někdy byla návštěva Dr.V.Ettela spojena i s oslavou narozenin. K této příležitosti se scházela široká společnost. Na jedné takové sešlosti v pozdějších létech byl přítomen i básník Jaroslav Seifert.
Ve vzpomínkách účastníků se zachovala tato básníkova slova: Na ten večer těžko zapomíná, kdo rád zvedá číši ke svým rtům. Hrdla žen a hrdla lahví vína připraví nás někdy o rozum Vzpomínka mně vyčítavě praví: škoda toho vína na stropě. Na shledanou, když nás nepopraví, na shledanou po té potopě.
Pan Dr.V.Ettel zůstal rybitevskému závodu věren i v poválečných letech. Na jeho návštěvy v Rybitví je mnoho vzpomínek. Byla to jeho fenomenální paměť, která často přiváděla chemiky do nepříjemných situací. Byl schopen navázat s pracovníkem laboratoře ihned diskusi o práci, o níž spolu hovořili již před delší dobou. Jakmile byla hlášena návštěva Dr.V.Ettela, každý rychle prolistoval deník, aby si zrekapituloval, na čem poslední dobou pracoval a jaké byly výsledky.
Vzpomínáme-li, že je to již 55 let, kdy byla zahájena výstavba závodu SPOLKU v Rybitví, musíme s obdivem hodnotit velkorysost výstavby a její rychlost. Je jen škoda, že SPOLEK nerealizoval také svůj plán na výstavbu přístavu na Labi. Splavnění Labe do Pardubic se dodnes nerealizovalo a tím také nebyla uskutečněna myšlenka levného spojení po vodě mezi chemickým závodem v Ústí n.L. a chemickými továrnami v Pardubicích.

(Zpracováno podle podkladů Ing.Dr.R.Dohnálka a ústních sdělení ing.Dr.V.Čecha a Ing.Fr.Smíška.)
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem