Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

MATOUŠ JEZBERA (5.4.1841 - 22.6.1893)

obrázek k článku Uznávaný odborník v cukrovarnictví, vlastenec, podporovatel studentů i chudých, ochotný přítel a zachovatel spolku cukrovarníků východních Čech Matouš Jezbera se narodil v Bašnicích u Hořic. Jeho otcem byl Tobiáš Jezbera, statkář. Jeho matkou byla Alžběta, rozená Jarošová. Rodina Jarošových pocházela z velkostatku v Bašnicích č. 5, jehož vlastníkem se Matouš Jezbera později stal. Protože Matoušův otec byl vdovec a Alžběta byla jeho druhou ženou, měl Matouš ještě 7 nevlastních sourozenců ? 5 bratrů a 2 sestry. Matouš byl velmi vlastenecky založený, miloval svou práci, kulturu a historii.

Matouš Jezbera navštěvoval obecnou školu v Milovicích, nižší reálku v Liberci a mezi léty 1855 – 1858 vyšší reálku v Praze. Během studií Jezberovi zemřel otec (na jaře roku 1860). Matouš byl (spolu s nevlastním bratrem Tobiášem) přispívajícím členem Ratibora[1]       v Hořicích.  Dále Jezbera absolvoval pražskou techniku a počátkem roku 1864 vstoupil do praxe v Sadovském cukrovaru. Zde získal základy svého obsáhlého odborného vzdělání, které nabyl díky své neúmorné, pedantské píli a také vytrvalostí ve službě. Jezberovi byl učitelem    i přítelem Josef Pfleger[2]. Spolu s dalšími úředníky i hospodáři se scházeli jako členové „Lucerny“ (tento kroužek založil a vedl právě Pfleger). V tomto kruhu se společně vesele bavili, odborně přednášeli a podporovali vlastenectví. „Jezbera, povahy již přírodou vážné, kontemplativní, ač velice málomluvný, účastnil se rád veselého kroužku; časem přeletěl mu také úsměv přes obličej, ruka význačným posuňkem přejela od oka přes líc a pohladila sporý plnovous; při tom uklouzla rtům sarkastická poznámka, nebo vtip suchého humoru.“[3] Po třech sezónách působení v Sadovském cukrovaru Pfleger doporučil Jezberu do funkce technického adjunkta (pomocný konceptní úředník) v cukrovaru v Chrudimi. A tak byl v roce 1867 Matouš Jezbera jmenován do vedení nového cukrovaru v Chrudimi jako adjunkt, spolu s cukrmistrem panem Widtmannem a technickým ředitelem panem Wasmundtem. Pfleger byl požádán o vrchní dozor. Závod prosperoval i přesto, že se mu v začátcích nepodařilo zajistit dostatek řepy. Jezbera tu zůstal po dvě sezony.     

Poté nastoupil do funkce ředitele nového akciového cukrovaru ve Vysokém Mýtě, který byl založen roku 1868. Zde se zasloužil o zavedení tzv. Schulzovy metody studené difuze a také o její další rozšíření v praxi. Jezbera s touto metodou pracoval už v sezoně 1870/71. Tato novinka u nás byla dále hojně zaváděna a i díky českým cukrovarům se dále propracovávala. V roce 1869 byl založen Spolek cukrovarníků východních Čech, kde Matouš Jezbera působil nejdříve ve výboru, poté ve funkci místopředsedy a nakonec se stal jeho druhým předsedou. V následujících letech bude cukrovarnický průmysl zažívat mnohé problémy. Ani v této těžké době Jezbera nezapomíná na vlastenectví a v březnu roku 1870 se stane členem Umělecké besedy[4]. Jezbera cukrovarnictví věnuje doslova vše – nejlepší léta svého života, zdraví, peníze i celý život. Vysloužil si mimořádné zásluhy na poli cukrovarnictví, především pro region východních Čech. Ovšem cena za takové počiny bude vysoká. Ale o tom o pár řádků dále.

            V 70. letech se začaly prosazovat tendence pro zakládání akciových rolnických cukrovarů. Důvodem byla snaha vymanit se ze závislosti na panských cukrovarech, jejichž vlastníky byly převážně Němci.[5] Protože Jezbera byl uznávaným odborníkem, roku 1870 byl povolán do rodných Bašnic, aby byl nápomocen při zakládání nového cukrovaru. Nejprve bylo třeba rozhodnout o místu, kde bude cukrovar postaven. Byla ustanovena nezávislá tříčlenná komise (ve složení Josef Pfleger, Matouš Jezbera a Ferdinand Urbánek). Bašnice byly původně až na druhém místě, původní návrh cukrovar umisťoval do Jeřic. Jezbera měl poměrně čerstvou nemilou zkušenost z cukrovaru v Chrudimi, kdy při výrobě zoufale chyběla voda. Možná právě proto byl nový cukrovar nakonec umístěn do Bašnic, kde blízký bašnický rybník nabízel strategickou zásobu tolik potřebné vody. Základní kámen byl položen roku 1871 a ještě téhož roku začala první sezona. Matouš Jezbera se stal prvním ředitelem tohoto nového cukrovaru. V letech 1871/1877 byl i jeho spolumajitelem (Hořický společný cukrovar u Dolní Dobré Vody, Bašnice). Akciové rolnické cukrovary však najednou rostly v rychlém tempu a neuváženém počtu. V této době byl nebývale velký nárůst řepné produkce a také byla velice příznivá cena cukru. V sezoně 1871/72 bylo v provozu v Čechách více než 80 cukrovarů. O pouhé dva roky později jejich počet překročil číslo 200. Ač začátky mohly vypadat slibně, náhle zasáhl krach na vídeňské burze[6]. Cukrovar v Bašnicích se s krizí musel nelehce vyrovnávat. Nebyl v oblasti prvním, ale v tehdejší době ze všech založených cukrovarů se stal tím nejvýznačnějším i nejživotaschopnějším. Mnoho starších závodů v okolí přežil. Krizové období se však podepsalo i na něm. Matouš Jezbera, ač viděl těžkosti těchto neutěšených poměrů, cukrovarnický průmysl neopustil. To vše se ještě více podepsalo na jeho zdraví. Dlouhodobě trpěl zdravotními problémy. Byl od přírody menší a nepříliš mohutné postavy. Lékaři byl upozorňován, že jeho dlouholetá nemoc by mohla být překonána, pokud by opustil stresující a namáhavé povolání cukrovarnické. Jeho povaze se však odpočinek příčil, neboť by jej u sebe považoval za zahálku a sám sobě si usmyslil, že by se pro něj rovnala smrti.

Chopil se další příležitosti a v roce 1873 se stal ředitelem a spoluvlastníkem (společně s Pflegerem a dr. Klaudim) cukrovaru v nedaleké Oboře. Tento cukrovar byl založen přibližně ve stejné době jako cukrovar v Bašnicích. V Oboře Jezbera zůstal 7 let. Jak již bylo zmíněno, nejen velmi vysoké počty cukrovarů, ale i neodborné vedení, nepečlivost při správě                a hospodářská krize byly důvody krachů spousty cukrovarů. K těmto všem těžkostem se navíc přidala proměnlivá a hrozivě vzrůstající daň cukerní. Starosti o samotnou existenci průmyslu byly na místě. Byla to těžká léta pro cukrovarnictví a Matouš Jezbera zanedbával své zdraví více a více a neznal odpočinku. Svou píli a energii nemalou měrou věnoval Spolku cukrovarníků východních Čech. V jednom ze svých dopisů Josefu Pflegerovi z dubna roku 1876 napsal: „Byl jsem v tyto dny opět v Praze, a to snad již potřetí od té doby, co jsem měl příležitost s Vašnosti ve Zdicích mluvit a kde jsme se ujednali na známém projektu, aby Živno banka do spolku s námi prozatím vstoupila. Jak mě dr. Kl. sdělil, byl tento návrh zamítnut        a usnesli jsme se žádati, by nám Ž. b. povolila platiti její požadavek po 10 tisících ročně, až bychom do 70 tisíc přišli. Avšak pan Dr. K. jal se hned žádati na 12 roků a tak je věc podnes ve vyjednávání a jde velmi zdlouha...“[7] Matouš Jezbera od roku 1877 až do své smrti zastává funkci předsedy Spolku cukrovarníků východních Čech. Pravděpodobně během svého působení v Oboře se Jezbera blízce seznámil s Emanuelem Peroutkou, otcem novináře Ferdinanda Peroutky. Emanuel Peroutka po nějaký čas zastával funkci jednatele Spolku pro průmysl cukrovarnický v Čechách. Peroutka byl později autorem Jezberova stručného životopisu.

V roce 1874 byl Jezbera jmenován do 6 členné správní rady v nově vzniklém akciovém pivovaru a sladovně v Hořicích. Nakonec mění své působiště naposledy, a to v roce 1880, kdy se stal ředitelem cukrovaru v Pardubicích. V době jeho působení zde se projevila velká světová cukerní krize z nadvýroby (1884-1888).[8] Cukrovary v té době měly opět existenční problémy, ale Jezbera krizi ustál. Pardubice se mu staly domovem po dobu jeho posledních 13 let života. Dále však působil i ve svém rodném kraji, když v roce 1881 stál        u zrodu parní cihelny s kruhovými pecemi v nedaleké Dobré Vodě u Hořic. Spolu s ním se na ni podíleli i Josef Dušek, rolník z Dobré Vody č. p. 6, Pavel Plichta, příručí v Hořickém cukrovaru a Josef Jákl, rolník z Horní Dobré Vody.

 

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 1-2/2020



[1] V r. 1862, tedy jen rok po pražském Hlaholu, byl v Hořicích založen mužský zpěvácký spolek, který dostal název Ratibor. Podnět k jeho založení vzešel od místního učitelstva a nový spolek čítal v krátké době neuvěřitelných 90 členů. Spolu s pozdějším ženským sborem Vesna úzce spolupracovaly a nechyběly při žádné významné kulturní ani vlastenecké akci.

[2] Významná osobnosti v oblasti cukrovarnictví, stavitel několika továren na českém území, tvůrce odborného názvosloví a iniciátor myšlenky založení cukrovarnického spolku.

[3] Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického v Čechách – autoři Diviš, Jan Vincent a Neumann, Karel Cyril, 1894, str. 64.

[4] Prvý český spolek umělecký, jenž měl sdružit umělce a přátele umění všech oborů, literáty, hudebníky a výtvarníky.

[5] První rolnický cukrovar v Čechách byl založen roku 1863 v Lužci nad Vltavou. Během dalších osmi let jich vzniklo 69.

[6] Krach na vídeňské burze byl velký burzovní krach, ke kterému došlo 9. května 1873.

[7] Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického v Čechách – autoři Diviš, Jan Vincent a Neumann, Karel Cyril, 1894, str. 66.

[8] Byla vyvolána prudkým zvýšením výroby třtinového cukru spolu s rychlým rozvojem evropského

řepného (hlavně německého) cukrovarnictví podporovaného vysokými státními prémiemi. Tíživá cukerní krize byla na konci 80. let překonána díky pomoci státu.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem