Sportsman Vincenc Chomrák (1871–1935)

20.ledna 1871 se v Pardubicích v domě čp. 2 na Bělobranském náměstí narodil hostinskému „U Zlaté koule“ Ferdinandu Chomrákovi a jeho ženě Marii syn Vincenc (Chomrákovi vlastnili tento dům podle J. Sakaře v letech 1879-97, vdova Marie – Vincencova matka – byla majitelkou domu do roku 1910, kdy dům koupil J. Hiller). Zdrojem základních životopisných údajů o životě V. Chomráka, průkopníka cyklistiky a motorismu, stále zůstává článek ve „Východočeském republikánu“ (č. 4, 23.1.1931). Byl napsán k jeho 60.narozeninám, bohužel je nepodepsaný. Z něho čerpali i další Chomrákovi „životopisci“, např. J. Vosáhlo, M. Klimpl a L. Ladýřová (Pardubické noviny 31.8.2000). Heslo mu věnoval i archivář Z. Bičík ve svém lexikonu (Pardubice od A do Z, vyd. Pardubice 1974, s. 36 – 37). Chci tu poděkovat p. Miloši Kajzrlíkovi z české abilympijské asociace v Pardubicích, který shromáždil s pomocí archivářů některé nové dokumenty o činnosti V. Chomráka z fondů Státního okresního archivu v Pardubicích a dal mi je k dispozici pro tento článek. Zaujala jej činnost V. Chomráka proto, že Chomrák měl svou dílnu, garáž a obchod ve Sladkovského ulici čp. 482 (dnes centrum KOSATEC). Pro V. Chomráka byla poloha jeho obchodu výhodná i proto, že za rohem ve Smilově ulici čp. 339 bydlel (foto domu J. Kotyk).

            Pojďme ale Chomrákovým životem postupně. Podle matrik vše vypadá, že Chomrákova rodina přináležela domovsky do Dašic, jak je uvedeno u Vincencova (Čeňkova) narození 20.ledna 1871. Sám je uváděn s domovským právem v Pardubicích až od 1.12.1906. O jeho rodinných poměrech zatím nebylo publikováno nic, zdá se však, že Vincenc měl za manželku Miladu Zavřelovou, narozenou v Ostřešanech 16.ledna 1875, ženu v domácnosti, jež od října 1939 se přechodně přihlásila do obce Stříhalic u Kostelce nad Černými lesy. Této Miladě zemřel její otec Antonín Zavřel (nar. 10.8.1855 v Dašicích), profesí tovární domovník, 1.října 1891, matka Marie (nar. 1876 v Lipce na Chrudimsku pak zemřela 22.10.1911). Vincenc Chomrák měl s Miladou dceru Růženu, narozenou 4.ledna 1897 v Pardubicích, jež se provdala za rychnovského lékárníka PhMr. Rudolfa Voborníka. Vraťme se ale k životním osudům Vincencovým. Byl absolventem nižší reálky v Pardubicích, pak studoval ještě na německé reálce v Trutnově. Na přání otce se vyučil puškařem. Podle pamětníků – jak uvádí L. Ladýřová – už jako chlapec upozorňoval na sebe jízdou na t. zv. kostitřasz (dřevěném vysokém kole). Byl tak zřejmě prvním pardubickým cyklistou vůbec. Protože byl menší postavy, měl prý potíže s tím, aby dosáhl dolů na pedály a musel si proto upravovat sedadlo, to mu bylo 15 let.

            Jako správný puškařský tovaryš absolvoval pěší vandr po trase Plzeň – Litoměřice – Vídeň – Steyer – Tyroly – Budapešť – Frankfurt n.M. – Lutych. Na vandru získal první zkušenosti z jemné mechaniky a podnikání. Pak se vrátil a začal se profilovat jako vynikající cyklista dálkových tras. V roce 1891 – ve svých 20 letech – podnikl na vysokém kole o váze 28 kg cestu z Grazu (Štýrského Hradce) přes Terst, Benátky a Linec zpět do Pardubic. Celkově šlo o vzdálenost 1 835 km. Za tento sportovní výkon obdržel oprávněně cenu od Německé cyklistické unie v Norimberku. Roku 1892 podnikl další dlouhou cestu, tentokrát na kole značky ROWER s gumovými pneumatikami, do Kufsteinu, Salcburku a Budapešti. Roku 1893 jel na kole s pneumatikami trasu Mnichov – Frankfurt n. M. – Lutych. Roku 1897 vydalo zastupitelstvo města Pardubic jízdní řád pro cyklisty v královském komorním městě Pardubice o 13 paragrafech, legitimaci č.1 obdržel Artur baron Kraus.

            Vrcholným sportovním úspěchem V. Chomráka však zřejmě byla jeho jízda na trase Pardubice – Paříž v červenci roku 1900. Vyjel 10.července v 5 hodin ráno za velmi deštivého počasí, u Úval byl postižen průtrží mračen. Urazil 210 km do Plzně, kde přenocoval. Další den dojel do Norimberka, třetí do Stuttgartu. 4.den v poledne překročil německo-francouzskou hranici a zamířil přes Nancy a Toulouse do Paříže. Celková cesta Pardubice – Paříž (1300 km) mu trvala tedy 5 dní a 4 hodiny. Jel na kole PREMIER III., které po celou dobu nemusel nijak opravovat. O jeho cestě informovaly francouzské sportovní časopisy, z nichž L. Ladýřová citovala: „Pan Chomrák použil převod 81, šlápl za celou cestu 202 800 krát a zadní kolo se mu otočilo 650 000 krát. Na váze jezdec ztratil 5 kg.“ (La Vélo).

            Již roku 1895 si založil ve svém rodném domě „U Zlaté koule“ v Pardubicích závod. Stal se členem Českého klubu velocipedistů, jenž byl založen roku 1885 v Pardubicích hoteliérem z Veselky Františkem Kašparem, otcem prvního českého aviatika. Staral se                   o cyklodorost a první oválnou hliněnou dráhu, jež byla až do svého zrušení roku 1901 na místě dnešního lesíka za sídlištěm Dukla u železniční trati na Chrudim (v letech 1895 – 1900 byl jejím správcem). O této dráze jsme psali v našich Zprávách KPP v ročníku 2019, č. 9-10, foto J. Řeháček a v č. 11-12 téhož ročníku v článku dr. R. Brože. Jak uvádí tento autor ve své Kronice cyklistiky na Pardubicku (59. sešit edice AB-Zet Pardubicka), Chomrák jel na ní roku 1897 (25.7.) v tandemu s Čapkem, v závodě dominovala paní Chomráková (dcera to být ještě nemohla, proto jistě šlo o manželku!)

            Podle L. Ladýřové „lidé ve městě tenkrát s velkým zájmem přihlíželi, jak velocipedisté na vysokých kolech společně vyjížděli na výlety… ve slušivých bílých šedě pruhovaných košilích, modrých kalhotách, červených punčochách a s modrými čapkami na hlavách.“ Nechyběl mezi nimi ani populární Vincenc Chomrák. Ten však v našem městě tenkrát patřil už i k průkopníkům motorismu. První motocykl ve městě značky Hildenbrand – Wolfmüller (první motocykl importovaný do c. k. monarchie) patřil baronu A. Krausovi. Vedle motocyklety automechanika J. Chmelíka byla jedním z prvních motorových vozidel v Pardubicích roku 1906 i tříkolka V. Chomráka. Jmenovala se „De Dion Bouton“. Ta však byla hodně poruchová, proto si Chomrák otevřel roku 1906 v Pardubicích první dílnu na opravu motocyklů, údajně první ve východních Čechách. Byl také jmenován soudním znalcem v oboru automobilismu       a roku 1906 zavedl v Pardubicích řidičské zkoušky pro region vých. Čech, jež se konaly každý měsíc. Roku 1910 pak založil první českou autoškolu i s výukou teorie. Používal čtyřsedadlový automobil Laurin a Klement a praktickou jízdu vyučoval mezi Jesenčany a Dražkovicemi. Ve válečném období 1914 – 15 byl c. k. místodržitelstvím v Praze jmenován znalcem v oboru automobilových odvodů v obvodu pardubického hejtmanství. Sám nastoupil na vojnu roku 1916 a pracoval jako učitel vojáků – automobilistů ve Vídni a Hornu.

            Po vzniku ČSSR byl prezidentem Svazu výrobců velocipedů, šicích strojů a motorových vozidel a předsedou Čs. svazu oprávněných majitelů autoškol v Praze. Měl mnoho přátel ve sportovních kruzích, své první auto a motocykl si u něj koupil (1900 – ve svých 17 letech) ing. Jan Kašpar, první český aviatik. Ve svém obchodě prodával hlavně auta zn. Peugeot. Vincenc Chomrák zemřel 1.září 1935. Jeho hrob byl však nepochopením jeho významu zrušen, a tak alespoň Společnost J.Kašpara jej jmenovitě vzpomněla na pamětní desce Zmizelí Pardubáci (na ohradní zdi Městských hřbitovů se židovským hřbitovem).

            V přílohách zveřejňujeme dopis starosty J.Sochora z roku 1917 c. k. okresnímu hejtmanství ve věci Chomrákovy koncese na provozování autodopravy se stanovištěm na Zeleném předměstí nebo u nádraží v Pardubicích, již doporučilo obecní zastupitelstvo 3.ledna 1917 (koncesi Chomrák vrátil roku 1934). V přílohách je obsažena i jeho žádost ze 7.února 1916 (s logem jeho firmy) okresnímu hejtmanství o provozování autodrožek, t. j. taxislužby. Roku 1916 udělal pokus  o provozování „feldpostzugu“ z V. Mýta do Klosterneuburgu. Již roku 1909 upomínal c. k. okresní hejtmanství (hejtmana Nápravníka), že má od roku 1907 žádost       u dr. Vichra potvrzenou obecním úřadem v Pardubicích 6.2.1909 ke stavbě kolny pro auta (t. j. garáže) k domu čp. 482. Získal živnostenské povolení, 9.března 1909 proběhlo komisionální řízení. Vlevo od jeho dílny měla být zřízena 2 okna (světlíky). Nalevo byl dvůr od čp. 601 (prof. E. Hlavatý), vzadu byla zahrada prof. Sovy z reálky. Plán garáže pořídil V. Chomrákovi stavitel E. Kašpar 28.ledna 1909. Tyto dokumenty nabízí karton 634 fondu Okresní úřad ve Státním okresním archivu v Pardubicích podobně jako vyjádření živnostenského inspektorátu v Pardubicích z 11.5. a 12.6.1923, jež vytýká V. Chomrákovi závady jeho podnikání, protože jeho 1 dělník a 2 učňové jsou ubytování na půdě jeho dílny, kam je přístup ze dvora po dřevěných schodech. K tomu měli připomínky hasiči. Zaměstnanci V. Chomráka spali v zimě bez kamen na cihelné podlaze. To poněkud narušuje náš obrázek sportsmana se smyslem pro fair – play…