TRAGICKÝ PŘÍBĚH STUDENTA JOSEFA FROŠE

Josef Froš se narodil 1.října 1925 do rodiny soustružníka a kolportéra Josefa Froše, bytem v Pardubicích. Studoval s prospěchem na obchodní akademii v Pardubicích a v době popisované události byl ve III. ročníku. Velmi úspěšně se věnoval ochotnickému divadlu, na němž prokázal značný herecký talent, takže pomýšlel na to, věnovat se po studiu divadelní dráze. Osud mu to ale nepřál.

            Od zmíněného 6.května můžeme sledovat další osud Froše z celé řady svědectví, které se v podstatě shodují, pouze v některých podrobnostech se různí. Z nich lze sestavit tuto mozaiku událostí starých skoro 70 let a přiblížit si trochu blíže tento smutný příběh s tragickým závěrem.

            Dne 6.května 1945 kolem 15.hodiny odpoledne došlo v Trhové Kamenici ke střetu českých revolučních bojovníků s oddílem asi 30 ustupujících německých vojáků, kteří byli při tomto střetnutí odraženi a ustoupili směrem ke Ždírci nad Doubravou. V lese nedaleko obce Údavy ale Němci zadrželi dva muže. Jeden z nich byl poštmistr z Horního Studence a druhý, který se jmenoval Froš, se prokázal pouze legitimací Technische Nofhilfe. Vojáci ho proto začali považovat za zběha z tohoto polovojenského technického oddílu. Oba zadržené muže Němci odvedli do zámku v Novém Studenci, kde je intervenovali. Z Horního Studence povolali vrchního četnického strážmistra Františka Kropáčka, aby je vyslechl. Zadrženého poštmistra hned Němci po výslechu propustili. U Froše to ale bylo jiné. Ten na otázky českého četníka Kropáčka, kam a za kým chtěl jít, pořád mlčel a neodpovídal. Proto německý velitel přerušil výslech a nařídil poslat Froše s eskortou dvou vojáků kolem 18.hodiny téhož dne do Ždírce nad Doubravou. Tam eskorta dorazila krátce po 18.hodině a zamířila rovnou do hostince Peklo, kde tehdy sídlilo a bylo ubytováno německé velitelství. Froš byl zatím zavřen do chatrné kůlničky na dvoře uvedeného hostince. Z této kůlničky mohl podle pozdějšího svědectví hostinské Pochopové snadno utéci, ale Froš se o útěk ani nepokusil. Mezi 18. a 19.hodinou večerní odvedli dva němečtí vojáci Josefa Froše s napřaženými puškami ke stodole Fiedlerova statku čp. 61, aby ho tam zastřelili. Na místo se však zběhli místní ždírečtí občané, kterým tato událost nezůstala utajena, a začali se proti německým vojákům výhružně chovat. Vojáci se snažili rozhořčeným občanům vysvětlit, že jde v tomto případě o německého dezertéra, ale marně. Proto od popravy v této chvíli upustili a Froše prozatím zavřeli do komory sousedního Šupitova statku čp. 7. To netrvalo ale dlouho. V době mezi 22. a 23.hodinou večerní byl Froš přesto německými vojáky zastřelen. O způsobu provedení popravy, kterou můžeme považovat za vraždu, se dochovalo svědectví několika lidí, která se rozcházejí. Někteří z nich tvrdili, že Froš byl zastřelen do týla jakýmsi esesákem Scholzem a následně dvěma vojáky měl být dobit tak, že mu roztříštili hlavu pažbami pušek. Další svědci tvrdili, že bylo slyšet od stodoly Šupitova statku několik výstřelů. Němečtí vojáci hned po popravě ještě v noci zahrabali tělo zastřeleného Froše v brambořišti na poli Fiedlerova statku. Druhého dne ráno pak Němci rozhlásili, že se zajatý student pokusil o útěk a že byl při tomto pokusu zastřelen. Čeledín z Fiedlerova statku, který jezdil s koňmi a měl jet ráno následujícího dne vláčet na pole brambory, ve kterých byl student Froš zahrabán, nemohl práce vykonat, poněvadž jeho hrob byl osázen minami a granáty. Fiedler proto musel jít na německé velitelství, aby nebezpečné výbušniny byly odstraněny. To provedli francouzští zajatci. Mezitím se dostavil hrobník z Krucemburku, který studenta z mělkého hrobu vyzvedl a uložil do hrobu nového, hlubšího. Fiedler předtím Frošovi odstřihl kousek látky z košile a šatů a sejmul mu z krku řetízek s medailonkem. Když se rodiče později dozvěděli, že jejich syn byl zavražděn, přijeli do Ždírce nad Doubravou a vyptávali se místních lidí. Byli posláni k Fiedlerovi a ten jim ukázal odstřižky z šatů a medailonek. Poznali, že zavražděný je jejich syn. Znovu bylo posláno pro hrobníka Soukupa a zároveň byla přivezena rakev. Student Josef Froš byl pak dopraven do Pardubic do krematoria, kde byl dne 3.srpna 1945 zpopelněn.

            Tak smutně skončil mladý život studenta Josefa Froše. Mladého muže, který se nepokusil využít svoji poslední šanci k útěku nabízeného chatrným vězením. Nenamáhal se vysvětlit nějakou vymyšlenou verzí příběhu, proč je tam a za kým šel. Naopak zarytě mlčel          a jakoby se smířil se svým osudem krátkého lidského života. Možná chtěl dokázat něco sám sobě, ale už bylo pozdě. Není potvrzeno, že by byl podroben nějakému fyzickému násilí při výslechu od německých vojáků V jeho chování lze vystopovat určité prvky vzdoru proti vyslýchajícímu a za každou cenu nevyužít své obhajoby k propuštění. Jako by Němce ignoroval a neuvědomoval si svoji tíživou situaci. Tragický příběh a na jeho konci zbytečná smrt…

(Z knihy Partyzáni Vysočiny, vyd. Praha 2015)