Náš rozhovor ing. Roman Línek

Kraje a jejich samosprávy tvoří dnes nedílnou součást české veřejné správy.  Vznikly hlavně proto, aby lidé rozhodovali blíže svým domovům o věcech, které mají regionální rozměr. To je například regionální zdravotnictví, regionální doprava, údržba silnic II. a III. tříd, sociální služby, střední školství, provoz krajských kulturních institucí či správa krajského majetku. Každý kraj na to může mít svůj pohled, není na to jedna šablona pro všechny kraje stejná. Priority jednotlivých krajů se přirozeně liší. Pro nás bylo v roce 2000 především důležité, abychom nebyli krajem druhé kategorie. Od roku 1960 v Pardubicích krajské instituce nebyly, a proto se všechno budovalo od začátku. Týkalo se to nejen naší samosprávy, ale třeba i policie, hasičů, soudnictví a dalších oblastí. Myslím, že dnes by už nikdo rozdíl mezi kraji původními a novými nenašel.

Občas se ozvou hlasy, že kraje nejsou potřeba. Co byste na to odpověděl?

Všechny evropské země mají územní samosprávu, některé dokonce ve dvou vrstvách. My máme jenom jednu, nejsme federální stát a nemáme spolkové uspořádání jako třeba naše sousední země. Takže máme obce a kraje s jejich samosprávami a centrální správu státu. Já si nedokážu představit nějaký jiný funkční model řízení společnosti. Pochopitelně osvícená diktatura zvládne všechno z jednoho místa, ale jsme bohudíky v demokracii, ve svobodném státě, a tam má regionální samospráva svůj nezastupitelný význam.

Co znamenal novodobý statut krajského města pro Pardubice?

Pardubice jako krajské město po roce 2000 určitě získaly na významu. Už jen to, že se kraj po nich jmenuje, dostalo povědomí o krajské metropoli do úplně jiné roviny, než bylo dřív. K tomu se přidaly i samotné krajské investice. Opravily se budovy v centru města, kde sídlí hejtmanství, a investuje se i do dalších krajských institucí. Konkrétně je to třeba Zámek Pardubice, brzo začne rekonstrukce Winternitzových automatických mlýnů pro Východočeskou galerii, opravuje se Dům hudby jako takové krajské Rudolfinum, a investuje se tady pochopitelně hlavně do silnic, zdravotnictví, budov středních škol či sociálních zařízení. Stejně jako v jiných krajských městech z toho občané i v Pardubicích profitují. Myslím, že kdyby zde kraj nebyl, tak množství investic na území našeho města by bylo tak poloviční. Já jsem velký patriot, narodil jsem se tady a prožívám tady celý svůj život, a tak z toho mám pochopitelně radost,         i když nemůžeme zanedbávat ani další části kraje.

Jste člen Klubu přátel Pardubicka, co byste si přál vidět v Pardubicích v dalších letech?

V Klubu přátel Pardubicka jsem od 12 let a jsem rád, že můžu plno věcí, které jsem si tenkrát jen představoval, v posledních letech ovlivňovat. V nynějším období mám na starosti mimo jiné investice a kulturu. Ještě letos se dočkáme celkového dokončení obnovy společenské části Domu hudby, odkud se definitivně vytratí pozůstatky po komunistických zasedáních a stane se skutečně důstojným prostředím pro koncerty a další společenské události.

V příštím roce skončí jedna velká etapa rekonstrukce Zámku Pardubice, kam se navrátí Pernštejnové v rozsáhlé zámecké expozici. Jsem rád, že se mi k tomu podařilo získat přední české architekty Josefa Pleskota, Ladislava Lábuse a Petra Všetečku, a že se k nim nyní připojila i architektka světového jména paní Eva Jiřičná.  Společně konzultujeme projekty tak, abychom rehabilitovali zámek jako šlechtické sídlo, aby tam mělo dobré podmínky Východočeské muzeum, a do třetice, aby tam v příštích letech vznikly lepší možnosti společenského vyžití pro obyvatele města.

S tím souvisí také fakt, že se nám podařilo po 50 letech nalézt nové a vhodnější umístění pro Východočeskou galerii a uvolnit tím prostory pro návštěvnické centrum na zámku, které tam chybí. Tato cesta nás zavedla do Winternitzových automatických mlýnů a díky souhlasnému rozhodnutí Zastupitelstva mohl kraj zakoupit hlavní budovu této národní kulturní památky postavené podle projektu Josefa Gočára právě pro potřeby budoucí galerie. Letos tam začnou rekonstrukční práce za 300 milionů korun podle projektu Petra Všetečky a věřím, že nová krajská galerie bude atraktivitou, na kterou se budou jezdit dívat lidé z celé republiky i ze světa. A to jak pro její obsah, tak i pro její monumentální architekturu.

Často mluvíte o pardubickém „zlatém trojúhelníku“. Co tím máte na mysli?

Na jednu zvláštní skutečnost mě upozornili právě dříve jmenovaní architekti, když jsme v mé kanceláři seděli nad urbanistickými plány města. Shodli se na třech nejzajímavějších dominantách města -– Pernštýnském náměstí, Zámku a Winternitzových automatických mlýnech. Když je propojili, vznikl nám právě ten „zlatý trojúhelník“. Zajímavé je, že v jeho centru je jako srdce ještě jeden malý trojúhelník – Příhrádek, který také letos jako další krajská investice znovu začne tepat s Knihovním centrem U Vokolků naší Krajské knihovny. Je to zajímavý urbanistický fenomén, protože většina měst má spíše kruhovitý tvar. My bychom           s tím rádi pracovali, protože v tom pomyslném „zlatém trojúhelníku“ máme naše hlavní krajské kulturní instituce – knihovnu a galerii na Pernštýnském náměstí, muzeum na zámku a hlavní sídlo galerie pak budujeme ve Winternitzových mlýnech. Takže „zlatý trojúhelník“ je pro nás trošku takový marketingový termín, který chceme používat, aby lidi, kteří přijdou do Pardubic, nezapomněli navštívit to nejlepší, co tady máme.

Když se obrátíme k dalším tématům, která jsou pro obyvatele Pardubic důležitá, jak se díváte na výzvu postavit zcela novou nemocnici?

Zdravotnictví v Pardubicích je velké téma. Ten současný stav je stále poznamenán tím, že Pardubice nebyly 30 let krajským městem, takže se budovala fakultní nemocnice v Hradci Králové a tady byla jakási lepší okresní nemocnice. Stavím se jednoznačně za koncept Pardubického kraje nestavět novou nemocnici na zelené louce, ale zásadním způsobem vylepšit ten stávající areál. Hlavní důvody jsou dva – zůstal by velký problém, co se starým areálem,      a hlavně nemáme v tuto chvíli volných 10 miliard korun, které by odhadem kompletně nové zařízení stálo. Do nemocnice dlouhodobě investujeme z krajského rozpočtu i za pomoci evropských fondů. Ty pomohly mimo jiné vzniku multioborového pavilonu i nového psychiatrického pavilonu, který nyní roste vedle vodojemu.

Situaci by měl hodně zlepšit nový centrální urgentní příjem s centrálními operačními sály za víc jak jeden a půl miliardy korun. To je největší investice v historii pardubického zdravotnictví. Tento sedmipodlažní objekt je dobře připraven, už byla kvůli němu provedena demolice bývalé dětské chirurgie, brzo dojde k přesunu stávajícího stravovacího provozu a ubourání dnešních operačních sálů. Potom se všechny urgentní záležitosti dostanou do jednoho místa.  Projekt je v tuto chvíli připravován k vydání stavebního povolení a Pardubický kraj počítá s tím, že si na jeho financování bude muset vzít částečně úvěrové krytí, protože na něj nelze čerpat žádné evropské a bohužel i státní dotace.

Část areálu nemocnice, která jde směrem k železniční trati, by měla být v dalších letech pouze obslužná. Nyní tam dochází ke kompletní rekonstrukci spalovny nebezpečných odpadů, která dlouhodobě slouží pro interní potřeby krajských nemocnic. Počítáme tam i se stavbou parkovacího domu, který by měl v příštích letech rapidně zlepšit neutěšenou parkovací situaci uvnitř, ale i kolem nemocnice. Doufám, že také město Pardubice splní sliby při předání areálu v Kyjevské, a umožní veřejnosti bezkolizně odbočit z rekonstruovaného nadjezdu a po městské komunikaci přijet kolem zastávky k parkovacímu domu a do areálu nemocnice.

Nyní hledáme optimální časové sladění, jak zajistit výstavbu a neomezit každodenní provoz. Myslím, že zhruba v dalších čtyřech letech dostaneme nemocnici v Pardubicích na parametry, které snesou srovnání s fakultními nemocnicemi všude jinde ve střední Evropě.

Na které oblasti života v Pardubicích má kraj ještě vliv?

Je to především střední školství, kde jsou za těch dvacet let vidět velké investice do budov škol i do moderního vybavení zejména technických učeben. Snažíme se, aby to bylo systematické. Investice musí jít do budov, které mají perspektivu, a víme, že budou využívány. Uplatňujeme v nich také energetické úspory, a to nejen zateplováním budov, ale i systémem EPC, což jsou energetická opatření uvnitř objektu při vytápění, spotřebě vody a dalších provozních záležitostech. Peníze nemusíme vkládat my, ale vysoutěžené firmy. Jejich náklady se během několika let umoří z úspor a pak už máme provoz v levnějším režimu my.

Zapomenout nemůžeme ani na sociální ústavy a dětské domovy, které kraj zřizuje. Musím říct, že tým kolegy radního Pavla Šotoly udělal vlastně revoluční počin v rámci České republiky. Jsme jediní ze 14 krajů, kteří jsme provedli kompletní transformaci sociálních služeb. To znamená, že všichni, kteří byli zavření v ústavech sociální péče pro klienty s mentálními                a kombinovanými hendikepy se postupně stěhují do chráněného nebo podporovaného bydlení. A fakt je, že velká část z nich v sobě pak našla schopnosti a sílu se o sebe částečně postarat          a stačí tam pouze podpora zaměstnanců. Podobný trend je i v péči o ohrožené děti, kdy se péče směřuje do terénu a ohrožené děti se přesouvají do pěstounských rodin nebo do rodinných skupin zřizovaných dětskými domovy, kde se učí větší samostatnosti a odpovědnosti.

Jak vidíte dopravu v Pardubicích?

Bohužel musím říct, že klíčové problémy, které nás Pardubáky trápí v dopravě, se státu a městu odstranit nepodařilo. Jedná se především o obchvaty silnic prvních tříd (záležitost státu), ale také možnosti parkování (záležitost města). Máme přes 90 000 obyvatel, jenom o dva tisíce méně než sousední Hradec Králové, ale dopravní řešení města se nedá srovnat. Nezbytně potřebujeme severovýchodní obchvat (od Globusu na Dubinu) a doufám, že se na něj konečně dostane. Na něj má navázat jihovýchodní obchvat (ze silnice I/37 od Dražkovic do Černé za Bory), který spojí průtah z Hradce Králové na Chrudim s dašickým přivaděčem na dálnici 35.

Pardubický kraj má silnice ve svém majetku na území města vesměs všechny opravené. Jedná se třeba o čtyřproudou komunikaci od Globusu přes rekonstruovaný Wonkův most, Masarykovo náměstí, 17. listopadu, Jana Palacha až do Jesničánek. Další jsou třeba ulice Teplého s odbočkou na Paramo nebo spojnice z Jesničánek do Nemošic a mnohé další.

Kraj nyní pracuje na přivaděčích k D 35, která se už konečně staví. V této chvíli bojujeme             s výkupy pozemků a v některých případech budeme muset použít i vyvlastnění tak, aby mohlo dojít u nadjezdu v Černé za Bory k napojení Pardubic na tuto spojku k dálnici. To by mělo být hotové v několika příštích letech.

Děkuji za rozhovor.

Já také děkuji a přeji všem čtenářům Zpráv hodně zdraví a radosti ze života i z toho, jak se život v našem městě zlepšuje.

                                                                                   Připravila: dr. Zuzana Nováková