STAVITELSKÁ RODINA KAŠPARŮ

Václav Kašpar

Původ rodiny Kašparů lze vysledovat na začátku 19 stol. v osobě Františka Kašpara z Holic č.p. 31. Se svojí ženou Magdalenou, rozenou Holubovou z Holic č.p. 42, měli syna Václava, narozeného 24. sept. 1809 v Holicích č.p. 165. Václav se 29.10.1832 oženil s Josefou Flekovou (nar. 4.2.1809), dcerou Josefa Fleka z Dobrušky. Jedno z jejich četných dětí, syn Václav, se narodil 28.10.1840. Ten se oženil, v té době už jako mistr zednický, 27.11.1860 s Františkou Jeřábkovou, dcerou Josefa Jeřábka z Holic č.p. 190. Narodily se jim tři dcery, Marie (nar. 1861, budoucí žena A. Manycha), Anna Johana (1864-1864) a Vlastimila (1865-1865). Jejich matka Františka po šestiletém manželství poručila svou duši Pánu 9.6.1866 (zemřela na vodnatelnost). Václav Kašpar nezůstal dlouho sám a již 16.7.1867 pojal za manželku Marii (13.5.1847–13.11.1900), rozenou Stehlíkovou, dceru Václava Stehlíka, šafáře na statku ve Velké Lhotě č.p. 1. Marie mu porodila celkem 13 dětí, z toho sedm dcer a tři synové se dožili dospělosti.

Václav Kašpar byl podnikavý člověk. V Holicích vlastnil zájezdní hostinec Na Špici. Pravděpodobně někdy kolem roku 1880 koupil pozemek v Blatě u Mikulovic a na něm postavil cihelnu, což byl dobrý tah už proto, že se zabýval stavitelstvím a své stavby si zásoboval vlastními cihlářskými výrobky. K jeho stavbám se počítá Novoměstská škola č.p. 259 v Pardubicích podle plánu pražského stavitele Václava Kauny, postavená v letech 1879 – 80 za 37 009 zlatých 50 kr. (DP Sakař, str. 352), hydroelektrárna Mezi mosty na Chrudimce (1911), Hotel Střebský, nová pardubická radnice (se zetěm A. Manychem), škola u Kostelíčka v roce 1903 (se synem Karlem) a pardubické obilní skladiště. Dostavěl také na konci roku 1882 zimní tělocvičnu ke „staré“ reálce za 9 212 zlatých a mnoho dalších větších a menších staveb.

Václav Kašpar zemřel 16.12.1906. Místní Osvěta lidu poznamenala „třikrát ztratil jmění, ale znovu se pustil v boj s Osudem, nezmalomyslněl a zůstal vítězem“. Byl pochován v rodinné hrobce na starém hřbitově v Mikulovicích.

Zmiňme tedy potomky Václava Kašpara, a to dceru Zdenku (25.8.1868 – 2.4.1917), provdanou za Františka Sittu, ředitele pošty v Karlíně, Pravomilu, provdanou Janáčkovou, Boženu (2.11.1870-27.8.1940), provdanou Kalousovou, Josefu (19.3.1778-20.2.1957), provdanou Lhotákovou, Gabrielu, provdanou Hladíkovou a Markétu, provdanou Dadone. Anna (Andulka, 14.7.1883-26.4.1909), zemřela ve 24 letech a právě po ní byla pravděpodobně pojmenována vilka v Jahnově ulici č.p.8, pozdější sídlo firmy bratří Kašparů. Otec Václav Kašpar si zprvu o synovi Karlovi myslel, že se nehodí pro stavařinu a po dobrých zkušenostech s vinárníkem Kremlíkem v Hotelu Střebský dal Karla na 3 roky na obchodní akademii do Chrudimi. Nakonec mu však přenechal stavbu kapličky v Ostřešanech, kde se Karel osvědčil, a tak ho u stavařiny nechal. Na přímluvu strýce Stehlíka, který pracoval jako vrchní městský inženýr v Plzni, u stavitele plzeňských kasáren Kotka, získal začínající stavitel práci v roce 1900 na této prestižní stavbě. Po získání praxe na několika stavbách udělal Karel Kašpar v roce 1903 stavitelské zkoušky v Praze a 19.7.1903 se mohl oženit s dcerou pardubického školníka Boženou Potěšilovou. Další Václavův syn Emil (22.11.1881- 2.9.1931) se oženil 9.4.1907 s dcerou své bytné z Rokycan, kde se nějakou dobu zdržoval, Annou Peršlovou. Jejich manželství však nebylo příliš šťastné, po rozvodu se Anna vdala za aviatika Evžena Čiháka. Třetí syn Václav (8.3.1874-8.10.1935) vedl po smrti otce (+16.12.1906) cihelnu v Mikulovicích pod názvem „V. Kašpara synové “. Václav Kašpar se oženil 2.6.1908 s Marií Kodrlovou, dcerou obchodníka v Práchovicích Antonína Kodrleho. Svatbou pravděpodobně splnil podmínku rodiny a mohl se stát správcem cihelny. Ze získaného věna měl totiž z cihelny vyplatit své sestry. Karel a Emil vedli stavební firmu pod stejným názvem, zůstali ale vlastníky cihelny stejně, jako všechny dcery zemřelého otce Václava Kašpara.

Cihelna v Mikulovicích

Jak už bylo řečeno, kruhovou cihelnu postavil někdy kolem roku 1880-5 Václav Kašpar na výhodném cihlářském hliništi diluviální hlíny (tzv. cihlářské žlutky) v Blatu u Mikulovic. Vlastnictví cihelny bylo velice výhodné, neboť cenově zvýhodňovalo účasti při ofertách na zadávané stavby. Po smrti Václava Kašpara pokračovali jeho synové Karel, Emil a Václav v tradici, tedy v podnikání v cihelně s č.p. 54 a ve stavařině. Oznámení o převzetí cihelny po zemřelém otci a o založení firmy „V. Kašpara synové“ bylo zasláno Okresnímu hejtmanství v Pardubicích 18.3.1908, přičemž Václav zastupoval cihelnu navenek (to dokládá oznámení obecnímu úřadu v Mikulovicích z 21.4.1908) a Karel s Emilem vedli technickou kancelář        a podnikatelství staveb v Pardubicích. Bratři se rozhodli využít předválečného stavebního boomu a investovali do nového strojního zařízení cihelny, a tím zvýšili výrobu a zajisté            i kvalitu výrobků. Kolaudační řízení v rámci komisionálního šetření proběhlo ohledně nového strojního vybavení 22.5.1908, avšak k úplnému úřednímu schválení (Okresním hejtmanstvím v Pardubicích) došlo až po doplnění strojního zařízení a po výstavbě vyššího komína 14.3.1910. Po smrti Karla Kašpara (+23.7.1918) se správy a administrace cihelny ujala vdova Božena Kašparová. Ta byla majitelkou „parostrojního závodu cihlářského“ a mimo jiné            i domu č.p. 600 v Pardubicích, jak nás o tom informuje zápis ve sčítacích operátech z roku 1921. Aby udržela cihelnu v činnosti, což nebylo v době zpomalující se výroby a dohledné počínající krize vůbec jednoduché. Také proto se provdala za stavitele Jana Kratochvíla, syna Aloise Kratochvíla, jednoho ze členů stavebního konsorcia, které postavilo Karanténu. (členem konsorcia byl i její zesnulý manžel Karel).

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 9-10/2020