Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Srpen 1968 na Pardubicku
Ročníková práce Kateřina Musilová
Učitelství pro střední školy
Český jazyk a literatura, dějepis
Vedoucí práce: PhDr. Jan Mervart
1. Úvod
Vysílání Československého rozhlasu během sedmi srpnových dní tvoří jednu z nejvýznamnějších kapitol historie rozhlasového vysílání u nás. Ve své ročníkové práci jsem se rozhodla zasadit vysílání pardubického rozhlasu do dění na okrese. Proto jsem se primárně zabývala průběhem srpnových dní na Pardubicku.
Hledání pramenů týkajících se rozhlasového vysílání mě přivedlo k myšlence zjistit, jak se rozhlasové vysílání šířilo. Práce radioamatérů, o které jsem nalézala zprávy v dobovém tisku, nebyla nezajímavá, ale nepřišla mi stěžejní. Proto má další cesta vedla na východočeský vysílač v obci Krásné v Železných horách.
A právě zde jsem nalezla, pro mě dosud neznámé, informace nejen o možnostech šíření rozhlasového vysílání během srpna 1968, ale také o podílu pracovníků vysílače na šíření aktuálních informací. Srpen ,68 představuje nedávnou kapitolu československých dějin. Ta může být neobjektivně zatížena vzpomínkami pamětníků. Pro mě se ale právě vzpomínky staly výchozím momentem pro sepsání ročníkové práce. Kromě vzpomínek jsem čerpala především z dobových materiálů, především z tisku, k dispozici jsem měla ale také dobové rozhlasové nahrávky. Cenným materiálem se mi stala také série dobových fotografií, a to nejen zveřejněných v tisku, ale i ze soukromých sbírek.
2. Srpnové dny 1968 v Pardubicích
1. Průběh srpnových dní v Pardubicích
V úterý 20. 8. překročila vojska Varšavské smlouvy československé hranice. Již v noci, kolem druhé hodiny nad ránem, začaly nízké přelety sovětských letadel, která se pokoušela přistát na pardubickém letišti, to je však nepřijalo, zhaslo světla a letadla musela pokračovat na Prahu.
Ve středu 21. 8. nebylo ještě obsazeno ani město, ani letiště. Situace se změnila až ve středu v noci, kdy došlo k obsazení letiště. V Pochodni vyšla ve čtvrtek 22. 8. zpráva, že v 11: 0 přistála na letišti první sovětská letadla. V tutéž dobu se měly blížit od Opatovic nad Labem sovětské tanky a od Sezemic a Lakovny tanky polské armády. Ale ještě v sobotu 24. 8. bylo město stále ušetřeno vstupu armády. Ráno téhož dne kolem půl deváté byl slyšet v městském rozhlase projev jednoho z nejvýznamnějších představitelů pardubického okresu, předsedy ONV Loskota, který vyzýval k poslouchání legálního rozhlasu a ke čtení novin Zář a Pochodeň. Oznámil, že vstoupil do jednání s veliteli okupačních vojsk, ti přislíbili, že nevstoupí do města, pokud bude zachován pořádek a klid. Pardubický rozhlas vysílal upozornění občanům, ve kterých je varoval před neuváženými provokacemi.
Zpráva o vpádu vojsk Varšavské smlouvy se šířila velice rychle. Ještě ve středu se začaly tvořit před obchody a před benzinovými stanicemi dlouhé fronty. V novinách vycházely výzvy občanům, aby neskupovali potraviny, rovněž vycházela různá provolání (např. pekařů) o nepřetržitém provozu podniků, která ujišťovala obyvatele města, že dodávky potravin nebudou přerušeny. Ve městě se, zejména na třídě Míru, tvořily hloučky diskutujících obyvatel města. Diskuse probíhala také na stránkách novin, vycházely krátké rozhovory s lidmi; ve všech výpovědích se opakuje překvapení a zklamání. Objevovaly se různé podpisové akce občanů za odchod okupačních vojsk ze země.
Nad městem občas přelétaly helikoptéry a shazovaly letáčky, většinou psané lámanou češtinou; obsahem bývalo povětšinou ujištění, že armády zemí Varšavské smlouvy přijely republiku osvobodit. Jiné letáky ale byly dosti urážlivé:„Charakterizovaly nás jako národ přiblblých švejků a tvrdily, že české ženy jsou ,kurvy´“.
Není divu, že co se týče trestné činnosti, byl během srpnové okupace klid. Na celém okrese nebyly hlášeny závažnější přestupky, došlo pouze k několika dopravním nehodám. A také z domů postupně mizely cedule označující názvy ulic nebo čísla domů, mizely také směrníky.
Na některých sloupech ale naopak směrníky přibývaly – napsány velkými písmeny azbuky ukazovaly směr Moskva, Varšava. A právě mizející směrníky způsobily vojákům Varšavské smlouvy nemalé potíže: „Na křižovatce u Veselky auta zastavila a vojáci se ptali, kudy na Chrudim. Lidé samozřejmě ukazovali na druhou stranu. Jeden uvědomělý soudruh jim ale ukázal správnou cestu a pak měl co dělat, aby rozzlobeným lidem utekl.“
I dobový tisk proměny značek glosoval. Článek „Pošťák cestu najde – rošťák cestou zajde“ parafrázuje zlidovělou říkanku příznačnou pro pardubické ulice. „Marně byste hledali na domech označení ulic. Záhadně zmizela.
Asi vítr ji ztrhal. To se totiž stává, když se blíží podzim, že i vítr sílí. Není to zázrak. Jen jsme poručili větru…“
V pardubických ulicích se objevovala řada nápisů: „ 50 m krematorium“, „Zle, matičko, zle, ruští zrádci zde.“, „To je přece velká klika, že nemají Otu Šika“ a nebo „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil.“ „go home“, „vraťte nám Císaře“
V neděli již ale byli okupanti ve městě. Noviny Zář z 25. 8. informují o situaci v Pardubicích, zmiňují odmontovávání ukazatelů, ale zároveň zde stojí poznámka, že „v pozdních večerních hodinách projížděl městem gazík a čtyři obrněné transportéry okupantů, ale nedošlo k žádnému konfliktu“. Žádní jiní okupanti ale do města nevstoupili, nicméně se pohybovali v bezprostřední blízkosti města, v okolí nemošické vodárny nebo na výpadovce u Zámečku.
Proti okupaci země se postavily také ozbrojené složky, vojáci z pardubického letiště zveřejnili v novinách Zář prohlášení, ve kterém se staví za legální vládu a požadují okamžitý odchod vojsk z našeho území. Právě pardubické letiště se drželo ze všech vojenských přistávacích ploch nejdéle. První spojenecká letadla zde přistála teprve v pozdních nočních hodinách ve středu
21. 8. V té době byl už na jednom z hangárů uvítací nápis: „..... .....“. Polským okupačním jednotkám velel plukovník Savický. Velitel polské jednotky žádal, aby přestal vysílat pardubický rozhlas, nepřál si, aby jeho vojáci byli nazýváni okupanty. Důvod vpádu vojsk byl, dle Savického prohlášení, tlumočen v tisku takto: „přišli zachránit vymoženosti našeho lidu, získané v uplynulých letech a socialismus u nás“.
O dalším vývoji situace na letišti nás informuje opět dobový tisk. V novinách Zář z 28. 8. nám článek „Na letišti klid, ale jen zdánlivý“ přibližuje dění na letišti. Za zavřenými hangáry se připravuje bojová technika, probíhá intenzivní výcvik nováčků. „ Na přaskách opasků jsou čerstvě namalované čs. znaky. (…)
Důstojníci a praporčíci už nenosí na čapkách označení, které bylo symbolické s ostatními druhy ve zbrani. O to víc drží při sobě. (…) Všichni jsou připraveni plnit a splnit rozkaz prezidenta republiky generála Ludvíka Svobody do písmene.“
2. Činnost novinářů
Jediné relevantní informace poskytovaly občanům rozhlas a noviny. Na Pardubicku to byly krajské noviny Pochodeň a pardubické noviny Zář. Zář vycházela jen dvakrát týdně, během srpna bylo vydávání rozšířeno o zvláštní vydání, noviny tak vycházely každý den. Pochodeň vycházela v pravidelných vydáních jednou denně, bývala doplněna o zvláštní vydání, mnohdy nejedno. V městských novinách Zář vycházely zejména články mapující situaci v Pardubicích, dále postřehy a zážitky redaktorů, informace od čtenářů, prohlášení pracovníků nejrůznějších podniků a organizací. Informace z ostatních míst republiky vycházely v omezené míře, převážně z Prahy. Zprávy ze zahraničí byly výjimkou.
V novinách Pochodeň vycházely zprávy z celého kraje, především ale z Hradce Králové, dále informace z Prahy a dalších míst republiky. V krajských novinách vycházely také informace ze zahraničí.
Zajišťování přísunu informací bylo obtížné zejména proto, že po necelých čtyřiadvaceti hodinách po okupaci umlklo pravidelné dálnopisné vysílání Československé tiskové kanceláře. O nejnovějších událostech proto byli redaktoři informováni především díky čtenářům, kteří do redakcí novin neustále telefonovali.
V novinách také vycházela krátká upozornění redakce čtenářům, např. text z novin Zář, 22. 8. 1968: „Vážení čtenáři! Pokud se naše čísla budou v příštích vydáních odlišovat od předchozích vydání, není to naše vina. Okupantům sloužit nebudeme! Vaše redakce“.
Do redakce docházela nejen celá řada dopisů od obyvatel Pardubic, přicházela různá provolání, výzvy. Přicházely ale také ohlasy z ciziny. K 1. dubnu 1966 byla radou ONV začleněna redakce okresního vysílání rozhlasu po drátě11 do redakce Zář, noviny byly tedy úzce spojeny s rozhlasem.
3. Činnost radioamatérů
O tom, že činnost radioamatérů byla v průběhu srpnových dní vcelku zásadní, svědčí řada novinových článků. Například v krajských novinách Pochodeň vyšla v pátek 23. 8. výzva radioamatérům, aby pomáhali zjišťovat kmitočty, na kterých vysílají spojenecká okupační vojska, a hlásili je spojařům československé armády, aby mohlo být vysílání okupantů co nejvíce rušeno. O rušení vysílání se pokoušeli ale také sami radioamatéři. Opět nám je dokladem krátký text v Pochodni: „Jakmile se na krátkých vlnách objeví pirátská stanice Vltava, ihned ji ruší“.
Práce radioamatérů byla okupanty sledována, dokladem toho je článek opět v novinách Pochodeň, který varuje před okupanty, kteří „slídí po bytech a vysílací přístroje zabavují“.
3. Činnost Pardubického rozhlasu
1. Dění v rozhlase během sedmi srpnových dní
Celková situace rozhlasu se během 60. let postupně proměňovala, docházelo k celkovému uvolňování, především dohledu nad tiskem. Největší změnou byla novela tiskového zákona z 26. června 1968, která rušila cenzuru. Novela však nenašla pochopení v Moskvě. Na schůzkách v Čierné nad Tisou a v Bratislavě se českoslovenští představitelé zavázali splnit sovětské požadavky, totiž obnovit kontrolu nad sdělovacími prostředky. Slíbené závazky však dodrženy nebyly.
Poté, co bylo ráno 21. 8. znemožněno další vysílání redaktorů pražského rozhlasu, 22. 8. ve dvě hodiny ráno bylo přerušeno také vysílání dosud utajovaného studia 7 z Vinohradské třídy. V té době stoupl význam regionálních studií, rozběhl se „vysílací řetěz“, tzv. štafeta. Redakce rozhlasu sídlila v Pardubicích ve Vodákově vile na okraji Tyršových sadů. Jednalo se pouze o pracoviště několika málo pardubických redaktorů a jednoho pražského zpravodaje. Když totiž došlo roku 1960 ke sloučení krajů, bylo samostatné krajové studio Československého rozhlasu v Pardubicích zrušeno, hlavním sídlem rozhlasu se stal Hradec Králové, v Pardubicích bylo pouze menší regionální studio.
V roce 1968 bylo ve Vodákově vile umístěno Okresní vysílání rozhlasu po drátě, tzn. redakce krajského rozhlasu v Hradci Králové. V pardubické redakci v té době pracoval Ivan Ladýř, Miroslav Kučera, Jiří Ráček, Miroš Svatoň a Alexej Gsöllhofer.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2009, číslo 1/2.
