Z REFERÁTU OCT V PARDUBICÍCH - 3. část

Například v 50. letech je popisován ve fondu církevního referátu ONV v Pardubicích
František Netík (nar. 1903), bývalý člen ČSSD, jako „správný komunista“ v CČS.
3/ V poválečném období byl v Pardubicích farářem CČS Josef Petrásek (1945–50),
od roku 1950 do 1955 ThDr. Mojmír Beneš, roku 1955 nastoupil Josef Ouzký (do 1972).
Vedoucí církevního odboru KNV Stanislav Fousek poukázal roku 1955 na t. t. zv. kádrování
v církvi (v souvislosti s diecézním biskupem B. Skalickým) a dobře hodnotil
t. zv. okrskové mírové besedy v CČS, v nichž zaznívaly politické referáty s tehdy obvyklými
útoky na USA a NSR. 15. března 1956 v atmosféře XX. sjezdu KSSS, na němž
N. S. Chruščov odsoudil „kult osobnosti“ J. V. Stalina, si dovolil F. Netík na mírové besedě
mluvit o Gottwaldově kultu osobnosti (K. Gottwald zemřel 14. 3. 1953). 4/ Roku
1957 (23. 3. ) farní úřad podepsal nájemní smlouvu s VČD v Pardubicích na Milheimovu
síň v Husově sboru, platnou od 1. ledna 1957 do 31. prosince 1976 za nájem
6 tisíc Kčs ročně. Husův sbor v Pardubicích se jevil již tehdy pro CČS příliš velký.
Roku 1958 byli ve funkcích církevních tajemníků potvrzeni František Nešpor jako
OCT a Olga Čípová jako městská CT. Toho roku farář CČS Jiří Horálek byl pověřen
politickými přehledy na okrskových mírových besedách. 5/
V prosinci 1960 začaly pak tahanice o Husův sbor. VČD Pardubice totiž požádalo
o převod sboru, (čp. 1270 Jiráskova ul. ) do „socialistického vlastnictví“. CČS si to
dovolila odmítnout s odvoláním na smlouvu z roku 1957, platnou 20 let, o pronájmu 

Milheimovy síně. Zápis podepsali (č. j. 461) farář J. Ouzký a tajemník Rady starších
F. Netík. 6/ Přesto 20. března 1973 – již za Husákovy normalizace – byla uzavřena
smlouva mezi CČSH a Východočeským státním komorním orchestrem (ředitelem
J. Schejbalem) o pronájem místnosti ve 2. patře za roční nájemné 3 565 Kčs. Místnosti
byly upraveny za 57 922 Kčs. Smlouvu podepsali farář – administrátor J. Horálek
(J. Ouzký zemřel roku 1972), předseda Rady starších Josef Růžička a ředitel VčSKO
J. Schejbal. Od 1. ledna 1974 byly 2 původně kancelářské místnosti pronajaty VčSKO.
Podej komunistickému státu prst a už chce celou ruku… 15. prosince 1974 proběhla
v Hradci Králové za účasti KCT V. Jonáše a OCT z Pardubic J. Vavrouška a diecézního
biskupa CČSH J. Pochopa jednání o využívání hlavní bohoslužební síně v Husově
sboru v Pardubicích pro koncertní účely. Biskup Pochop odmítl při jednání názor, že
by církvi mělo stačit jen přízemí Husova sboru. Navrhl přístavbu sboru ve dvoře, což
konzultoval se 4. patriarchou CČSH M. Novákem. Argumentoval také elektronickými
varhanami v bohoslužebné síni potřebnými pro liturgii. Biskup J. Pochop uvedl varovný
příklad z minulosti, kdy si v době bohoslužeb členové VčSKO hráli v přízemí
hlučný stolní tenis. Řekl též, že nevěří v dodržení smlouvy, že by se koncerty konaly
jen v době mimo bohoslužby.
Další jednání proběhlo 25. února 1975 v kanceláři vedoucího odboru kultury ONV
v Pardubicích J. Skalického, za přítomnosti OCT Vavrouška a KCT Jonáše. Pochop
zde tlumočil stanovisko patriarchy M. Nováka, aby byla pro VčSKO postavena nová
koncertní síň a připomněl, že výstavba Husova sboru v Pardubicích stála 1,5 milionu
Kč. Přesto KCT V. Jonáš „doporučil“ biskupovi, aby si obstaral projektanta na novou
bohoslužebnou síň. Pardubický farář Jaromír Tuček to zamítl. Další jednání „o odkoupení
větší části Husova sboru pro VčSKO“ proběhlo 27. března 1975 při návštěvě
člena předsednictva a tajemníka ÚV KSČ Josefa Kempného v Pardubicích (Kempný
měl v Pardubicích svůj volební obvod jako poslanec FS ČSSR) za účasti vedoucího tajemníka
OV KSČ v Pardubicích J. Kloučka. Rada starších CČSH konstatovala zápisem
z 9. dubna 1975, že v budově Husova sboru „došlo k adaptačním pracím bez vědomí
Rady starších“. Zápis je podepsán předsedou RS F. Netíkem.
Tahanice o Husův sbor pak ještě pokračovaly na podzim 1975 až do února
1976. 4. září 1975 se sešli k jednání přímo na místě (tedy v Husově sboru) za stát
krajský inspektor kultury Z. Chlápek, ved. odboru kultury ONV J. Skalický a OCT
Vavroušek, za CČSH tajemník diecézní rady M. Buchar, farář J. Tuček a předseda RS
F. Machytka. Státní úředníci jen konstatovali, že „je třeba“ vypracovat novou smlouvu
o pronájmu s VčSKO a do 9. 10. 1975 připravit architektonický návrh k adaptaci
pronajatých místností. „Je třeba řešit“ nového správce (dosavadní prý neplní
své povinnosti) a jeho bytu. K dalšímu jednání měl být přizván Ing. arch. L. Černík
z Krajského střediska památkové péče, jenž navrhne úpravy sborových místností
pro koncerty. 9. ledna 1976 byl o jednání s podnikem DŘEVOTVAR (předseda 

Mandys a návrhář M. Herda) informován předseda MěstNV v Pardubicích J. Klimeš.
27. února 1976 pak oznámil předseda RS F. Machytka OCT Vavrouškovi ochotu
RS k transformaci 1. a 2. patra Husova sboru pro účely VčSKO, CČSH bude využívat 

pro bohoslužby přízemí. Návrh vypracuje Ing. arch. Wiener. 7/ A tak zase komunistický
stát hrdinně zvítězil…
Těsně před společenskými změnami roku 1989 – v roce 1988, za běžící Gorbačovovy
perestrojky v SSSR – ČSSR oslavila 69. výročí Husova sboru v Pardubicích.
8/ Farář ThDr. Radek Hobza s Jitřenkou Klicperovou, předsedkyní RS, připravili
pamětní sborníček s úvodním slovem diecézního biskupa J. Tučka, bývalého faráře
v Pardubicích v letech 1973–82. Zájemci o náboženský život CČS v něm našli dějiny
Husova sboru (připravené podle článku kronikáře E. Pubce v „Ohlasech z Polabí“
z května 1948). Z těchto stručných dějin se lze např. dozvědět, že 1. přednáška
CČS v Pardubicích se konala 26. února 1921, první její bohoslužby v zámecké kapli
sv. Tří králů a pak v Národním domě (pozdějším 70 mm kině JAS). Projekt arch.
Ferdinanda Potůčka na Husův sbor byl specifikován na 1 milion 200 tisíc Kčs. Velmi
zajímavou skutečností je, že první patriarcha Dr. K. Farský ve svém dopise projekt
kritizoval – jak pojetí, tak rozsah, jeho dopis však přišel do Pardubic pozdě! Základní
kámen z Kunětické hory byl instalován 13. června 1926 – po slavnostní akademii
v hotelu „Zlatá štika“ a bohoslužbě biskupa G. A. Procházky na nádvoří zámku.
Odtud se odebrali věřící na staveniště na Olšinkách. Sbor byl slavnostně otevřen
27. května 1928 za účasti 2. patriarchy CČS G. A. Procházky, jenž byl uvítán slavnostní
intrádou z věže sboru. Dcery faráře S. Rykrta Danuše a Libuše mu předaly
pozlacený klíč (Libuše, vdaná Šarfézová byla členkou RS). Pěvecký sbor Pernštýn
zazpíval státní hymnu ČSR, farář Jan Kvasnička s duchovním R. Poláneckým koncelebrovali
s patriarchou Procházkou bohoslužbu. Po ní následovala lidová veselice
na blízkém sokolském hřišti. V 1. patře sboru za základním kamenem byla umístěna
pamětní deska, za ní pamětní listina a zmíněný klíč. Celková cena za výstavbu sboru
vystoupila až na 2 miliony 157 tisíc 795 Kč.
Roku 1933 byly instalovány varhany od kutnohorské firmy Tuček, jež byly roku
1986 prodány a vyměněny za elektrofonické od německé firmy. Od roku 1971 byly
v bohoslužebné síni instalovány mikrofony. Na bohoslužby se vyzvánělo už od roku
1950 zvony z gramofonové desky! Roku 1960 přibyl na věži nápis „Husův sbor“.
Autor pamětního sborníčku z roku 1988 Dr. R. Hobza po listopadu 1989 obnovoval
v Pardubicích Masarykovu společnost, v důchodu žil v Čáslavi. Aktivně se zajímal
o práci ekumenické Husovy komise při České biskupské konferenci v 90. letech. Prostor
Husova sboru v Pardubicích se však dnes jeví pro CČSH předimenzovaný (proto
zřejmě došlo k pronájmu v přízemí pro firmu BIZON TRADING), jak předpokládal
Dr. Karel Farský – Otec – zakladatel CČS.
Poznámky:
1/ Podrobněji J. Kubalík, Křesťanské církve v naší vlasti, skriptum CMBF v Litoměřicích,
vyd. Česká katolická charita 1983, s. 142–153.

2/ Jeho životopis vydal roku 2007 ThDr. Jaroslav Hrdlička pod názvem „Život a dílo
prof. F. Kováře – příběh patriarchy a učence“ (vyd. L. Marek 2007, 528 s.).
3/ SOkA Pardubice, fond JNV Pardubice 1949–54, kart. 189.

4/ Tamtéž, f. ONV Pardubice 1954–60, kart. 267.
5/ Tamtéž.
6/ SOkA Pardubice, f. ONV Pardubice 1960–75, kart. 1326.
7/ Tamtéž.
8/ Informace o oslavách viz f. ONV Pardubice, kart. 1330, inv. č. 4483, sign. 431.
Obsahuje i seznam farářů, duchovních, předsedů RS a jiné údaje z let 1921–1988
(viz příloha).