Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Půl století rozhlasu v Pardubicích
Před 50 lety v revolučních dnech května roku 1945 zachytili posluchači první rozhlasové vysílání z Pardubic. Historie rozhlasu v Pardubicích je však mnohem starší. Stanice Praha, jako druhá v Evropě po Londýně začala pravidelně vysílat už v květnu 1923. V srpnu téhož roku v kanceláři Radiojournalu na Národní třídě zaregistrovali přihlášku v pořadí desátého koncesionáře -posluchače v republice. Byl jim dlaždičský mistr Zdeněk Zahradník z Pardubic, první nejen v našem městě, ale i ve východních . Čechách.
V těchto dnech se hodně hovoří a píše o padesátiletém výročí rozhlasu v tomto regionu. Vysílání začalo v Pardubicích, stejně jako na mnot místech, hned po odchodu Němců, v revolučních dnecl května roku 1945. U nás to bylo v Tesle v Kyjevské ulici, pod nemocnicí. První i další /už silnější na volnou frekvenci Vídně, která se po těžkém bombardování odmlčela.
Ve skutečnosti se však z Pardubic vysílalo už o 14 let dříve, a to do celé republiky najednou, všemi hlavními stanicemi. Bylo to dne 19. září 1931, kdy se kolem půl osmé večer ozvala ve středu Pardubic lehká detonace. To když starosta města zemský rada pan Vojtěch Znojemský stiskl knoflík přístroje firmy Philips a na dálku tak na stadione odpálil sérii kouřových raket. Tato salva zahájila "I. celostátní den rozhlasu" konaný v Pardubicích v rámci všesportovní výstavy v roce 1931. Byla to největší propagační akce pražského Radiojournalu v jeho historii. Kromě velké výstavy radiopřijímačů se z Pardubic do celé republiky vysílal " Vzorný rozhlasový večer", v němž po slavnostních projevech a společném poslechu zpráv ČTK následoval netrpělivě očekávaný "Rozhovor na dálku". Hlasatel pan Havel stál u mikrofonu na pódiu v Rotundě v Pardubicích a "král komiků" Vlasta Burian si s ním povídal z pražského studia Radiojournalu na Vinohradech. Jak psaly tenkrát noviny, nikdo z posluchačů doma u radia nepoznal, že ti dva nestojí vedle sebe, ale že je dělí víc než sto kilometrů. To bylo v roce 1931.
Skutečná historie rozhlasové práce v Pardubicích však začíná opravdu až před 50 lety a nejen tím revolučním vysíláním z Tesly. Dne 17.srpna 1945 se za účasti představitelů obou sousedních měst ustavil společný "Východočeský rozhlas" se studiem v Hradci Králové i Pardubicích.
První hlasatelkou zdejšího studia v Průmyslovém muzeu /dnešní potravinářské škole/ byla Alena Štěrbová-Krátká. Později bylo studio přemístěno do "Vodákovy vily" u stadionu, která pak sloužila rozhlasovým účelům velmi dlouho. Vila, jak ji vidíte na symbolickém obrázku Josefa Danka, byla po mnoho let svědkem soupeření měst Hradce Králové a Pardubic o stálé sídlo rozhlasové stanice po rozpadu Východočeského rozhlasu.
Rozsah tohoto vzpomínkového článku mi nedovoluje rozebírat celou historii "rozhlasových proměn" v Pardubicích od Východočeského rozhlasu a potom samostatného studia pražské stanice přes studio bývalého pardubického kraje, kde řediteloval Stanislav Zářecký, známější spíš jako sportovní reportér, až po pobočné pracoviště královéhradeckého rozhlasu a konečně Okresní vysílání rozhlasu po drátě. V něm redaktor Miroslav Kučera dělal ředitele, technika, řidiče a často i hlasatele v jedné osobě.
Já jsem ve Vodákově vile prožil téměř deset let / 1961-1970/ jako východočeský zpravodaj pražského rozhlasu, který mi tady zařídil malé studio. Zvukové reportáže, rozhovory či komentáře z jižní části východních Čech se odtud po linkách přetáčely do Prahy pro "Rozhlasové noviny". Vzpomínky, které mi nejvíce uvízly v paměti, mají vztah především k centru mé tehdejší oblasti, Pardubicům.
My "krajánci", jak se domácím zpravodajům tenkrát v Praze říkalo, jsme byli v nevýhodě proti kolegům zahraniční rubriky naší společné redakce. V Paříži, Londýně, Moskvě či New Yorku se toho přece jen dělo víc a zajímavější věci než v Pardubicích, Ostravě či Plzni. Kdo se v této konkurenci ze zahraničí chtěl večer prosadit do té půlhodinky " Rozhlasových novin" s příspěvkem z domova /navíc mimopražským/, musel přinést "aktualitu dne", podanou s nevšedním nápadem, který zaujme hned při prvních slovech, navíc ve věrném zvukovém prostředí reportáže.
Tohle všechno jsme měli například, někdy počátkem listopadu 1964, při reportáži ze zahájení provozu pardubických lázní "pětadvacítky" na Olšinkách. Zvukový technik Miroš Svatoň si lehl až na samý okraj bazénu a ruku s mikrofonem natáhl nad hladinu. Já jsem na jeho pokyn skočil po hlavě do vody, doplaval k mikrofonu, který jsme málem utopili a udýchán ještě "mokrým" hlasem přímo z vody se přihlásil slovy: "Ano, přátelé, to jsem byl já, první občan z Pardubic, který se vykoupal v bazénu nových lázní".... Potom jsem ještě popsal okolní slávu a vychrlil ze sebe pár zajímavostí a technická data bazénu. Reportáž se podařila a vysílala se večer jako úvod domácího zpravodajství. I když přiznávám, můj nápad to nebyl, vymyslel to zvukař.
Za deset let práce rozhlasového zpravodaje jsem se u mikrofonu setkal se stovkami lidí nejrůznějších povolání a zálib. Někdy to byli přímo géniové ve svém oboru a při zapnutí mikrofonu nevydali ze sebe ani slovo. Jindy mluvili mnohem lépe než já a nebyli k zastavení. Jako známý pan profesor Fingerland z Hradce Králové při rozhovoru o škodlivosti kouření. Mluvil jako kniha a dlouho, až při jednom nadechnutí jsem ho překvapil drzou otázkou: "A proč, pane profesore, právě lékaři často kouří, když je to tak škodlivé?" Ale nepřekvapil jsem ho, pan profesor se usmál a pravil: "Můj mladý příteli, nemyslím jednak, že by rozhlasový mikrofon byl tím nejlepším prostředkem k výchově lékařů, ale jestli vás to uklidní, tak většinu těch kuřáků jsem osobně pitval..."
Nevím, na co vzpomínat dřív z toho, co Vodákova rozhlasová vila "U stadionu" všechno zažila. Třeba na slávu rozhlasových her v Pardubicích, které sem přední pražští režiséři jezdili natáčet s herci Východočeského divadla, což pak přispělo i k jejich pozdějšímu angažmá u předních pražských scén. I když byly i příklady naprosté věrnosti prknům pardubického divadla, jak svědčí jména Milan Sandhaus, Alja Gsollhofer či Petr Skála, i ti patřili ke špičkám hereckého rozhlasového umění. Svůj první zvukový snímek "Červená řeka" natáčela ve vile u stadionu i Helena Vondráčková, tenkrát ještě studentka před maturitou, kterou přivedl do studia tatínek. Za vzpomínku stojí i "MEVRO 65", velká rozhlasová akce v Pardubicích, tříhodinový živý pořad " Vysílejte s námi" odbavovaný pro Československo I. z velkého sálu KD ROH na Dukle. Podobný přímý přenos za účasti lidí bylo tenkrát něco zcela neobvyklého. To není jako dnes, kdy se vlastně vysílá jen živě nebo jako v srpnu 1968, kdy jsme živě vysílali nepřetržitě několik dnů a nocí... .Ale to všechno už je historie ...
Těch, kteří by si zasloužili naši vzpomínku při letošním výročí rozhlasu, by byla velmi dlouhá řada. Omlouvám se všem, o kterých jsem se s ohledem na rozsah článku nemohl ani zmínit. Jejich osudy a podrobnosti, třeba z pozadf letitého boje Hradce Králové a Pardubic o sídlo rozhlasu, naleznou případní zájemci ve velkém seriálu "Rozhlas Pardubice - 45 let", který vycházel před pěti lety ve Zprávách KPP /ročníky 1990,1991 a 1992/. Je dobře, že dnes v Pardubicích, městě staré tradice rozhlasové práce, máme dnes hned dvě rozhlasové komerční stanice. RÁDIO PROFIL a RÁDIO LIFE. Jejich šéfům, moderátorům i technikům upřímně přeju, aby jim práce v rozhlase dělala takovou radost jako kdysi nám a aby je v poště potěšila nejen objednávka nové reklamy, ale i dopis spokojeného a vděčného posluchače.
