Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Obrázky z minulosti Pardubicka - 6. část
Panství Chvojenské, tvrz a městečko ChvojnoChvojno bývalo za dávných dob městečkem a středem zboží Chvojenského. Bývalá tvrz stávala u Chvojence vpravo při silnici z Holic k Býšti, z ní jsou patrny jen pahorek a příkop. Širý lesnatý kraj od Týniště k Rovni drželi čeští králové, kteří les nechali mýtit a zakládali zde osady.
Král Jan Lucemburský zastavil 9. 4. 1336 tvrz a městečko Chvojno s vesnicemi vyšehradskému proboštovi Pertoldovi, bratřím Jindřichovi a Janovi z Lipé za 2000 kop grošů. Ke Chvojenskému zboží patřily tehdy vsi: Běleč Horní a Dolní, Albrechtice, Hoděšovice, Štěpánovsko se cly na Orlici, Roveň, Ředice, Ostřetín a Holice. To je první dochovaná písemná zmínka o nich. Po těch pánech Chvojno nabyl Jindřich z Lichtenburka, který si zdejší tvrz oblíbil a časem na ní přebýval, ačkoliv měl jinde statky s lepšími sídly. Chvojenskému faráři Mikuláši dal 7. 3. 1340 roční plat 6 kop v městečku Chvojně a zato vyměnil dva lány role v Čankovicích, které odedávna patřily k chvojenskému kostelu. U té směny byli přítomni Jindřichovi synové Václav a Čeněk.
Chvojenské panství později nabyli páni ze Šternberka, kteří měli ve znaku zlatou osmicípou hvězdu v modrém poli. Diviš z Divišova, nejvyšší zemský maršálek, byl otcem Zdislava (Zdeňka). Postavil na Sázavě hrad Šternberk v kraji Kouřimském a psal se „ze Šternberka“. Zdeněk r. 1241 zachránil Olomouc před Tatary a na Moravě postavil druhý hrad Šternberk. Druhý syn Jaroslav se stal předkem českých pánů „ze Šternberka“, kteří se potom rozdělili na větev Konopišťských a Holických.
Šternberkové zpočátku seděli na chvojenské tvrzi. Proto se Jan ze Šternberka v letech 1358 – 1376 píše na Chlumci a Chvojně. Na obou statcích seděli pak bratří Oldřich, Jan a Jaroslav. Ti však později přesídlili patrně na novou tvrz v Holicích a začali se psát Holickými ze Šternberka. Na Chvojně ještě bydlíval Jan, který se vyskytuje v různých zápisech od r. 1397 – 1415 současně jako pán na Zaječicích. O právo podací na chvojenském kostele se r. 1408 dělil se strýci Smilem a Alešem a matkou Markétou. Dřevěný farní kostel chvojenský byl za husitských bouří zbořen a pak postaven opět ze dřeva. Dnešní zděný je až z r. 1733.
V Býšti stál již r. 1360 dřevěný kostel sv. Jiří, jehož patrony byli bratří Ježek a Vilém z Jiřic. Býšť tehdy patřila ke královéhradeckému diakonátu pražské diecéze. R. 1413 Býšť koupil Jan ze Šternberka, který se naposled připomíná r. 1415, když se 30. září s Jaroslavem Holickým ze Šternberka zaručil za Petra ze Šternberka.
Jiný Jan připomínaný v l.1450 – 1465 držel po otci Zaječice a zboží Chvojenské s Chvojencem a Býští. Po něm nebo později připadlo Chvojno k panství Holickému. Tvrz chvojenská zpustla a městečko kleslo na ves. V popisu panství z r. 1507 čte se již jen o celé vsi Chvojnu Vysokém a kmetcích dvorech ve vsi Chvojenci Nízkém.
R. 1507 zboží Chvojenské jako část statku Holického prodal Hynek Tluksa Bradlecký z Mečkova panu Vilému z Pernštejna, který je připojil k Pardubickému panství.
Pardubicko, Holicko a Přeloučsko /III. díl/
Holice
Holice s okolím náležely ve XIII. století k župě Vratislavské (Vraclavské) a byly založeny na půdě vymýceného hvozdu (holina, holice) Království, který se prostíral od Albrechtic až za Roveň k Loučné. V tom lese r. 1308, kdy následkem neúrody a zemských nepokojů nastal hlad a mor, bloudili vesničané, kteří koho našli, zabíjeli a jedli. Z tlupy takových 24 divochů byli 2 chyceni. Téhož roku srazili se zde mezi Turovem a Opočnem na Loučné Švábové Fridricha Sličného s českým lidem vedeným Ctiborem z Uherska (to by měla být první zmínka o Uhersku, oficielně se však uvádí r. 1349). Dalimilova kronika o tom boji píše: „Však Čechové ctně Šváby pobichu a sobú vše koně zbichu“.
První zmínka o Holicích je z r. 1336, kdy jako vesnice náležely ke chvojenské tvrzi a král Jan Chvojno s Holicemi zastavil. Holice pak sdílely osudy s Chvojnem. Zdislav ze Šternberka (1263) nebo Jaroslav (zemřel 1290) postavil holickou tvrz a r. 1322 se již připomíná Štěpán Holický. Jan ze Šternberka (1358 – 1376) se jmenuje pánem na Chlumci a ještě na Chvojně. Na tom zboží seděli bratří Smil ze Šternberka řečený z Holic (1379 – 1390) a Oldřich, který zemřel před r. 1390.
Pán Zaječický (1397 – 1423), zasedající na zemském soudu, se jmenuje též Holický a jeho bratr Jaroslav v Holicích bydlel. Za nich se Holice staly městečkem a Chvojno městská práva ztratilo. Jaroslav pak držel Holice se Smilem a Alešem, syny Oldřicha ze Šternberka. Smilovou ženou byla Barbora z Pardubic a postoupil jí ves Roveň patřící k Holickému panství. Části Rovně Smil postupně prodal. Dne 5. 9. 1415 připojil pečeť ke stížnému listu proti upálení Husa a pak držel s Husity. Jeho dcera Kunhuta byla zasnoubena s Jiřím z Poděbrad. Smil byl r. 1429, když Husité táhli do Německa, jmenován vedle Prokopa Holého na prvém místě. Při tažení Sirotků proti hradu Potštejnu byl zákeřně zavražděn pod zříceninou albrechtického hradu.
Aleš, připomínaný se Smilem již r. 1408, zůstal při víře pod jednou, nepřál rozbrojům a snažil se je mírnit a r. 1434 bojoval u Lipan na straně Pražanů. Po smrti císaře Zikmunda r. 1437 byl zvolen správcem království Českého. Zemřel ve vysokém věku 19. 3. 1455 na Křivoklátě a pohřben byl v klášteře sázavském. Alešův syn Petr Holický měl také syna Petra, který v r. 1554, kdy otec zemřel, byl ještě nezletilý. Poručníkem mladšího Petra Holického byl Zdeněk ze Šternberka. Ten v bojích s Jiřím Poděbradským Petra téměř o vše připravil, když Jiří zabral jejich statky. A uherské vojsko při tažení do Čech r. 1470 poplenilo i Holice. Petr zemřel r. 1514. Rod Holických vymřel po meči Václavem 12. 4. 1712, ale to již Holice dávno nevlastnil.
Není známo, kdy Holice byly prodány, ale již 1481 je jejich držitelem Neptalim z Frymburka. Neptalim byl dobrodincem města. A vděční občané holičtí uctili jeho památku (koncem 19. stol.) pojmenováním dvou ulic a zpěváckého spolku jménem Neptalim.
Udělil Holicím právo vařit pivo a vystavovat je v okolních vesnicích. Věnoval jim poplužní dvůr s pozemky 300 jiter, (od továrny Schicků ke Kamenci), stodoly v místě hostince Na špici. Podržel si ochranné právo a právo rychtáře v čas války. Za jeho vlády Holice vzkvétaly, byly postaveny pivovar, radnice, obecní lázeň, městská ohrada se dvěma branami. O nich svědčí místní názvy „ v bráně“ u Formánků, kudy se chodilo do tvrze a do Hradce Králové a u Páralů, kudy se chodilo na Vysoké Mýto. V branách se snad vybíralo clo.
Za Neptalima Holice dostaly městský znak: štít kolmo rozpůlený, v jehož levé zlaté polovici na zelené půdě stojí roubená studeň, v pravé modré též na zelené půdě kostel. Váhové studně bývaly charakteristické pro Holice. Od Neptalima z Frimburka mají Holice palladium – privilegium na pergameně s neporušenými pečetěmi, kterým se holickému rychtáři Ondřejovi r. 1493 uděluje svoboda rychty. Je to nejvzácnější a snad jediná listina Holic z 15. stol. O důvodu proč Neptalim, mladý a bezdětný, ještě udělil Holickým svobodu a výsady vypráví Jaroslav Křičenský ve své novele „Msta lásky“, sepsané dle pověsti. Holická rychta s krčmou stávala na náměstí, kde býval hotel „Dupačka“. R. 1493 přešlo holické zboží, asi jako dědictví, na Hynka Bradleckého z Mečkova. Zdislav Jeník z Mečkova držel r. 1447 nedaleké Uhersko a část pardubického panství, které prodal Vilému z Pernštejna. Hynek byl synem jeho bratra Viléma usazeného na Bradlci. Za krátkého vladaření Hynkova získaly Holice další privilegia i právo odúmrtí.
Dne 17. 12. 1507 prodal Hynek holické zboží panu Vilému z Pernštejna. V kupní listině v knihách trhových se uvádí, že prodal „podací městečko, tvrz, dvůr poplužní, Holice ves celú, Chvojno vysoké, v Ředicích dvory kmetcí s platem, což tu má v Ostřetíně“. Z toho patrno, že městečko Holice a ves (Staré Holice) se během času spojily.
Když byly Holice připojeny k Pardubickému panství, byla holická tvrz opuštěna, zchátrala, byla rozebrána, až zmizela a dnes jen tvrziště v dříve Rutterově zahradě dává tušit její rozměry.
Pardubicko, Holicko a Přeloučsko /III. díl /
Vzestup a zánik kláštera opatovického
O počátcích opatovického kláštera byla stať v Obrázcích č. 2. Za uměnímilovného opata Mysloka byl postaven nový kostel, který vysvětil biskup Daniel v přítomnosti krále Vladislava a na sv. Vavřince r. 1163. Kostel byl postaven za 11 let v duchu pokročilé doby slohu románského, s přiměřenou architektonickou výzdobou a patrně byl trojlodní. Kdy opat Mysloch zemřel není známo. Teprve 1227 se připomíná opat Konrad, kdy Kojata, syn Hrabišicův, ve své závěti, kromě jiných klášterů, obdařil i kostel sv. Vavřince v Opatovicích, kde právě byl pohřben Vladilav, markrabě moravský, syn Přemysla I. Za spásu duše svého syna a se souhlasem syna Václava I. toho roku 6. února korunovaného, potvrdil a rozmnožil Přemysl Otakar statky a svobody kláštera v darovací listně jmenovitě uvedené. Zároveň potvrdil dary klášteru od Kojaty, vladyky Časty, královského kuchaře Matouše, župana Čáslava, Zdislava, Otty a jeho syna Stojhněva. Tehdy opatovický klášter svým bohatstvím předčil všechny ústavy duchovní v Čechách a z té doby jsou již hojnější zprávy o kulturním působení kláštera. Již v druhé polovině XII. stol. neznámý mnich opatovický sepsal důležitou kroniku o osudech země české. R. 1242 dal opat Ondřej II. vyplenit křoví kolem kláštera a nechal pozemky přeměnit na orná pole a luka. Této činnosti děkují za svůj vznik vsi Dříteč s podacím kostelem, Bukovina, Borek, Újezd, Rokytno, Bohumileč, Dražkov. Jejich jména prozrazují, že byly založeny na vyklučených lesích a rokytí. Osady na levém břehu Labe byly s klášterem spojeny němčickým mostem. Nález krásného románského klíče v Bukovině svědčí o kolonizační, stavební a kulturní činnosti kláštera.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2009, číslo 5-6.
