Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Vybrané Kapitoly z kroniky Pardubického filmového klubu - Filmové začátky v Pardubicích

obrázek k článku Pro dnešní generaci je film zcela běžnou samozřejmostí. Je však dobré připomenout si, že to není tak daleko, pouze jeden lidský věk, kdy se o něm ještě nevědělo. Je dobré si připomenout začátky a vývoj u nás v Pardubicích. Rodil se těžce! Že se přesto u nás a vůbec v celé republice rozvinula kinematografie od Ponrepova "Divadla živých fotografií" až po velká náročná kina, od primitivního natáčení Jana Kříženeckého na Výstavišti roku 1898 po moderní filmové továrny, je zásluhou především houževnatostí, píle a nadšení lidí.
A s takovými, kteří byli průkopníky filmového umění v našem městě, se seznámíme v několika článcích, jež byly uveřejněny v několika číslech bulletinu Klubu přátel filmového umění. Jsou to záznamy z besed pro členy KPFU pracovníka Státního oblastního archivu v Zámrsku Zdeňka Bičíka a lektora KPFU dr. J.A. Fryče.

I. část:
Nejdříve byl kufr

V čísle 2 bulletinu Klubu přátel filmového umění sezóny 1963-64 je na stránkách 4 a 5 zachyceno vyprávění pana Karla Vavrušky, který byl majitelem "prvního" stálého biografu v Pardubicích před první světovou válkou v době, kdy filmové umění začínalo svůj rychlý rozvoj. Jeho vyprávění zaznamenal Zdeněk Bičík: "První kinematografická představení předváděl v Pardubicích na počátku tohoto století populární a známý pražský eskamotér (kouzelník) a majitel kočovného groteskního biografu Viktor Ponrepo. Konala se v sále hotelu Veselka. Již jako mladík jsem měl rád muziku a s několika kamarády jsme dali dohromady malý hudební kroužek (kvintet) a hráli jsme na tanečních zábavách. Kdosi na nás Ponrepa upozornil a brzy jsme se dohodli s ním, že budeme na jeho filmových představeních hrát. Zvláště mu vyhovovalo, že jsme hráli bez not, zpaměti. Zprvu jsme vystupovali na vystoupeních kouzelnických, pak již jen na čistě filmových.
Kromě Ponrepa přijížděli do Pardubic i jiní provozovatelé biografů, jako byli například bratři Šírové, bratři Ezrové, vlastnící již velký pojízdný biograf s vozy a elektrickým osvětlením. Hrávali na Žižkově náměstí (prostor dnešního divadla) a po skončení představení svítili návštěvníkům na cestu velkými reflektory.
Počátkem roku 1912 se do Pardubic přistěhoval Otto Danzer; byl to velmi podnikavý člověk a zřídil nejprve biograf v sále Dělnického domu (pro orientaci - tam, kde je dnes Myslivecká restaurace a další organizace) pod názvem IMPERIÁL. Hrával i v letní restauraci Bubeneč. Promítal pomocí francouzské aparatury zn. Pathé. Jako dobrý pianista doprovázel promítání filmů hudebními improvizacemi.
Danzer byl tuhým konkurentem. Roku 1912 mne například předběhl při promítání filmu z prvního Všesokolského sletu, ale při Velké pardubické téhož roku jsem zase promítal dříve já. Byl to tichý boj. O biograf jsem se zajímal již od chlapeckých let. Dokonce jsem si sestrojil primitivní promítací dřevěný aparát, který docela dobře fungoval a pouštěl jsem v něm ohrané filmy zakoupené v Praze.
Samostatným podnikatelem jsem se stal v roce 1905, když jsem poprvé promítal v září, v sále Měšťanské besedy v zadním traktu radnice.
Později jsem hrával pravidelně od roku 1912 v nově postaveném Národním domě (nyní kino Jas). Aparaturu jsem měl od firmy Ernemann z Dráždan a při cestování se převážela v kufrech. Filmy jsem míval vlastní, složené asi ze tří programů, jež se měnily a střídaly. Později jsem si programy vypůjčoval z půjčovny v Praze, zvláště z kin Lido a Ilusion. Programy byly kratší než dnes; trvaly i s přestávkou sotva půldruhé hodiny a hudbu zastával Edisonův fonograf, někdy malá hudební skupinka. Městský biograf bvl otevřen roku 1913 v lednu a zvláště z počátku špatně prosperoval. Jeho výtěžek šel do pokladny chudých. Když vypukla první světová válka, poklesl i zájem o představení.
K dalšímu rozvoji došlo až po válce.......

II. část
Kočovné biografy
Vzpomínky z počátků pardubických biografů podle záznamů Zdeňka Bičíka, které byly otištěny v čísle 3 klubového bulletinu KPFU prvé sezóny, t.j. v roce 1963 až 1964.
První filmová představení viděli naši předkové v Pardubicích před 60 léty dík kočovným biografům. Počátkem roku 1903 předváděl na Veselce (v místech dnešního prostoru mezi budovou dřívějšího Unichemu a Českou pojišťovnou) tehdy již populární a známý Ponrepo "skvělá představení živých fotografií" aneb "americký biograf". Hrálo se ve všední den ve 20 hodin, v neděli a ve svátek ještě v 16 hodin. V programu byly mimo jiné také záběry z Burské války v Jižní Africe, výbuch sopky na ostrově Martinique, povstání v Makedonii, koňské dostihy v Turíně, zavraždění amerického prezidenta Mac Kinleye, elektrická poprava anarchisty Colgoše a jiná filmová zpravodajství ze světa. Viktor Ponrepo při představení hrával na piano a výstřely z pušek znázorňoval ranou rákosky na desku piana.
O rok později - tedy v roce 1904 - zavítal Viktor Ponrepo do Pardubic znovu a místní list "Samostatné směry" kritizoval nedokonalou techniku jeho aparatury a otiskl zajímavou báseň:
"Hry loutkové a cirkus, bleší divadlo
pro zdejší lid je mocné lákadlo,
i kejklíři ty různé umělůstky
jsou jeho známé - pověstné libůstky,
ta láska jeho se jen kolem něho točí
a zajímá a baví jeho oči;
vše k nim se hrne, tlačí a splétá,
jak v nich by spočívala spása světa;
leč divadlo, v němž dramata se provozují,
kde vkus se třídí, srdce zušlechťují,
skrovnou návštěvu jen mívá celkem
a pláče téměř vždy nad vejdělkem;
ano, ano, škoda o tom psáti víc.
V tom poznáváme vkus našich Pardubic !"

Koncem ledna 1905 promítal u Zlaté štiky biograf pana Kludského s dokonalým elektrickým zařízením. Hrál mimo jiné "Tisíc a jednu noc".
V únoru 1907 hrál Viktor Ponrepo znovu v Pardubicích, tentokráte již v Dělnickém domě v Jindřišské ulici. Měl vyprodáno.
V sobotu odpoledne byla představení pro děti.
Tamtéž v červnu téhož roku předváděl své elektrické divadlo ing. Minka z Brna a v říjnu František Ponec se svým "Royal bioskopem" po deset dní. František Ponec ve svém programu hrál mimo jiné "Výstup na Mont Blanc, Pohledy ze Španělska, Zlatokopové a oblíbené veselohry". Dokonce František Ponec nabízel již místním obchodníkům reklamy. Roku 1909 předváděl v Dělnickém domě František Blažek nejnovější snímky: například poslední manévry rakousko - uherské armády, přírodní snímky z jižní Afriky, parníkem z Brém do New Yorku.
E. Hájek též v roce 1909 předvedl "mluvící a hrající, zpívající živé fotografie". Velký Skálův kinematograf stál v květnu na Olšinkách. Bylo to v roce 1910, stan pojmul 1.000 osob a byl elektricky osvětlen.
V září téhož roku předváděl pan Blažek snímky z Prahy a okolí, řecko - římské zápasy a nejnovější aktuality.
Že denní tisk v Pardubicích biografům někdy nepřál a je i kritizoval, svědčí například tento článek:
"Fantomas aneb škola pro kriminál. Docházejí k nám často z obecenstva stížnosti na kinematografická divadla. Nevěnovali jsme jim zasloužené pozornosti, dokud jsme se nepřesvědčili o jejich pravdivosti. Co jsme však viděli v neděli, ve zdejším dělnickém biografu, to přesahuje všechny meze.
Především je tam film, který má vlastně jedinou tendenci - postaviti zločin na oltář božství. Zloději, lupič a několikanásobný vrah vylíčen tady jako hrdina, vynikající nad své okolí. Krade, loupí a vraždí jako na zakázku a všechny mravní a právní předpisy jakoby neexistovaly jen pro jeho pohrdlivý úsměv.
Je dosti filmů opravdu pěkných a proto se domníváme, že by dělnický kinematograf nemusel hovět těm nejnižším pudům".
Tedy nic nového proti roku 1910 v současných programech filmových představení.

III. část
Pardubice a film
Ve druhé sezóně KPFU v čísle 2 byla zakončena jednání o tom, co se v Pardubicích hrálo a jak se o prvních filmech psalo. Číslo 2 vyšlo 14. prosince 1964 v nákladu 400 výtisků. Živé fotografie v Pardubicích Známý v našem městě bývalý eskamotér p. Viktor Ponrepo zavítal právě do Pardubic se svým velkým divadelním podnikem a uspořádá ve dnech od 1. až do 6. ledna v sále na Veselce skvělá představení se živými fotografiemi (americký biograf). Jak se z krajinských listů dočítáme, budí všude tento podnik velkou pozornost a představení tato konána jsou úplně při vyprodaných domech. (Samostatné směry 1903, č.6) V pardubickém listu "Samostatné směry" (1904, číslo 7) se dočítáme: "Na bílé ploše divadelní opony objevují se pohyblivé (nikoliv živé) osoby, které podle nálady činí různé posuňky, pohyby a představují celé výjevy ze života, leč kmitavé světlo působí při dalším pozorování obrazu biografem vyvolaných na zrak nemilý dojem. A přeci jsou lidé, kteří mají na takovýchto obrazech zvláštní potěšení a nemohou se jich nasytiti".
Kritika do jisté míry nepříznivá a jakoby nám připomínala počátky televize .. .
Dále ze zažloutlých stránek archivních výtisků dřívějších pardubických novin se seznámíme s dávnou historií pardubických kin, jejichž pojednání byla uveřejněna v čísle 2 bulletinu KPFU a později také i v programových knížečkách k Filmovému festivalu pracujících. "Skvělá představení kinematografu uspořádaná budou tuto neděli a pondělí v sále měšťanské besedy v Pardubicích. Podnikatelé, takto rodáci pardubičtí, zahajují cyklus představení ve své domovině a zasluhují, by prvý krok jejich byl četnou návštěvou podporován. Při rekonstrukci užito strojů a příslušných součástek nejnovějších vynálezů vědy, takže celý podnik vyniká dokonalostí nevšední. Obrázky, jak jsme se přesvědčili, vynikají čistotou a jasností, takže výběr obrázků je pečlivý a časový, takže účastníci budou zajisté nanejvýše uspokojeni.“ (Nezávislé listy 1905, č.39)
Programy biografů se v nejstarších dobách sestavovaly vesměs z řady krátkých filmů, obvykle to býval přírodní snímek, pak drama nebo veselohra a několik krátkých grotesek. Velmi brzy se i začaly připojovat dobové a časové závěry, aktuality, řekli bychom jakýsi předchůdce dnešního týdeníku (pokud byl dříve před vlastním programem promítán). Roku 1907 měl například Františka Ponce Royal bioskop v Dělnickém domě (10. - 20. října) tento program:
Perla všech služebných. Kopnický švec Voigt a jeho zakopnutí. Mladý detektiv vypátrá dílnu penězokazců. Studentova první cigareta. Spolehlivá chůva. Barevné obrázky. Slepička a zlatá vajíčka. Staré, ale přece jen moderní tance. Hnízdo čarodějnictví. Tanec motýlů - balet. Živé květinky. Dítko andělem míru v chudé rodině.
Některé tituly filmů byly již uvedeny dříve.
Stálé elektrické divadlo Každý jemuž rozvět města našeho tane na mysli, s potěšením uvítá zprávu, že pan Em. Hlubůček zařídil v našem městě stálé elektrické divadlo, jež umístil v sále Dělnického domu. Divadlo bude co nejmoderněji vybaveno, takže vyrovná se podnikům podobným ve velkých městech. Obrazy budou jasné, netrhané, výběr pečlivý. Novinky časové co nejdříve hodlá pan Hlubůček p.t. obecenstvu předváděti. Každý týden nový program. Divadlo bude otevřeno v sobotu 15. října 1910 o 5.hodině odpolední. (Nezávislé listy 1910, č.42)

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 9-10, rok 1995.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem