Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Rozhovor s někdejším starostou města JUDr. Milanem Mikulou

obrázek k článku Brněnský právník, ekonom a novinář, pracovník výpočetní techniky a systémů řízení, první "polistopadový starosta" Pardubic JUDr Milan Mikula slaví letos 9. července své 70. narozeniny. Přišli jsme mu blahopřát a trochu si popovídat.
Pokud vím, tak pardubicky rodák nejste, pane doktore. Kdy jste do našeho města přišel a co Vás sem přivedlo?
Cítím se již zdejším občanem, ale narodil jsem se ve Znojmě a žil padesát let v Brně. V roce 1965 jsem dostal nabídku od pardubického podniku "Mlýnů a těstáren", abych nastoupil do jejich nového úseku pro zpracování hromadných dat a automatizace systémů řízení. Po srpnu 1968, který jsem tady prožil, jsem se rozhodl vrátit do Brna.


Mnoho lidí, když Vás teď slyší v rozhlase nebo čte Vaše reportáže v novinách, si teprve uvědomí, odkud Vás zná. Byl jste totiž prvním předsedou MěstNV v Pardubicích, zvoleným po listopadu 1989. Měl jste už před tím nějaké zkušenosti z působení v lidosprávě?
Prakticky žádné. V letech 1969 - 1981 jsem však pracoval v Podniku výpočetní techniky v Brně. Absolvoval jsem několik kurzů v oboru, nástavbu programování zpracování hromadných dat ASŘ, sčítání lidu a pod. V Brně jsme tehdy jako první zpracovávali úlohy z oboru školství, zdravotnictví, vnitřní správy i sféry podniků řízených národními výbory. Takže jsem měl k problematice blízko. Praktické zkušenosti z oblasti národních výborů jsem - s ohledem na své postoje k minulému režimu - ani míti nemohl.
Kdybyste se ohlédl zpátky za svým "starostováním", na co si vzpomínáte nejraději?
Která chvíle byla nejkrásnější, to si říci netroufám, bylo jich více. Snad nejhezčí dobou byly oslavy 650 let Pardubic, jejich přípravy, zajišťování a realizace. Ty nádherné zážitky třeba při přijetí rodáků, slavných herců, vědců, sportovců i dalších osobností. Ti všichni věnovali svému městu kus svých životů. A jim jsem já, nekřtěný ani Labem ani Chrudimkou, uděloval čestné tituly a medaile. K tomu všechny ty rámcové akce oslav, stá Velká pardubická, mistrovství světa motocyklů na ploché dráze, oslavy v divadle, jednání v orgánech v Praze, Plzni či Hradci Králové, v komisi pro statutární města. . . Krásné a lidsky hluboké chvíle nám přinesly také styky s partnerskými městy v zahraničí, Selbem, Schónebeckem v SRN, Skellefteou ve Švédsku a Rosignanem v Itálii. Byly položeny na nové základy neformální a účelné spolupráce v mnoha oblastech činnosti partnerských měst a jejich obyvatel. Ale to už byly spíš takové, jak se říká "hrozinky" na té bábovce, která sama o sobě byla dosti tvrdá. Byla to řehole, která vyžadovala nepočítaných hodin denní práce, často i o sobotách a nedělích. Kdybych neměl pevné zázemí doma, bez porozumění a pomoci své manželky bych to snad vůbec nemohl zvládat...
Jak to tenkrát bylo s tím "obsazováním postů" na radnici po listopadu 1989? Kdo Vás navrhoval na starostu?
Začalo to vlastně tím, že jsem byl v úzkém kruhu těch, kdo začali ještě před Vánocemi 1989 vysílat několikrát denně zcela nové zprávy a relace v městském rozhlase. Obyvatelé ani nevěděli, kdo k nim mluví. Po zvolení V. Havla prezidentem republiky to již bylo bez rizika a tak jsem vlastně "vystoupil z anonymity".. . Já jsem ovšem tenkrát ani netušil, když začalo jednání "u kulatého stolu", že na mě "spadne radnice" . . . Bylo to v oné únorové noci 1990 v tenisové hale v Labské ulici, kde zasedalo Občanské fórum a kde se usilovně jednalo o tom, jak zajistit obsazení a hlavně budoucí chod orgánů v okrese a obcích. V jedné chvíli mi blok lidovců, Občanského fóra a českých socialistů dal nabídku, zda bych chtěl dělat jednoho z místopředsedů. Po kratším váhání a telefonu domů manželce jsem souhlasil s podmínkou, že to bude jen na začátek, na kratší období. Chtěli jsme mít doma v důchodu konečně už více času na děti a na vnoučata.
Mluvíte o místopředsedovi, ale jak jste se stal předsedou?
Ten první návrh na mne, jako na místopředsedu, byl akceptován a začala se vytvářet celá sestava, protože místopředsedové byli tři, k tomu tajemník JUDr. Bartošková atd. Pak se ale ukázalo, že není vůbec jasné o předsedovi. A když jistá strana přišla s tím, "že by snad mohl zůstat dosavadní předseda a tajemník", všichni ostatní se vzbouřili a řekli "Už nikdy. . .!" Začala diskuse a licitace. Nakonec asi pomohly mé zkušenosti se systémy řízení a miska vah se naklonila ke mně. Většina řekla "Ano, navržen bude Mikula". Byl jsem potom na plénu v Grandu dne 26. února 1990 zvolen předsedou MěstNV v Pardubicích.
Jak dopadlo hlasování? Bylo to těsné, nebo bez problémů?
Dostal jsem sto hlasů "pro" a sedm "proti", při dvaceti absencích ...
V čem vidíte budoucnost našeho města?
Rozhodně v jeho statutární samostatnosti. Jako Moravák nemám v sobě zakódovaný lokální patriotismus ani nevraživost vůči Hradci Králové, leč i mne život v mnohém poučil. Jsem si vědom toho, co všechno město ztratilo vinou bývalého krajského systému. Ještě za mne se to projevovalo, když se např. likvidoval KNV. Pardubice by se při tom novém členění státu měly stát centrem vyššího územněsprávního celku. S budoucností města to velmi úzce souvisí. Konečně z mnoha odvážných záměrů se pomalu stává realita, jak svědčí na příklad letiště. Snad dojde i na splavnění, přístav i kanál, na využití železničního a silničního křížení, na změnu úzké skladby průmyslu ve městě a hlavně na další rozvoj podnikání a obchodu v regionu. Budoucnost je, myslím, jasná. Jen si ji nenechat ujít!
Ted už se jen díváte, jak to dělají jiní. Vím však, že ani dnes nemáte "dlouhou chvíli". Znají Vás v syndikátu novinářů ČSR, v Kruhu přátel hudby, v Anglickém klubu i jako lektora stovek osvětových a cestopisných besed. Nebudu se ani snažit vyjmenovat všechny Vaše aktivity. Zeptám se raději, který z Vašich koníčků je Vám nejbližší, čím se zabýváte nejraději?
Na to nelze odpovědět jednoznačně a hovořit o všem, na to nemáme čas. Zmínil jste se o některých mých aktivitách, zdaleka ne o všech. Jsem například rád, že po čtyřiceti letech mohu zas psát do novin. Mám na mysli třeba svůj cestopisný seriál v Pernštejnu.
Já Vás občas poslouchám v "Habaději" v rozhlase v pořadu, kde na základě vlastních poznatků zvete posluchače k návštěvě zajímavých zahraničních cílů. Zřejmě jste toho už viděl dost?
Navštívil jsem 40 zemí tří kontinentů. Měl jsem také co dohánět, v Brně jsem osm let nesměl vyjet ani do NDR či do Polska. A když se začalo létat na Kubu a potřebovali průvodce se znalostí španělštiny, došlo i na mne. . . Ale často létat na Kubu jsem stejně nemohl kvůli dovolené v podniku.
A co Kruh přátel hudby v Pardubicích? Jste sám muzikant nebo hudbu raději posloucháte?
Kdysi jsem hrával na housle ve studentském orchestru a občas i skládal populární hudbu či texty. Mám hudbu rád, rád ji poslouchám a neváhám proto něco udělat, abychom ji poslouchat mohli. Po odstěhování předchozí předsedkyně "Kruhu" paní Spáčilové do Jeseníku pokračujeme společně s paní prof. Ježkovou a dalšími členy výboru v přípravě, organizaci a zajišťování dalších ročníků komorních koncertů a literamě-hudebních večerů v Pardubicích.
Jste už nějakv rok členem našeho "Klubu přátel Pardubicka" a dostáváte "Zprávy". Co byste nám jako zkušeny novinář poradil, v čem a jak je zlepšit?
Mně se "Zprávy" líbí graficky i obsahem. Třeba ty seriály s historickými průhledy na staré Pardubice, jejich dějiny a obyvatele. . Vím však, že budoucnost každého periodika je závislá na okruhu přispívatelů. Pokud to leží na třech, čtyřech lidech, kteří to táhnou, může se časopis stát časem stereotypním. U členů klubu, kteří "Zprávy" odebírají už celá desetiletí, mají pochopitelně ohromný ohlas a právem. Ale "Zprávy" by možná mohly najít oblibu i mimo tento okruh, kdyby například získaly další přispívatele z mladších vrstev, možná právě z řad studentů pardubické univerzity. Přál bych tedy "Zprávám" širší okruh přispívatelů i odběratelů, získávajících touto cestou cenné znalosti o Pardubicích minulosti, dneška i budoucnosti.
Blahopřejeme Vám, pane doktore, k Vašemu životnímu jubileu, i když naše přání se možná s ohledem na výrobní lhůty "Zpráv" poněkud opozdí. Co Vám ale popřát? Co byste si sám představoval pro sebe iako nejhezčí dárek ke svým sedmdesátinám?
Nikdy jsem neskrýval, že jsem hluboce věřící. Pro mne by bylo nejkrásnějším dárkem, kdyby v lidských vztazích opravdu zvítězila pravda, snášenlivost a láska. Aby neexistovaly všechny ty nesmyslné aféry, novinové pomluvy a televizní pořady, které národ spíš rozjitřují, namísto aby ho umravňovaly a sjednocovaly. Aby občané státu, u jehož kolébky stál demokrat a humanista TGM, nešíleli po bezpracném a nečestném zbohatnutí, neokrádali jeden druhého, žili mravně, nesloužili mamonu a naupadali do kriminality. Aby naopak pochopili, že smysl a cíl lidského života je úplně jinde, totiž v jeho duchovní oblasti. Přál bych si hlavně, abychom se k sobě vzájemně chovali důstojně, abychom v sousedovi či spolupracovníkovi - af už je věřící nebo atheista - viděli spíše bližního, než soka či nepřítele!
Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám i nám všem, aby se takové přání stalo skutečností!
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.