Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Ze vzpomínek soudní úřednice – 3. část
Snad každému z nás se přihodilo, že během svého života prožil něco, co si nedokázal vysvětlit. Byla to záhadná událost, nevysvětlitelná a nepochopitelná.
To se přihodilo mně během okupace. K soudu přišlo asi 10 lidí z pohraničí, soudců i úředníků a vzhledem k tomu dostali někteří soudci na přechodnou dobu jiný referát. Tak např. Dr.Škareda, který - co soud soudem stál - měl vždy trestní agendu, převzal exekuční oddělení a já byla jeho úřednicí.
Každý den koloval po kancelářích oběžník, který jsme museli přečíst, podepsat a splnit určité úkoly, pokud jím byly dány. Tenkrát byl vysloven požadavek, aby každý zaměstnanec do určité lhůty odevzdal křestní listy rodičů i prarodičů. Toto nařízení muselo být respektováno, byla to vážná věc a nesplnění tohoto nařízení mohlo mít dalekosáhlé následky.
Doma jsem zjistila při prohlídce rodinných dokladů, že mně chybí křestní list dědečka, byl to otec mého otce a bydlel v Praze. V roce 1922 zemřel. Bylo mně 10 let, když zemřel, nikdy jsem ho neviděla a vím, že styk s mými rodiči se udržoval každý rok jen vánoční gratulací. Doma jsme mu říkali "c.k. dědeček", protože patřil do galerie soudců, kteří byli hluboce oddáni rakousko-uherskému mocnářství. Působil dlouhou řadu let jako trestní soudce u soudu na Karlově náměstí.
Napsala jsem do Prahy na faru žádost o zaslání křestního listu, ale obratem mně přišlo sdělení, že se tam nenarodil. Otec mně poradil, abych napsala do Chebu, že tam žil s rodiči jako malý hoch a tak se tam pravděpodobně narodil. Ale odpověď přišla stejně záporná jako z Prahy.
Co počít? Mapa Československé republiky s nesčíslnými městy a městečky ve mně budila hrůzu. Jak vypátrat rodiště dědečkovo?
Jak už to v každém kolektivu bývá, moje starosti s c.k. dědečkem sledovali spolupracovníci, vyslechla jsem více rad a vtipů, ale o rodišti dědečka jsem nevěděla stále nic. Jednoho dne přišel ráno Dr. Škareda do kanceláře a povídal mně spokojeně: "Tak už to vím, kde se narodil Váš dědeček. Měl jsem v noci neobyčejně živý sen, přišel ke mně v taláru se zlatým skřipcem na nose Váš dědeček a řekl: vyřidte mojí vnučce, že jsem se narodil v Nepomuku!" Okamžitě jsem psala do Nepomuku a obratem jsem dostala křestní list svého dědečka. Způsobilo to velký rozruch v soudní budově. Mluvilo se o přenosu myšlenek, ale já měla zcela rozumnou námitku, jaký přenos myšlenek, když o tom nikdo nevěděl? Dr. Škareda pocházel z Třebechovic pod Orebem a mého dědečka znal jen z té doby, když jsem scháněla jeho rodiště.
Od té doby přešlo více než půl století a záhada mého c.k. dědečka je stále stejně tajemná a těžko vysvětlitelná.
