Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Velká válka v Holicích
Začátek roku 1914 nebyl pro Holice ničím výjimečným. Snad jen některé
občany překvapila zpráva, že 23. ledna byla přijata rezignace Antonína Wíši,
starostova náměstka. Oficiálně rezignoval proto, aby po otci převzal knihkupectví,
všeobecně se ale vědělo, že není úplně duševně zdráv (v roce 1915 byl
již v ústavu choromyslných). Na jeho místo byl zvolen radní Josef Formánek –
pekař a radním se pak stal lékárník Josef Thuma. V neděli 28. června však dorazila do Holic zvěst o sarajevském atentátu. Tato rozrušující zpráva byla předmětem rozprav mezi občanstvem a ze všech rozhovorů bylo možno tušit předzvěst velkých událostí.
Postupem času bylo stále zřejmější, že válka visí ve vzduchu. Za měsíc, shodou náhod opět v neděli 26. července, se bleskem rozšířila po Holicích zpráva o mobilizaci. Josef Hlaváček, správce okresní nemocniční pokladny, stoje ve dveřích radnice, předčítal rostoucímu zástupu mobilizační vyhlášku o částečné mobilizaci osmi armádních sborů. Mezi nimi byly i 98. pěší pluk a 30. zeměbranecký pluk z Vysokého Mýta, do jehož doplňovacího okresu Holice patřily. Všichni vojíni do 37 let se měli během čtyřiadvaceti hodin dostavit do Vysokého Mýta (poměr národnostního složení obou pluků byl následující: Češi 68 %, Němci 28 %, ostatní 4 %.), současně byl nařízen odvod koní na den 29. července. V úterý 28. července pak skutečně vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Tragédie, nazvaná později Velká válka a ještě později První světová válka, začala.
Zde je na místě uvést snad jedinou humornou kapitolu z té doby. Po nějakém čase se roznesla Holicemi zpráva, že tudy má projet k Rusku francouzský automobil s 10 miliony franků ve zlatě. Z vyšších míst bylo nařízeno automobil zadržet. Zjednaní lidé zatarasili vjezdy do města na státní silnici branami a čekali – ovšem že marně.
Postupně odcházeli do války další a další ročníky a mezi muži v Holicích nastala patrná mezera. V obuvnickém průmyslu, který byl v Holicích stěžejní, nastala zpočátku stagnace, ale díky vojenským objednávkám opět ožil. Ženy mobilizovaných vojínů dostávaly podporu i na děti; u mnohých však byla příčinou demoralizace. Nebylo vzácností v té době vidět opilou ženu v den, kdy se vyplácela podpora. Mnohá totiž, dokud muž byl doma, nedostala od něj haléře, teď však byla svou paní. Nebylo-li v ní k řádnému životu základu, podlehla svodu peněz. Taková si přála, aby válka trvala třeba deset let a o muže nestála. Naštěstí takových nebylo mnoho.
7. září 1914 byl zřízen ve zdejší Sokolovně vojenský lazaret pro raněné a nemocné vojíny. S přerušením od 20. 2. 1915 do 2. 10. 1915 přetrval válku až do 31. prosince 1918. Počet v něm umístěných vojínů se pohyboval mezi 8 – 100. Jejich stravování zajišťovala na účet států obec. Ošetřujícím lékařem byl MUDr. Čeněk Zemánek (2. července 1919 se stane prvním poválečným starostou Holic), který se staral pilně o to, aby si zde vojíni pobyli co nejdéle. Přehlížející komise z Pardubic nebo z Vysokého Mýta způsobila často v lazaretu poplach. Kdo byl uznán vyléčeným, těžko se loučil se zdejším lazaretem, neboť bylo tu nejen bezpečno, ale i veselo. Umístěním lazaretu v Sokolovně utrpěla tato škody na svém zařízení. Obec toto uznala a dala jednotě z čistého zbytku ze stravování vojínů 24.752.- K 32 h, později ještě 10.000.- K na opravu budovy, mimoto fondu sirotků po padlých vojínech 2.000.- K. Sluší se poznamenat, že tento zisk nebyl ušetřen na úkor vojínů. Ti dostávali vše, co bylo předepsáno a nikde jinde neměli se tak dobře, jako v Holicích.
Prvním zraněným, který se stal pacientem lazaretu, byl shodou okolností holičák Jan Bradna. U jeho osudu stojí zato se chvíli zastavit. Jan Bradna se narodil 24. prosince 1887 ve Smidarech. Od roku 1913 žil a pracoval v Holicích. Brzy po svém příchodu do Holic se stal náčelníkem zdejší sokolské jednoty a zároveň pak i náčelníkem tehdejšího III. okrsku Sokolské župy Orlické. Po vyhlášení války odjel 21. srpna s čáslavským 21. pěším plukem do Haliče, kde 27. srpna zažil u Tarnopole prvý křest ohněm. 9. září za ruského útoku se mu nepodařilo dostat se do ruského zajetí, a proto se střelil do malíčku u levé nohy. Po ošetření byl odeslán do zázemí a 13. září 1914 se objevil k velké radosti svých známých v holickém lazaretu. Po přihlášení v Čáslavi u svého pluku se vrátil do Holic jako kancelářská síla a ošetřovatel pro lazaret v sokolovně, do kterého přišlo 22. září prvních 98 raněných vojáků. V lazaretu zůstal do 20. února 1915. V Čáslavi byl opětovně zařazen do pluku a 19. března 1915 odjíždí do Karpat v Haliči. 13. června 1915 se na něho usmálo štěstí – byl za ruského útoku u Sieniawy zajat. 8. června 1916 byl přijat do České družiny, zúčastnil se bitvy u Zborova, kde byl vážně zraněn šrapnelem, a Bachmače. Prožil celou sibiřskou anabázi československých legií. 6. dubna 1919 byl ve dvě hodiny ráno ve stanici Jurgi (nedaleko Tomska) zajat ozbrojenými bandity. V 11 hodin jej pak ještě se dvěma legionáři vyvedli na peron a na jeho konci je za náspem postavili do řady a vypálili na ně salvu. Všichni tři se ihned skáceli. Bandité je okamžitě začali svlékat, přičemž nenalezli na Bradnovi žádné zranění, proto ho probodli bodákem. Dle udání legionářů měl nejméně čtrnáct ran. Pohřeb tří zavražděných legionářů byl vykonán se všemi vojenskými poctami v pátek 11. dubna 1919 u města Kolčugina. Jeho bratři ze sokolské jednoty holické na něho nezapomněli. 16. září roku 1928 byla Janu Bradnovi v sokolovně odhalena pamětní deska.
Jan Bradna
Ještě malou zajímavost k České družině. 28. srpna 1914 vydává pplk. Lotockij, který byl pověřen velitelem Kyjevského válečného okruhu budováním českého dobrovolnického oddílu, první rozkaz České družině, v němž praví, že byl sám jmenován velitelem České družiny a že přikročil k jejímu vytvoření. Do dne přísahy 28. září 1914 měla Družina 788 dobrovolníků. Prapor, na který dobrovolníci přísahali, zhotovily moskevské české dámy, mezi nimi i paní Helena Kovandová, která se stala v roce 1936 knihovní v Holicích. Kromě Jana Bradny vstoupili do České družiny i další Holičáci:
Málek Pavel, narozen 14. srpna 1892 v Holicích, příslušný tamtéž, dozorce, byl zařazen do České družiny 13. 11. 1914. Jako svobodník 1. střeleckého pluku 1. roty dostal 15. 9. 1917 dovolenou na tři měsíce, t.j. do 15. 12. 1917. Po ukončení dovolené se již k československému vojsku v Rusku nevrátil a o jeho osudu po 15. 9. 1917 není v Kanceláři čs. legií záznam. 2. 2. 1918 vymazán ze seznamu pluku.
Holub Stanislav, narozen roku 1882 v Holicích, příslušný tamtéž, řezník. Sloužil u 230. pluku. Do čs. vojska přijat 13. 12. 1914 do České družiny, vojín. Dne 19. 1. 1915 odeslán zpět do zajateckého tábora.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2009, číslo 5-6.
